SSTknihy komentáře u knih
Překvapivě velmi čtivé a upřímné vyznání o životě s milovaným mužem, který odešel a zanechal po sobě smutné prázdno, ale i spoustu krásných vzpomínek. Autorka sice neopouští svůj klasický styl, ale chybí tomu ta sžíravá sebeironie a komika za každou cenu. Naopak nastupuje milé, laskavé, a přesto vtipné a upřímné vzpomínání. Za mě vlastně to nejlepší, co jsem od paní Pawlowské četla.
To je tak, když si někdo potřebuje veřejně pofoukat bolístky a polaskat uražené ego. Jenomže tomu chybí vtip, nadhled a styl. Bohužel se to stává u tohoto autora v poslední době standardem. Jedna hvězdička je za čtivý styl, druhá za sem tam vtipnou situaci. Naštěstí je to kniha krátká, takže za dvě hodiny přečteno.
Tohle se asi mohlo stát opravdu jen v 50. letech na anglickém venkově. Nebo si dovedete představit, že byste si přečetli oznámení v novinách a vydali se jakože náhodou k sousedům na výzvědy? Už vidím, jak v Čechách všichni sedí schovaní za plotem a tajně šmírují, co se bude dít :-) Jinak samozřejmě opět skvělá slečna Marplová. Její cit pro detail a odhadování lidské povahy na základě srovnání s tím, co už někdy někde zažila, mě prostě baví. A i když už je to místy až moc komplikované, nakonec si to všechno pěkně sedne, jak má.
Opět jedna klasika, ve které brilantní šedé buňky mozkové páně Poirota zachraňují nevinné a odhalují proradné pachatele. Podezřelých je tu sice hodně, ale klubko lží se postupně rozplétá a jako obyčejně, každý detail je důležitý. Vždycky, když přečtu nějakou knihu Agathy Christie, říkám si, jak je možné, že jsem pachatele neodhalila, když těch návodných narážek tu bylo tolik. A pak čtu další a nechám se opět utáhnout na vařené nudli... A právě proto mě její detektivky pořád baví.
Je to vtipné, zábavné a satirické. Autor se prostřednictvím svého hrdiny vysmívá snobům i konzervativcům. Jima stíhá jedna trapně-komická situace za druhou, ale celkově to nějak nebyl můj šálek čaje. Suchý anglický humor mám sice hodně ráda, ale tady se to nějak míjelo. Tím rozhodně neříkám, že kniha není dobrá, nebo že nestojí za přečtení, jen já se k ní už vracet nebudu.
Asi bych tenhle román neoznačila jako "senzační", ale líbil se mi. Hlavně ten originální nápad. Už jsem u autorky zvyklá, že jistý druh mystiky se v příběhu objeví téměř vždy a mám to ráda. Tady se k tomu přidává i špetka detektivního pátrání, takže o napětí není nouzi. Pěkné, pohodové čtení, na které jsem u autorky zvyklá.
Taková roztomilá jednohubka. Pro ty, co netrpělivě vyhlížejí 31. příběh Oldy s Otíkem, v podstatě povinnost. Mladý pan Oldřich naštěstí není tak upjatý jako jeho otec a mladá slečna Ludmila naštěstí není tak urážlivá jako její matka. Ota se chová spíš otcovsky a Vojtce nevadí, že ji oslovují Adalberta, přestože své oficiální jméno nesnáší. Škoda jen, že autor poněkud pozapomněl, že jim v minulosti napsal společného syna. Kdyby vyšetřoval s Oldřichem a Ludmilou, mohli jsme se dočkat nejednoho překvapení :-) Ale což, ono by to bez těch drobných nesrovnalostí už ani nebylo ono. A mimochodem, ještě že ve 13. století neřešili ohrožování mravní výchovy mládeže, to by byl na pranýři nával!
Člověk tak nějak ví, že příběhy z koncentračních táborů, gulagů nebo jiných lágrů jsou děsivé, že mocenská zvůle byla bezbřehá a že často trpěli neviní. Když pak ale čtu konkrétní příběh, uvědomím si, že realita musela být tisíckrát horší. Mlčet by se opravdu nemělo. A zapomínat také ne. Lustr pro papeže je sice příběh pouze inspirovaný skutečností, ale to mu rozhodně neubírá na autentičnosti, protože podobných musely být stovky. Doslov na konci knihy to jen potvrzuje a z uvedených informací fakt mrazí.
Číst detektivky Michaely Klevisové, to je jako setkat se se starými známými. Sice jste se chvilku neviděli, ale všechno je, jak má být. Mám ráda, jak autorka vždycky rozehraje jednotlivé vztahové propletence a nastíní možné motivy. Já se pak nechám pěkně vodit jako na provázku a podezřívám postupně úplně všechny :-) Vypadá to zdánlivě docela normálně, ale někde vzadu máte od začátku pocit, že něco je ve skutečnosti hodně špatně a pod povrchem se skrývá zlo. Tenhle nejnovější výlet do mokřadů na jižní Moravě mě opravdu bavil. A mimochodem velmi povedený název!
Poctivá česká detektivka a už teď se těším na další případ!
Dlouho jsem vůbec netušila, že existuje knižní předloha slavného filmu s Tomem Cruisem a Bradem Pittem. Po knize jsem sáhla ze zvědavosti a nebyla to špatná volba. Narozdíl od filmu je kniha víc psychologická, víc filozofická a hlavní hrdinové víc pátrají po smyslu své existence a bytí, či spíše nebytí. Vizuálně jsem měla před očima podoby herců z filmu, takže kniha byla takovým zajímavým doplněním. V každém případě oproti young adults upířím ságám je to čtení mnohem náročnější.
Hlavní hrdinku Becky znám už z předchozích dílů a baví mě sledovat, do jakých průšvihů se s tou svou bezstarostností a naivitou dostává. A že má na průšvihy talent! A protože v rámci žánru vše končí hezky happyendem, je z toho pohodové čtení, po kterém sáhnu kdykoliv chci nějakou příjemnou a zábavnou oddechovku.
Poslední případ Hercula Poirota. Už je chudáček odkázán na kolečkové křeslo, barví si vlasy a v terénu za něj musí pátrat jeho přítel Hastings, ale malé šedé buňky mu fungují pořád stejně. A to je pachatel tentokrát opravdu rafinovaný! Když jsem četla knihu poprvé, přiznávám, že mě závěr vážně šokoval. Prostě brilantní Agatha Christie!
I když mám v tomto případě asi o fousek raději filmové zpracování, přesto se řadí tahle detektivka k mým oblíbeným. Asi proto, že mám prostě ráda styl vyšetřování slečny Marplové. Bavila mě ta výchozí zápletka, kdy vůbec není jasné, o jaký zločin se jedná a postupným odhalováním minulosti a bystrým pozorováním přítomnosti, se dostáváme k jádru věci, tedy vraždy. Prostě královna je holt královna :-)
Opět excelentní! Agatha Christie ve své nejlepší formě. Jako obyčejně jsem podezřívala úplně všechny, snad jedině Poirota ne :-) Příběhy, ve kterých využívala své osobní zkušenosti z vykopávek jsou originální a mají skvělou atmosféru. Tuhle detektivku mám ráda jako knížku i jako film.
Setkání se známými postavami z prvního dílu, jen jsme se v ději posunuli o pár let dopředu. Celý případ se tentokrát točí kolem Elišky Rejčky, ne zrovna oblíbené královny vdovy. Adam ze Zbraslavi tentokrát musí přispět nejen svým intelektem, ale prokázat i svou dovednost v boji, a především v sedle. Protože toho cestování je tu skoro víc než vyšetřování.
Nějak se nemohu zbavit dojmu, že mi celou dobu bylo vlastně docela jedno, kdo je vrah a samotné rozuzlení ani nepřineslo žádné velké překvapení. Závěr s mocichtivým vůdcem ve Vlčím dole už jen zbytečně ubral body. Ale přesto všechno se to četlo moc dobře a třetí díl si určitě nenechám ujít :-)
Nebylo to špatné, ale na to, abych se opravdu bála, šel příběh málo do hloubky. Chyběla tomu větší propracovanost, větší ponor do mysli hlavní hrdinky. Tam, kde by člověku při čtení opravdu začal běhat mráz po zádech, se děj většinou posune nejjednodušší cestou dál a efekt zmizí. Dějový zvrat na závěr super, nevadil mi ani lehce otevřený konec (i když závěrečné poděkování dost naznačuje), jen by tomu slušelo klidně o pár stránek víc.
Malý kousek historie, namíchaný se špetkou romantiky v příběhu lehce detektivním. Čtivou formou jsem si tak osvěžila pár základních faktů z českých dějin, zasnila se nad dobou chrabrých rytířů a krásných dam a v neposlední řadě si trochu zahrála na detektiva. Skvělá kombinace pro oddychový večer.
P. S. Konečně mám víc jasno nejen ve slovutných Vítkovcích, ale také ve všech těch Václavech, Alžbětách, Eliškách, Markétách a Přemyslech :-)
Někdy až mrazí z toho, jak se fantazie některých spisovatelů přetaví do děsivé skutečnosti. To, co bylo v polovině sedmdesátých let psáno jako sci-fi s varovně vztyčeným ukazováčkem hamižné a sobecké společnosti, to se v o deset let později stalo hrůznou skutečností. Knihy autorské dvojice Scortia-Robinson jsou napínavé a čtou se dobře, i přes svou částečnou schematičnost a lehkou zastaralost.
Tahle detektivka patří spíš k těm průměrnějším. Nějak jí chybí ten správný šmrnc nebo je možná až příliš komplikovaná. Přitom výchozí zápletka je skvělá během halloweenského večírku je zavražděna mladá dívka, krátce poté, co prohlásí, že viděla vraždu. Co ve skutečnosti viděla a jestli to byl opravdu důvod pro její smrt, to musí tentokrát vyšetřit Hercule Poirot v doprovodu své přítelkyně, excentrické spisovatelky paní Oliverové.
Tenhle typ detektivek mám od Agathy Christie hodně ráda. Líbí se mi to pomalé rozplétání minulosti, vzpomínky rozostřené časem a subjektivitou vypravěče. Drobné odlišnosti, které možná způsobil čas, ale možná to byl jen vrahův záměr. A potom jednotlivé střípky zapadnou na správné místo, to nepodstatné se vyloučí a na povrch vyplave pravda o tom, zda "zabila její matka jejího otce, nebo to byl otec, kdo zavraždil matku"...