SSTknihy
komentáře u knih
Adventní kletba
Vlastimil Vondruška
Ach, jak je to dávno, kdy jsem sáhla po prvních dílech Hříšných lidí království českého! A byla to láska na první pohled. V tomhle příběhu sice nechali Diviše někde v závěji sněhu, ale Olda s Otíkem i bez něj hravě zvládli vyřešit záhadné vraždy na hradě Krašově, pomilovat pár služebných, a ještě odhalit tajemství ztraceného pokladu.
Od té doby se tihle vyšetřovatelé stali prakticky součástí rodiny a bez ohledu na klesající či stoupající kvalitu, vždy se těším na nový díl!
Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Tři, dva, jedna start! A jde se. Pěkně v tempu, bez zastávky, v dešti, na slunci, ve dne, v noci. Pořád dál. Žádné zdržování, žádné pochybnosti. Tedy zatím. Vlastně by to mohla být i zábava, kdyby pravidla nesmrděla střelným prachem a na asfalt neodkapávala kromě potu i krev.
Na to, že děj je vlastně jednoduchý a svým způsobem monotónní, jde překvapivě o velmi napínavé čtení, které běží stejně rychlým tempem, jaké udržují účastníci Dlouhého pochodu. A zatímco oni pomalu začínají tušit, že tenhle nápad byl zřejmě tím nejblbějším (a možná i posledním) v jejich životě, čtenář začíná tušit, že tenhle závod nebude mít ve skutečnosti žádného skutečného vítěze.
"Rayi, znovu už bych do toho nešel, ani kdyby mi Major držel pistoli u prdele. Je to úplně jasná sebevražda, jen s tím rozdílem, že normální sebevražda je rychlejší."
Drak spí
Michaela Klevisová
Pohodová detektivka klasického střihu, kde netečou potoky krve a případ nevyšetřují psychicky narušení vyšetřovatelé. Samotný zločin ale není o nic méně závažný a pachatel méně nebezpečný. Jednání postav má svou logiku a napínavý, i když pozvolný děj vás nutí otáčet další a další stránku. Číst novou detektivku Michaely Klevisové je jako vrátit se po letech do důvěrně známých míst s lehkým mrazením v zádech, že jihočeské lesy možná nejsou tím, čím se zdají být :-)
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Silný příběh jednoho přátelství, které přerostlo v osudový milostný trojúhelník, odehrávající se na pozadí dramatických dějinných událostí. Věřím, že podobných tragédií se ve skutečnosti muselo odehrát bezpočet. Skrze hmatatelnou tělesnost vtahuje autorka čtenáře přímo do středu dění. Jen ten strohý, až telegrafický styl vyprávění mi přišel chvílemi možná až příliš odtažitý a postrádající emoce. Jednání postav tak nejde člověku pod kůži, ale vnímá ho jen jako holý fakt. V každém případě je to ale příběh, který rozhodně stojí za přečtení.
Poslední léto ve městě
Gianfranco Calligarich
Já jsem nadšená! Možná je to tím, že se na to existenciálně melancholické, neukotvené dospívání třicátníka, který se znuděně a zcela bez cíle poflakuje životem, dívám už s jistým nadhledem. Užívala jsem si skryté vtípky mezi řádky, nápadité dialogy i skvěle vykreslené období přelomu 60. a 70. minulého století. Rozpálené ulice Říma doslova sálají skrz stránky a město vás bezpochyby pohltí svou atmosférou. Bezstarostný "Dolce Vita - Sladký život" už ale končí a ve vzduchu i v chování postav je cítit rozčarování z nadcházející doby - doby zaměřené na peníze, zisk a úspěch.
Hlavní hrdina mi připomínal Holdena Caulfielda z Kdo chytá v žitě nebo Tóru Watanabe z Murakamiho Norského dřeva. Ten vnitřní neklid, podivné prázdno, neschopnost pro cokoliv se opravdu nadchnout, převzít zodpovědnost za svůj život... Narozdíl od nich se ale Leo vydává odlišnou cestou. Jo, ten konec mě fakt dostal.
Chápu, že se takhle knížka stala kultovní. Ale není pro každého. Tempo je pomalé, děj prakticky žádný, dialogy krátké a břitké, postavy vesměs nesympatické. Ale pokud máte tenhle styl rádi, užijte si toulání letním Římem na sto procent.
Dirigentka
Maria Peters
Moc hezky vykreslená cesta za jedním velkým snem. Životní osudy Antonie Bricové, jedné z prvních žen dirigentek. Talentované, houževnaté a neústupné ženy, která si troufla vstoupit do mužského světa a dokázat, že "umění a hudba nerozlišuje pohlaví". Možná se to někomu nemusí zdát až tak úžasné, ale faktem je, že uplynulo sotva sto let od doby, kdy byly ženy vnímány jen jako manželky, matky a hospodyňky, jejichž hlavní úlohou byla poslušnost, poddajnost a hezký vzhled.
I když se ve skutečnosti všechno neodehrálo tak, jak to autorka čtenářům předkládá, příběhu to na síle a přesvědčivosti rozhodně neubírá.
Píseň o lítosti
Viktor Fischl
Daniel Menasse, jediný z rodné židovské obce, který přežil holocaust přijíždí po letech do míst svého dětství a dospívání, aby se pomodlil kaddiš, modlitbu za zemřelé. Ve vzpomínkách mu před očima ožívá doba před mnoha lety, jednotliví členové rodiny i celé židovské komunity, se všemi jejich radostmi, starostmi, obavami, nářky, hříchy, láskami, pochybnostmi i věčnými spory o to, zda je bůh milosrdný nebo trestající.
Danielovýma očima nahlíží čtenář na různé podoby lásky, poznává podstatu lítosti, soucitu a odpuštění. Nostalgické, často smutné a bolavé, ale neskonale moudré poselství o základních lidských hodnotách. Vzpomínky, do kterých se bohužel neustále vkrádá vědomí nadcházející katastrofy holocaustu.
Chantal: Život na kolotoči
Michaela Zindelová
Život na kolotoči nabízí pohled do života známé herečky a zároveň vášnivé ženy plné životního optimismu. Chantal vás nechá nahlédnout na jednotlivé okamžiky své životní pouti, od dětství ve Francii, přestěhování za láskou do Čech, manželství, mateřství, herecké úspěchy ve filmu i na divadle, ale i životní kotrmelce, pády a smutky. Vedle toho v knize najdete zajímavé postřehy, léty prověřená životní moudra i úvahy o každodenních maličkostech.
Příjemně strávené chvíle ve společnosti charismatické a krásné ženy.
Leonardův kabinet
* antologie
Díky téhle sbírce jsem objevila Jiřího Hájíčka, který se rychle zařadil mezi mé oblíbené spisovatele. Jinak je sbírka stejná, jako většina ostatních z téhle edice - některé povídky jsou lepší, jiné horší. Slušný mix tajemna, bujné fantazie a záhadných událostí, ale nebojte se, bát se nebudete :-)
Záhada obří číše
Hana Prošková
Přestože se všechny tři příběhy odehrávají ještě za minulého režimu, na kvalitě to těmhle detektivkám nijak neubírá. S Proškovou to není žádná akční "podívaná", spíš psychologie postav a zkoumání příčin a důvodů. Horác s Vašátkem jsou má oblíbená detektivní dvojice. Baví mě to spojení, je to jiné než běžné detektivní dvojice, trochu víc filozofické, trochu víc na hraně zákona.
Klekánice
Tereza Bartošová
Musím přiznat, že i mé pocity jsou poněkud rozporuplné. Jako bych četla dvě samostatné detektivky. Ta první byla skvělá, perfektně budovala napětí, naháněla strach, splétaly se tu nitky minulosti a přítomnosti a nad vším se vznášelo děsivé tajemství s nádechem mysteria.
No a ta druhá spíš připomínala americké kriminální seriály, kde víc, než o dopadení pachatele jde o to, co nejvíc šokovat diváka a hodit závěrečné titulky dřív, než mu dojde, co že je to vlastně za blbost
Proto zůstává i moje hodnocení kdesi uprostřed. V každém případě autorka píše velmi čtivě. Určitě si přečtu i Vodníka.
Seznam hostů
Lucy Foley
Odlehlý ostrov u irského pobřeží, uzavřená společnost, blížící se bouře a nad nehostinnými rašeliništi se vznáší duch temné minulosti.
Autorka má svůj charakteristický styl - krátké kapitoly, vyprávěné v ich-formě jednotlivými postavami. Děj rychle střídá úhly pohledu a čtenář postupně proniká do vztahů mezi účastníky. A že jsou ty vztahy pěkně propletené! Navíc plné nedůvěry, závisti, předstírání, strachu, obav, zloby a především tajností. Tajností, které s každou další hodinou vybublávají čím dál víc na povrch a zdánlivě nevinná svatba se pomalu, ale jistě mění v boj o přežití. Brzy nastane okamžik, kdy se jeden z přítomných rozhodne pomstít.
Líbila se mi ta postupná gradace napětí, pomalé odhalování minulosti i rozuzlení. Podobnost s Agathou Christie čistě náhodná :-) Musím ale přiznat, že předchozí Štvanice mě bavila o kousek víc.
Šťastný muž
Arto Paasilinna
Šťastný muž je překvapivě jedna z nejobyčejnějších Passilinnyho knih. Tentokrát si bere na paškál pokryteckou maloměšťáckou společnost, která přijímá jen to, co zapadá do průměru a obyčejnosti. A také je o tom, že pomsta může být sice trochu krutá, hlavně ale musí být provedená s elegancí a grácií. V neposlední řadě pak autor svým typicky nostalgickým humorem poukazuje na to, že štěstí je vážně relativní pojem.
S Passilinnyho příběhy se to má tak, že si je buď zamilujete od první věty, nebo vás naprosto minou a knihu odložíte s nechápavým kroucením hlavy. Pokud je vám ale blízký poněkud svérázný finský humor, absurdní situace pokládáte za naprosto normální a chápete, že problémy vyřeší sauna, vodka a rybolov, pak nebudete zklamáni.
Vražda se zárukou
Josef Škvorecký
Druhé vyprávění doktora Pivoňky se tentokrát odehrává v létě 1938, kdy atmosféra houstne pod vlivem sílící německé moci. Zločin, který měl být zameten pod koberec jako vražda a sebevražda s erotickým motivem naštěstí nedá doktoru Pivoňkovi spát a odhodlaně se pouští do postupného rozplétání vzájemných vztahů a hledá motiv ke dvojnásobné vraždě. Zápletka je opět dobře promyšlená, má to vtip a skvěle vykreslenou atmosféru.
Ostrov
Rudolf Havlík
To už tak někdy bývá, že po dvaceti letech manželství začnete mít o dalším životě trochu jinou představu. Blbý je, když to ten druhý vůbec netuší. A ještě blbější je, když následně skončíte na pustém ostrově, kde široko daleko není nikdo jiný než ten, kterého byste nejraději přetáhli klackem po hlavě :-)
Ostrov je příjemná, svižně napsaná oddechovka, ve které nechybí špetka dobrodružství, trocha humoru, nemálo sarkasmu, malinko psychologie a samozřejmě romantika, podkreslená šploucháním vody a západy slunce.
Viděla jsem i film a musím říct, že i když jde vlastně jen o adaptaci scénáře, kniha je o fousek lepší.
Skotská romance
Katie Fforde
Kterak krachující továrna ke štěstí díky šikovné asistentce přišla... Stejně jako vlákna vlny si vás pomalu, ale jistě omotají zákeřné úklady, vzájemná nevraživost a nepochopení, ale také přátelství, porozumění a v neposlední řadě hřejivá láska. Jak jinak by to také v knize Katie Ffordeové mohlo skončit. Je to sice předvídatelné, ale ruku na srdce, copak člověk u takových příběhů čeká něco jiného?
Všechno nebo nic (I+II)
Eva Urbaníková
Asi jako mnozí jiní, i já jsem nejdřív viděla film, který mě bavil, a tak jsem byla zvědavá na knížku. Je logicky trochu jiná, méně crazy, víc se nimrá v pocitech a vztahy jsou tu poněkud komplikovanější, což je pro autorku a její knihy celkem typické. V rámci žánru jsem ale dostala přesně to, co jsem chtěla - romantickou vztahovku s happyendem.
Legionář a sněžná žena
Dana Emingerová
Kouzelné, něžné, neskutečně zábavné, poučné, k popukání, nostalgické - to všechno jsou autorčiny vzpomínky na jejího svérázného stoletého dědečka. Fantasta a sedmilhář, který své historky a vzpomínky předkládá s takovou samozřejmostí, že nahlodá pochybnostmi i toho největšího realistu. Ilustrace Davida Vávry už jsou jen pomyslnou třešinkou na tomhle krásném vyprávění.
Osm smrtelnic posedlých
Tennessee Williams (p)
Šest krátkých povídek mého oblíbeného autora. Šest nahlédnutí do duše a psychiky několika svérázných žen, jejichž životy právě procházejí zlomovými okamžiky. Stáří, závislost, hledání smyslu žití, osamělost, odcházející sláva či samota. Vážné a směšné jde ruku v ruce, tragédie se často mění v grotesku. Autor ale své hrdinky neodsuzuje, ani nezesměšňuje, naopak projevuje vůči nim hluboké a upřímné pochopení..
Závěje
Tess Gerritsen
S touhle detektivkou chybu neuděláte! Mráz proniká až do morku kostí, všudypřítomný tísnivý pocit sledování, pachatel za sebou nechává v závějích zlověstné stopy a nejbližší vesnice zeje děsivou prázdnotou.
Četla jsem knihu dřív, než jsem objevila seriál inspirovaný autorčinými příběhy a jsem za to moc ráda. Knihy jsou mnohem vážnější, drsnější a napínavější.
