splaty komentáře u knih
Bylo to ctive, ja se nemohla od cteni odtrhnout. Misty hluboke, ale cim dele jsem cetla, tim byl pribeh odbytejsi. Konec byla nevysvetlitelna slatanina. Znate ten pocit, kdyz celou knizku cekate na ten urcity moment kdy ma prijit nejake vysvetleni, osvetleni a rozuzleni? A kdyz ten okamzik prijde, tak se vlastne nic nestane? Tak takhle to bylo tady.
Ja jsem se skvele bavila. To se mi stava malokdy. Rozhodne by stalo za to, mit knizku ve vlastni knihovne a cas od casu si ji precist.
Cetla jsem ji 5 mesicu.. Nekolikrat jsem ji musela na dlouhou dobu odlozit. Po prvnich kapitolach jsem si rikala: dyt tady uz se uplne vsechno stalo a posralo, co horsiho muze byt jeste tam dal?? Trochu moc na jeden Shuggieho zivot. A my, co jsme byli vychovavani v bezne rodinne atmosfere ted fnukame na terapii, jak nam to ti nasi rodice zavarili. No.
Uz uvodni podekovani me pohladilo na dusi. Libil se mi rozdilny styl psani, autorka je vic zensky a citliveji naladena, jeji kapitoly byly hluboke a zamysleni hodne. Na duhou stranu autoruv pragmaticky, muzsky pohled se zase jednoduseji cetl. Zaujaly me fotografie, mista Valasska, ktera mam za humny, pribehy lidi, kteri ziji zajimavy a odlisny zivot od toho meho konzumniho. Pro me bylo cteni srdcovou zalezitosti a citila jsem se pri nem KRASNE. Dekuji.
Na seznameni s Murakamim jsem si vybrala spatne. Asi budu delat, ze jsem to necela. Ani to nebude problem, protoze jsem to vubec nepochopila..
Autorka se čte velmi dobře, na kapitolách s názvem Miles se mi líbilo, že byly věcné a krátké. Lidé mají různé traumata a různě na ně také reagují. Těžko říct, zda by se hlavní hrdina takto tvrdošíjně bránil i v reálném životě, když bylo z jeho chování jasné, jak to cítí..
Moc zajímavý pohled pod pokličku "nejvyspělejší a nejdemokratičtější" země tohoto světa. Líbila se mi předmluva autorky. Příběhy 7 lidí, kteří měli to štěstí, že vyvázli. Na základě několikrát zmíněného hladomoru musím neustále přemýšlet o tom, zda tam nyní zabíjí covid víc, než hlad. Odpověď se však dozvíme až s odstupem času.
Kniha se moc dobře četla a finální rozuzlení bylo překvapující. Co mi trošku začalo vadit byl styl dva kroky dopředu, jeden zpět.
Za naprosto úžasné považuji ilustrace. Pro mě, člověka bez fantazie to byla pomůcka k nezaplacení. Kniha na dva večery, byla jsem na ni moc zvědavá a nedalo se od ní odtrhnout. Mnoho hlubokých myšlenek a pravd. Nevím, zda jsem knihu četla zrovna v nepříznivém období, ale i přes všechny superlativa mi z hlavy vyletěla jak balónek s heliem na pouti z ruky dítěte. Snad se to ještě rozleží.
V poslední kapitole se roztáhla opona a vše do sebe krásně zapadlo. A na tváři mi zůstal úsměv, v srdci blažený pocit. Jo, takhle to mám ráda.
Sofistikovaná. Nebudu se stydět a narovinu napíšu, že chvíli trvalo, než mi došlo, že pokud chci závěr, musím potrápit mozkový závit. Velmi příjemné byly pasáže v první třetině příběhu, u kterých jsem se smála a obdivovala výstižně popsané skutečnosti postav.
Marek Eben je prostě borec. Způsob, kterým glosuje myšlenky všedního dne je velmi vtipný.
To ráno po dočtění, ještě v polospánku, jsem myslela na Minku, Sage i Josefa. Na to, co se dělo tak blízko a tak nedávno. Na to, jak idea Zla dokáže prostoupit každičkou buňku člověka. A co pak takový člověk dokáže udělat druhému člověku. Nebo šesti milionům. Chvílemi mne ta nelidskost tak bolela, že jsem neměla sílu číst dále.
Ale i v té nelidskosti kdesi pořád zůstávalo Dobro, které se nakonec protlačilo na povrch. V té době se bojovalo o holý život. Ráda bych věřila, že přežít holocaust bylo vítězstvím.
Nepochybuji o kvalitě a sofistikovanosti obsahu. Kniha není zklamáním. Zklamaný je ten, kdo čeká, až se ponoří do hlubiny příběhu a na 527 straně zjistí, že 91% je relativní hodnocení sedmi tisíců šťastnějších, kterým se to podařilo.
Kniha, která se může stát návodem, či jakýmsi pozitivním poselstvím o životě. A o životě po životě. Nechcete-li přijít o kus čehosi hezkého, co jste právě přečetli, vyhněte se doslovu jakéhosi českého ezoterika.
Knihu jsem si koupila po přednášce Jiřího Haldy, kam jsem jako jediná bezdětná doprovodila své kamarádky a kam jsem vlastně ani moc kvůli povídání o dětech nechtěla. Ony odcházely s pokyvováním, já s nadšením. Jsem šťastná, že knihu mám možnost číst ještě před dětmi. Že mám ještě šanci všechno udělat o trochu lépe, než jak bych to udělala před nějakou dobou. Kniha pro mne byla velice zajímavá. Poučná. Ze života. Hodnotná. A přitom je to všechno tak strašně jednoduché. Jsem vděčná, že otázky a myšlenky, které mě provázejí a trápí už několik let, někdo shrnul do malé knížky velikostně, ale veliké svým obsahem. Přála bych si, aby knížka mohla pomoci nasměrovat každého rodiče, ať současného, nebo budoucího. Bylo by fajn, kdyby tohle někdo učil ve škole spolu s návodem jak správně vyplnit daňové přiznání. Vedle těchto hodnotných informací se mi zdá, že např. dějiny českých šlechtických rodů, které do nás na ZŠ tlačili, pozbyly své důležitosti.
Jednoduchá oddechová kniha, kterou jsem vybrala ke zvolnění mezi hlubšími žánry. Pokud od knihy neočekáváte nic víc, než romantický příběh s předem jasným závěrem, jste nejspíš na správné adrese.
Zaujala mě anotace. Příběh, který přečtete má dobrou formu a udrží čtenáři knihu v ruce. Přečtená byla hned, ale zůstalo prázdno a dokonce se mi příběh rychle vykouřil z hlavy..
Pokud tedy nemáte dvacet anebo tímto druhem četby vyloženě nežijete, nejspíš brzy zapomenete i vy.