SSTknihy komentáře u knih
Žádné "šťastné a veselé", spíš "smutné a depresivní". Většina autorů se naladila na vážnou notu a nechala své hrdiny a hrdinky rozjímat o životě, prožívat ztráty, smutky a zklamání. Ale i takové mohou být vánoční svátky. Tuhle edici mám obecně ráda, protože tak mohu objevovat nové české autory. Logicky ale, co autor, to jiný styl, a ne každý se tak musí líbit všem.
Bohužel většina autorek a autorů se nedokázala oprostit od zažitého klišé, které představuje singles jako zoufalce, nešťastníky a trpící chudáčky, toužící vskrytu duše po láskyplné náruči a neschopné "normálního" života.
Vybočit se podařilo snad jen Markovi Epsteinovi a Haně Lasicové. Jejich povídky se mi také líbily nejvíc. Zbytek mě nijak zvlášť neoslovil. Klasický průměr, jak už to u této edice bývá.
Nenechte se zmást, pod palbou lásky není tentokrát jen Marie, ale celé osazenstvo Kostky. Stará známá parta se vrací se vším všudy. Po dočtení téhle série mám pocit, že výpary ořechovky stoupají z každého póru mého těla, pravidelně si před zrcadlem prohlížím stav svého vlasového porostu, kontroluju tep, dostávám nezřízenou chuť na koblihy, na dně skříně hledám trezor s klenoty, při zahlédnutí psa velikosti dogy beru nohy na ramena a větší shromáždění osob považuji automaticky za stádo muflonů.
Ale to vůbec nevadí, protože je to prostě "super" a zároveň "psycho" a "svět je nádhernej, růžovej, béžovej", zvlášť "tam v dáli u starého mlýna, kde teče řeka línááá..."
Knihy Viktora Fischla jsou pro ty, kdo nečekají akční scény a dramatický děj. Ten totiž plyne zdánlivě pomalu, lehce a poeticky. Jednotlivé obrazy se skládají jako střípky skládačky a po přečtení vám zbude na duši jemně nostalgický pocit a na tváři úsměv. A takové jsou i Hrací hodiny.
Inspektor Dalgliesh zasahuje tentokrát ve škole pro zdravotní sestry. V 80. letech to frčelo v televizi jako seriál Záhada slavičího domu, a i díky tomu si nedovedu při čtení představit inspektora jinak, než jak ho hrál Roy Marsden. Tyhle detektivky jsou jasná klasika, která nezklame a můžete se k nim v klidu vracet třeba o dovolené.
Neuvěřitelně krásné, francouzsky poetické, ale krutě smutné vyznání jedné velké lásky. Anne dokázala s neuvěřitelnou silou prožít poslední týdny života svého muže tak, aniž by on tušil, že jsou poslední. S láskou vzpomíná na jejich společný život, ale nebojí se čtenáři otevřít i pohled do své duše, osamělosti a stesku. Oč tenčí je kniha svým rozsahem, o to silnější je svým obsahem.
Stává se to málokdy, ale v tomto případě je filmové zpracování z roku 1997 prostě mnohem, mnohem lepší. U knihy mi trvalo dost dlouho, než jsem se prokousala začátkem a začetla se. Jinak skvělý, až intimní pohled na život středostavovské společnosti, reprezentované členy sousedících rodin Hoodových a Carverových. Dokonalý vztahový koktejl namíchaný ze všech možných pocitů - přátelství, milostné touhy, sexu, nenávisti, lhostejnosti, pohrdání... Ledová bouře, která udeří jedné noci, je jakýmsi katalyzátorem všech těch vztahů a událostí. Ale ráno přináší možná až příliš kruté prozření.
Nemůžu si pomoct, ale mám z knihy rozpačité pocity. Určitě je čtivá a bude vás bavit. Jednotlivé kapitoly jsou hezky chronologicky uspořádané a bavilo mě i barevné dělení podle dekád. Říkám si ale, pro koho je kniha vlastně určena. Bez základních znalostí dějepisu vám mnohé z popsaných událostí moc neřeknou, zvlášť když je proletíte sotva v pár větách. A pokud patříte k těm, kdo ukončili školní vzdělání před nebo těsně po listopadové revoluci, učili jste se novodobé dějiny tím, že jste je žili. Ve finále tak nejzajímavějšími kapitolami zůstávají ty o různých leteckých či železničních neštěstích, kterým je navíc věnováno mnohem víc prostoru než politickým událostem.
Místy zábavné a vtipné, místy zdlouhavé a nudné. Děj ale celkem odsýpá, postavy jsou uvěřitelné, dialogy přesné a malost českého turisty neodolatelná. Kdyby autor dokázal vynechat všechny ty vsuvky, poukazující na jeho vzdělanost a sečtělost, zůstal by jednoduchý čtivý román a bylo by to hned o půl hvězdičky lepší.
Film byl svého času doslova zjevením na poli romantického žánru. Skvěle obsazený, originální, vtipný, dojemný a okouzlující. Část toho zůstala i v knižním zpracování, ale bohužel přidanou hodnotu kniha nepřináší. V tomto případě zůstává film bezkonkurenčně lepší.
Vzpomínka na Manhattan roku 1938 v předvečer války, která kdesi v Evropě už začíná vystrkovat růžky. Vzpomínka na rok, o kterém Katey raději nebude svému manželovi nic vyprávět. Sice se toho "nejhoršího roku jejího života" nestalo nic, co by měla tajit, jen mu o něm prostě vyprávět nechce...
Překvapivě dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Hlavní hrdinové sice vymetají jeden bar za druhým, jazzové kapely vyhrávají, co jim síly stačí a koktejly tečou proudem, ale chyběla mi tu ta hýřivá nostalgická bezstarostnost 20. let.
Pro mě byly Pravidla zdvořilosti spíš náhledem do života zhýčkané newyorské smetánky, s jejími svěřeneckými fondy, opulentními večírky pro zvané a budoucností předurčenou rodinným dědictvím. A také románem o hledání sebe sama, o snaze uniknout z okovů zkostnatělých pravidel zdvořilosti, o touze překonat svůj původ, ať už se člověk narodil se stříbrnou lžičkou v puse nebo jako potomek emigrantů. V neposlední řadě pak i o síle žen, které si svou cestu k nezávislosti, samostatnosti a emancipaci začínaly teprve pomalu klestit skrz džungli výhodných sňatků a podřadných zaměstnání.
Čistá radost ze čtení! Každá povídka je trochu jiná, ale všechny potěší, ať už vtipem, sebeironií, laskavým humorem, bezbřehou fantazií, zajímavou zápletkou nebo překvapivou pointou. S touhle knihou klidně vyrazím i na pustý ostrov!
Francouzskou nostalgií prodchnutý příběh prosté a nezkušené mladé ženy, která prochází životem poněkud netečně. Vypravěč čtenáři předkládá průběh jejího nevyrovnaného vztahu k mladšímu muži, a kromě jiného věrohodně vykresluje příběh o nepřekročitelných bariérách mezi sociálními prostředími. Mám pocit, že těmhle francouzským pocitům obecně nějak víc sluší filmové zpracování.
No jo, holt mezi příznivce "dostihových" detektivek patřit nebudu. Zkusila jsem to 3x a nefunguje to. Příběh je napínavý, postavy zajímavé, ale dohromady to nestačí. Přenechávám tudíž čtení těm, kdo dokážou Dicka Francise lépe ocenit.
No, ani tentokrát se láska k detektivkám Dicka Francise nedostavila. A to i přesto, že kromě dostihů nechává čtenářům nahlédnout do atraktivního nakladatelského světa. Jako čtení na dovolenou, když nebude po ruce nic jiného, dobrý, ale k mým oblíbencům se holt nezařadí. Což mu určitě neubírá na kvalitě. Jen to prostě není můj styl...
Já vím, je to klasika, ale mě ten Dickie nějak nechytnul. Zkusila jsem pro jistotu několik titulů, abych nebyla předpojatá kvůli jednomu příběhu, ale není to prostě můj šálek kávy. Asi mě nebaví to dostihové prostředí, a navíc pachatele odhalím vždycky moc brzo a kouzlo napětí a překvapení je pryč. Prostě zůstanu už navěky věrná své milované Agathě Christie a jejím vyšetřovatelům.
Rytíř Adam ze Zbraslavi opět zasahuje! Tentokrát je v ohrožení nejen princezna Eliška, ale všechny žijící Přemyslovny. Zdá se, že kdosi touží po královské koruně. Ale možná je za všemi těmi zločiny něco docela jiného. Tihle pachatelé se očividně nezastaví před ničím. A Adam si je moc dobře vědom toho, že ho tlačí čas. Tam, kde jiní vyšetřovatelé spoléhají na šedé buňky mozkové, psychologii a dedukci, vsází na rychlost svého koně. Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je půlka Evropy :-) Naštěstí i tentokrát dostojí Adam svým rytířským povinnostem, i když doslova pět minut po dvanácté!
Doufám, že původně ohlášená trilogie opravdu nekončí a dočkáme se dalších případů. Intrik na královském dvoře bylo určitě víc než dost!
Zajímavý nápad, jak zpracovat případ jedné mrtvoly. I když o vraždu tu vlastně ani moc nejde, spíš o vykreslení života obyvatel jednoho maloměsta. To se autorovi podařilo. Atmosféra je přesná, charaktery se postupně vybarvují, ukrytá tajemství vylézají na povrch. Navíc je to lehce sarkastické, vtipné a místy dojemné. Žádné velké překvapení se ale nekonalo.
Vždycky si říkám, kam na ty nápady paní Agatha chodila. Člověk sice může pochybovat, zda by to ve skutečnosti vrahovi opravdu všechno takhle fungovalo, ale ve finále do sebe vše perfektně zapadá a rozuzlení je opět grandiózní. A já jako vždy podezřívala všechny a nikoho a nechala se utáhnout na vařené nudli :-) Poirot má proti sobě tentokrát mozek bystrý, rafinovaný a pěkně mazaný. Záleží ale na každém detailu a malým šedým buňkám nic neunikne!
Slečna Marplová prostě nikdy nezklame. Je úplně jedno, jestli cinká jehlicemi doma na zahradě v odlehlém koutě anglického venkova nebo v atraktivním prostředí karibského letoviska. Jí prostě nic neunikne, i když se tváří tak neškodně! Žádný, seberafinovanější pachatel si na ni nepřijde. A že se tentokrát musí utkat s pěkně rafinovaným a bezcitným zločincem!