Sova15 komentáře u knih

Hodně zajímavá knížka. Sama jsem zažila vážný, i když ne tak fatální, úraz na lyžích. Takže vím, jak moc rehabilitace bolí, ale taky, že pracovníci rehabilitace umí dělat zázraky. S Benem jsem jeho příběh prožívala a fandila mu. Přijít v 15 letech o nohy je mazec. Je dobře, že se psychicky srovnal, což je skoro nejdůležitější, a makal na sobě.
Určitě se podívám i na další knihy paní Březinové.

5 14.05.2022

Knížka mě překvapila. Film se mi moc líbil a byl samá legrace. Což ale u života kvadruplegika není. Byly tam krásně popsané pocity, které pan Pozzo zažívá, co vše musí snášet. Obdivuji ho za jeho sílu žít, hlavně po ráně, kdy mu zemřela manželka. Hodně mě to obohatilo a jelikož chodím s berlemi, vlilo mi to dost elánu. A i na nějaké vtipné příběhy s jeho ošetřovatelem došlo.

2 04.05.2022

Také jsem poslouchala audioknihu - krásně namluvené. Ale potom jsem si vypůjčila i knihu, kde jsou hezké fotky a spousta připsaných věcí a její grafika se mi moc líbí.
Marii Vikrorii moc fandím. Je svá a obdivuji každého, kdo se nebojí o sobě, svých pocitech, postojích mluvit (psát) veřejně. Nejsem věřící, nebo spíše aktivně věřící. V něco věříme všichni. Kostely mám ráda, obdivuju jejich architekturu, ticho a v létě je v nich hezký chládek. A díky paní farářce mi je bližší i církev. Nejsou to všichni jen suchaři.

11 26.04.2022

Tak to byla síla. Knížku jsem si vybrala do výzvy. Trošku jsem se bála, že mě nebude bavit. Ale opak byl pravdou. Pan Štětina je obdivuhodný muž. A i když je knížka stará 12 let, popis jeho zkušeností z Ruska v současnosti dostal nový rámec. Už tenkrát před Putinem varoval. Musím se podívat, jestli teď něco píše.

1 13.04.2022

Ano, jistě byly tam určité nepřesnosti. Ale knížka se dobře četla. Až jsem si říkala, zda není zvrácené si číst o 2. světové v době další hrozné války,

6 13.04.2022

Pan Jonasson umí psát. I když první díl byl lepší, těšila jsem se z toho co stařík a jeho parťáci opět vyváděli.

6 25.03.2022

Ještě že jsem nedala na recenze. Pravda, některé knihy Jojo Moyes jsou asi lepší, ale proč pořád srovnávat. Mě se knížka líbila, byla to taková milá oddychovka v této těžké době.

7 25.03.2022

Prokousala jsem se knihou. Četla jsem ji dlouho, protože vyžadovala plné soustředění. I přesto jsem někdy tápala. Druhá polovina mě zaujala více. Obdivuji pana Horáčka a i paní Drtinovou, která se ptala opravdu zasvěceně.
A dovolím si citaci: " Náš "typ mapy" tedy mapa mentální, znamená tři hlavní složky: 1.to, co je vně našeho těla (exteroceptivní vědomí), 2. to, co je uvnitř (interoceptivní vědomí) a 3. jak se má nebo jak se daří tomu, "všemu uvnitř" (afektivní vědomí, emoce). Každý z těchto parametrů je v mozku mapován trochu jiným mechanismem,. Pro každý z nich stačí už malá změna, aby se proces mapování narušil. Tak vznikají psychické poruchy. "
Takže, buďme hodní na sebe, i na naše okolí, ať se tomu "všemu uvnitř" dobře daří.

6 25.03.2022

Dneska musím dopsat hodnocení knihy, protože dnes, 21.3. byl Babiš konečně obžalován. Teď ještě aby ty Boží mlýny mlely....
Bylo to hrozné čtení, tedy o hrozných věcech. Díky pane Kmento, a možná se teď zakousnu i do druhého dílu.

3 21.03.2022

Lehké oddychové čtení, které často vzbudilo úsměv na mé tváři.

1 20.01.2022

Děkuji za krásné počtení. Klobouk dolů před tím, jak Aleš všechno zvládl. Vždycky, když už to vypadalo, že bude pohoda, něco se stalo. Stejně jako v životě.

8 07.01.2022

Velmi dobře jsem se pobavila při poslouchání CD a hodně nového jsem se dozvěděla o mé oblíbené autorce.

2 28.12.2021

Jelikož mám dvě snachy (výborné), myslela jsem, že jim nadělím tuto knihu pod stromeček. Před vánoci jsem se ale do ní dala sama. Neurazila, ale nic nového také nepřinesla. Takové lehké, někdy úsměvné čtení na pár večerů.

5 28.12.2021

Uf, co napsat? Že to bylo krásné, to nejde. Bylo to plné hrůz a strachu, neskutečného utrpení. Ale psané tak, že nešlo přestat. Musela jsem dál prožívat nelehké osudy hlavních postav a díky tomu jsem zapomněla na svou nemoc, která není nic, proti tomu, co oni zažívali. Jsem ráda, že žiju v dnešní době a nedovolme aby se holocaust zapomnělo.

11 22.12.2021

Příjemné krátké povídky, které odhalí zákulisí pražské ZOO.

1 22.12.2021

Poslouchala jsem na CD v krásném provedení. Ale ani tak mě bohužel nenadchlo.

2 10.12.2021

Nevím, proč si v poslední době vybírám samá temná témata. Knihu jsem četla proto, že se podobný příběh stal kamarádovi mých rodičů, také skončil nevinně v Jáchymově. A i já jsem jezdila na vandry, a jak už tu někdo psal, zpívali jsme si Kryla, Hutku...
Ale ke knize - brutální, hrozné, možná až horší zacházení než v koncentračních táborech. Ve vězních chtěli dozorci vzbudit stejný pocit - bezmoc, nemyslet, zlomit je a využít ke svým brutálním "hrátkám."

9 28.11.2021

Nezbývá mi, než souhlasit s předešlými příspěvky. Knihu jsem málem odložila, styl psaní mi také neseděl. Ale později jsem si na něj zvykla. Pár knih jsem o koncentračních táborech přečetla, ale až teď jsem se dozvěděla, že byl nějaký blok 10 a co se tam dělo. Je dobře, že se takovém nelidském zacházení píše. A že podobných "lékařů" bylo vice, ne jen Mengele.
Co mě také překvapilo, jak se po válce Německo postavilo k odškodnění těchto obětí.

1 28.11.2021

I jako už někdo psal přede mnou, bála jsem se knížku číst. Prožívám zrovna těžší období života. A téma knížky není veselé, ale spisovatelka píše velmi dobře, čtivě. Mě nejvíce zasáhla povídka: Vrátíš se? Určitě se k autorce ještě vrátím, už se jejích témat nebojím a jsem ráda, že o temných oblastech života píše.

7 11.11.2021

Knížka je psaná malinko chaoticky, ale život dočaskářky je chaotický. Knížku jsem koupila dceři, která se svými spolubydlícími kamarádkami zapojila do dočaskářek. S několika pejsky jsem se seznámila (proč furt štěkáš? Nestůj pořád u dveří!) o jiných slyšela příběhy. Jsem na holky hrdá, za to co dělají. Chtěla jsem jen do knížky nakouknout, jestli jsem nekoupila blbost, ale začetla jsem se tak, že teď, jí teď po přečtení, musím rychle zabalit, než dcera přijede a já já předám dárek. Povedený dárek.

3 06.11.2021