stafbul komentáře u knih
Strašně jsem trpěla. První půlku knihy jsem myslela, že to nepřežiji ve zdraví. Brit mne tak štvala, tak mne štvalo její "eh" a opakující se věty. Grrrrr. A pak se přestěhovala do domu Tutovky a z šíleného všepohlcujícího orkánu, který ničí vše, k čemu se přiblíží se najednou objevilo slunce....všechno ozářilo, mraky se rozestoupily, vzduch se provoněl a mé srdce zachvátil klid a radost.... Kdo knihu neodloží během první půlky, ten nakonec zjistí, že mu tahle kniha dost možná změní pohled na svět a život. K lepšímu....
Kniha se mi líbila....severská detektivka jak má být.
Nádherné, krásné, úžasné....velmi poučné a motivující k tomu, stále pracovat na vztahu se svým psem. Člověka to donutí zamyslet se nad tím, co pro něj ten jeho čtyřnohý parťák znamená. Knihu si určitě koupím!
Četla jsem jedním dechem, tři hodinky čistého času. Neuvěřitelné poselství. Není to kniha, ke které se budu vracet, neboť je to kniha, která člověka poučí jednou a pro vždy.
Knihu jsem poslouchala v audio verzi namluvené panem Lábusem. Naprosto mi vyrazila dech a z toho důvodu dávám plný počet hvězd a kdyby to šlo, tak i nějaké navíc. Jednoznačně knihu zakoupím a bude mít své čestné místo v mé knihovně. U knihy jsem se dobře bavila. Navíc byla velmi motivační v tom ohledu, že si má člověk snažit splnit své cíle, i když se to zdá být nerealizovatelné. Donutila mne zamyslet se nad tím, jak se chovám k lidem, kolem sebe. Zda jsem jim dala dostatečnou šanci ukázat, co v nich vězí, zda jsem jim dostatečně často říkala, že je mám ráda. Krásnou formou dává poučení, které bychom si měli vtisknout do paměti...staří lidé nejsou použité věci, které odložíme...neměli bychom si budovat mezigenerační propast, ale naopak pevný široký most, který vydrží i nějakou tu uprděnou kapustovou bouři. A nakonec....nikdo tu není navěky a okamžiky, které promrháme nám již nikdy nikdo nevrátí. Jsem dojatá a musím říct, že tahle kniha není jen pro děti.
Dílo je dle mne neuvěřitelně přeceňované. V devadesáti procentech se jedná o popis rozmazlené holky, která má špatný vztah s vlastní matkou a tak si neustále na něco stěžuje..................zatím co všude kolem zuří válka a miliony lidí umírají. Zbytek díla tvoří popis každodenní rutiny v úkrytu a ponorkové nemoci, kterou by při dlouhém sdílení jakéhokoliv prostoru s jakýmkoliv počtem jiných osob dostal asi každý. Takže to celé na mne působí tak, že to až tak není obrazem válečného období, jako spíš deníček vzdorovité pubertální holky, která neví, co si počít sama se sebou. Dovětek pak zamrazí a je mi líto, že toto děvče nedostalo možnost vyrůst z telecích let a že zemřelo neprávem (protože jaké je to právo, které zabije dítě?) v tak mladičkém věku a odříznuté od rodičů. Je mi jí tedy líto, přeji její duši pokoj a mír, ale nic to nemění na tom, že např. dílo Shlomo Venezia mi o hrůzách tehdejší doby podalo mnohem lepší svědectví a klidně bych toto dílo ve školních osnovách za Deník Anny Frankové vyměnila! Pokoj tvojí duši, děvče.
Celá nadšená, že pan Čepelka taky píše a dostala se mi do ruky jeho kniha, jsem se pustila do četby. Nadšení postupně opadalo, až opadlo zcela. Kniha mne nenadchla, spíše naopak. Snad dám ještě šanci nějaké jiné, abych šmahem neodsoudila celou jeho tvorbu na základě jedné knihy, ale to jen proto, že si ho vážím, coby herce cimrmanologa. Za mne, je to na dvě hvězdy s velmi odřenýma ušima.
Ach, ty matky???? Ach, můj Bože. Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu ani nedočetla do konce....natož, abych ji nedočetla ani do půlky. No, asi to zase po čase muselo přijít....jen se mi pak coby zastánci toho, že kniha je něco svatého, s čím se musí zacházet s úctou chce zakřičet do světa, že les je taky svatý, protože nám dává kyslík. "Světe, zvažuj dobře, zda má smysl skácet byť jediný strom na vyprodukování papíru pro takový škvár!!!!". Uffffff.
Kniha se tváří jako něco a je vlastně ničím. Rádoby děsivé záhady zámku nejsou nikdy dořešeny, žádná velká duchařina se nekoná a konec je otevřený do nikam. Takže jde vlastně jen o vyprávění o tom, jak se žije na zámku a to ještě ve velmi zjednodušené verzi. Sláva aristokratce...tohle se mi ale nelíbilo.
Super knížka pro těhotné, které se bojí, jak všechno budou zvládat. Má to příběh, je to ze života, je tam popsáno, jak to bylo náročné po porodu, je tam také ale uklidnění, že se to časem usadí a je tam samozřejmě romantika, což všechno taková hormony rozháraná těhule potřebuje. A já ji četla netěhotná a taky se mi moc líbila. Právě proto, že si ji zase ráda přečtu až těhotná budu, tak jí dávám pět hvězd a ponechávám si ji ve své knihovně.
Tak tahle kniha mě nějak nepohltila. Téma je velmi velmi zajímavé, jako matce mě z něj šel mráz po zádech. Ale...celé to bylo tak nějak předvídatelné a plytké. Bylo to jako obří maják stojící ve tmě na útesu (to téma) a přitom vydává tak slabé světlo.
Neskutečná nuda. Utrpení. Dočíst ji mě stálo spoustu sil. Pořád jsem četla a pořád se nic nedělo. Já tak sázela při koupi na popis prostředí, ale ten byl plytký až běda. Ach jo.
Zajímavé téma, seznámení se specifickou kulturou a dokonce jsem se v jednom místě rozplakala...takže ano, tahle kniha se mi poměrně líbila...
Tohle byla zábavná kniha. Pohodová oddechovka, co si na nic nehraje. Žádné zlaté hvězdičky bestseller, co mnohdy člověka navnadí, aby ho kniha posléze zklamala. Tohle byla prvoplánovitá oddechovka a účel splnila velmi dobře. Takže za mne čtyři hvězdičky a úplně v klidu kniha, co doporučím kamarádkám, když se budou ptát, co číst jen tak pro odreagování od běžného života.
Zvláštní kniha, napínavá, do 3/4 jsem pociťovala nadšení, že tuhle knihu čtu. Vážně jsem se nemohla odtrhnout. Přece jen velmi zvláštní prostředí, postava s dvěma velkými vnitřními spory a tajemno, napětí. Ale ten konec to celé jaksi zabil. Nerozumím autorům, kteří vystaví dobrý příběh a potom ho zničí koncem....proto jen ty tři hvězdy....zkrátka zklamání z konce je příliš velké, než aby mi dovolilo hodnotit lépe.
Ano, je to první kniha tohoto žánru, kterou jsem četla. Dosud mi knihy, které se odehrávají v dobách nevolníků, hrabat a králů byly dosti cizí. Ale tahle mne dokázala vtáhnout a dokonce donutit, abych fandila malému chlapci, který se z baldachýnu dostal do díry v podzemí a později na pryčnu se senem, a který byl donucený vybojovat si svůj život, své místo na světě i svoje staré postavení!
Temný příběh odehrávající se v období 2. světové války, který se opravdu nedá srovnávat s historickou četbou. Mráz běhá po zádech, atmosféra přitom pálí a člověk si říká "Bože, tohle bych nechtěl prožít!"
Průměr, průměr a průměr. Jediné zajímavé na tom bylo zasazení děje do minimalistického domu... Ale jinak pointa na konci příběhu více než průměrná...ne-li podprůměrná. Prokreslení Jane velmi slabé oproti prokreslení ostatních charakterů. Prostě za mne kniha, ke které bych se nevracela.
Příjemná kniha, která lehce odhaluje prostředí jedné menší asijské země, její kulturu a smýšlení. Zároveň ale silný příběh o lidech s handicapem, kteří našli své místo na zemi a svou lásku Oddechovka na dlouhý večer.
Pěkná kniha, zajímavá. První půlka více poutavá jak druhá...tedy pro mne. Průběh podrobný, konec zbytečně uspíšený. Ale ve své podstatě ano, kniha u mne určitě najde své místo a v knihovně zůstane.