soukroma komentáře u knih

Velmi stručný průlet kulturou, sportem, jídlem s trochou souvislostí historických, a ještě méně geografických či jazykových. Přehledné: co téma to pár odstavců, typicky oddělená stránka.
Fotografie spíš ilustračního rázu, bez popisků, pár ilustrací...
Žádný rejstřík.
Jako úvodní seznámení se současnou zemí vycházejícího slunce před cestou tam užitečné, než se ponoříte do průvodců a podrobnějších informací dle vlastních potřeb.
Psáno Japoncem z oblasti Tokia, který žil léta i v cizině, takže se věnoval oblastem, které především mohou cizince zaujmout jako něco nového, odlišného.

1 01.02.2023

Britka indického původu se zgruntu ponořila do zkoumání prakticky všeho francouzského - neb jak známo, Anglosasové mají na žabožrouty pifku odjakživa a oba národy se navenek prostě nemusejí (ale jak rádi se bohatší Britové na stará, někdy i mladší kolena, do krásné země Galského kohouta sakumprásk stěhují...).
Ovšem jak to vlastně vypadá s mýty a jaká je skutečnost, jak dalece oprávněná tradiční kritika byla dříve a jak je to dnes. Autorka se (navzdory svému jménu - Eatwell) zdaleka nevěnuje výhradně jídlu a pití, ale mnohem delikátnějším záležitostem od rodinného a mimomanželského života, přes intimní hygienu, dopodrobna zkoumá zlozvyky a návyky, kulturní i zeměpisný kontext.
Jen jazyku se nijak specificky nevěnuje, zato je její text prošpikován francouzskými výrazy, což mně osobně sice připadalo příjemné, ale mám dojem, že našinec s mnoha slovy bude mít problém - v knize v češtině žádný slovníček použitých francouzských pojmů ovšem nenajdete.
Zato přehled zdrojů je impozantní - autorka nešla po povrchu, ale pěkně po statistikách a studiích a literatuře apod. Mnohdy trochu suchopárné, ale humor se najde, byť kdo čeká ryze humoristickou knihu, bude zklamán. Kdo chce opravdu lépe poznat Francouze (aniž by s nimi žil), bude spokojen.

2 28.01.2023

Alena Vránová vždy byla pohledná dáma a vynikající herečka, která možná nedostala tolik prostoru ve filmové a televizní tvorbě, jako na divadle (takže mnohé její role ke své škodě neznám). Těšila jsem se, že se něco dozvím o jejím životě a názorech, ale o tom tahle kniha vůbec není.
Autor použil šablonu kratičkého rozhovoru s hrdinkou (neoriginální a v důsledku nesdělující vůbec nic) a pak už následovaly rozhovory - osloveno 55 především herců a režisérů obecně známých i některých mně neznámých s několika stejnými otázkami. Takto vypracované odpovědi na 1-3 stránky textu naneštěstí nesdělily rovněž nic - jen padesátkrát připomenuta Pyšná princezna a poté osobní zkušenosti ze spolupráce s herečkou. Tak jsem se však spíš dozvěděla něco o oslovených. Navíc všichni až snad na jedinou výjimku přeci jen byli přinejmenším o generaci dvě mladší, takže se vesměs jednalo o vztahy pracovní s jednoznačným respektem. Žádný kamarád ani přítel své nepřičinil, stejně jako o soukromí nebyla ani zmínka.
Knihu z velké části doplňuje přehled všech rolí Aleny Vránové, některé podrobněji přiblížené, ale použitý font je nepříjemně malý, takže jsem už neluštila taje těchto textů.
Suma sumarum, zklamání.

1 28.01.2023

Nezaujalo a nebavilo. Anotace mne zaujala slovy: "nesmiřitelně kritický pohled do současné Číny", nic takového jsem ale v knize nenašla (to i Gogolův Revizor tepal svůj režim stokrát víc). Drobné zřídkavé připomínky tuposti místních úředníků (hodnostářů) a jejich činů, podpořených vydatnou korupcí, nebyly žádným významným prvkem.
Fantaskno v autorově podání mne také nebavilo: sedm dnů nemělo žádný důvod, v Zemi nepohřbených setrvávali kostlivci i celé roky, stejně jako tam různě dlouho putovali. Autor tu dobu použil prostě jen pro výpravu do minulosti hrdiny a několika dalších postav, s nimiž se setkal tam i tu.
Nejzajímavější byl bezesporu porod, kterým hrdna přišel na svět.

1 28.01.2023

Úzký výběr osobností, kratičké rozhovory na 3-4 stránky bez šíře a hloubky, začátku a konce. Nehodily by se asi ani jako příspěvky do časopisů. Není zřejmé, proč právě tito zaujali dva zpovídající autory, není uvedeno ani kdo zpovídal koho... (přitom knihu jsem si vybrala po přečtení Tomanovy výborné Panny, ale tady nevím, co vlastně psal).
Celkově nic moc.

1 26.01.2023

S mírným odstupem od dočtení vlastně stále nevím, zda ani jak se mi kniha líbila. Příběh mi připadal velmi depresivní, byť s takovým pohádkovým (?) koncem ("vzhůru k mrakům") a hrdinové se mi vesměs nelíbili (všichni fabulovali, tedy lhali o sobě a své minulosti, a tak nějak proplouvali životem, i když některým se jistá cílevědomost rozhodně nedala upřít, jen kdyby zase nevedla k depresivním činům).
Zajímavé pro mne bylo místo děje, ale o ještědské stavbě jsme se moc nedozvěděli, víc snad o Liberci (nočníku Evropy). A samozřejmě o mracích a dalších prvcích počasí. Styl nebyl špatný, líbilo se mi i rozkrývání významu německých jmen i vývoje toponym (jak šel čas v Liberci).
Takže střídavě oblačno, asi takový průměr. Útlá kniha slibovala rychlé pročtení, ale kupodivu jsem nad ní strávila nepředpokládaně více času (pro depresivnost se mi k ní moc nechtělo vracet, to kdyby vás to zajímalo).

3 23.01.2023

Výtečně jsem se zabavila: velmi neotřelé zápletky, hlavní hrdina i jeho řešení (policie ani FBI si moc neškrtly). Win je opravdu zábavný, má to v hlavě srovnané a ví, nač se může spolehnout - není to ani hrdina bez bázně a hany, ani skautík, nepotýká se příliš se svědomím, víra ho nesvírá, nikomu se nezpovídá a skvěle umí využít svých bojových schopností a peněz (takže "okouzlující" snad jen na papíře, ostatně v životě by se s ním člověk nesetkal). Čtenář (zejména z našich po všech stránkách malých končin) díky němu proniká do světa superboháčů a možností velkých peněz (pozor, za každým velkým jměním je velký zločin...) a rodinných pout (ne zrovna těch hřejivých, ale spíš jako pečlivá péče o rodinné jméno, ať to - koho - stojí, co to stojí).
Zápletka je komplikovaná, ale všechny dílky skládanky postupně zapadnou přesně do sebe (jen nesmí polevit pozornost čtenáře vzhledem k množství jmen, přezdívek a dalších identit). Krom zcela odděleného světa bohatých od světa nás ostatních (po všech stránkách) román skvěle vykreslil Ameriku i s ohledem na studentské protiválečné protesty a jejich dopady na aktéry i nevinné, možnost zmizet z radaru a ukrývat se pod jinými jmény dlouhá desetiletí, mafiánské praktiky i komorní rodinná řešení problémů. Nosným tématem ale byla pomsta - mimo boží přikázání, mimo zákony, prostě v lidské současné šedé zóně.

Potěšilo mne i množství zaznamenáníhodných mouder či postřehů (většinou věcně, s cynickým nadhledem interpretovaných hlavním hrdinou). ...

"Boháči umí výtečně využívat velkorysost, aby dostali, co chtějí."

"Peníze vám dávají čas, přístup, prvotřídní technologie a vybavení."

"Vzpomínky se nám neuchovávají v lebce na nějakém mikročipu nebo v registrační skříni někde hluboko v mozkové kůře. Vzpomínky jsou něco, co rekonstruujeme a skládáme dohromady. Jsou to útržky, jež zpracováváme, abychom dali dohromady, co si myslíme, že se stalo. anebo v to aspoň doufáme. Zkrátka naše vzpomínky jsou jen zřídkakdy přesné. Jsou to podjaté rekonstrukce."

"Pokud chcete změnit něčí chování, zapamatujte si jedině tohle - lidské bytosti dělají to, co je v jejich vlastním zájmu. Vždycky. To je jediná motivace. Udělají 'správnou věc', pokud těmto zájmům odpovídá. Ano, je to cynické, ale taky je to pravda. jestliže chcete změnit něčí smýšlení, tajemství nespočívá v ohleduplnosti, uctivosti, smířlivosti nebo přednesení přesvědčivých a nezvratných faktů, abyste zmíněné mysli dokázali, že se mýlí. A pro ty ze skutečně naivního tábora, tajemství nespočívá ani v tom, že se budete dovolávat andělů nebo 'lidskosti'. Nic z toho nezabírá. Něčí názor můžete změnit, jedině pokud dotyčného přimějete uvěřit, že postavit se na vaši stranu je v jeho nejlepším zájmu. Tečka."

"Abyste mohli udělat omeletu, musíte rozbít pár vajec. Nevím, jestli je to pravda, ale pokud už vejce rozbijete, udělejte radši omeletu než svinčík."

"Lidé jsou zvyklí ohánět se formulkou 'všichni jsou si rovni', kterou jsme my, Američané, tak geniálně prodávali napříč našimi vzácnými dějinami, ale v poslední době začíná víc a víc vyplouvat na povrch, co bylo vždycky zjevné - peníze vychýlí každé váhy. Peníze znamenají moc. Tohle není žádný román od Johna Grishama ve stylu 'člověk versus systém' - ve skutečnosti se mu malý človíček nemůže postavit."

"Člověk je přizpůsobivý a k tomu patří, že jakmile pro nás něco začne být běžné, ztratíme schopnost úžasu. Bereme každodenní věci jako samozřejmé. Netvrdím, že je to špatné. Kolem hesla 'prožijte každý okamžik naplno' se zbytečně moc nadělá. Je to nereálné, v lidech to probouzí spíš stres než spokojenost. Tajemství naplnění nespočívá ve vzrušujících dobrodružstvích nebo v bouřlivém životě - takové tempo nikdo nevydrží dlouho. Kdepak, jde o to naučit se vítat a užívat si pocit klidu a známosti."

A samozřejmě nezapomínejme na časté telefonní osobní uvítání: "Mluvte zřetelně"...

Autor mne překvapil, nevyhledávám ho, protože mnohé knihy mne zápletkami a jejich rozuzlením (a častým soustředěním na mládež) zklamaly, ale pár kousků velice mile překvapilo, a Win je rozhodně jedním z nich.

8 22.01.2023

Autorku ještě neznám a nad knihou jsem dlouho váhala, aby to nebylo obyčejné ženské čtení z naší současnosti. Ale to jsem se na celé čáře spletla: připoutaly mne všechny tři příběhy tak, že jsem byla velice překvapená. Kdepak červená knihovna či ženské čtení, natož obyčejné (aspoň doufám, že případy to nejsou zcela obvyklé, ale spíš zřídkavé) - byly to totiž hotové psychothrillery, ovšem ze života!
Příběhy a hrdinky se lišit snad nemohou víc. Nečetla jsem v daném pořadí, začala jsem novelou poslední, nejkratší, ale asi nejtěžší, protože příběh samotné hrdinky mne zaujal zejména drtivým průletem nemocničním prostředím a jeho vývojem v naší moderní době. Jakkoli hrdinka chtěla jako sestra pomáhat, zdravotnictví ji po mnoha letech usilovné práce nakonec semlelo tak, že podlehla všudypřítomnému cynismu. To sice nebyl důvod její touhy po moci, obsese až kolapsu, ale rozhodně tomu dalo základ...
"Prachy umožňujou člověku mít a smět věci kolem sebe ovládat. Mít kontrolu nade vším ve svým životě je první stupeň moci. Až máte zvládnutej svůj život, můžete zkusit ovládat ty ostatní. ... Problém moci je ten, že chcete pořád víc."

Pak jsem se vrhla na novelu první, nejdelší. Děsivé a komorní, pouze z rodinného prostředí: jak dokáže zničit život jeden psychopat, když si ho pustíte domů jako milujícího partnera... Té zlovolné manipulace, oddělování hrdinky od jejích příbuzných a přátel a dokonce i od jejího malého synka, hnus. Jakkoli se pohledu zvenčí zdají náznaky zřejmé, psychopati svoji "profesi" umějí dokonale - jsou okouzlující a nikdo jim neodolá, natož aby jim snad nevěřil či podezíral z nekalých úmyslů. Psychoterapie nakonec hrdince pomohla vidět za svůj zamilovaný úzký pohled, i když vítěznému jednoduchému odstřihnutí se od psychopata jsem moc nevěřila (že by to bylo až tak snadné).

A nakonec prostřední novela o jednom obráceném křesťanovi a co to znamenalo pro jeho manželku a velkou rodinu. Rovněž děsivé, ovšem velice uvěřitelné. Dramatické vyvrcholení nakonec dopadlo ještě dobře, což je od autorky pozitivní přístup (i když jako návod pro ženy matky v podobné situace není úplně použitelný).
"Zdá se mi, že největší překážkou mé víry je víra všech v mém okolí."
"Nerezignujte na rozum a vlastní úsudek, je to náš dar od Pána Boha."

Spousta deprese a hrůz v mysli a za zavřenými dveřmi, ale velice dobře podáno i s odbornějšími vsuvkami (psychoterapeutické postřehy i psychologie obrácených na víru). Nejsou to přímo rady, jak postupovat, ale příběhy, z nichž se jistě lze poučit.
Sítě mohou opřádat kohokoli z nás - ani jedna hrdinka nebyla zrovna slabá, submisivní, nechající se vláčet proudem. Ale neustálý tlak okolí a událostí udělá své a i (nebo zejména) pro inteligentní ženy to znamená, že o sobě začnou pochybovat. Pak je třeba zobjektivnit si nějak vlastní pohled na sebe sama, což není zrovna jednoduché.
Jakkoli děsivé čtení, vynikající.

7 21.01.2023

Nijak zvlášť nezaujalo. Naštěstí povídky nebyly hrůzostrašné, jak inzerovala anotace, spíš detektivní, snad s výjimkou velice odpudivé poslední novely, kterou jsem nakonec musela odložit. Ostatní jsem hodnotila a okomentovala samostatně.

Zajímavé setkání s autorem, který si vzal za pseudonym fonetický přepis jména svého vzoru E. A. Poea. Jinak z povídek nečiší ani japonská kultura či mentalita, ale ani nezanedbatelné stáří bezmála sta let.

Česká vazba knihy je opravdu překvapivá, nic podobného jsem ještě neviděla a zprvu jsem se lekla, zda je to tak v pořádku. Dle všeho ano - hlavně se dala báječně otevírat, a tudíž číst. Na ilustrace jsem mrkla jednou dvakrát, pak už ale raději ani ne...

1 16.01.2023

Pěkně od Adama popsaná historie šifrování (často provázaná s historií národů a řešení jejich zájmů). O posledním čtvrtstoletí bouřlivého vývoje šifrování v digitálním světě si ale čtenář musí dohledat informace už jinde.

Z české předmluvy o americké NSA: "V Boha věříme, vše ostatní monitorujeme."

2 16.01.2023

Kniha sice již postarší, s informacemi 20 let starými, ale přesto (možná právě proto) jsem si objasnila pár základů o vesmíru...

4 16.01.2023

Obsahově pro mne lákavé, ale ve výsledku kniha - v novém vydání 2019 - zklamala. Má to být aktualizované, ale v knize jsem marně pátrala po původní knize, která měla být aktualizovaná, a o bližších informacích k aktualizacím. Nakonec jsem musela projít celou knihu až na poslední list do tiráže, abych zjistila, že základem byly knihy dvě, a to v roku 1974 a 2010. Stačilo by přitom napsat krátkou předmluvu a toto čtenářům objasnit, případně to zmínit na neefektivně využitých záložkách obálky. Závěrečná slova autora nic k aktualizaci rovněž neuváděla, alespoň ne fakticky (snad jen proč 20 kapitol...).

A to je jen začátek stesků:
- chybí datace: není vůbec jasné, o jakých cestách autor mluví a hlavně kdy je podnikl, v mnoha místech byl zřejmě i víckrát, to stojí za zmínku včetně roku nejnovější návštěvy - místa zmíněná v knize se hodně proměnila za pár desítek let až téměř půl století.
- fotografie: málo a mizerné, černobílé zřejmě z původních knih opět bez datace (nepříjemné zejména při pohledu na zachycené zjevné autorovo mladší já), mnohé mohly být uvedeny zrovna barevně, vztažené k aktuálnímu vzhledu památek
- žádná mapa! - a to je vysloveně trestuhodné, protože autor za pyramidami procestoval Mexiko a další země střední Ameriky a byl i na místech méně notoricky známých, tak chybějící mapa a mapky mne znechutilo okamžitě

Ve výsledku tedy snižuji své původní hodnocení na pouhý průměr.

1 16.01.2023

Prima čtení: zajímavý námět, napínavé a špionážně akční. Na každého mohou nepřátelé použít nějakou páku, ale obecně to asi ženy budou mít vždycky těžší, pokud jde přímo o rodinu.

"Bylo to jedno z tichých zahanbujících tajemství práce u tajných služeb. Špióni sami chtějí co nejrychleji odložit svůj vlastní charakter a zabydlet se v cizím já."

Motto: "Minulost je cizí země. Věci se tam dějí jinak." (L. P. Hartley, Poslíček)

Parádní jízda: zajímavé, napínavé, akční, jako žádná jiná od autora, musela jsem přečíst na jeden zátah. Špionážně-bankovní-nadnárodně politický thriller s mnoha zainteresovanými stranami i pouhými náhodnými aktéry, kteří nakonec hrají hlavní roli. A policie se postaví i proti vůli vyšších míst na stranu spravedlnosti, i za cenu možných sankcí (trochu pohádkové, ale čas od času je toho aspoň v beletrii třeba).

A ten barvitý jazyk: hrdinové mohou používat 11 oficiálních jazyků a jejich směsky, zejména pro klení...

(Velmi příjemné - musela jsem sáhnout po osvědčeném osvěžení, neb jsem předtím dočetla s pachutí Kingovu Beznaděj...).

4 13.01.2023

Parádní čtení: sice si je (hrdiny) a jejich příhody pořád nebudu povětšinou řádně pamatovat (jen zainteresovaných postav je v závěru připomenuto na 60 stran!), ale četlo se to "jedna báseň".

5 11.01.2023

Autorka je velmi oblíbená a pouští se do zajímavých témat. Několik knih jsem přečetla, a i když jsem ke všem měla různé výhrady, tady budu hodně tvrdá: v románu mi chybí hloubka i šířka.
Mně příběh situovaný výhradně do několika posledních týdnů rumunského komunistického režimu (říjen-prosinec 1989) připadal jako pouhý popis mladické lásky na pozadí dějinných událostí. Letmo jsem zahlédla dlouhý seznam zdrojů, který autorka pro svoji knihu uvádí - krátký nebo dlouhý, nevidím tam nakonec žádný vhled do problematiky, rumunských, a vůbec komunistických dějin.
Kdo zažil pád komunismu v Československu, stihl okrajově zaregistrovat, jak se to mele v Bukurešti a trochu zkoprněle sledoval v u nás už klidnějším prosinci popravu tamního vrchního kápa s matkou země, prakticky v přímém přenosu. Jak vycházely na povrch informace o tom, co všechno si rodina usurpátora pořídila, na úkor své země, není asi divu, že to skončilo, jak skončilo. Žádný samet, žádné rukavičky. Že se měli hůř než my, to se všeobecně vědělo, však se tam k moři jezdilo (když nebylo moc kam jinam), s chutí zejména po '68, protože rumunská vojska se na invazi k nám nepodílela (důvody byly asi ryze pragmatické, ne že by nás měli tak rádi nebo že by snad se sověty nesouhlasili...). Ta bída byla patrná na každém kroku. Represe a dozvuky komunismu tam byly rovněž hrůznější než u nás, ale autorce se prostě nepovedlo zobrazit místo a dobu tak, aby to nebylo jen povrchní. Prostě tomu chybí obsah, hloubka i šířka.
Je to jakoby pro mládež: ano, těm se to třeba i bude líbit a snad se i něco málo na okraj dozvědí o děsném konci strašlivě dlouhé doby útlaku v jedné komunistické zemi. Je to krátké, forma stručná, jednoduchý příběh náctiletých, dramatický jen na posledních stranách. Ale nic víc, takže bych byla i opatrná se doporučením pro tuto skupinu. Mne kniha vůbec neuspokojila, nic mi nedala, nicméně jsem dočetla, takže hodnotím na 50%.

8 10.01.2023

Docela zklamání: po stránce obsahové nejsou sloupky moc zajímavé, ani objevné (navíc s nimi někdy nesouzním - zejména názory na dámy, manželství, nevěru, muže...), někdy spíš nezralé až povrchní, ba co hůř úzkoprsé až xenofobní (nejzlejší lidi, které potkala, to byli Němci...) a jindy zase poněkud "školometské", ale dokonce ani po stránce literární mi nepřipadaly moc povedené.

Pár drobností jsem ale přeci jen pro sebe vyzobla:

"Dobré srdce miluje lidi, aniž by je muselo omlouvat a aniž by je vůbec moralizovalo a kritizovalo. 'Nemůže za to,' je farizejství dobroty, stavěné na odiv, a především: je to škodné." (Zvenčí a zevnitř)

"Jedna minutka radosti ve vás vyčistí všechno, co způsobily hodiny útrapy, a pomůže vám na nohy víc než nekonečné úvahy a rozjímání. Jakmile přiletí, dovedete popadnout všecko za pravý konec a vědomí, že jste něco popadli za pravý konec, je jedna z vítězných radostí. A taková vítězná radost vám přidá sebevědomí a každý kapka sebevědomí je jako kapka zdravé, čisté, mladé krve. Nevím, kdo to kdy řekl, že utrpením získává člověk na cen, ale strašlivě lhal, ať byl kdokoliv. Utrpení moří, hryže, deptá. Radost omývá a narovnává.
... Radost zkracuje myšlenky, staví je na nohy a učí je běhat." (Povinnost k radosti)

"Proto, že trpíte, nejsou ještě ti, kteří vám působí bolest, podlí. proto, že jste v právu, nejste ještě bohatá. Věřte mi, někdy je strašně, nelítostně, mizerně málo být v právu. Nic si za to nekoupíte. " (Neznámé paní)

"Neskrblete chválou a buďte opatrné při odsuzování. Dobré, příjemné slovo ještě nikoho nebolelo. Hana bolí i od nejlhostejnějšího člověka. Uvědomte si však vždycky, že nemáme práva ke kritice, že nemáme práva k upřímnosti. Upřímnost je výsadou nejintimnějších přátel. Upřímnost je z nejtěžších, nejzávažnějších lidských statků, je nejhroznějším trestem, největší odměnou, nejtrpčím pokořením, nejnebezpečnější zbraní. Patří jen do rukou oprávněných a těch, kteří jsou si vědomi, že člověk nemůže být objektivním a že tedy upřímnost je subjektivní věc, kterou nerozdávám, aniž bych byl požádán, a pak jen skrblivě. "
...
"Buďte opatrní, buďte nanejvýš opatrní s každým člověkem, a uvědomte si, jak závratně daleko, jak nepřehledně daleko je od člověka k člověku. Tak daleko, že velikým sebezapřením lze se sobě přiblížit na vteřinu, ale jediným malým ublížením vzdálit se na vždycky.
(Několik společenských zákonů)

Vadila mi i některá slova (a to i po přečtení ediční poznámky v závěru): "kýčařský" míst kýčovitý, "five o'clockový" (fuj, a to to bylo edičně upraveno - původní tvar byl ale zcela nesmyslný), "sloupec" namísto sloupek, "upřílišněný" (dočista fuj)...

Takové Čapkovy sloupky, naproti tomu, to je úplně jiná káva - mužský, ale vlastně spíš lidský pohled, a krásná slova i vyjadřování, lahoda číst a rozjímat.

4 10.01.2023

Úžasné, když o své práci hovoří někdo, kdo je odborník a miluje ji. (A když jde navíc o povolání, které působí zajímavě i pro okolí.) Nevěřila jsem, že mne obsažná kniha složená výhradně z otázek a odpovědí bude bavit - a nakonec víc než to, byla jsem nadšená a přečetla ji se zájmem i napětím prakticky na jediný zátah (akorát velrybu, jako trochu techničtější poslední část, jsem raději odložila na druhý den).
Dozvěděla jsem se spoustu věcí, nejvíc mne asi překvapilo, kolik vlastně výcvik a licence stojí a že si to dneska každý musí zaplatit sám, nikoli aerolinky (to bývávalo).
Povídání bylo ucelené, podrobné, přitom nezabíhalo do žádných neuchopitelných vod pro laiky, civilní, příjemné, zábavné, autentické, bez bulvárních historek, i když sám pan kapitán o sobě prozradil leccos, i ze soukromí (jinak by čtenář nezískal potřebnou perspektivu). Povolání kapitána dopravního letadla (zejména bumbrlíčka A380) bylo dříve opravdu na piedestalu, ale jak se měnil způsob přepravy osob a přístup k cestování (zlidověl), už je to (neprávem) povolání "jako každé jiné" - s kapitány zaměstnavatel šíbuje podle svých potřeb a cestující už nikterak nehýčkaní jakýmkoli komfortem v letadle je berou skoro jako řidiče. Přitom zodpovědnost je stále stejná - bezpečně přepravit vzduchem stovky osob z místa na místo, pokud možno dle plánu a v případě mimořádných událostí se rozhodovat rychle a správně. Práce odpovědná a technicky náročná na přípravu, i psychicky náročná při jejím vykonávání v případě nečekaných událostí. Jak to hodnotí sám kapitán: "luxusní dřina".
A nic není do budoucna jisté, nikdo není prorokem - desítky let konstrukce špičkového A380 slibujícího průlom v přepravě osob je dnes prakticky zapomenuta, o letadla už není zájem a budoucně se vše bude řešit jinak (velká spotřeba je holt velká spotřeba a menší letadla i za cenu jejich násobků v provozu budou asi přijatelnější). A stejně tak nikdo netušil, že se najednou přestane létat, a to nadlouho, a že zaměstnání kapitán letadla ztratí jako jeden z prvních z celé plejády profesí...
Výborné počtení.

Doplnění s mírným odstupem:
Přestože rozhovor byl tak obsažný, pořád mne napadají další dotazy. Např. jak často se stalo, že se posádka sešla ve stejném složení u vícero letů? A zda pan kapitán ovládá, či by chtěl ovládat třeba vrtulník či vírník?

16 09.01.2023

Překvapivě příjemné čtení, nedivím se, že si ho oblíbili a vzájemně předčítali čtenáři před dvěma sty lety. Kratičké kapitoly, s uvedenými hlavními tématy, dobové ilustrace, ale hlavně není to žádný suchopárný popis Napoleonových zásluh a bitev, ale je tam hojně i život (spíš asi živoření) ve vyhnanství - od samotné dobrodružné cesty na Sv. Helenu po Napoleonově porážce u Waterloo.
Uvědomila jsem si, že dnes by asi nebylo vůbec snadné najít vhodné místo pro takovou osobnost, vlastně největší své doby, kam ji odsunout (bezpečně - po všech stránkách) - ještě že Britové měli své ostrovy...

2 05.01.2023

Baťa mne fascinuje, ač nejsem ani obuvník, výrobce, obchodník, ani prodavač. Jako prostý zákazník a současně zájemce o inovace ve všech směrech (zpětně tedy o to, co se navrhlo, ověřilo, fungovalo a funguje i dnes) jsem se i touto knížkou úžeji zaměřenou na funkční prodej velmi potěšila.

2 05.01.2023