Stauff komentáře u knih

Sáhl jsem po této knížce a nic moc nečekal. Přišlo překvapení. Každou stránku jsem se bál, kdy se to podělá, ale smekám před autorkou, ustála to. Je to skvělá kniha a jsem rád, že jsem po ní sáhnul. Doporučuji.

10 18.01.2019

Slabší než Ready player one. Ale pořád je to hodně čtivé, pořád je tu spousta odkazů na mé milované osmdesátky. A hlavně, ten playlist vytištěný na poslední stránce... Mám tu kompilaci a poslouchám ji. Samý pecky, žádná vata. Tuto knížku prostě nemůžu nemilovat:-)

3 05.12.2018

Kdysi dávno, v roce 1995, jsem si koupil knihu Hvězdná pěchota od mého oblíbeného R. A. Heinleina. Přečetl jsem jednou a nadšení z téhle armádní agitky bylo prostě neuvěřitelné. Přečetl jsem ji ještě mnohokrát. Ta knížka zaujímá čestné místo v mé knihovně, rád ji jen tak otevřu a kdekoli přečtu pár řádků. Není to žádná velká filozofie, ale přímočarý styl "zabij, nebo umři". I když... myšlenek je tam spousta. Ten pán uměl psát...

4 04.12.2018

Napsat k této knize nějaký komentář, je pro mě celkem dost velká práce. Musím totiž dávat pozor, abych to nepřeháněl se superlativy. Ender Wiggin je postava, se kterou jsem se ztotožnil a to nejen v této knize, ale i v jejích pokračováních. Jedna z nejlepších sci-fi, co kdy byla napsána. Super, bomba, perfektní (to předsevzetí o nepřehánění se superlativy zjevně nevyšlo), prostě pecka a povinné čtení nejen pro fanoušky sci-fi.

7 04.12.2018

Jako celek to bylo výborné. A konec, kdy pochopí, že to nebyla hra... No, síla.

04.12.2018

Taková jednohubka. Ale přestože jsem ji četl již před delší dobou, pořád si pamatuji děj i postavy. Takže to není tak špatné. Kdo zná Neffovu Tmu, určitě tuto knihu ocení. Druhá půlka je trochu přitažená za vlasy, ale je to sci-fi, takže proč ne?

04.12.2018

Knížka, která mě zaujala od první stránky a nepustila až do konce. Ropa došla a lidé mají velké problémy. Skvěle popsaný stav post-ropné civilizace.

4 04.12.2018

Podle mě nejslabší Hetešova kniha. Ale to neznamená, že je špatná! Četla se skvěle, příběh byl "hetešovský", ale ostatní jeho knihy byly prostě lepší.

03.12.2018

Tak nevím... Námět výborný, originální. Četlo se to taky dobře. Ale... Když jsem knihu dočetl, nepřišlo nic. Žádné pocity, žádné postupné vstřebávání právě dočteného příběhu. Klidně jsem mohl okamžitě sáhnout po další knize a na tuto zapomenout. Něco tomu prostě chybělo a já nevím co. Kdybych na to náhodou přišel, dopíšu to sem.

3 01.12.2018

Když jsem tuto knihu, vlastně celou trilogii, poprvé přelouskal, spadla mi brada. Od té doby uběhla spousta let, ale k příběhu jsem se několikrát vrátil a určitě ještě vrátím. Postupný přerod Duncana, jeho cesta k pochopení Mri... No pecka. Miluju ten příběh.

3 27.11.2018

Kdybych psal komentář před dvaadvaceti roky, rozplýval bych se v superlativech. Teď... Sáhl jsem po Cestě krve po dlouhých letech a znovu ji přečetl. Zdaleka jsem se nebavil tak, jako při prvním čtení. Do očí mě mlátila spousta nelogičností, nedokonalostí, doslova blbostí, které jsem dříve, v nadšeném rozpoložení , přehlížel. Z té "skvělé" knihy, prostě nezůstalo skoro nic. Cestu krve (a nejen ji) potkal prostě osud mnoha knih, filmů a věcí z devadesátek. Tehdy mi připadaly naprosto neodolatelné, dnes už asi nestojí za to je číst, vidět, ztrácet s nimi čas. Ale bohudík, nebo bohužel (?), na tu dobu a na knihy, které mě tehdy provázely životem, vzpomínám s úsměvem.

2 09.11.2018

Díky za tuto knihu. Je v ní mnoho skrytých emocí, mnoho skutečných prožitků. Pokud mohu doporučit, ještě víc se mi líbila německá knížka "Letzte Briefe aus Stalingrad" z roku 1955. Byl tam jiný výběr dopisů a němčina k těm dopisům prostě víc sedí. To ale nechci snižovat toto české vydání, které je výborné a stojí za přečtení.

1 08.11.2018

Skvělá kniha, popisující operaci Anthropoid. V Česku všichni o atentátu na Heydricha slyšeli, mnoho lidí zná i další podrobnosti celé operace. Tady bylo zajímavé sledovat, že i ty nám všem známé okolnosti, musel autor cizinec objevovat.

6 08.11.2018

Výborná kniha, která dokazuje, že lidé ze Sudet, byli opravdoví vyhnanci a ne vysídlenci. Nikdo je nechtěl.

2 08.11.2018

Úžasná kniha. Poprvé jsem ji četl v roce 1988, pomáhala mi přežít pakárnu na vojně. Od té doby je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Ten svět (Arrakis) snad musí i existovat, protože to vypadá, že Frank Herbert tam byl.

10 07.11.2018

První knížka od tohoto spisovatele, která se mi dostala do ruky. Nebyla to bůhvíjaká jízda, ale ten skvěle vykreslený svět mě bavil. Takže nakonec dobrý:-)

07.11.2018

Není sci-fi, jako sci-fi... Mám úplně stejný problém s touto knihou, jako Jiří.H. Také jsem po ní sáhnul bezprostředně po dočtení trilogie Vzpomínka na Zemi. A ve srovnání s touto trilogií, dopadá Mise Saturn nevalně. Přišla mi, plytká, tuctová, banální... Kdybych ji zapomněl ve vlaku, mávnul bych rukou a víc se tím nezabýval. Kdybych tam nechal Vzpomínku na Zemi, tak bych ten vlak honil tak dlouho, až bych ty knihy dostal zpět. Asi je to můj problém, měl jsem to číst v obráceném pořadí:-)

4 01.11.2018

No tak to byla jízda! Doslova. Přečetl jsem trilogii na jeden zátah a ke konci třetího dílu jsem byl nervózní z toho, jak málo už zbývá stránek. Spousta odpovědí, ale daleko víc otázek. Vždy když jsem si myslel, že vím, kam se příběh vrtne, nastal obrat a všechno bylo jinak. A konec? Dobrý? Špatný? To je relativní...

3 01.11.2018

Skvělé pokračování Problému tří těles. Zase jsem se nevyspal, zase jsem se nemohl vykopat do práce. Konec mě naprosto dostal a občas nepochopitelný Luo Ti se stal v mých očích úplně jiným člověkem. Pecka.

7 01.11.2018

Kniha, která mě nenechala spát, nechtěla mě pustit do práce a odváděla mou mysl někam úplně jinam. Takhle nadšený ze sci-fi jsem byl naposledy někdy před třiceti lety, kdy se mi dostala do rukou Asimovova Nadace.