splichalka komentáře u knih

Červená knihovna tentokrát oblékla jiskrný, břitce vtipný, sebeironický šat. A já v záchvatu náhlé přecitlivělosti dávám za čtyři.

2 18.10.2015

Fanynky prominou, ale musím říct, že jsem se ještě v žádné knize (s výjimkou prvního dílu) nesetkala s takto provokativně nesympatickými ústředními postavami. Moje hodnocení zvedá jedině nápad a ironie v dialozích, a to by tak bylo všechno.

2 03.09.2015

Dle očekávání výborné - jen ty postavy jsou tak typicky "soukupovské", až mám pocit, že už jsem se s nimi někdy setkala, a to ne jenom v reálném životě, ale už i v předchozích autorčiných počinech. Celý dojem z knihy mi tak trochu zkazil pocit, že čtu něco, co už jsem jednou četla, ale jinak dávám palec nahoru.

2 08.08.2015

Uběhlo už víc než 15 let od doby, kdy Lenka Lanczová byla moje nejoblíbenější autorka a její knížky sloužily jako skvělá vztahová příručka (jasně, že mě nejvíc bavily ty erotické scénky, kam se hrabalo Bravo:-)) Po této knize jsem sáhla čistě z nostalgie, abych se přesvědčila, jestli LL pořád umí psát tak chytlavě. A umí, dokonce i pro starší generaci, jen mi to přišlo celé takové dost naivní. Ale jako výlet do raného mládí to bylo fajn. Úplně mě to osvěžilo :-)

2 15.03.2015

Mám ráda Jiřího Hájíčka. Ale prostě nemám ráda povídky.

2 22.12.2014

Čtete a pořád máte pocit, že je to takový obyčejný dívčí románek. Knihu přečtete a víte, že o ní musíte ještě chvíli přemýšlet. Možná ve vás zůstane trochu depky, možná trochu naděje.
A bože, i já jsem se v Martě poznávala! Takže vypínám počítač (a zavírám knihu) a fakt už jdu dnes konečně něco dělat :-)

2 07.12.2014

Tak trochu pocity Anny Frankové, tak trochu komentáře a postřehy Marjane Satrapiové na pozadí války v Chorvatsku. Vůbec se nedivím, že zde sbíral román jednu cenu za druhou. Jde o citlivé téma - Chorvaté ví, Chorvaté rozumí. A to je to - spousta faktů zůstává nevyřčena nebo jenom naznačena, proto může být kniha pro průměrně (ne)znalého Čecha možná trochu nezáživná. Pro mě ale jasný příklad toho, že naprosto jednoduchý, v podstatě obyčejný příběh může být zároveň velmi silný - když je výborně napsaný.

2 23.08.2014

Jasně, byla to zábava, ale pořád mi běželo hlavou, že opakovaný vtip není vtipem... Jonasson potřetí už asi ne.

2 03.08.2014

Poté, co jsem během pár dnů po sobě přečetla Saccovu Bezpečnou zónu Goražde a teď Persepolis, (a i když tyhle dvě knížky srovnávat nechci) stal se ze mě definitivně fanoušek non-fiction komiksu! Vím, že jsem teď asi objevila Ameriku, ale jsem z obrázkového vyprávění dětství Marjane Satrapiové vážně nadšená - kombinuje přesně to, co mám ráda - vtip a poučení. Zkrátka je to chytré, má to co říct a neskutečně mě to baví. Tuhle půjčenou knížku chci v tom souborném vydání doma vlastní - a hned teď!

2 24.02.2014

Tak já nevím.. když jsem tuhle knížku četla, přesně jsem byla v situaci, kdy jsem potřebovala nějaké ujištění, že existuje život po životě, víru, že smrt není konec. Jak je tu zmíněno v několika komentářích, i já jsem si říkala, že autor je renomovaný a uznávaný psychiatr, žádný pochybný šarlatán, tak to přece nemůže být žádný výmysl.. Ale pak jsem se dočetla, že po světě pořádá různé masové přednášky, na kterých uvádí své posluchače hromadně do hypnózy, aby se setkali se svými zemřelými blízkými, a je velmi těžké se na ně dostat, protože jsou hned vyprodány! Začala jsem docela pochybovat, tohle se mi totiž úplně důvěryhodné a nezištné nezdá. Ale ve skrytu duše si nepřeju víc, než aby na tom bylo něco pravdy..

2 07.10.2013

Četla jsem a zírala..co někoho může napadnout, co někdo může vytvořit. Byla jsem šokovaná, ale naprosto v pozitivním slova smyslu. Opravdu jedna z mála knížek, které jsem četla vícekrát a nenudila se ani jednou. Mělo to nápad, jiskru, švih a vtip. Mám ráda Dahlovy povídky, ale tohle je prostě moje úchylná srdeční záležitost.

2 07.10.2013

Tahle kniha se mi dostala do rukou až v době, kdy jsem problematiku války v Jugoslávii měla celkem prostudovanou, takže mě ty příběhy vlastně vůbec nepřekvapily. Ale líbilo se mi, že autorka zvolila tak trochu jiný způsob, jak tyhlety hrůzy popsat a přiblížit širšímu publiku. Žádná odborná četba. Krátké, jasné, čtivé příběhy. Ale jak jsem se přesvědčila, asi to stejně nebylo moc k ničemu, protože co by jinak taková kniha dělala na pultech Levných knih?!
Jo, a k příspěvku uživatele kenjirocz - nechápu, přesně, jakou předpojatost má na mysli, protože jde o chorvatskou autorku, která se rozhodně nevyhýbá tvrdé kritice chování a činů jak Srbů, tak Chorvatů. V Chorvatsku byla po vydání svých knih dokonce vnímána jako jakási persona non grata. A jestli má na mysli předpojatost ve smyslu, že pochází přímo z válčící země, a je tudíž neobjektivní a zaujatá.. nevím, ale kdo jiný může tu situaci popsat lépe a výstižněji?

2 06.10.2013

Brr, z tohohle mě teda rozbolely zuby

1 16.08.2021

Knize se nedá upřít trefně zvolený název, protože se skutečně nejedná o moc víc než o příručku, které sice nechybí atmosféra, vtip a velká nadsázka, ale zároveň taky přebývá větší než malé množství celkem zbytečných receptů a textů písní. Vlastně škoda, že z toho nevzniknul úplně obyčejný, nekomplikovaný letní románek.. I když je pro mě kniha (zvlášť po skvělém Totál Balkán) docela zklamání, pustím se ještě do pokračování. Blanka Čechová je mi prostě sympatická.

1 23.09.2019

Válečné trauma, osobní tragédie, potlačené vzpomínky, překonání zármutku, snaha o vyrovnání se s minulostí - to je přesně obsah knihy, v který jsem doufala a dostala ho. Nikoli už v takové formě, abych ztratila dech. A ten příběh by si opravdu zasloužil, aby srdce čtenářů rozsekal na maděru! Autorce se ale bohužel nepodařilo jej zhutnit a prohloubit. Jakoby jí chyběl osobní prožitek nebo větší zkušenosti, aby příběh nepůsobil povrchně a tak trochu chladně. Na druhou stranu musím uznat, že je v knize několik zajímavých okamžiků, které stojí za zamyšlení, třeba:

"Vrátila ses. To znamená čelit spoustě drsných věcí."
"Jsou to moje věci."
"Nejsou to jen tvoje věci," nesouhlasil. "Nemůžeš z války dělat svoji osobní tragédii. Ne tady."

nebo

"Na ulici jsem se naučila správně utíkat. ... Při běhu od domu do krytu se zprvu mohlo zdát logické utíkat co nejpříměji, abyste tam byli rychle. Já ale pokaždé nahodile kličkovala; věřila jsem, že zvolením nesouvislé trasy zmenším statistickou pravděpodobnost toho, že šlápnu na minu ... Po nějaké době mi došlo, že při běhu kličkují i o statní. ... Někde na mrtvém prostoru mezi domy a pumovým krytem se z civilistů stali vojáci."

Za mě zkrátka nevyužitý potenciál za 3,5*. Kéž by autorka dostala šanci příběh ještě přepracovat a to minimálně s dvojnásobným rozsahem.

1 27.01.2019

Milé příběhy z anglického venkova s působivou atmosférou Vražd v Midsomeru, které stejně jako zmíněný seriál přijdou vhod při líném nedělním odpoledni, avšak nějaký trvalejší dojem nezanechají. Louisi, raději další román!

1 05.06.2016

Jak ohodnotit knihu napsanou podle seriálu tak, aby hodnocení odpovídalo knize a ne seriálu, který je jinak špičkový, toť téměř věda. Duch seriálu je věrně zachován, což na jednu usnadňuje orientaci v už tak celkem složitém ději, na druhou stranu jednotlivé postavy kopírují svůj filmový vzor natolik, až mizí jakýkoli prostor pro vlastní představivost. Navíc si nejsem jistá, nakolik by se mi kniha líbila bez její seriálové předlohy. Takže závěrem: dobré, ale na Homeland raději koukat než číst.

1 28.02.2016

"Kde končí duha" nebo chcete-li "S láskou Rosie" je vcelku milá kniha se sympatickými hrdiny a vtipnými postřehy, nicméně jediná zápletka ve stylu "chci tě, ty mě nechceš", "chceš mě, já tě nechci" začíná už po prvních 100 stranách trochu nudit, zvlášť když závěr musí být každému čtenáři jasný už ze samotné anotace na přebalu. Přemýšlím, jestli v tomto případě není lepší film, který knihu víceméně kopíruje, jen je podstatně svižnější.

1 01.08.2015

Přestože Jeffery Deaver patří mezi moje oblíbené autory, přestože to bylo čtivé a přestože na závěr přišel (ne)čekaný zvrat, tak jak to mám ráda, nemůžu si pomoct, ale celé mi to tentokrát připadalo bez nápadu, jako by už autor neměl čím překvapit a tak vyvařil náměty a osoby z dvou svých předchozích knih. Ach jo.

1 18.07.2015

Autorka má možná talent na vaření, s vypravěčstvím je to už slabší. Jen něco nakousne, už od toho utíká, takže logická i časová kompozice celého románu je dost podivná. Navíc jsem úplně postrádala zápletku i nějaké vyvrcholení. Mělo to potenciál ve stylu "Eat, pray, love", ale celé to bylo takové nijaké. Namísto čtenářského zážitku budete mít po přečtení spíš hlad :-) A možná budete mít stejně jako já pocit, že jste nečetli román, ale proseděli půl dne s kamarádkou :-)

1 12.04.2015