Starlet komentáře u knih
První díl byl super ale druhý díl něco úžasného, opravdu nás autor nenechal ani na okamžik v klidu, pořád se něco dělo a furt šel děl pořád dál a dál, za což jsem velice vděčná.
Tentokrát jsme neměli jen dva pohledy na příběh ale rovnou několik. Nebudu prozrazovat kdo všechno nás mohl poctít svým úhlem pohledu, protože bych Vám mohla omylem něco vyzradit a to bych vážně nerada.
Jsem ráda, že jsem po této sérii šáhla a začala číst. Když jsem Vám oznámila, že začínám číst druhý díl, tak mi spousta z Vás psalo ,, a počkej na ten konec, ten mě rozsekal." a od té doby jsem se opravdu velice bála toho konce. No, řekněme že oprávněně. Pos**lo co se pos**t dalo. Nad tím koncem jsem chvilkama přemýšlela, zvláště nad jednou pasáží, která byla trochu jako snímek z béčkového hororu, ale jen chvilku, potom… no všichni kdo četli vědí napři. Citra a Rowan- jako cože??? Marie- no děláš si srandu. Arcismrtky ( to je právě béčková scéna z hororu- ale i tak, moje reakce- to přece nemůže.
Upřímně, velice překvapená a přesně takové myšlenky se mi honily hlavou celou dobu co jsem četla. Dokonce mi došly i WHAT?? Lepíky.
Nimbus mě prostě překvapil a jsem velice natěšená na 3. díl- který doufám vyjde co nejdřív.
Kroniky prachu, jedno z nejvíce nádherných romantických příběhů, které nejsou fantazy. Nádherný příběh, připomínající knihy Jane Austenové. Může Vám to připadat ve stylu psaní, v době zasazení příběhu, nebo třeba v nesnesitelné matce, která se snaží jen o jediné, dcerušku provdat do dobré rodiny nejlépe s nejbohatším mužem venkova. To by ovšem Animat nemohla mít radši knihy než muže. Mladá a drzá knihovnice, úžasná kombinace, která rozhodně funguje. Animant je totiž člověk, který si po sobě nenechá šlapat a pan Reed muž který vyžaduje dokonalost a samozřejmost. Potyčky mezi těma dvěma byli naprosto dokonalé a ze srdce jsem se bavila.
Rozhodně nečekejte, že by hlavní hrdinka řešila nějakou velkou záhadu, je to prostě nádherný společenský román, u kterého se rozhodně nebudete nudit. Všechno se točí kolem vztahů, mezi Animant a její matkou, nebo panem knihovníkem, nebo třeba dotěrností jednoho muže.
Konec byl úžasný a rozhodně jsem něco takového čekala, ale mám tu jednu věc která mě hodně mrzela a to, že kniha skončila zatraceně brzy. Ještě bych jistě uvítala tak padesát stránek navíc.
Knihu hodnotím 5/5, protože si to rozhodně zaslouží. Myslím, že nebudu jediná která se zamilovala do této bichličky a mám v plánu si ji přečíst aspoň ještě jednou (minimálně)
Oba dva jsou jak facka, facka, pusa... Asi takhle v kostce jejich romantická linka.
Do každé romantické/erotické knihy patří drama, je jeho součástí, a i zde není vše sluníčkové a já si tohle drama užila.
Hlavní postavy byly skvělé, každý jiný, každý je v jiné sféře a přesto jsou stejní.
Nápad se svatbou mi ze začátku přišel jako stupidní, ale nakonec jsem se nad tím uculovala a bylo to skvělé. Zápletka a tajemství bylo též pěkný a já si to užívala. Knížka byla skvělá oddechovka a bez problémů ji zhltnete na posezení.
4,5/5
Nečekala jsem, že mě tato série natolik chytne, ale čte se to opravdu samo.
Druhý díl navazuje okamžitě na první a my se tam můžeme opět ponořit do světa mafie a sexu. Tento díl mi přišel o krapánek lepší než první, přeci jenom se tu začínáme věnovat více tomu budování vztahu, než jen samotnému sexu.
Jsem strašně ráda, že autorka dala pravidelnější pohledy z Lachlanovi strany a ne jenom pár kapitolek.
Lehký styl psaní vás nabádá, aby jste četli a četli stále dál, až se načapáte, že se nad příběh začíná čím dál častěji culit. Já se culila jak měsíček na hnoji skoro celou knihu.
Čte se to opravdu velice rychle a najednou je konec a ten konec mě opravdu dostal, potřebuji okamžitě poslední, ještě že vychází za nedlouho.
Nejočekávanější kniha roku, která rozhodně nezklamala.
Jako každý díl Naslouchače i zde máme pomalejší rozjezd, v kterém se ale dozvídáme spoustu podstatných informací. Autorka nás opět úžasně vtáhne do svého příběhu a já v něm byla ponořená až po uši.
Jde vidět, že autorka Nastereu psala hodně dlouho a taky, že se to vyplatilo. Hned na začátku nás autorka dokázala dobře vystresovat prologem a svým způsobem, jsem byla nervózní opravdu celou knihu. S každou stránkou jsem trnula, a hltala každé slovo. Jde poznat ten posun toho psaní, a je skvělé, že se nám postavy rozvíjí před očima. Začínáme se hlouběji dozvídat minulost pětadvacítky, naše hlavní hrdinka Ilan dospívá a svým způsobem je trochu v pubertě. Jediné co mě mu opravdu zamrzelo, že kapitán tu neměl takový prostor, já osobně jsem se o něm chtěla dozvědět mnohem více, než jen tyto základní informace.
Autorka hodně navázala a odkazovala na druhý díl, takže třetí díl může být pro někoho trochu matoucí, protože přeci jenom, druhý díl vyšel v roce 2017 a od té doby uplynulo opravdu už hodně let. Jde ovšem poznat, že autorka Naslouchače vymýšlela opravdu hodně dlouho a nic nevymýšlí za pochodu, všechno do sebe perfektně zapadá a každá věta svým způsobem dá nakonec perfektní smysl.
Posledních 150 stránek do konce jsem opravdu skoro ani nedýchala a v hlavě mi běžely všelijaké teorie o potenciálním konci, ale Stehlíková jako vždy, mi dokázala vyrazit dech. Nechala mě si pobrečet a hodněkrát si přečíst poslední stránky, jen proto, jestli jsem ten konec správně pochopila a jestli je tohle opravdu konec.
Díky konci máme ještě více otázek, než po dočtení Faji, teď jen doufat že Petra Stehlíková už pilně pracuje na pokračování.
Po prvních pár stránkách mi hlavní postava a to Allie mi byla sympatická, ovšem Kaden- ten byl jak osina v zadnici.
Ne, ale teď vážně. Díky výbornému stylu psaní, mě autorka okamžitě zasvětila do příběhu. Celá kniha byla hodně čtivá, rychlá, nikdy se s ničím nezdržovala, žádné cavyky okolo.
Celý příběh se odehrává v prostředí školy a jak to bývá zvykem u téměř každé romantické knihy, tak i zde hlavní postavy měly problémy- s rodinou. Tohle je snad klišé každé romantiky, ale OK, to by mi zas tak nevadilo. Ovšem jak jsem četla dále a dále, a tak nějak postupem děje, nám autorka začínala odhalovat skrytá tajemství našich postav a já se začala čím dál více chytat za čelo.
Kaden byl ale se svými nálady opravdu na celém příběhu nejvíce nesnesitelný a budu citovat z knihy, která to dokonale vystihla - ,,Ty mi říkáš, ať tě neobtěžuju se svými ženskými záležitostmi, ale máš horší nálady než žena při PMS!" Tohle bylo opravdu trefné a vystihlo to úplně celého Kadena, protože v jednu chvíli je jak sluníčko a v druhé chvíli je jak osina v zadnici. Tohle jsem opravdu nedávala.
Za to Alli, byla chodící studánka pláče a dokázala se rozbrečet snad nad vším a to ten děj opravdu kazilo.
A tak nějak už od prvních stránek tušíte, že tohle bude jedno velké klišé, ovšem jako odpočinkové čtení to stačilo. Byla to pěkná průměrné čtení, u které se vám zrychlí srdce, zadržíte dech, nebo se jednoduše zaculíte nad nějakou romarťárnou.
Celý příběh snad zachraňovala Dawn a částečně i Scott- kteří perlily celým příběhem.
Kde je sakra jako zbytek? Furt jsem čekala nějaký mega zvrat, ale jako nic.
Tohle byla úchylárna, jako přiznejme si to, ale čtivost příběhu byla neuvěřitelná a já nedokázala odvárit zrak.
Hlavní postavy mě svými výlevy a náladami vytáčely, ale dalo se to.
Pokud čekáte nějaký příběh no, tak ho nečekejte, kniha se skládá z 90% sexu a 10% nějakého toho příběhu plných hádek. Více určitě nečekejte.
Jednohubka na jeden či dva večery fakt skvělá.
Na tuhle knihu jsem narazila úplně náhodně a jelikož mám ráda knihy od Baronetu, tak jsem si řekla proč ne.
Z anotace se vlastně vůbec nic moc nedozvíte a je to vlastně i dobře, tím lepší bylo to překvapení z celého toho příběhu. Čekala jsem romarťárnu - eroťárnu jak se na první pohled může zdát, ale dostala jsem něco mnohem jiného.
Neotřelý příběh z prostředí New Orleans, kde máme hlavního hrdinu Lachlana Mounta, z kterého jsem na první stránce udělala ,,lachtana" a hlavní hrdinku Kieru Kilgoreovou, která jako nejstarší dcera jejího otce převezme rodinou firmu, která vyrábí irskou whisku.
Je jasné, že vše se bude motat kolem těch dvou, ale ne všechno je růžové.
Knihu jsem zhltla na jediný zátah, naprosto oddechové čtení, které je prostě občas potřeba
Prachy, sex, drogy, alkohol, násilí, nenávist a touha.
Budu upřímná, Smrtku jsem už jednou začala číst, ale sotva jsem přečetla jednu větu, odložila jsem to na neurčito, teda až do teď.
Autor mě velice mile překvapil a jde poznat, že jde autora a ne autorku. Neal Shusterman vytvořil jedno z nevíce děsivých a zároveň úžasných světů a jedno z neoriginálnějších. Představte si, že by jste měli možnost žít x desítek let, ale jelikož nikdo nechce umřít přirozeně, tak musí cech smrtek kosit lidi bez zaujatosti a milosrdně.
Knihou jsem velice mile překvapená a nutila mě neustále číst další a další kapitolku. Bylo fajn, když celý příběh prožíváte s dvěma pohledy. Od začátku až do konce jste napjatí jak kšandy, protože až úplně do poslední kapitolky nevíte jak do dopadne. Fandila jsem obou dvou hlavním hrdinům, ale samozřejmě mohl vyhrát jen jeden. Stále až do posledních stránek jsem doufala a doufala, že se nevyplní ten konec… no naštěstí jsem nebrečela.
Dobře brečela jsem u jedné scénky a to když Citra musela zabít…. (ti co to četli vědí)
Měla jsem jediný malý problém a to se jménem Citra- asi prvních 70 stránek jsem neustále četla Cintra (ze Zaklínače) a nevím proč ale u Rowana jsem si představovala Rowana Whitethorn (spíše ho znáte jako Jeřába ze skleněného trůnu). To byl jediný problém na tomhle úžasným příběhu a rozhodně očekávejte od příběhu všechno co vyplývá už z názvu knihy- Smrtka.
Lepíkovala jsem o sto šest, skoro jsem vypotřebovala oranžové lepíky- oranžový lepík je u mě Whot?? scénky. Lepíků je dohromady 18. z toho je asi 8 oranžových.
Smrtka byla vyváženě vtipná, smutná, jednou i romantická (ale to fakt jen u jedné scénky a ještě k t tomu vzpomínkové- takže moc nefantazírujte) a jsou tam i takové ty pěkné, průměrné scénky které si chcete označit.
Musím říct, že je to jeden z nejvíce vypracovaných příběhů, který jsem kdy četla, opravdu to bylo dokonalý. Každá postava měla svůj originální příběh, každé písmenko v příběhu byla jedna velká intrika pro dokonalý závěr.
Můžu říct, že mě postavy hodně udivovaly, každé jejich rozhodnutí, každé jejich slovo a pohyb. A i když se Vám zdá, že to co právě udělali bude nepodstatné ve zbytku příběhu, tak opak je pravdou. Všechno mělo svůj důvod a všechno bylo jeden velký plán na získání toho co vrány doopravdy chtějí zpátky (svoji čest, omluvu, spravedlnost…)
Kaz mě od začátku až do konce udivoval, byl to naprosto dokonalý intrikář a upřímně jsem si ho nikdy nedokázala představit jako mladíka, ale spíše jako staršího může.
Párkrát jsem si řekla jsem příběh trochu předvídala a když jsem si myslela, že v příběhu dokáži už trochu číst, autorka mě předběhla a zase mě velice překvapila.
Jo i zde nezůstalo jedno oko suché, trochu jsem doufala, že to bude trochu více rozvinutý a bude se příběh nějaký směrem rozvětvovat a autorka nám ukáže teoretické konce hlavních hrdinů, ale bohužel. Takhle si ovšem můžeme konec domyslet sami.
I přes pár obtíží byl druhý díl stejně úžasný jako první a troufnu si říct, že i lepší. Do téhle série jsem se okamžitě zamilovala a jak všichni milují Kaze, tak já miluji Matthiase
No, Caraval asi nebude můj šálek čaje. Věřím, že mnohým z vás se Caravel třeba líbil, ale mě nenaplnil a vůbec neoslovil. Hlavní hrdinka mi přišla strašně suchá a vůbec mi nesedla, nechápala jsem jak se k jednotlivým věcem dostávala a v několika případech jsem měla silnou chuť ji majznout po hlavě, právě touto knihou. Příběh mě vůbec neoslovil, dalo by se ten příběh přirovnat k anime Swort art online, a anime bylo to lepší.
Když máte příběh vystavěný na lži, tak teoreticky nemůžete ničemu věřit, co vám autorka napíše, takže jsem celou knihu četla s naprosto kamenným výrazem a čekala na něco ohromujícího, co mi otevře oči dokořán a já skončím s otevřenou pusou. To se bohužel ale nestalo. S Caravalem jsem začala a tím taky skončím, do druhého dílu se rozhodně pouštět nehodlám.
Jediný plus pro tuto knihu asi je, že se četla opravdu rychle.
Charles a Anna, neboli alfa a omega, je pro mě ta nejoblíbenější sérii a vždycky to tak bude.
V tomto příběhu se vracíme zpět do dění v Marokově smečce a nyní s Annou a Charlesem vyráži ještě jeden člen a to Tag, který byl prostě skvělý.
Tentokrát se tu dozvídáme něco více o dalším členovi smečky a to o (Leah) dřiv to byla dobrá potvora a máte ji tendeci od prvního dílu nenávidět, ale tady s ní budete spíše soucítit.
Hlavní děj byl jako vždy skvělý, miluji co dokáže autorka vymyslet a jak to dokáže zakomponovat do příběhu.
A i tady můžeme pozorovat, skvělý vztah mezi Annou a Charlesem. Líbí se mi, že je Anna silná, ale že není úplná Wonder Woman, protože i ona má svoje slabiny, které zlo dokáže obrátit proti ní. Miluji ten jejich vztah a to, že romantika a ocumlávání není na každé stránce, ale že jsou to něžná pohlazení jednou za čas. Ta chemie mezi nimi, je prostě to, co potřebuji v této sérii, to co mě drží stále pokračovat ve čtení.
A tentokrát mi to připadalo, ještě více krásné, než v předchozích dílech.
Jenom varuji, je to hodně provázané i se sérii Mercedes Thomson, a i já jsem se chvilkama neorientovala
Už od prvních dvaceti pěti stránkách tohoto příběhu jsem věděla, že tohle bude ono, že tohle je nejlepší adept na romantiku roku.
Hlavní postavou tu máme velkoměšťanku Lenu, která se rozhodne že zkusí být au-pair v americké rodině, ale její přílet do Ameriky nezačal moc šťastně a netušila, co ji ještě ten den čeká.
Lena mi hned od začátku sedla a zamilovala, stejně jako protivného Ryana. Každý je úplně jiný, ona se snaží navázat aspoň trochu přátelství on je uzavřený před celým světem a jak to vůbec dopadne???
Moc se mi líbilo, že to nebyla další americká dívčina, ale že tentokrát byla opravdu z Německa.
Prostředí hor, v kterém se Nové začátky odehrávají prostě nejde nemilovat, ta atmosféra mezi řádky natolik unikala, že jsem se při čtení dokázala uvolnit a prostě si užít báječný romantický příběh.
To, že jsem knihu zhltla během jednoho večera myslím mluví za vše. Autorčin styl psaní, byl za mě perfektní, dokázala popsat každý detail a já tak mohla nerušeně plout příběhem.
Napjatě jsem četla a hltala každý řádek, jen abych zjistila, jak to mezi nimi dopadne. A asi jako vždy, tenhle příběh mě uchvátil, culila jsem se jak měsíček na hnoji s každou větou a rozčilovala s každou druhou.
Nové začátku rozhodně doporučuji všem, kteří milujete romantiky. Je to pro ty, kteří jsou romantikou nepolíbení, nebo i pro ty, kteří romantické příběhy čtou běžně, protože tohle byla pecka.
4,5 *
Tak a máme tu poslední díl této úžasné série, ani nedokáži říct, jak moc jsem se na tu to knihu těšila a s radostí a čistým svědomím můžu říct, NEZKLAMALA.
Autorka opět dokázala prodat chemii mezi hlavními postavami, mezi Lachlanem a Keirou (stále mi sem tam ujede ten Lachtan, ale co se dá dělat)
Nejen, že se příběh neuvěřitelně lehce čte, ale je tak dobře napsaný, že se od něj neodtrhnete do té doby než knihu nedáte na jeden zátah. Jediné co mě na knize zamrzelo, bylo nedostatek erotických scén, opravdu mi připadá, že jich tam bylo nějak málo, na to jak byl první díl nadupaný. Ovšem i bez sexu, jsem hlavním postavám žrala jejich emoce i s navijákem.
Příběh i když chudší o sexuální scény, tak byl o to více nadupaný napětím, akcí, plné lásky a i té nenávisti. U většiny příběhů mam někdy tendenci majznout hlavní postavy jejich knihou, tady jsem tu potřebu neměla snad ani jednou. Chemie mezi Keirou a Lachlanem dokonale funguje a autorka ji nádherně využila a vznikla z toho jedna z nejlepších erotických sérií.
Líbí se mi, že se vše netočilo jen kolem sexu a že se řeší i intriky, tajemství a že vidíme postup mezi Lachlanem a Keirou.
Tuto sérii opravdu hodně doporučuji, je to něco neotřelého a určitě s ní neuděláte chybu.
Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se do knihy tak začetla, že bych ztratila pojem o čase a dala knihu na jeden zátah.
Kniha se na prvních několik desítek stran tváří docela i nevinně, tři dívky se sejnou, díky aplikace na sebevraždu, splní první úkol a zjistíte pár informací ohledně hlavních postav. Ze začátku, mi to připadalo spíše jako jeden velký fňuk nad životem, ale když se dostáváte hlouběji do příběhu, začínáte odhalovat temné minulosti Olivii, děsivý Chaos Mehrín a Cařinu ne tak svobodnou vůli.
Čím hlouběji jdete do příběhu, tím více mě začalo mrazit ze všech okolností. Asi ze všeho to nejděsivější byla právě ona stránka-Memento Mori.
Posledních 100 stránek jsem si pomalu ani nedovolila dýchat, jak napjatá jsem byla. Nakonec, i když jsem se začala smiřovat s nevyhnutelným, to dopadlo poměrně dobře. Za mě rozhodně reálné zakončení.
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, protože tohle bylo opravdu silný příběh.
Bála jsem se do této bichle pustit, nejen proto, že Maasová se řadí k jedním z mých neoblíbenějších autorek, ale všichni to vychvalovali.
Začátek byl opravdu těžký, autorka na vás vychrlí tisíc názvů, popisů, dějů, příběhů a jmen. Najít sílu v pokračování číst, bylo sem tam těžší, ale po pár desítkách stran, se začínáte orientovat a opět přicházet na kloub stylu psaní Maasové.
No Maasová nezklamala, postavy jsem si zamilovala a přisly mi takové jaké mají v takovém příběhu být. Bryce je typická postava Maasové, její rukopis je prostě stále stejný. Stejně jako sexy Hunt.
Prostředí do kterého byl magický svět zasazen mě hodně překvapil a nečekala jsem, že to tak bude fungovat, ale byla jsem překvapená.
Je to odlišné od Dvorů a Trůnu, autorka se zaměřuje především na záhadu a svět...co se týče nějaké romantiky, tak jo dočkáte se ji, ale nečekejte něco jako dvory.
Tohle bylo skvělé, ani jsem nečekala, že se mi to tak zalíbí a já z toho budu nadšená.
Knihu doprovázelo hodně klišé a je to ten typ knihy, u kterého znáte začátek, prostředek a konec...prostě víte jak to skončí a co se tam stane...nebylo tam nic co bych nečekala.
Co se týče romantické linky, tak tam bylo pár mezer, ale jinak jsem se dokázala culit jak měsíček na hnoji. Jen mě vadilo, jak rychle se hlavní postavy dokázaly urazit a být na sebe hnusní.
A ten konec? To bylo slabší, doufala jsem, že se přesně tohle nestane, ale nakonec jsem spokojená.
Jako letní čtení určitě doporučuji, četlo se to opravdu lehce.
Rudá galerie se mi dostala do rukou úplně náhodou díky @miki_jura a @dnes.ctu a upřímně jsem ani nevěděla co od ní čekat. Ano, věděla jsem, že to bude hodně velká erotika, přeci jen, už jen ten název to potvrzuje.
Ovšem co jsem dostala bylo regulérní porno... Upřímně nechápu, co autorka během psaní brala, ale tohle byla síla. Jedním slovem ÚCHYLÁRNA.
Celá kniha je psaná velice jednoduše a tak vám stránky ubývají pod rukama (řekla bych díky bohu). Sexuální scény, které byly popisovány, byly někdy opravdu už moc a to jsem četla už hodně eroťáren, ale už i tohle bylo na mě moc.
Děj zasazený do uměleckého prostředí byla ale příjemná změna.
Co se týče samotného závěru, musela jsem se velice často chytat za čelo, bizarnější konec snad ani být nemohl.
Knihu čtěte jen na vlastní nebezpečí.
A pokud bude chtít nějakou dobrou fantasy eroťárnu, doporučuji Bratrstvo černé dýky.
První díl, byl za mě pěkným romantickým příběhem u kterého jsem se přitrouble culila a opravdu se mi líbil, bohužel mě mrzí, že druhý díl ve mně nevyvolával podobné pocity jako první a po dočtení Neopouštěj mě, jsem došla názoru, že tohle bylo mnohem slabší pokračování.
Konec nedotýkej se mě, mě opravdu natolik navnadil, že jsem musela okamžitě začít číst druhý díl. Rozjezd byl opravdu velice rychlý, a navázal na konec prvního dílu, opravdu dobře a rychle se to četlo, ovšem tak nějak od začátku mi připadalo, jako by se Sage změnila, celá její podstata a osobnost, jak v prvním díle bylo pěkně popsán její strach, tak jako by v druhém díle na něj téměř zapomněla- teda skoro.
Autorka tu nakopla skvěle jednu dějovou linku u které, kdyby pokračovala asi by mi i kniha četla lépe a neměla bych pocit, že příběh splácala tak strašně narychlo, jen proto, aby co nejdříve mohla vydat další knihu.
Ano, opravdu mi to připadalo jako narychlo splácaný příběh. Děj tu vyloženě kopíruje první díl a neudálo se tu nic novějšího. Chování Sage i Luca mi přišlo přitroublé a dětinské, což autorka myslím opravdu v plánu neměla a opakovaly se jednotlivé kořeny dějové linky stále dokola a dokola.
Děj se vyvíjel až uměle pomalu a bylo to za mě jen umělé natahování děje, hlavně aby bylo co nejvíce stran.
Konec byl zase až moc rychlý a bleskově vyřešený, i přesto, že tam potenciál na rozepsání byl.
Ale na obranu knihy, četla se neuvěřitelně dobře, styl vyjadřování autorky byl skvělý a já prosvištěla knihou tak rychle, jako skoro žádnou jinou.
Tenhle příběh byl doslova úplně něco jiného než co normálně čtu. Drogy, muzika, alkohol, muzika, sex a muzika. Připadalo mi to furt a to stále dokola. Ze začátku se vlastně seznamuje se všem a s jejich minulostí a s jejich cestami- jak se Daisy stala slavnou jak se The Six dali dohromady. Jenže, asi to nebyla moje krevní skupina.
Asi jako první co bych vytkla, je jak byla kniha strukturovaná- bylo to totiž strukturované jako rozhovor a upřímně, mě furt nebavilo číst dokola- Daisy, Billy, Kamila…. Atd. Opravdu mě to nebavilo, připadalo mi jako by si autor chtěl jen ulehčit práci. Ano je na konci krásně vysvětleno a krásná tečka, jak a proč je takto kniha vedená, ale upřímně, nemuselo to tak být vedeno celých 300 stran.
Každopádně, když pominu strukturu celé knihy, tak hlavní hrdinka jako Daisy Jones, mi doslova rvala vlasy. Chvilkama jsem si opravdu myslela, že ji knížkou omlátím její krásný obličejík aby se vzpamatovala.
Kniha nebyla rozhodně moje krevní skupina a nebudu se k ní vracet.
Za mě normální průměr, kde autor vypráví o smyšlené kapele a o 70 letech, které byly plné drog a alkoholu.
Nijak mě to neoslovilo. Jak říkám Daisy mi byla protivná svým chováním a Billy měl svoje strašáky a myslela jen na sebe a tak podobně.
Knihu doporučuji těm, kteří taková témata vyhledávají a nijak jim nevadí.
Dala bych tomu 3/5 ale díky konci, kterou knihu tak nějak zachránil jsem rozhodnuta tomu dát 4/5