stavlamich komentáře u knih

Když já nevím. Jako jo, bylo to dost hustý, fakt místy mrazivý a herecký výkon určitě skvělý. Ale ani jedna z postav mi prostě nepřirostla k srdci, neměla jsem pro ně pochopení a iritovalo mě jejich chování. Rachel furt chlastala, Megan si nemohla odpustit nevěru a Ann byla takový sobec a naivka... Překvapilo mě, jak to končí, to je jasný, ale asi nejsem tak ohromená, abych tenhle žánr vyhledávala častěji než je nutné. Jsem ale ráda, že to mám za sebou.

5 19.12.2020

Milan Kundera se mi představil opravdu skvěle. Na čtení téhle knížky budu vzpomínat ještě hodně dlouho, a to ne proto, že byla v němčině, nýbrž díky obsahu, který má zřejmě ve všech jazycích stejné kouzlo. Příběh Tomáše a Terezy, jejich psa Karenin (což je holka a na což jsem v průběhu příběhu vlastně úplně zapomněla), Tomášovy přítelkyně Sabiny a jejího milence Franze. Příběh protkaný osudovostí, lehkostí a těžkostí. Otázkami, na které se těžko hledají odpovědi a životními stavy, v nichž občas můžeme poznat sami sebe. Žárlivost, touha, strach. Kýč. Myslím, že název Nesnesitelná lehkost bytí naprosto odpovídá celému románu.

5 19.12.2020

Celou dobu se mi to tak líbilo a pak se nakonec chovaly některé postavy tak hrozně. Ale pět hvězdiček si to určitě zaslouží. A nevěřte těm škarohlídům, kteří říkají, že Tolkiena jinak než v češtině nedáte.

5 19.12.2020

Zjistila jsem (opakovaně), že ty moderní detektivky se mi mnohem lépe poslouchají než čtou. Takhle mě to baví, když mi je někdo vypráví a já u toho můžu dělat i příjemnější věci, třeba kreslit nebo vařit. Peter May mě velice mile překvapil a získal si u mě velké sympatie. Těším se na pokračování trilogie a doufám, že nezklame! (Ta tematika vytěsňování traumatických vzpomínek mě v literatuře kdovíproč fascinuje.)

5 07.12.2020

Musím přiznat, že mě sice kniha bavila, ale zhruba poslední čtvrtina už moc ne. Asi jsem to nějak nepochopila, něco mi uniklo, ale od určitého bodu to bylo moc zběsilé a nedávalo mi to smysl. Nicméně současná britská krimi tohoto typu se mi líbí a od autora si určitě ještě něco poslechnu. (Číst bych tenhle žánr asi nemohla...)

5 07.12.2020

Tak tohle bylo geniální. Ten nejlepší horor, jaký jsem kdy četla. Tak děsivé, tak skutečné, tak psychicky náročné. Ptáci se zbláznili. Lidé jsou v koncích. Co se děje? Jak to dopadne? To se vlastně neví. Krátké, neskutečně skvěle napsané a velice dobře načtené Janem Hartlem. Daphne du Maurier je moje oblíbená spisovatelka a ani tentokrát nezklamala.

5 07.12.2020

Dnes bychom řekli, že králi Lávrovi chybělo zdravé sebevědomí a nedokázal se přijmout i se svým nedostatkem. Ale ten příběh je známý, jen jsem nevěděla, že to byla basa, kdo písničku vyzpíval. Nicméně co mi přišlo zajímavé - narážky na to, že Čechů je všude ve světě plno a jsou šikovní a uznávaní - jenom doma ne. To má jistou historickou výpovědní hodnotu...

5 07.12.2020

Maryčku Magdonovu považuji za jednu z nejlepších sociálních balad, které znám. Četla jsem celého Bezruče, ale právě Maryčka Magdonova na mě zapůsobila nejvíc - možná proto se o ní učíme ve škole zvlášť, má zkrátka něco do sebe. S ilustracemi Andrei Tachezy a doslovem o tom, jak bída ze světa nemizí a že sto let není až tak dlouhá doba, to působilo zase o něco důležitěji. Popravdě je tohle jedna z mála položek "poezie", které bych si u maturity bez ostychu vybrala. Protože se o tom dá dost polemizovat. (Jinak, odehrává se to v Ostravě, i když děj je to opravdu krátký.)

5 11.02.2019

Nezapomenutelná autobiografie německého literárního kritika, který prožil dvacáté století se vší jeho krásou i krutostí. Četlo se to skvěle, byť mi občas chvíli trvalo, než jsem obsah dokázala strávit. Zjistila jsem, že o německé literatuře dvacátého století skutečně vůbec nic nevím a že své mezery musím v blízké době napravit. A zároveň jsem zjistila, že Marcela Reich-Ranického obdivuji a že bych si ve skrytu duše přála strávit život podobnou činností, jako on. Totiž s knihami a s lidmi, s nimiž se o knihách mohu bavit. :)

5 04.12.2018

Jednoduše geniální.

5 17.07.2017

Daydreamer: Naprosto souhlasím. Tohle je báseň, která mě k Václavu Hraběti a jeho další poezii přivedla. :3 Jednou...

Totojsemja - Nápodobně! Četla jsem to sice před třemi roky nebo jak je to dlouho, ale pořád si to pamatuju a mám v plánu pustit se do dalších Štorchových děl. Mám ho možná o trošku radši než Foglara, nebo že by byli na stejné úrovni? :)

5 07.02.2016

Tuhle knížku by si měl přečíst každý - dobře, není to to nejlepší, co jsem kdy četla, ale propána, zabere to hodinku a má to smysl! Příběh o zvrhlé společnosti na vesnici, o smluveném manželství, které se nevydařilo, o penězích, lásce, nenávisti. Krátký, leč výstižný. Doporučuji! :)

5 11.08.2015

Knihu jsem si chtěla moc dlouho přečíst, protože miluji film Želary. I když jsem vzápětí zjistila, že děj této knihy se odehrává ještě před druhou světovou válkou, knihu jsem si s chutí přečetla a nelituji toho, je to skvělý čtenářský zážitek. Kdosi o tom prohlásil, že je tam přesně tolik slov, kolik je potřeba, a že líp by to napsáno být nemohlo. Souhlasím... :) A všem doporučuji ;)

5 04.07.2015

Knížka se mi líbila hlavně z důvodu, že konečně byla hlavní hrdinkou nějaká holka, která není štíhlá jako proutek. :-) Jako já :-)

Záleží, jak tuhle knihu berete. Pokud jste zarytý odpůrce křesťanství, bude vám to připadat jako agitka a nejspíš budete otráveni a knížku zas odhodíte. Já jsem k tomu přistoupila se zájmem, ale s rezervami. A líbilo se mi to. A hlavně se mi líbilo o jednotlivých kapitolách a problémech v nich představených diskutovat. O tom, co je to nebe a peklo, co je to láska. Jestli se v nebi může potkat vrah a zavražděný. Jestli tam můžete být šťastní, když se tam dostanou i lidi, kteří by tam podle vás být neměli. Obecně... spousta těch věcí mě nikdy nenapadla. Tím, že v teologii jako takové moc kovaná nejsem, spoustu věcí vnímám jinak, protože mám trochu jinou morálku od té víry. Knihu všem moc doporučuji, těch sto stránek obsahuje tolik otázek a námětů k diskuzi, že z toho budete čerpat ještě dlouho. Tak jako já.

4 21.02.2022

Hodně dobrá kniha. Nevím, čím se liší od jiných motivačních knih, možná právě tím, že není tak úplně motivační. Nenahlíží na určité činnosti jako na špatné a na jiné jako na dobré. Prostě jen vysvětluje, jak fungují návyky a jak to fungování využít ve vlastní prospěch, ať už návyk chceme vybudovat nebo se ho zbavit.
Hvězdička dolů za místy divný překlad.

4 02.10.2021

Nemám slov. Rozhodně to nebylo veselé čtení, ale z výpovědního i literárního hlediska nedokážu říct ani slovo proti těmto básním. Smutným, tesklivým, ale také melancholickým, nostalgickým. Plným zoufalství, ale i špetky naděje. Plným ztracené víry a přesto lásky. Nevím, jestli je v pořadí, v jakém jsou v této sbírce, Josef Čapek skutečně i psal, ale rozhodně je to působivé - strach, bezmoc, nevole, odpor a nekonečný smutek, pocit nesvobody a uvěznění (eh, to nebyl jen pocit, já vím) jsou čas od času protkány vzpomínkou na bratra Karla, na ženu Jarmilu, na dceru, na přátele. Na modré nebe, na ranní svítání, na zpěv ptáků na jaře, na vůni dřeva. Jsem z toho strašně smutná, a přesto vděčná, že tyto básně byly napsány. O to víc, když mám představu o tom, za jakých podmínek (což ale neznamená, že si život v koncentračním táboře umím představit, neumím a bolí mě zkoušet to, právě kvůli všem těm, kteří si tím prošli).
Řekla bych, že tvorba Josefa Čapka možná není tak kanonická jako ta od Karla Čapka, ale rozhodně stojí za to. Je o něco pocitovější, lyričtější. Ale zároveň plná velkých myšlenek.

4 02.10.2021

Tuto knihu jsem četla v rámci bohemistického čtenářského kruhu v Lipsku. Scházeli jsme se každé dva týdny v Johannaparku a diskutovali o tom, co jsme si přečetli. Bylo nás deset a každý měl jednu perspektivu. Já četla očima Ljubodraga, otce Dolores Baťové, která spolupracovala s autorkou a podařilo se jim vytvořit neobyčejnou kroniku rodiny velkého podnikatele a vizionáře Jana Antonína Bati. Ten byl nařčen z kolaboranství a teprve v roce 2007 bylo jeho jméno očištěno. Vyprávění se věnuje nejen jemu, ale také ostatním členům rodiny - Baťovým dcerám Ludmile a Editě, jeho vnučce Dolores. Je to kniha vzpomínek i myšlenek. Autorka vycházela z dopisů, rodinných fotografií a vzpomínek Dolores, a proto kniha působí neskutečně živě, možná místy až "všednodenně nudně", ačkoliv osudy těchto postav, které z Československa emigrovaly do Brazílie a musely se potýkat nejen s pocitem vykořenění a s ztrátou identity, ale také s problémy s láskou, politikou a (sebe)přijetím, jsou všechno jiné, jen ne nudné.

S Ljubodragem, který pocházel ze Srbska a ztratil toho v životě až příliš, jsem se dost sžila, a jsem ráda, že jsem na rodinnou historii mohla nahlédnout právě jeho očima. Ráda bych si však v budoucnu knihu přečetla znovu a opravdu celou.

4 20.07.2021

Moc hezké, hlavně se mi teda líbilo audioknižní provedení. Nevěřila bych, že Pavel Rímský může číst pohádku.

4 12.02.2021