splichalka komentáře u knih

Ten pocit, když je vám zase 12, objevíte nepřečtený díl ze série Stopy hrůzy a přelouskáte jej za jedno odpoledne po škole. Díky za tu nostalgii.

8 07.07.2022

Brr, z tohohle mě teda rozbolely zuby

1 16.08.2021

Pokud tuhle knihu nenapsal pod pseudonymem Patrik Hartl, tak jsem přesvědčená, že přesně takto to dopadne, až se jednou rozhodne napsat detektivku. A to nemyslím nutně negativně. Sametové iluze jsou spletenec bizarních vztahů stereotypních postav a nepravděpodobných situací, ale vlastně je docela zábavné jej stránku po stránce rozplétat.

4 29.10.2019

Tak jak pro mě byla první snoubenka zklamáním, ta třetí byla naopak příjemným překvapením. Závěrečná část příběhu Nadi a Balda příjemně plynula, a i když si ani tentokrát autorka nedokázala odpustit trochu nadbytečné poučky a poznatky z chorvatských reálií, nepůsobily oproti předchozím dílům tak rušivě. Bylo to odpočinkové, milé, místy i dojemné, až mi nakonec bylo líto, že se po měsíci musím s rodinou Antunović rozloučit.

11.10.2019

Knize se nedá upřít trefně zvolený název, protože se skutečně nejedná o moc víc než o příručku, které sice nechybí atmosféra, vtip a velká nadsázka, ale zároveň taky přebývá větší než malé množství celkem zbytečných receptů a textů písní. Vlastně škoda, že z toho nevzniknul úplně obyčejný, nekomplikovaný letní románek.. I když je pro mě kniha (zvlášť po skvělém Totál Balkán) docela zklamání, pustím se ještě do pokračování. Blanka Čechová je mi prostě sympatická.

1 23.09.2019

Válečné trauma, osobní tragédie, potlačené vzpomínky, překonání zármutku, snaha o vyrovnání se s minulostí - to je přesně obsah knihy, v který jsem doufala a dostala ho. Nikoli už v takové formě, abych ztratila dech. A ten příběh by si opravdu zasloužil, aby srdce čtenářů rozsekal na maděru! Autorce se ale bohužel nepodařilo jej zhutnit a prohloubit. Jakoby jí chyběl osobní prožitek nebo větší zkušenosti, aby příběh nepůsobil povrchně a tak trochu chladně. Na druhou stranu musím uznat, že je v knize několik zajímavých okamžiků, které stojí za zamyšlení, třeba:

"Vrátila ses. To znamená čelit spoustě drsných věcí."
"Jsou to moje věci."
"Nejsou to jen tvoje věci," nesouhlasil. "Nemůžeš z války dělat svoji osobní tragédii. Ne tady."

nebo

"Na ulici jsem se naučila správně utíkat. ... Při běhu od domu do krytu se zprvu mohlo zdát logické utíkat co nejpříměji, abyste tam byli rychle. Já ale pokaždé nahodile kličkovala; věřila jsem, že zvolením nesouvislé trasy zmenším statistickou pravděpodobnost toho, že šlápnu na minu ... Po nějaké době mi došlo, že při běhu kličkují i o statní. ... Někde na mrtvém prostoru mezi domy a pumovým krytem se z civilistů stali vojáci."

Za mě zkrátka nevyužitý potenciál za 3,5*. Kéž by autorka dostala šanci příběh ještě přepracovat a to minimálně s dvojnásobným rozsahem.

1 27.01.2019

Psát o depresivních hrdinkách, které nejsou schopné socializace a jejich život je definován patologickým vztahem s matkou, je teď asi dost v kurzu, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že to je v průběhu dvou měsíců už třetí kniha, která se mi dostala do rukou a staví na totožném námětu. Předtím to byla Eleanor se má vážně skvěle a Losos v kaluži. Kniha Lucie Faulerové nad nimi vyniká hutným, zvláštně poetickým stylem, ale rozhodně je také nejdepresivnější. Byla jsem ráda, že to mám za sebou, a tohle u knih nemám ráda.

2 18.04.2018

Takhle, Markéta Lukášková je sympatická osoba a rozhodně má dar slova, vtipu a nadsázky. Ovšem to, co zřejmě sama uvádí jako svůj klad, tedy že "do každý věty musí narvat alespoň tři vtipný přirovnání a dva popkulturní odkazy", podle mého názoru textu spíš ubírá. Losos v kaluži je současné a celkem zábavné čtení, ale jako celek působí jaksi přemoudřele, těžkopádně a nepřirozeně. Nicméně autorku budu minimálně na instagramu sledovat dál :-) Jo, a obálka je jedna z nejhezčích, jaké jsem za minimálně poslední rok viděla.

4 27.03.2018

Knihy Ismaila Kadareho jsou pro mě jako poslední díl dortu. Lákají mě, těším se na ně, ale zároveň si je šetřím až na tu pravou chvíli a náladu. A pak když se zakousnu.. pěkně pomalu kousek po kousku už jen vychutnávám. A jako vždy je to slast. P.S. Opakuju se, ale jen tři autorovy knihy přeložené do češtiny jsou fakt ostuda

3 09.08.2017

Dávám čtyři, ale možná je to jenom proto, že se tak těším na dovolenou

20.07.2017

Až na několik nelogických okamžiků a místy drhnoucí překlad se kniha hezky a rychle četla. Ale nechápu, proč do ní autor musel nutně vložit tu současnou vražednou zápletku. Nebyl by příběh, založený jen na historickém pátrání, sám o sobě napínavý bez toho, aniž by hlavnímu hrdinovi na každém kroku hrozilo smrtelné nebezpečí? Zřejmě dnes všechno, co chce být bestsellerem, v sobě musí mít prvek thrilleru. O tom nakonec svědčí i název knihy, který v souladu s dějem opravdu není ani výstižný, ani nápaditý.

2 05.07.2017

Co do formy knihy, měl Patrik Hartl skvělý nápad, který se mu bohužel nepodařilo dovést k dokonalosti. Já jsem náhodně začala číst ze strany Jáchyma a skoro bych se vsadila, že i autor napřed napsal Jáchymův příběh. Je totiž výrazně propracovanější, promyšlenější, plynulejší a uhlazenější. Ale taky toho o Veronice prozradí mnohem více, než by se slušelo. Veroničin příběh pak nenabízí prakticky žádné odhalení, čtete ho spíš jen ze setrvačnosti a připadá vám mnohem méně zábavný. A i toho cukrkandlu bylo možná až přespříliš. Nedokážu objektivně posoudit, jak kniha vyznívá, čtete-li v opačném pořadí, ale zvolíte-li napřed Jáchyma, bude Veroničin příběh už spíš jen taková vata. Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale nakonec jsem jednu ubrala. Přece jenom si autor svými dvěma předchozími knihami nastavil příliš vysokou laťku..

22.01.2017

Nebylo to úplně zlé, ale pro mě po přečtení na základě zdejšího vysokého hodnocení docela zklamání. Spisovatelův projev je trochu těžkopádný a děj příběhu dost přitažený za vlasy. Nemůžu si pomoct, styl severské krimi založený na brutálních vraždách a vyhořelém vyšetřovateli mi v českém prostředí prostě nějak drhne. Svého oblíbeného domácího autora detektivek budu hledat dál.

4 20.11.2016

Milé příběhy z anglického venkova s působivou atmosférou Vražd v Midsomeru, které stejně jako zmíněný seriál přijdou vhod při líném nedělním odpoledni, avšak nějaký trvalejší dojem nezanechají. Louisi, raději další román!

1 05.06.2016

Od prvotiny Na kopci vnímám u autora výrazný posun. Sice se mu úplně nepodařilo zachytit jakousi temnou tíseň daného tématu a tím pádem běží jen tak po povrchu, ale jako vypravěč je Březina opravdu dobrý. Od první do poslední stránky mě udržoval v napětí a na každou další kapitolu jsem se vyloženě těšila. S Tomášem Volfem se ráda setkám i podruhé.

5 09.04.2016

Jak ohodnotit knihu napsanou podle seriálu tak, aby hodnocení odpovídalo knize a ne seriálu, který je jinak špičkový, toť téměř věda. Duch seriálu je věrně zachován, což na jednu usnadňuje orientaci v už tak celkem složitém ději, na druhou stranu jednotlivé postavy kopírují svůj filmový vzor natolik, až mizí jakýkoli prostor pro vlastní představivost. Navíc si nejsem jistá, nakolik by se mi kniha líbila bez její seriálové předlohy. Takže závěrem: dobré, ale na Homeland raději koukat než číst.

1 28.02.2016

Musím se přiznat, že nebýt návštěvy Dominikánské republiky, asi by mě nikdy nenapadlo si tuhle knihu přečíst - a udělala bych velkou chybu, protože je vážně skvělá! Mix historických faktů s fiktivním příběhem je přesně podle mého gusta, i když k absolutní dokonalosti mi zde chybělo snad jen trochu romantiky. Každopádně z mnoha úhlů pohledu jsem touto knihou (i samotnou zemí) fascinovaná.

08.01.2016

Jako obvykle davam Kristine po trech hvezdach, ale tentokrat je to hlavne za zmenu prostredi a zajeteho konceptu. Jinak mi pribeh sam o sobe pripadal dost plochy a predvidatelny. Zadna velka slava.

13.12.2015

Místy tak trochu těžkopádné a jakoby školácké, ale nic to nemění na tom, že se to dobře četlo a vlastně mě to docela dost bavilo. Rozhodně dám šanci i autorovu dalšímu počinu.

18.11.2015

Červená knihovna tentokrát oblékla jiskrný, břitce vtipný, sebeironický šat. A já v záchvatu náhlé přecitlivělosti dávám za čtyři.

2 18.10.2015