soukroma komentáře u knih

Pro mne poněkud zastaralé (70. a 80. léta), zmatečné (letem světem) a nezáživné. Pár črt ze severu (Island a severní ostrovy anglické, dánské i norské), trochu kapverské a kanárské omáčky, okořeněno válkou o Falklandy/Malvíny, zapito v Montevideu a Riu. Ze začátku víc o plachtění a oceánu, později již hlavně o konkrétních lidech, náhodných kamarádech ve vzdálených končinách. Zcela mizivě o končinách samotných. Fotky hrozné, obrázky děsivé. 50%

1 01.03.2021

Pěkná publikace o úžasném místě Země, kam jsem se vždy chtěla podívat. Četla jsem nové vydání, není zřejmé jak moc aktualizované, co do textu i fotek (koukám, že u původního vydání byla na obálce dle autora "nejkrásnější dívka, kterou kdy potkal", mně se samozřejmě líbí víc obálka nového vydání - nejkrásnější mušle, s kterou bych se ráda potkala). Mýty a náboženství mne zdaleka tolik jako autora-etnografa nezajímaly, proto jen 85%.

1 27.02.2021

Čtivé a svižné, romantické i napínavé, trochu informativní: indický autor z romantického příběhu "nevhodné" lásky udělal částečně očekávaný Bollywood, ale to by se děj nesměl odehrávat v Saudské Arábii v nedávné době. Jakkoli nezabíhal do podrobností, jasně z toho trčí všudypřítomné zákazy údajně plynoucí ze svaté knihy, zejména omezení a nebezpečí týkající se Saúdek, moc a bohatství (díky ropě) nikoli celé země, ale pouze královské rodiny čítající ovšem tisíce princů, z toho praměnící nenávist části populace vůči vládnoucí třídě a nenávist zahraničních pracovníků ze všech koutů světa vůči celé zemi (nebýt dobře placených zaměstnání, nikdo by tam nesetrvával). Pár věcí mi i přes upozornění na záložce, že autor "dlouhou dobu" v zemi žil, nesedělo. Romantický příběh byl prvoplánový, hrdinka naivní, rodinné zapeklitosti odpovídající arabské pohádce, stejně jako mnohé prvky, konec očekávaný. Šaraf dosažen?
Ale i tak za svižnou moderní četbu mísící exotiku, romantiku a v závěru i napětí 70%.

"... proniknout pod usměvavou masku Arabů, kterou se politici nechávali tak často ošálit.
Arabové byli mistři v mlžení a každou druhou větu uvozovali rčením inšalláh, takže i zkušený diplomat občas tápal, na čem se vlastně právě dohodli."

"...rizik jednání s temperamentními beduíny, kteří vás zaživa stáhnou z kůže, jakmile se jim znelíbíte. Zbraní, velbloudů a ovcí si cenili víc než peněz či lidského života a nejvíc ze všeho si vážili vlastní nezávislosti."

1 20.02.2021

Naposledy jsem četla strašlivě dávno ... a znovu číst rozhodně nebudu. Nejen že se mi nijak zvlášť nelíbil příběh (četla jsem jako hodně mladá, takže by se to dalo pochopit, ale ani dnes se mi nelíbí příběh už zfilmovaný), ale navíc patří mezi pár knížek, jejichž forma ve mně prostě vzbouzí téměř nepřekonatelný odpor - paperback z roku 1969 se po všech rodinných přečteních (rodiče ji měli asi o poznání raději) celý zohýbal, lamino poodlípalo a knížka se stala na pohled i omak dost odpudivou. A jak tak koukám, ani obrázek na obalu rozhodně příjemně neláká...
Je mi líto, protože jinak Christieovky nade vše miluji (i ty brožované; nová vázaná vydání v KK mne ovšem odrazují rovněž - ta stará různorodá vydání měla svůj nezaměnitelný "charakter" ;-).

Koukám, že jsem k téhle knížce nenapsala komentář - čteno před pár lety a bavilo. Podstatné je, že to není "jen" romantika křtěná sci-fi - co bylo tehdy sci-fi, se vlastně _doslova_ později realizovalo: Jindra posílala informace jako balíčky, a co jiného jsou "packets" (pakety), které obsahují veškeré řídicí i užitečné informace přenášené počítačovými IP sítěmi, dnes tedy po Internetu?! Proto nikdy na Jindru a její balíčky nemohu zapomenout...

1 25.01.2021

Bez velkých očekávání, přesto mne zajímalo, co s tímhle námětem autorka udělala: nu, zdolala jsem skoro polovinu, abych zjistila že ... nic. Sebemenší vtip i sebemenší zápletka se nekonaly. Takže šmitec.

Autorka je podle informací na obálce vzdělaná a napsala toho víc, proto nechápu zdejší češtinářské i faktografické úlety, jako např. ve dvou větách za sebou najdeme průliv a průplav, jako když se neumí rozhodnout, co je v případě La Manche správně...!?

1 21.01.2021

Obsah by mne třeba i bavil, ale záhy jsem musela knihu vzdát kvůli miniaturnímu písmu, které zvolil vydavatel. Mám dojem, že by měla existovat nějaká pravidla (nejspíš i existují), jaká minimální (a třeba maximální) velikost písma je použitelná pro tištěné knihy - vždyť tu jde o zdraví čtenáře, nejen čistě o ergonomii. Použitá velikost písma v téhle knize by rozhodně neprošla.

Moc pěkná publikace, informativní, přibližující zejména práci (přesněji úděl) egyptologů: historie naší egyptologie a její výsledky, zejména úspěchy oceňované na celém světě. Sice jsme už zase o 15 let dál než v době vydání knihy, ale zajímavostí lze nalézt pořád hodně.
Závěrečná třetina knihy popisuje Egypt letem světem, jeho dějiny, geologii od prvohor a obřích dinosaurů, po notoricky známé památky a místa turisticky zajímavá až po ta méně známá ba pečlivě skrytá oku návštěvníka.
Kniha je opatřena krátkým rejstříkem, zato jí chybí mapa Egypta i mapky nejvíce popisovaných míst, stejně tak jako popisky o velkého množství fotografií (jen část z nich má doprovodný popis). Přesto 95%

Zajímavé a smutné čtení: Po mém jistém zmatení při otevření knihy (přeháním, protože tenhle paperback skutečně otevřít pro fyzicky příjemné čtení prostě nejde, aniž by se zlámal a porozpadl) - tj. citace z Descartových Vášní duše uvozujících jednotlivé dopisy, dopisy samotné a jejich autoři/adresáti (která Alžběta vlastně), které mi nakonec ozřejmily řádky autora a překladatelky určené čtenáři (a které doporučuji celé přečíst před vlastním obsahem, byť jsou uvedeny nakonec), jsem si konečně začínala užívat samotná témata a výlevy pisatelů.
Trochu mi pořád vadí, že dopisy jsou trochu opravdové a trochu fikce, stejně tak je to se všemi vyobrazenými postavami. Takže čistě historicky vzato ... je to opravdu román, žádný filosofický spis či životopis Descarta. Ostatně zahrnuje jen pár posledních měsíců filosofova života (rok 1649, kdy umírá ve studeném a odtažitém Švédsku).
Náhledů na svět se dočkáme, ale možná je pro čtenáře v našich končinách v tomto kontextu mnohem zajímavější odhalení královny Kristýny jako povrchní, zpupné, nabubřelé, nafoukané, bohaté, mocichtivé despotky, která (za)řídila ožebračení naší země o klenoty Rudolfova dvora všeho druhu na konci třicetileté války. O této panovnici jsem už dřív neměla valné mínění a po přečtení knihy kleslo až úplně nejníž (Descartes rozhodně nebyl ke dvoru pozván pro osvícenské debaty, byl jen další královninou kořistí, kterou ohromovala Evropu a protlačovala uměle Švédsko do čela celého světa). Naštěstí vcelku překvapivý kontrast zajištuje korespondence mezi Descartem a Alžbětou Falckou, manželkou našeho zimního krále. Ovšem (napůl) fiktivních pár dopisů s těmito dvěma královnami je obaleno spoustou dalších mnohem méně zajímavých postav.

Autentickými slovy Descartovými si může čtenář být jist snad jen při citacích v úvodu kapitol (tedy dopisů) z jeho posledního filosofického díla zvaného - aby se to snad nepletlo - Vášně duše (1649) ... /hodně slibný titul, asi pohledám/

"Zřejmě jsem objevil, že vedle světa vnímatelného smysly existuje jeden nebo několik světů dalších, paralelních, rozporných a těžko rozlišitelných. Vedle hledání pravdy je svět vulgárních řečí, které ho zahalují, zdvojují a pohlcují. Vedle světa přímé konverzace je svět lží, výmyslu a zrady. Vedle světa vědy je svět alchymie a podvodu." (Descartes)

P.S. Shodou okolností jsem právě dočetla historickou knihu jiného italského autora, Chiméra (Vassalli), která časově mírně předchází, ale nabízí pohled historický ze zcela opačného, jižního konce Evropy. A v obou se zmiňuje Manzoni, který "objevil" jistý rukopis jako podklad svého díla (připomíná to naši rukopisnou dosud nevyjasněnou kauzu). Takže dílky skládačky postupně pěkně zapadají na místo.

1 17.01.2021

Padesát let starý Bond, podaný ovšem jiným autorem. Charakter středně napínavého (ale někde mírně nesrozumitelného) špionážního příběhu zachován, ovšem styl přeci jen trochu jinačí, zdlouhavější a nezvykle pro žánr poněkud poučnější co do reálií (byť cílový řecký ostrov byl smyšlený) a politické situace (dost poučné zase pro nás po těch letech, jak se tehdy točil svět po Stalinově smrti a komunisti nebyli jen na východě, ale silní i v Řecku a jak do toho všeho pasovala tehdejší Čína).
Škoda, že to u nás nevydali hned po vzniku originálu (to by ještě stihli, než byl Bond totálně zasunut) - vydání v dnešní době vyznívá jako takový anachronismus. 65%

1 27.12.2020

Velmi zajímavé - tři karavanní výpravy mezi lety 1982 a 2001 pouštěmi Súdánu a Egypta, od oázy k oáze, náročné až život ohrožující. A jak si Němec poradil mezi zcela odlišnou náturou. Poradil, protože ho poušť a "život" na ní prakticky uhranul.
O autenticitě zažitého a kvalitě popsaného mne ujistila předmluva egyptologa Bárty.

1 07.12.2020

Začátek se mi velice líbil - autor thrillerů, kterého postihl spisovatelský blok, neví proč a hodně přemýšlí o tom, proč vůbec lidi tak oblibují číst o násilí. Spousta zajímavých myšlenek a materiálu k přemýšlení. Pak se ovšem postupně odhalovalo, odkud se hrdinovy nápady berou a proč má blok. A to už se mi líbilo stále méně kvůli nepříliš originálnímu příběhu až do závratného konce. Horor to není, ale thriller ano, včetně brutálních scén (naštěstí lze při čtení přeskočit). 65 %

1 07.12.2020

Australský autor, příběh někde od Brisbane, spousta nadšených recenzí a reakcí, ale ne, víc než 20 stran tomu prostě nedám, to se nedá. Aspoň už se kmitla titulní "hláška".

"Tragický, brutální a poetický příběh o těžkém životě plném lásky" (?!) ne"okouzlí každého" (citace ze záložky)

1 24.11.2020

Vcelku čtivě podané životopisy několika vybraných významných postav historie, které autora v jeho postojích formovaly, a nejspíše nejen jeho.

1 22.11.2020

Tak zítra? Tak nic, pro mne: chrlení slov, povětšinou teenagery a pouličními šmejdy, takže slang, argot a vulgarita, v ohromném objemu a ve velké skupině postav (naštěstí rozlišených v jim konkrétně věnovaných krátkých kapitolách). Jakmile jsem (asi) došla k samotné zápletce, s gustem jsem odložila. Na obdivné výkřiky na obálce už dávno nedám...

1 22.11.2020

Moc faktografické a rozsáhlé: kdyby to byl román, mohlo by to být pěkně čtivé a zajímavé i pro neveslaře.

1 22.11.2020

Trochu zdlouhavější a jakoby o něčem jiném román o blížící se Caesarově vraždě: do dvou třetin se toho moc neděje (jistě Gordianus, Tiro, Cicero a Cinna, na pozadí Caesar, stačí zaujmout, ale opravdu se nic zvláštniho neděje), ale schůze senátu už je zítra. Nechci si kazit noc čtením o vraždě, ale nechci zapomenout dojmy z právě dočteného - zejména dvou básní Cinny, obou na motivy řeckých mýtů (nejsou citovány, ale převyprávěny).
"Zmyrna" - mně neznámý příběh o incestu, chůvě a dceři a králi, a zejména "Orfeus a Pentheus" - Masožravý Bakchus a zejména jeho přisluhovačky byly tak odpudivé, že mi bylo až nevolno (a to na nedobrou noc stačilo). Dosud jsem totiž netušila, jak hnusný Bakchus vlastně byl, žádný veselý bůžek s milou opičkou, uf. Už si na něj dám pořádný pozor...

Pokračování po dočtení: kniha byla opravdu o něčem jiném, vůbec nebyla o Caesarově vraždě, však taky Hledač vůbec žádné spiknutí ani spiklence ani náznakem neodhalil a pak v senátu, jako novopečený senátor, jen koukal a nevěřil svým očím. Vražda celoživotního dikátora a ministra zeměkoule (asi jediného v dějinách) se prostě jen autorovi historicky udála, hlavní děj teprve následoval, další vražda a odhalení ohavných motivů. Pak mi teprve bylo nevolno.

Jak mám římské dějiny (přesněji romány ze starého Říma) ráda, tak tenhle autor u mě žádnou láskyplnost nevzbudil. V tomto případě naštěstí žádné další díly už nevycházejí, a s největší pravděpodobností to tak asi zůstane, však i rozklíčovat posloupnost série u autora je skoro nadlidský úkol - psal je přeházeně, nikoli chronologicky (tento je jen shodou okolností chronologicky poslední, 16., jak v ději tak napsáním).

1 18.11.2020

Čtivé zpracování zápisků očitého účastníka dění na dvoře Rudolfa II. v letech 1607-1621, zobrazujících předzvěst i počátek třicetileté saně, tedy války, včetně krátkého vyprávění o bitvě na Bílé hoře.
Nicméně je to pojaté jako dobrodružství mladého pážete na císařském dvoře, takže spíš pro -náctileté.

1 15.11.2020

Tahle kniha u mne skoro zviklala moje pochopení slov velkorysost, velkorysý (o spojení s myšlením nemluvě). Autor se zaměřuje na "já", tedy velké JÁ, a tím to končí - jak se tvářit, jak vystupovat (skoro jak klamat svět) - o druhé zásadně nejde, ani o náš vztah a chování k nim. A to je prostě špatně, o tom velkorysost rozhodně není. Autora ani našeho vydavatele nijak neomlouvá, že kniha je (do dnešní doby) prostě stará, a to hned na první pohled, první otevření.

Nikdy knihy (ne)doporučuji, každému se líbí či vyhovuje něco zcela jiného, ale zde tedy aspoň varuji: pamatujte na to, co je velkorysost (musíte si to ale najít jinde) - v téhle knize třeba najdete něco vhodného pro sebe, ale vězte, že tím nedláždíte cestu k velkorysosti (myšlení).

1 14.11.2020

S dovolením použiji stejná slova z úvodu jednoho komentáře k Stýskání zakázáno: "přehled rolí a vystoupení, spolupracovníků, úryvků z recenzí"... Kusé, přespříliš stručné, heslovité, vždyť co rok, to sotva tři stránky nespojitých odstavců... Kniha postrádá jakoukoli vatu, a tu míním v dobrém, tedy něco z autorky samotné. Rozhodně zajímavější jsou její medailony pro televizi, odtud jsem se dozvěděla vlastně vše podstatné a zajímavé. Nemyslím, že takhle připravená kniha může něco doplnit.
První díl jsem nečetla, takže jsem si obsah knihy představovala úplně jinak a jsem zklamaná; nakonec jsem jen prolistovala (ovšem taky nejsem extra milovnice oper, operních árií a operních div).

Pozn.: citovat bez překladu z recenzí v angličtině ale považuji za velmi zpupné a zcela nevhodné pro českého čtenáře (i když obsahu osobně rozumím). Týká se nového vydání 2019.

1 13.11.2020