soukroma komentáře u knih

Dva autoři, dvě části knihy - mytologie a tetování, první datovaná 1907. druhá ? O autorech a jejich vztahu k maorské kultuře se nic nedozvíme, stejně jako jak je to vlastně dnes, pokud se mýty takto vyprávěly před více než stoletím...? Obávám se, že kniha vyvolává spíš otázky, než že by na ně odpovídala zvídavým naší doby, z druhého konce světa.
Nezaujalo (knihu si nenechám), ale pro milovníky této specifické kultury zřejmě jedinečná pomůcka.
Ovšem pokud dva uvedení překladatelé obsah přeložili podobně jako předmluvu, jejíž část je navíc na zadní stránce obálky i v anotaci, kde bije do očí použití dvou přechodníků a obou s hrubkou, pak si nejsem jistá kvalitou celého obsahu v češtině.

1 20.01.2022

Velmi zdlouhavé a nepříliš zajímavé, aspoň pro mne: ne že bych znala nějak podrobně bulharské dějiny (nebo že by mne vůbec nezajímaly), ale ze všeho nejmíň se mi chtělo číst hrůzy poválečné, až příliš povědomé z domácího prostředí...
Ale aspoň jsem (po dvou knihách od autorky) konečně pochopila, odkud se bere její zájem o Balkán - může za to bulharský manžel :-)

1 30.12.2021

Čteno vzápětí po Brněnských nevěstkách a poněkud zklamání: o markraběti a jeho jeptišce je v knize velmi málo (kmitnou se jen v úvodu a pak v srdcervoucím závěru), zbytek vyplněn pokračováním příběhů z minulých dílů (Brněnské nevěstky po deseti letech), s náznakem čarodějnictví a travičství.
Postavy poněkud černobílé, zbytečné opakování a maličko jednoduchý styl. Historicky hlavně o městě Brně 1363 a mnohem méně v širším kontextu Českého království (Karel IV., pokud už zmíněn, tak spíš jen jako kariérista, politický hráč, výhradně s ohledem na sňatkovou politiku).
Opravdu odbytá korektura, tentokrát se MOBA nevyhnula ani hrubkám... 75%

1 18.12.2021

Skvělé, svižné, svěží, napínavé a vtipné! Vůbec jsem neměla pocit, že čtu skoro osmdesátiletou detektivku, samozřejmě by se to poznalo podle chybějících současných elektronických ingrediencí a propriet, ale i ty starší (jako psací stroj) měly velmi užitečné místo. Berta perlila sama, bez Donalda, a byla zcela neodolatelná, takže zlomila i jedno srdce! Autor se pěkně trefuje jak do zlatokopek, nevěrných manželů, ale i do právnické profese stejně jako soukromých oček.

"Takže já vám zaplatím, abyste řekl druhému právníkovi, jak vylepšit žalobu, abyste získal čas a mohl mi účtovat víc za to, že se mému případu víc věnujete. K čertu s takovými řečmi. Copak neznáte dost zákonů na to, abyste se připravil rovnou na přelíčení?"

"Když romantika dorazí do těchhle dveří [detektivní kanceláře], je šeredná jak samo peklo. Manželky chtějí důkazy, milenky chtějí odškodné, muži chtějí ode všeho pryč."

"Řeknu vám něco ohledně konvencí. Stále si myslím, že se zakládají na pokrytectví a sebeklamu, ale tvoří konvenční vzorec života. Představují pravidla hry. Jakmile ona pravidla porušíte, podvádíte civilizaci, a když začnete podvádět, brzy ztratíte svůj hrdě vzdorovitý postoj a začnete tu a tam jednat bez skrupulí. Dopustíte se podvodu v jedné věci, a brzy podvedete jinde. Začnete své činy zastírat. Pomalu a nepozorovaně ztrácíte sovu hrdou nezávislost. Stává se z vás oportunista, dostanete se do defenzivy a ve vaší povaze začne nabývat neupřímnost."

"Zápasit s veřejným míněním je jako zápasit s velkým tlustým mužem, který vás jednoduše zalehne svou váhou a zadusí vás. Nemusí nic dělat, té nesnesitelné tíze prostě nemůžete vzdorovat."

Parádička za 100 bodů rovných.

1 05.12.2021

Začátek mne velmi bavil, při popisu epizodek z dětství jsem si tvrdě uvědomila, jak se život v USA lišil od naší malé země tady, nejen před válkou, samozřejmě za války a zejména hned poté..., vlastně až dodnes.
Střed už je především o bohémském životě (a hlavně o psychedelikách) pátrajícího, putujícího, zkoušejícího, neukotveného nezralého plnoletého (mj. tady mne nepřestane fascinovat, jak v prudérní a puritánské Americe se nenalívá alkohol lidem pod 21 let, a pokud chce někdo z neplnoletých sex, nepřichází v úvahu, ať se kouká raději oženit/vdát ještě jako nezralý pulec - typicky v 16...!).
A po dlouhatánském středu pak průchod manželstvími, láskami, letmo knihami (naneštěstí bez nějakého vhledu do spisovatelského řemesla, pouze rutina, jen zmínky o agentech, nakladatelích, kde se knihy prodávaly apod.). A ještě svižnější průlet navštívenými zahraničními místy, ale bez šťávy a zajímavostí.
Moje zaujetí se tedy průběžně snižovalo až se ustálilo na průměru - spoustu věci jsem prostě už přeskakovala jako zbytečná, zmatečná a nezajímavá.

1 05.12.2021

Celkově to působí jako mnohem starší kniha než z roku 1960. Zprvu pěkný popisný styl opěvující hory ve všech podobách, i drsné vůči člověku. Hlavní hrdina je ale takový nějaký neuchopitelný, dřevař a lyžařský závodník, ze samoty v horách, s mnoha pochybnostmi o sobě a ubývání sil s věkem. Závěrečná epizoda o předčasném porodu na sněhu za asistence celé skupiny "horalů" nějak pro mne příběh neposunula ani neukončila.
V celé knize jsou čtyři ilustrace, krom jedné dost neladící s příběhem.
Celkový dojem neslaný nemastný.

1 02.12.2021

Začátek zaujal uvedením do situace poměrně moderním stylem, ale od poloviny je to starosvětská červená knihovna: autorce jsem kvůli jejímu romantizujícímu stylu přestala v průběhu rychle věřit, i po přečtení faktografického doslovu, který mne v polovině knihy jediný dokopal k tomu ji dočíst.
A poslední stovka stran byla čirým utrpením, jen těch pohledů střetávajících se, zaklesnuvších se, propalujících, ba dokonce sežehnuvších toho druhého, o stavu jiných částí těla ani nemluvě, tedy srdce se zastavovala a kolena podklesávala... Fuj, i bez toho bylo líčení vztahu paní Osgoodové a pana Poea prostě neuvěřitelné, ani jeden mi v podání autorky k srdci nepřirostl, stejně jako jsem si do konce nemohla zvyknout, že by ho ona i ve svých myšlenkách zarputile označovala Pan Poe).
Těšila jsem se, že se - aspoň bokem - seznámíme s tvorbou obou spisovatelů, ale celou knihu nás provází výhradně Havran a na samém konci je přičiněna jediná báseň Frances Osgoodové. A jednotlivé zmínky mihnuvších se významných postav tehdejší doby (Melville, Alcottová, Hawthorne, Cooper za spisovatele, z dalších diametrálně odlišných třeba Astor, Morse, a nejživotněji připomenutý všudypřítomný Barnum) moc nenapravil dojem z málo propracovaného historického pozadí, působily spíš jako vhodně vybraný kompars. Manhattan byl také jen mírně nastíněn - teprve vznikala 17. ulice, za ní byla divočina v polovině 19. století, ale bouřlivý rozvoj města již započal.
Takže z počáteční spokojenosti zbyla nechuť a pocit ztraceného času - slibovaná tajemnost až thriller se taky moc nedostavily, titulní paní Poeová (Virginia, Sissy, Poeova sestřenice, kterou si vzal v jejích 13 letech) je líčená hodně prvoplánově.

"Ve skutečnosti pořád pochybuji. Jako každý myslící člověk. Na každou otázku existuje tolik různých odpovědí."
"Musíte mít problémy v církvi."

"Astor si nenadělal jmění na medvědech a bobrech, nýbrž na opiu, které kupuje od Číňanů."
"Pan Astor obchoduje s opiem?"
"Kdykoli vidíte takové bohatství, můžete předpokládat, že si někdo ušpinil ruce. Ke světcům jmění nepřichází."

1 28.11.2021

(SPOILER) Čtivé a napínavé, jako vždy. Ale mě už nudí takové ty komorní thrillery, kde si hlavní hrdinové vystačí prostě ve všem sami. Tady je to zlý bratr, který Pendergasta chce srazit na kolena povražděním všech jeho blízkých, takže tu máme zase jen tu starou známou partičku z dřívějších titulů série, nic nového pod sluncem.
Naposledy jsem četla nejnovější díly a tam se skutečně vyšetřují nové, externí, zločiny, potkáváme se s novými lidmi, na nových místech, s novými pachateli a jejich motivací. A navíc se většinou o jedné dvou zajímavostech dozvíme hodně do hloubky, zatímco v Tanci smrti jsme se jen lehce otřeli o nejdražší diamanty a tematicky to v knize ani nemělo patřičnou váhu. Takže přes 80% to prostě nepůjde.

1 19.11.2021

Četlo se to dobře, takže jsem vydržela v naději, že se dozvím nějakou bombu na závěr. Bomba to byla, ale zcela zabila celých předchozích 300 stran... 49%

1 14.11.2021

Hodnotím stejně jako předchozí knihy vysoko: plné zajímavostí, aktuálního dění, co nejobjektivnějšího pohledu (západního člověka, občas konkrétně a výhradně Němce ;-), fakta i dojmy podávané čtivým způsobem (přiměřená míra podrobností a délka knihy, tato zahrnuje 9 týdnů ve dvou skoro navazujících cestách). A tato je navíc výjimečná i připomenutím začátku pandémie - začátek roku 2020, kdy měl sám autor už "na kahánku" aspoň co se týče návratu do vlasti (podařilo se mu odletět jen asi hodinu před totálním uzavřením všech leteckých spojů ze země).
Co mne zaujalo:
- předně samozřejmě otevření země (6 měsíců před následným lockdownem) pro turisty (viza obratem po internetu) a uvolnění některých striktních zákonů (ženy se nemusí povinně zahalovat od hlavy k patě, mohou studovat na samostatné univerzitě a mohou řídit auto, jinak se nic moc nemění - praktická segregace mužů a žen trvá (restaurace, dopravní prostředky, fronty apod.), stejně jako požadovaná podřízenost žen a nevlídné pohledy na ženu jakkoli se odlišující vzhledem či chováním od "standardu")
- v zemi už také není zakázaná hudba (od školní hudební nauky až po živé koncerty i cizích interpretů, vše je povoleno), stejně jako kina
- ostatní zákazy trvají, včetně např. alkoholu, zákazu hazardních her, ale i třeba hraní šachů!
- lákání turistů z ciziny ... nikoli na památky a cokoli unikátního v zemi, ale na zábavu ve velkém stylu a nákupní centra v ještě větším stylu, v budoucnu na superměsto bez uhlíkové stopy (ve stavbě) a možná pár letovisek u Rudého moře (zatím zcela nevyužité pobřeží)
- nebezpeční řidiči - silná auta, skoro každý jedno má a v zásadě každý druhý zcela ignoruje i základní dopravní předpisy (několikanásobně vyšší nehodovost s fatálními následky než třeba v Německu) - pěší se nevyskytují a velbloudi na silnicích také ne a v poušti se jim přeci jen snad blázniví řidiči vyhnou... (výlety do pouště silnými auty či čtyřkolkami víkendovou zábavou mužů číslo jedna)
- mobily a sociální sítě ovládají život každého místního až extrémně
- ceny: velbloud v řádu miliónů eur, vzácnější ovce v řádu statisíců, sokol v řádu desítek až sta tisíc; 15 centů za litr nafty
- islám ovládá vše, ovšem jen ten jediný správný = sunnitský (šíité mají dost smůlu): skoro sto tisíc mešit, žádný křesťanský kostel v zemi; samostatný letištní terminál v Džiddě pro poutníky (zajímaly by mne logistické podrobnosti, k nim se ale autor nedostal, stejně jako se blíže nedostal k Mekce, než právě na letišti při příletu a odletu)
- absolutistická a nemilosrdná královská politika se nekomentuje a nekritizuje, ani v soukromí
- země obrovská (tentokrát jsem marně hledala v knize aspoň základní informace, marně, takže jsem si dohledala: 2 149 690 km² a 30 miliónů obyvatel), s obrovskými městy (Rijád skoro 7 miliónů a pár dalších miliónových metropolí) a obrovskými vzdálenostmi mezi nimi (bezvadné silnice, asfaltové i vyježděné v písku), často jen pro leteckou přepravu, ale i vlak či dálkový autobus (stop minimálně, pěšky nikdy)
Suma sumarum: překvapivé a objevné, ale stačilo, pro mne zcela nelákavá země k návštěvě, teď dokonce ještě víc než dřív. Kdo chcete orient, tak vězte, že tady ho nenajdete...

+Velbloudologie - spousta informací v samostatných rámečcích doprovázela celou knihu.

Pozn.: jen se mi tenhle paperback děsně špatně četl, protože nešel pro čtení pořádně rozevřít, takže jsem si mordovala oči, ruku i krk, abych dohlédla na stránkách až ke hřbetu... - stížnost jde za vydavatelem

1 05.11.2021

V hlavní roli mladá Johanne a její působení v odboji (norském, pod záštitou Modré hvězdy, pod SOE s plným výcvikem a uplatněním mj. jako funkční volavka) zejména v letech 1942-43. Příběh dává nahlédnout do pro nás méně známé a hůře chápané situace za války v severských zemích, zejména do "okupovaného" Norska a "neutrálního" Švédska.
Na rodině Lauritzenových (žijících nyní ve Švédsku) jsou místní rozpory ještě zvýrazněny, zejména kvůli tomu, že mladá generace se pořád po matce hrdě hlásila k Němcům (po otci ovšem měli téměř vikinské kořeny), takže mezi potomky byl jak mariňák i příslušník SS, tak příslušnice švédské státní výzvědné služby a norská odbojářka. Židovský a šlechtický původ v rodině přišel sice na přetřes, ale význam v příběhu větší nemá.
Kniha se dá číst i bez znalostí předchozích osudů rodiny, co je potřeba, je zde vysvětleno či zmíněno, pár zásadních rodinných změn se zaznamenalo za války.
Odbojářská až špionážní činnost je zajímavě bohatá (hrdinka se mj. letmo setkala i s nechvalně proslulým Kimem Philbym), ale kvůli stylu autora to není strhující čtení, ale spíš odtažitě popisné, seversky rezervované. Přestože je vypravěčkou vlastně mladá žena, není to vůbec emoční, naopak jsem jejím občasným plačtivým projevům ani za mák nevěřila. Přesto 85%.

Desetidílná historická série Velké století je zde na DK uvedena podivně. Podle wikipedie vypadá takto:
Brobyggarna ("The Bridge Builders") (2011)
Dandy (2012)
Mellan rött och svart ("Between Red and Black") (2013)
Att inte vilja se ("Not Wanting to See") (2014)
Blå stjärnan ("The Blue Star") (2015)
Äkta amerikanska jeans ("Real American Jeans") (2016)
1968 (2017)
De som dödar drömmar sover aldrig ("Those Who Kill Dreams Never Sleep") (2018)
Den andra dödssynden ("The Second Deadly Sin") (2019)
Slutet på historien ("The End of the Story") (2020)

Takže nám chybí ještě tři díly přeložit. 1968 je díl, který zde není součástí série, stejně jako je uveden prapodivný její název - jméno autora.

1 24.10.2021

Druhá kniha od autorky (Bílá holubice...) a stejná zkušenost - výborné popisy s tajemným pozadím komplikovaného příběhu, nad nímž se zvedá mlha jen místy, občas a neochotně, a tedy za dlouho.
Popisy míst jsou brilantní, jako byste tam byli - dnes i v minulosti (tady mne v případě Prahy trochu zaskočilo, proč by si někdo, kdo město zná a dojede z letiště autobusem na Dejvickou, bral tam taxíka, aby dojel do Valdštejnské, na metru Malostranská, tedy pohodlně dvě stanice metrem, no nic, proti gustu; a také, že se platilo eurem, i s účtenkou - že by turisti na Kampě měli takové "privilegium"?).
Zde ohromuje především starobylý Lvov či kupecká Samara, ostrov Sachalin, okrajově "maskulinní" Petrohrad a samozřejmě Izrael. Stejně detailní jsou popisy loutek a vhledy do tohoto umění všech stylů (a teprve teď jsem si všimla původního titulu, Petruška, jak víceznačně pasuje!). A zejména jsou obratné popisy osob a jejich psychického rozpoložení (včetně syndromů a chorob), prokládané vyprávěními jejich, o nich či o komkoli jiném. Jenže ve výsledku se toho na mě jako čtenáře neúprosně stále valí všeho moc, ani chvilka vydechnutí, spíš nutnost stále víc se koncentrovat kdy, kde, kdo, co a proč, a jak to celé souvisí v celé košaté rozehrané partii.
Autorka trochu moc tlačí na pilu: psaní jí jde od ruky, ale někdy je prostě méně více. Přes pečlivé a soustředěné (a na můj vkus dlouhé a pomalé) čtení se mi stejně nepodařilo poskládat všechny střípky informací, vyprávění, vzpomínek, dopisů a zápisků mnoha různých vypravěčů tak, abych měla jasno aspoň v zachycených rodinných vazbách a poměrech i dobách a místech, kdy se dotyční postupně nacházeli, setkávali, odcházeli a vraceli se, a umírali.
Atmosféra houstla každou stránkou, "antických" dramat jakoby přibývalo, mystika a pověry přispívaly ke vzniku ba bujení šílenství různých typů a rozměrů, až nakonec vlastně do menší či větší míry postihlo všechny hlavní aktéry. O vícero zdravotních tragédiích "syndromu šťastného dítěte" a s ním úzce souvisejících lidských neštěstích ani nemluvě.
Tohle není čtení ani náznakem oddychové, a už vůbec není vhodné pro citlivky, ostatně ani hloubavým neudělá zrovna moc dobře, a se stupňující se hrůzou směřující k otevřenému konci to rozhodně není ani pro někoho, kdo oblibuje uzavřené příběhy, nejlépe s happy-endem.
Bez úchvatných pasáží o loutkářství a navštívených místech by to byl pro mne nervydrásající až nechutně neúnosný psychothriller.

Pozn.: abych se oprostila od temné stránky extrémních vášní a psychického narušení, budu raději vzpomínat právě na loutky, loutkářské umění a profesi vůbec, které jsem za celý život nevěnovala pozornost, nikdy nevyhledávala a neocenila. Tady mi autorka předestřela úplně jiný pohled na vyjádření mnoha lidských hnutí právě prostřednictvím loutek, více či méně komplikovaných. A jaký um a umění je třeba u skutečně kvalitních loutkoherců, spíše loutkářů, tvořících jak loutky, tak jejich příběhy a vdechujících tomu neživému život.

1 10.10.2021

(SPOILER) Pro mne asi nejméně zajímavá, čtivá a přínosná z dosavadní trilogie: zbytečně dlouhá, ani jedna dějová linka nemá z hlediska zachování přírody jasný cíl, a tedy ani zřejmý výsledek, zato tone v nejasných emočních bahnech. Nejzajímavější asi mongolská zima, jinak jsme se nedozvěděli moc dalšího o zemi i přírodě.
Tentokrát nás nechává autorka i na pochybách ohledně (ne-daleké) budoucnosti - hrdinky nakonec opustily koně, přitom všechna zvířena, co vypustily do přírody či prostě nechaly jít, skončila špatně. Takže???
Velmi mi chyběla fakta kolem záchrany koně Převalského, zejména když i my máme na ní jistou zásluhu.

1 07.10.2021

(SPOILER) Od autorky první kniha: když už jsem se smířila s tím, že pod anglosaským pseudonymem se skrývá Němka, líbilo by se mi prostředí Kolína nad Rýnem, kdyby mu ovšem autorka věnovala víc prostoru, namísto thrilleru spíš pro ženy - patoložka a její minulé a současné vztahy. Celé to bylo takové povrchní, málo propracovaná a dokonce nepříliš originální zápletka (z/a/mrzlý Norman Bates?). Nepropracovanost i v detailech - jak mohla hrdinka vůbec něco cítit, když ji krátce před tím zmasakrovali nos...? Sotva 50%

1 07.10.2021

Taková všehochuť. staré a nové (do roku 2007), politika a kultura, města a venkov, dějiny a postřehy, prostě koktejl nejrůznějších informací. Jistě se tam spousta věcí najde, ale mně osobně to nevyhovuje.
Musím zase po letech vytáhnout Anglické listy, abych se potěšila skvělým novinářsko-cestovatelským i lidsko-civilním stylem, četbu, která nezastará.

1 04.10.2021

(SPOILER) Napínavé, čtivé, děsivé: ohavný zločin (ve velkém měřítku s hrůzným cílem) vyžadující nasazení mnoha policejních a jim příbuzných složek (pobřežní stráž, místní policie, FBI, s konzultanty navrch). Tentokrát spousta zajímavostí, od Florida Keys až po sever poloostrova, navrch výlet do Guatemaly, Mexika, a dokonce Číny, studia mořských proudů (modely, experimenty), tornáda, až po drogové gangy a polovojenské šílence, to vše podtrženo toxoplasmozou...
A vynořila se zase kráska s fialkovýma očima, Constance, zaťatá až k zbláznění, které se všichni více či méně báli (a měli proč). Vyřešila si svůj případ "vraždy" a pak jela zachraňovat Pendergasta. Ten byl zase velmi svůj, s třpytivýma očima, pro změnu v bílém oblečení (od lnu po hedvábí) s panamáčkem na hlavě. A měl jako už obvykle namále - bez polo-Lakoty Coldmoona by to pro něj nedopadlo dobře. Takže po předchozí spolupráci už si jsou kvit v záchraně života. I když konec jim možná slibuje další společný případ. Opět na americkém jihu.
Napínavé po celou dobu, s poslední stovkou stran mimořádně akční. Líbilo (až na nechutné detaily zločinného spiknutí s vyššími, bojovými cíli), skvělé odreagování.

1 02.10.2021

Tady se mi ten zájem o japonskou detektivku dost vymstil. Podivné, zdlouhavé, zbytečně zamotané, nejasné, divní aktéři (od obětí, podezřelých i těch oddaných), ještě divnější špičkoví kriminalisté a profesoři matematiky a fyziky - na hlavolamy v těchto vědních oblastech vůbec nedošlo, stačil vcelku zbytečně rozmělněný krimirébus. Divné dialogy, divné vyšetřování, nejasnosti zůstávají. Nelíbilo. Nechápu, jak může být autor takovou hvězdou současné japonské detektivní školy (aspoň to tak píšou na obálce).

1 23.09.2021

Pro mne neskutečně zdlouhavé, ba přímo uměle prodlužované (těch duchů, přízraků, předtuch, vidin, snů a strachů u každého z nepřeberně obyvatel vesničky, v kterých se snadno nelze vyznat), nezáživné, ba až nudné, a navíc strašlivě těžké do ruky. Když do 70. stránky se nestalo nic, teprve se schylovalo k seanci ohlášené hned na začátku knihy (s mrtvolou ohlášenou v anotaci), vzala jsem to už hopem - a ejhle, na straně 150 už už se schyluje k pitvě, ale ještě pár desítek stran to vydrží. Nevydržela jsem já a přeskočila 250 stran, nic mi neuteklo, dokonce i vraha jsem si správně tipla. Závěrečná etuda o žárlení na štěstí jiných byla docela zajímavá, o to hůř jsem nesla umytí hlavy Gamacheho (a to ho nemám ani nikterak v oblibě). 50% (na dvě hvězdy jít nemůžu, to ode mne dostávají knihy nejen nedočtené, ale odhozené bez zájmu a snahy o zjištění konce)
Ne, není pro mne tahle série - třetí pokus a pouze skvělé Břicho nestvůry bylo zářivou výjimkou, asi proto, že to mělo základ v realitě.

1 22.09.2021

Asi jsem čekala víc duchovna, rad ohledně víry v běžném životě, ale na druhou stranu se mi Hus přiblížil víc jako člověk - jeho dopisy byly mnohdy hodně civilní. A navíc je kniha doplněna historickými doprovodnými vsuvkami příslušnými době napsání konkrétních dopisů tak, že je čtenář přesně v obraze, v jaké fázi svého pobytu a obhajoby se Hus nacházel. A krom toho ještě předmluva a doslov v novém vydání vydají další zajímavé informace.
Suma sumarum tedy ubírám v prvním a přidávám v druhém případě a výsledkem je 80%.

1 21.09.2021

V první řadě je velice nešťastné, že pod tímto názvem nyní vyšel triptych starších detektivek autorky, zahrnující i tu pod stejným názvem. Všechny tři byly vydané před skoro deseti či dokonce dvaceti lety, ale autorka ve své poznámce k "novému" vydání tvrdí, že je mírně upravila a propojila (důvod k takovému počinu je nejasný a ve výsledku aspoň pro mne nevhodný). Nečetla jsem žádnou z autorčiných knih, je pro mne zcela neznámou autorkou.
Začala jsem poctivě první novelou Postavení mimo hru z roku 2009 (všechny jsou jen 110-130 stran dlouhé měly by být snadno zvládnutelné, ale...) hned jsem byla dost otrávená: na laskavé majory od policie jsem alergická ze socialistických detektivek, tady to navíc vypadá jako naroubovaná starosvětská detektivka na moderní poměry (hokejista celebrita a rodinný zámek zděděný v restituci...), jakoby autorce bylo dvakrát tolik. Policisti mne štvali od vstupu na scénu, hlavní je navíc kamarád podezřelého a další přibývali bez jakéhokoli úvodu rovnou křestními jmény (Luboš, Pepa aspol.). Celá zápletka, dialogy, všechny postavy i prostředí (byt na Kampě, zámek nejasno kde) mne opravdu štvaly, takže odkládám raději hned a nebudu se trápit dál.

Pozn.: Jedno pozitivum ale u knihy musím vyzvednout - konečně vydavatelé snad pochopili, že čtenář nechce platit za váhu knihy, že chce pohodové čtení, aniž by mu ruce brněly a uvadaly, a že i naše lesy si oddechnou, když se na každý výtisk spotřebuje o značné procento méně celulozového materiálu. Kniha o téměř 400 stranách se vešla pod půl kila a i ta obálka vázané knihy (bez obalu) byla taková měkčí než mívají festovní bichle s křídovým papírem současných knih (na půl cesty k flexovazbě a bohatě to stačí, a jde to i bez plastu).
Ovšem důvod k tomuto řešení možná pramení spíš z nedostatku materiálu vůbec, protože na knihu jsem v předprodeji čekala přes dva měsíce - dvakrát bylo její vydání o měsíc posunuto...

1 20.09.2021