Sova15 komentáře u knih
Už při otevírání knihy jsem byla zvědavá,jaká bude. Četla jsem recenze, jedni ji chválí, jiní zatracují. To je dobrý důvod se začíst. Mě se líbila. Má spád, děj je trošku zamotaný, ale výsledný dojem je velmi dobrý. Není tam nic, co by (při trošce fantazie) nemohlo být pravdou (nebo bez fantazie)?
Na české poměry výborné dílo. Jak už tu někdo přede mnou napsal, cizí slátaniny hltáme a tady bychom kritizovali....
Velmi silná kniha obsahem, až útlá, co dopočtu stran. Ale řekne vše, co je potřeba. Neumím, a asi ani nechci (pokud budu sebekritická), si opravdu představit, co se v koncentračních táborech dělo. Dneska jen trochu strádáme a už se z toho hroutíme. Hodně lidí v táborech zemřelo, ale jak se ti přeživší měli se vším, co prožili, se ztrátou bližních vyrovnat? Do Osvětimi se chystám, návštěva Terezína byla silným zážitkem. Přesto všechno si myslím, že osobní zkušenosti těchto lidí, ač se o nich píše, mluví, točí filmy (je to dobře), je nepřenosná. Ale musí být varováním!
"Na zemi existují dvě lidské rasy. Ano, pouze tyto dvě: rasa lidí slušných a rasa lidí neslušných. Obě tyto "rasy" ze najít všude: pronikají do všech skupin a prolínají se. Žádná skupina není složená jen a jen ze slušných lidí, v tomto smyslu není žádná skupina "rasově čistá". Tak se tu a tam našel nějaký slušný chlapík i mezi strážemi."
Paní Šiklové si moc vážím. Její knihy Matky po e-mailu a Deník staré paní mi moc pomohly nejen při studiu gerontologie, ale hlavně jsem v mnohém pochopila své stárnoucí rodiče. Díky této knize jsem se utvrdila, že paní Šiklová je velmi charakterní žena, neohne páteř. A ač ve vězení prožívala těžkou dobu (ono, která není), kdy se její dcera vdávala, syn si volil povolání....Naštestí nebyl pobyt ve vězení až tak dlouhý, přesto prožívat tyto chvíle a udržet si nadhled, to zvládne jen silná osobsnost. Klobouk dolů.
Je pravda, hodnotit knihu po 40 letech od vydání není jednoduché. V době, kdy jsem jí četla bylo naprosto ojedinělé, aby otec dostal dítě do své péče. Kniha je citlivá, zajímavé vykreslení postav. A film je také výborný.
Také jsem ještě četla jako Pavučina lží. Klasický Brownův román, napětí, vtáhnutí do děje.
Hailey - autor mého mládí. Stále mě baví a knihy jsou napínavé, čtivé......
Poslouchala jsem na CD a ač děj byl strašný, až běžel mráz po zádech, líbilo se mi.
Velmi zajímavá knížka, i když smutná. Je dobré se nechat poučit.
Zdenu Frýbovou mám ráda, ale tato knížka mě dostala. Tím, že je možné, že by to takto stalo. Jak je "jednoduché" a děsivé ovlivnit něčí život. Jak některým lidem procházelo, bohužel ještě prochází, jak mohou svými demagogiemi ovlivňovat ty, co nejsou nebo nemohou být tak pevní. Konec knihy jsem hltala, abych se dozvěděla, jak to dopadne. A cením si paní Frýbové, jaký postoj za totality zaujala. Tentokrát jsem se zaujetím četla i doslov.
Nádherné čtení, knížka nešla odložit. První díl jsem nečetla, ale film byl krásný. Už chápu, co lidé na "té Moyesové" mají. Určitě si přečtu i jiné konížky od ní.
Silná knížka. Nechci soudit dobu, ve které se to vše odehrálo, ale hlavní hrdina byl k všemu odhodlaný kariérista. Dojmy ve mě zůstanou dlouho a nevím, zda najdu odvahu podívat se na film, ikdyž jsem si v panu Karlov při čtení,i pana Hrušínského uměla dobře představit
Knížku už jsem četla před dlouhou dobou a moc se líbila. Romantika, kterou lze jen závidět. Film jsem viděla několikrát. Tentokrát jsem poslouchala CD se Zlatou Adamovskou a Ladislavem Županičem. Uronila bych slzu.
Jedna z nejlepších detektivek, co jsem četla. Krásně jsem si představovala Holinu jako pana Trojana, i některé ostatní postavy měly v mé čtecí fantazii reálnou podobu herců.
Paní Procházková umí psát pro děti i pro velké. Určitě po nějaké její knize ještě sáhnu.
Mezi dvě knihy s náročnou tématikou jsem si vložila Herriota. A to kočičí příběhy, aby to šlo do výzvy. Podle očekávání to bylo pohlazení a a potěšení.
Také to není žánr pro mne. Ale je to klasika, krásně psaná. Hezky propracované postavy.
Netradiční Mawerova kniha. Je hezké, že hledá své předky a zasadil je do románu. Zasáhlo mne líčení Krymské války, vůbec jsem netušila, co tam (a i jiných bojích) museli vojáci zkusit. Bohužel se tam opět bojuje.
Ladu Ziburu
mám ráda. Byla jsem i na několika jeho přednáškách. Ty první se mi líbily nejvíc - šel s kůží na trh a nevěděl, jak ho veřejnost přijme. Teď už mi z toho trošku čouhá bysnys. Ale dobrý, proč ne. Když mu to jde...
Poslouchala jsem CD namluvené Pisarikem a pobavilo mě to.
Poslouchala jsem na CD a to mi přineslo hezké chvilky u vaření. Jakoby se mi před očima promítal film.
Chudák Vincent to neměl vůbec lehké. Byla to těžká doba a on si to dělal ještě složitější. Úspěchu svých obrazů se nedožil.
Knížka se mi nečetla lehce, ale byla velmi zajímavá, tak jsem se jí prokousala a obohatila mne.
Přečíst kniha šla, napínavá byla také. Ale... vracet se k ní nebudu.