soukroma komentáře u knih

Přečetla jsem těsně po Toskánské vinici (která ale ve skutečnosti logicky následuje), a ta se mi líbila mnohem více. Toskánské kopce bych si užila jako průvodce při poklidném zkoumání vísek a gastronomie na místě, takhle mi to chvílemi připadalo trochu stále o tomtéž (tj. co dobrého kde slupnout ;-).

16.11.2017

Neuvěřitelný příběh, v každém směru.
Pozn. k obálce: normálně si obálek moc nevšímám, jen když úplně netrhají očima nebo naopak musím pátrat, co to na nich vlastně má být, nebo je úplně nestandardní pro daný žánr... Ale zrovna jsem okomentovala obálku Ženy z kajuty č. 10 jako opravdu skvělou: tady je jistá podobnost v jakési mírné plastičnosti (mokro - slzy?, potopa?), která ale vyznívá do celkové upatlanosti a lepivosti obalu, navíc nijak neladí s obsahem ani s "obrázkem" na přebalu, takže jen mínusové body.

03.11.2017

Mně se tahle kniha líbila ještě méně než Plachetnicí kolem světa pro pírko tučňáka - těšila jsem se na repliku Victorie a její "objevnou" plavbu kolem světa, ale dostalo se mi v první polovině knihy sáhodlouhého popisu její stavby a hlavně množství zainteresovaných lidí a ... konec. V druhé polovině pak to byla vskutku změť na zmatení čtenáře - odevšad něco, skákalo se mezi jednotivými místy, plavbami a loděmi, takže celkově slabší nespokojenost (50%).

30.10.2017

Kdyby chlapci v těch Himalájích aspoň pořád někam šplhali, ale tuto linii opouští příliš brzy a nastupuje podivná tibetská náboženská zápletka (navrch s velmi málo uvěřitelným, vrcholně důležitým, postavením mladé dívky) a nekompromisní řešení situace Číňany.

30.10.2017

Já si nejsem úplně jistá, jak se mi kniha líbila - zejména celá první polovina byla změť historek o (mně) neznámých lidech, které autor potkal, na které vzpomínal, jachtaře a cestovatele, emigranty a imigranty, našince i cizince a po nějaké době mě tenhle vodopád krátkých záběrů začal unavovat (navíc se jednalo o počátek 90. let, tedy dobu dnes po všech stránkách dávno minulou). A to asi také proto, že i když sama miluji moře a cestování, na dalekomořské jachtaření nejsem a prvotní obdiv ke všem moderním mořeplavcům se mi postupně vytrácí: ne kvůli všemožnému zajištění a zjednodušení "práce" moderními prostředky, ale spíš právě kvůli důvodům, které je vedou k tomu třeba na roky opustit rodinu, přátele, běžný svět...
Teprve v druhé půlce jsem objevila větší zajímavosti - Austrálie, Nový Zéland a hlavně Falklandy/Malvíny se vzpomínkami na rok 1982 a válku, jíž byl autor přímým účastníkem.
Celkově mi tedy trochu vadil přehnaný autorův sentiment, zejména u tak odvážného, pracovitého a doslova všemožně ošlehaného muže a chybělo mi víc faktů a dojmů z navštívených míst, nejen o jednotlivcích.
Krásný byl výtah z Komenského o plavbě (jiném způsobu létání), moři a lodích, až na to, že nebyl uveden přesný zdroj, a já stále pátrám...
Kreslené mapičky jsou roztomilé, ale aspoň jedna velká s naznačenou cestou by bodla. Fotky jsou šedivé (doslova) a plně odpovídají obsahu knihy a záměru autora, tj. neukazují navštívená místa.

Výjimečně musím připustit, že bych přivítala, kdyby tohle nenapsal psychiatr každým coulem (tedy praktikující odborník na téma zpracovávané jako beletrie). Možná bych tomu sice méně věřila, ale rozhodně bych si lépe početla. Ta kniha je totiž ve výsledku něco jako "case study" v rámci vzdělávání psychoterapeutů, na román je to příliš protkané myšlenkami, úhyby, nejasnostmi, nejistotami, zcela odlišnými přístupy a řešeními jednotlivých aktérů stejné profese, že je toho na laika prostě moc. A protože se jedná o obor, který se týká lidské psýchy, asi zůstane kniha nedočtena, protože se obávám, k čemu všemu to ještě může dospět (a psychoterapie paradoxně přispět).
Osobní poznámka: pokud jsem se na psychoterapii dívala před otevřením téhle knihy s nedůvěrou, tak teď už budu utíkat hodně rychle a daleko při jakékoli zmínce o ní a neexistuje nic, co by mě mohlo motivovat jít na ordinační pohovku vykládat pravdolži cizímu člověku.

23.10.2017

Líbilo se mi to, protože to nebyl úplně klasický špionážní thriller: hodně soukromých vášní, mezilidských vztahů, na pomezí mezi oficiální špionáží a jinými zájmy, líbivé prostředí Turecka (a okrajově Oděsy), ne zrovna černobílí hrdinové, současnost... I když se to celé jmenuje Ruské kolo, hlavní roli hrály tajné služby britské a americké (prostě problémy s "bratránky").
I když bylo na můj vkus přespříliš (nakonec asi účelově) červené knihovny a trochu moc lidí, celkově kniha spěla slušně rychle k vířivému finále (kde si autor zase nechal otevřeno pro další pokračování - nepříjemný zlozvyk, podobně jako vracení se k tématu dílu předchozího).
Ocenila jsem zejména okamžiky skutečné zpravodajské akce, na niž opravdu jeden dva supermani v černém nestačí a je třeba hodně různorodých agentů i špičková koordinace, a i tak zkušený agent protistrany může vše prokouknout a třeba proklouznout.

18.10.2017

Vůbec jsem se nemohla začíst, definitivně odloženo.

10.10.2017

První výlet z "německo-švédské" trilogie se mi líbil víc (druhý jsem nečetla). Tdy se sice laik letmo seznámí se severskou mytologií (v úvodu), ale pak už je to natolik bláznivé a nezáživné, že se to nedá číst.

08.10.2017

Nechci znít stejně dogmaticky jako samotný autor, který zde - přes zjevnou snahu z jeho strany - poskládal páté přes deváté, bez ladu a skladu. Záhy jsem nesouhlasila s většinou překládaných myšlenek a důvod je zřejmý, nemáme stejný názor na to základní, nesdílíme stejnou víru v Boha, nebo nesdílíme víru ve stejného Boha (a to snad pořád v rámci víry křesťanské).
Od toho se nedá nijak odhlédnout, ale pokusila jsem se trochu objektivněji jednotlivé myšlenky zkoumat, nicméně nešlo to.
Už odstavec 2, kde autor úvodem předesílá: "Toto je pouze jedna strana dialogu. Já něco tvrdím a ty, pokud chceš, mi to vyvracej." Bohapustý (doslova) a přezíravý nesmysl: ty (autore) na příjmu nebudeš, tak jaképak vyvracení.
V mnoha bodech samotného filosofování je první věta docela líbivá, že by jí člověk okamžitě uvěřil, ale než má šanci si to srovnat v hlavě, přijde druhá věta, která tu první vlastně podtrhne, neboli navrhne na její podporu něco vlastně zcela opačného, nebo nesmyslného. Např.: "Kdyby se našel důkaz, že existuje posmrtný život, samotný život by se nenapravitelně pokazil. Byl by k ničemu a sebevražda by se stala ctností." Jak druhé vyplývá z prvního? Kde se tam vzala ctnost? (v posmrtný život nevěřím stejně jako autor, ale s těmihle vývody prostě souhlasit nemůžu).
A tak by se daly autorovy myšlenky rozebírat kousek po kousku, ale nevidím v tom valný smysl...
(Vlastně ty nejzajímavější myšlenky jsem našla v Předmluvě k novému vydání.)
Teprve teď jsem si všimla, že ta kniha je vlastně padesát let stará, takže jsou to myšlenky třicátníka, nikoli zralého muže, na sklonku kariéry a života. Takže to možná vysvětluje tu zarytou dogmatičnost ;-)

05.10.2017

Úsměvné, často, někdy příjemně, jindy ulítle.
Bláznivé, čím dál tím víc.

26.09.2017

Souhlasím s oběma posledními komentáři: je to něco jako Angelika Markýza andělů, ovšem v roce 1300, v německém podání a navíc napsáno současným mužským - jednoduchoučké a nevěrohodné, spolehlivých historických informací pramálo.

14.09.2017

Na dnešní dobu je to (pro mě) málo čtivé a uvěřitelné, už zcela jiný styl, než na jaký jsme zvyklí, i když brutalita je skoro na dnešní úrovni - vedle mnoha ošklivých vražd američtí gangsteři a bomby v poklidné Británii. Suchého humoru mohlo být víc.
(Šotek se vyřádil - pokud to snad nebyl záměr autora - na místním jméně vísky Stretham; myslím, že se to nikdy nepodařilo napsat správně, ale Strathamů, Streathamů, Stratthamů zato bylo požehnaně.)

10.09.2017

Kniha mě trochu otrávila: čekala jsou filosofičtější nadhled (od někoho, kdo připravil vynikající třídílný TV pohled na Masaryka pod drobnohledem, první a asi poslední svého druhu), tudíž i se špetkou humoru a sarkasmu svědčící moudrým šedinám (mj. od něj je scénář filmu Svatba jako řemen) i historický vhled na dění popisované doby (ve většině svých děl televizních, filmových a knižních se historií zabývá, ale jen s úzkým zaměřením - ostatně sám o sobě netvrdí, že je historik). A to jsem naneštěstí ve zkratkovitém pojetí vlastního životopisu u autora nenašla.
Nejhorší dopad na mne měl jeho zprostředkovaný pocit z polistopadového dění u nás, které jsem dosud až tak děsivě nevnímala...

06.09.2017

Dost nepříjemné čtení - narkomafie, vězení a do toho policie, tajní, agenti...Ale vše vcelku uvěřitelné. Jenomže konec rozhoně překvapil.
Odplata ale byla mnohem čtivější a zajímavější.

29.08.2017

Podle komentářů asi všichni od této (a jim podobných knih z exotických zemí) čekají samé ách nebo dokonce wow, takže nejsou vůbec připraveni slyšet pravdu, jakkoli nepříjemná může o dané oblasti být. Tahle kniha není lyrická báseň o Indonésii ani vpravdě starý cestopis objevující zcela novou zemi a její památky, je to prostě průvodce pro našince, který se v současnosti do téhle země chystá, zejména na delší dobu a za studiem.
Ano, vyznívá to negativně, slova a zážitky se opakují, ale asi to nebude jen tak. Prostě mentalita lidí je tam taková (tak jiná), že to na každém cestovatelském zážitku Evropana zanechá nesmazatelný otisk.
Ostatně pokud má někde někdo žít a přežít rok, studovat nebo pracovat (tj. setkat se i s mnoha úředními šimly), pak se najdou mouchy i na mnohem civilizovanějších zemích - i těch nám fyzicky mnohem bližších, třeba za humny.
Ještě bych ocenila spoustu pěkných fotek, hlavně místních (nikoli památek).

21.08.2017

Velmi zajímavé čtení, i když současně velice depresivní - za vším jsou "Prachy, sex, kariéra". Svět současného internetového businessu (firma vyvíjející mobilní aplikaci pro krátkodobé schůzky lidí všeho druhu - okamžitě a na dosah) a finančního světa (investiční banky, cenné papíry a burza). Vším hýbají mladí ambiciozní absolventi zejména obchodních škol a univerzit, kteří v honbě za posunem v kariéře (a šestimístnými odměnami) tráví v práci veškerý čas. Pak není divu, že pro odreagování nehledají závazný dlouhodobý vztah, ale jen ad hoc sex. Prakticky žádní hrdinové nevykazují vysokou morálku, nechovají se příjemně a morálně, nejsou spokojeni se svojí stávající situací, posuzují všechny kolem sebe podle míry zazobanosti, postavení na kariérním žebříčku a řevní na přímé konkurenty.
Smrt studentky ukazuje možné zneužití seznamovací aplikace, což se zase odráží ve vyvrcholení boje za úpis akcií. Je to čtivé a aktuální, ale být v kůži "akčních aktérů" bych nechtěla ani za nic.

14.08.2017

Nepochopitelné - neuchopitelné.
Kratičká povídka spíš než román, epizoda ze života malé holčičky, která po dobu kolem porodu své matky je poslána k nejbližším příbuzným. Teta se strýcem jsou bezdětní a mají z dočasného malého "přírůstku" radost, pro ni samotnou je to osvěžující změna z rodiny mnohem chudší, plné dětí a unavené praním se s povinnostmi běžného života. Matka je na spoustu dětí a chod domácnosti prakticky sama, takže se nedostává peněz, ale ani energie a chuti věnovat se každému dítěti podle potřeb. Protože mi příběh připadal celkem banální, ani žádnou zvláštnost ani zajímavost ani poučení a poselství jsem v něm nenašla, tak knihu považuji za v podstatě zbytečnou.
Proto neuchopitelné (co s tím mám udělat?) a nepochopitelné (proč vůbec napsáno?).

09.08.2017

Z přečtených čtyř knih autorky se mi tato líbila asi nejméně - vadilo mi hlavně rozkouskování děje na příběhy jednotlivých postav. Ostatní romány byly podstatně plynulejší.

07.08.2017

Trochu jiný thriller s přistěhovalci a teroristy.

06.08.2017