Snow-White komentáře u knih

Upřímně, myslela jsem, že se neprokoušu ani přes prolog, nějak jsem se v těch postavách ztrácela a ne a ne se začíst. Jakmile se ale na scéně objevil Geralt, kniha nabrala druhý (respektive první) dech.
Se Zaklínačem a dalšími postavami se seznamujeme prostřednictvím několika povídek, které zkouší čtenářovu pozornost tím, že se neodehrávají chronologicky za sebou. V příbězích se objevují jak známé fantastické bytosti (elfové), tak i méně známé příšery, částečně vycházející ze slovanských a dalších legend (třeba kikimora). Sympatické je zejména velké množství výrazných ženských postav, které mohou směle konkurovat hlavnímu hrdinovi. Za mě k těm nejzajímavějším patřila rozhodně královna Calanthé a doufám, že v dalších povídkách a příbězích se o ní dozvíme víc.
Celkově kniha cílí spíš na mladší čtenáře a působí neuceleně, nějaký hluboce propracovaný svět tady zatím chybí, o postavách a jejich motivacích se toho příliš nedozvíme. Rozhodně však knížce nechybí čtivost a vtip a počítám, že celý příběh se rozjede zejména ve třetí knize, která už není jen souborem povídek, ale v podstatě začátkem celé ságy. Tak uvidíme.

Celkem příjemné seznámení s pozapomenutými osobnostmi z Českomoravské vrchoviny. Jedná se o osobní autorčin pohled a její vzpomínky či texty vycházející z rozhovorů s pozůstalými, nejde o odborný text (i když řada informací se opírá i o archivní materiály).
Bohužel jsem ale četla i některé texty z předcházejících publikací. Je škoda, že se několik jmen a jejich medailonů opakuje. Chápu, že nejspíš i proto se v názvu objevuje slovo návraty, ale myslím, že by bylo vhodnější najít jiná jména, než v podstatě "vykrádat samu sebe".

11.07.2018

Půjdu nejspíš trochu proti proudu, když řeknu, že jsem si mnohem víc užívala rozvláčnější začátek. Asi jsem byla nějak naladěná na "australskou vlnu", takže se mi zasazení do zdejšího prostředí líbilo.
Naproti tomu konec mi přišel jaksi "ukousnutý". Ani jsem málem nepostřehla, jak se podařilo vraha odhalit a ani mi poslední kapitoly nepřišly nijak napínavé. I když je pravda, že sama jsem vraha tentokrát neuhodla. Celá kniha se pro mě držela "v jedné lajně", aniž by na konci bylo nějaké výraznější napětí, což mi u kriminálky trochu vadí.
Nicméně postava Harryho mi byla sympatická a s menším odstupem budu v sérii určitě pokračovat.

3 18.06.2018

Selfies se mi opravdu těžko hodnotí. Těch náhod a propletených vztahů už tam bylo přehnaně a řada věcí byla opravdu dohnána do extrému. Na druhou stranu po Marcovi a Nesmírném se mi Selfies četla mnohem lépe. Možná i díky delší pauze, a protože jsem se na knihu opravdu těšila. Na konci jsem byla opět napnutá jak struna a navíc Asadovy hlášky o velbloudech se nikdy neomrzí. :)
Doufám ale, že v následujících knihách se autor vrátí více ke Carlovi a jeho příběhu.

5 03.06.2018

Jednoduchá oddechová četba. Některé pasáže mi přišli nevysvětlené a ne úplně dotažené. I závěr mi přišel dost ukvapený. Knihu ale pozvedají vydařené Dexterovy ironické poznámky a myšlenkové pochody. Na letní dovolenou příjemné (a mrazivé) počtení.

1 12.07.2017

Zhruba do poloviny knihy to nebylo zase tak hrozné. Mělo to nějaký děj (i když značně naivní), vypadalo to, že by se to mohlo někam posouvat. Proti autorčinu přeslazenému pojetí upírů nic nenamítám – chápu, že kniha je určena spíše pro náctileté. Pokud někdo dává přednost tradičnějším upírům, existuje celá řada vhodnější literatury.
Bohužel ale asi v polovině přišla hrozná krize – dialogy se pouze v menších obměnách omílaly stále dokola – hlavní dvojice se pouze předháněla v tom, kdo koho miluje víc a proč by spolu (ne)měli být. To sice bylo už na začátku a do romantické knihy to pravděpodobně patří, ale v jisté fázi byla překročena únosná mez a opravdu to začalo být nudné až otravné. A tohle už se bohužel táhlo po celý zbytek knížky, akorát k tomu naštěstí přibylo trochu té akce, takže se to dalo dočíst.
Druhý díl ale určitě začínat nebudu.

2 17.04.2017

Příjemná oddechovka s dobře stupňovaným dějem a uvěřitelnými charaktery.
Víme sice od začátku, že někdo zemřel, nevíme ale kdo, ani jak. Postupně se události odkrývají a vše do sebe zapadá.
Jsem velmi zvědavá na televizní zpracování - podle ukázek jsem přesně odhadla, kdo bude hrát jakou postavu, tak snad to bude stát za to.

5 18.02.2017

Autora bych rozhodně nepřirovnávala ke Stephenu Kingovi, to ale hned neznamená, že je nutné ho zatracovat. Proč pořád někoho s někým srovnávat?
Marko Hautala píše stroze, chladně, v náznacích. Kniha se mi četla velice dobře i přes různá skákání v čase. Neřekla bych, že bylo těžké se zorientovat v postavách. Konec sice skutečně nepodává jasné vysvětlení předchozího příběhu, to ale nemusí být nutně špatné. Příběh si přeci mohu užít i tak.

Co se mě týká, já jsem si vymyslela vlastní řešení příběhu (nedoporučuji číst těm, kteří se ještě ke knize nedostali):
Myslím, že Maise se mohl do života znovu promítnout traumatický zážitek z dětství, spojený s historkami o Bábě Motyce, traumatickou „sklepní příhodou“ a neobjasněnými zmizeními jejích známých. Vše vygradovalo, když zjistila, že tato historka mezi dětmi pořád zůstává a zmizení jedné z dívek v ní opět vyvolalo halucinace a snahu připisovat tato zmizení tajemným postavám z pouličních báchorek. Anebo to všechno bylo úplně jinak. Třeba je Bába Motyka skutečná. Věci jsou zkrátka tak, jak jsou a člověk do nich nemá rýpat, jinak špatně skončí. Přijde Bába Motyka a vyplázne černý jazyk…

15.08.2016

Autorka na začátku čtenářům schválně zatajila důležitou informaci, respektive si věci překroutila tak, aby na konci mohlo dojít k „pořádnému“ zvratu. Vadilo mi, že se Megan vyjadřovala o chladném či lhostejném vztahu k (čtenáři si jméno doplní), když se to dalo úplně pominout a nemuselo to pak působit jako primitivní odvedení pozornosti čtenáře. Jinak autorka pravděpodobně není schopná vystavět pořádnou zápletku ani budovat napětí. Trochu napínavější se mi kniha zdála zhruba na posledních čtyřiceti stranách, ale to už byl pachatel jasný a tak šlo jenom o to, kdo ještě přijde k úhoně. Ani charaktery na mě nepůsobili přirozeně, natožpak sympaticky.
Nejlepší věcí na knize tak zůstává zajímavý námět – pozorování z vlaku a vytváření si vlastních příběhů.

5 11.08.2016

S knihou jsem měla obdobný problém, jako s dalším americkým dílem Kdo chytá v žitě (to jsem ani nedočetla). Jednak nejspíš kvůli nesympatickým, až otravným hrdinům. Jednak kvůli strohému slangovému jazyku. Protivné hrdiny bych snad ještě unesla, ale ten jazyk mi prostě nesedí. Navíc prostě bohužel nedokážu pochopit, co je na obou knihách tak "kultovního". Pokud se mi to nějaký zarytý fanoušek pokusí vysvětlit, budu jedině ráda.

05.07.2016

Zápletka nijak objevná, pozorný čtenář může na základě indicií uhádnout vraha, ještě předtím, než to udělá autor, ale jinak velice dobře se čtoucí kniha. Příjemné odreagování se zapamatovatelnými a sympatickými hlavními hrdiny.

3 01.07.2016

Ze začátku mě čtení velmi chytlo - Joe byl správně ujetý, ne, že by se s ním člověk ztotožnil, ale šlo porozumět některým jeho krokům. Napětí se ale dle mého soudu z knihy postupně vytratilo a na konci jsem přemýšlela, jestli je větší blázen Joe, Beck nebo oba stejně. Hlavní postava Joea na mě navíc začala čím dál více působit poněkud zženštile, i když to možná bude spíš problém můj, než autorčin - nedovedu si představit chlapa, který se tak moc zaobírá vlastními pocity. Na druhou stranu si při čtení člověk uvědomí, jak je dnes jednoduché někoho stalkovat a měla jsem chuť změnit všechna svoje přístupová hesla.

5 21.04.2016

No, samotný text mi přišel plný velkých a vzletných slov, ale že by přinášel něco úplně objevného nebo nějaké nové a zajímavé rozbory k dílům, to mi nepřišlo. Fotografie Tibora Hontyho ale naopak Štursovo dílo pozvedají ještě o úroveň výš - i když knihu nebudete číst, rozhodně doporučuji alespoň prolistovat úžasnou obrazovou přílohu!

1 05.05.2015

Kniha ukazuje nelehký život básnířky Suzanne Renaudové a líčí ho tak, že z něho má čtenář mrazení. Přesto kniha rozhodně nepůsobí pateticky - naopak - je psána poměrně věcně, ne však bez empatie. Autorka úspěšně propojuje biografii s ukázkami z básnířčiny tvorby a vše je korunováno bohatou obrazovou přílohou.

4 06.03.2015

Příjemná "jednohubka" zpestřující čekání na Vichry zimy. Letmá zmínka o mistru Aemonovi mě moc potěšila.

2 25.01.2015

Podivná knihovna je napínavá, čte se velice dobře a celou atmosféru ještě umocňují povedené ilustrace. Přesto jsou mé pocity poněkud rozporuplné. Nemohu přijít na to, zda kniha skutečně obsahovala nějaké "poselství" či hlubší myšlenku, nebo se tak jen snažila tvářit...ale třeba je to důvod se k povídce ještě někdy vrátit.

2 16.01.2015

Výborná kniha z níž atmosféra Petrkova dýchá i na toho, kdo tam nikdy nebyl a zná ho pouze zprostředkovaně, jako jsem já. Zároveň podává autentičtější náhled na myšlenkové a tvůrčí "pochody" autorů (Jiřího, Daniela, ale také Bohuslava a částečně i Suzanne Renaud), než kdyby šlo o obyčejný životopis.

2 16.01.2015

Chce se mi tančit!

14.09.2014

Martin sice neoplývá jazykovými dovednostmi jako Tolkien, ale oproti němu má (alespoň pro mě) jedno velké plus - "nezaškatulkovatelné" postavy (nikdo není jen dobrý, nikdo jen zlý). Většinu z nich, i těch ryze negativních, jsem si od počátku oblíbila. A k těm, které jsem si neoblíbila hned, jsem si našla cestu postupně. Například k Sanse, jejíž části jsem v "Hostině" začala doslova hltat. Knihám postupně skutečně ubývá spád a je takřka nemožné zapamatovat si všechny nové postavy. Nejmarkantnější "přísun" nových postav nastává právě od "Hostiny", která z toho důvodu bývá často zatracována. I já jsem se v nových charakterech ztrácela a nenašla si mezi nimi oblíbence, na druhou stranu se mi ale velmi líbily pasáže Brienne (až na Lady Stoneheart, která pro mě byla největším a zbytečným "failem" série) a již zmíněné Sansy. Dalším pozitivem čtvrtého dílu bylo to, že mě neskutečně navnadil na další pokračování, kde se opět objevovaly převážně "staří známí". Až na nudné pasáže z Meereenu, kterým byl věnován zbytečně velký prostor, mě i zatím poslední část ságy stále celkem bavila, i když prvotní nadšení také opadlo. Závěrečné části ale dopadly tak, že se snad člověk nemůže netěšit na pokračování. Vážně by mě zajímalo, jestli sám autor ví, jak to všechno dopadne a dopřeje čtenářům uspokojivé rozuzlení.

17.07.2014

Jednalo se o první knihu od Nesba, kterou jsem přečetla, ale bohužel nemůžu říct, že by mě navnadila k přečtení další. Vlastně ani nevím, co knize vytknout - nebyla napsána špatně, rozhodně nelituji toho, že jsem ji četla, moc se mi líbil konec, kde se vše začalo odkrývat a pořádně vysvětlovat. Snad mi vadila až přílišná překombinovanost nebo postavy, kterým jsem nemohla nějak přijít na chuť. Naprosto zbytečně natahovaná scéna s latrínou na mě působila jako prachsprostá touha autora něčím šokovat (opravdu pochybuji, že by hlavní hrdina mohl něco vidět, jak s tím bylo později v knize pracováno).
Nu, možná se časem k autorovi ještě dostanu a třeba změním názor, v nejbližší době to ale určitě nebude...

29.06.2014