stejsdan komentáře u knih
Co jsem se odstěhovala od rodičů, žiju s jednou až dvěma kočkami.
Bohužel první dva díly mě jaksi minuly, zato tenhle třetí si ke mě našel cestu sám, stejně jako moje kočky:)
Knížka mi přijde naprosto geniální, vždycky jsem na svých kočkách obdivovala klid, jedinečnost, rozvahu a schopnost dosáhnout svého cíle. Četlo se mi naprosto skvěle a i když už spoustu věcí pro mě nebylo nových, nikdy neškodí se k nim vrátit a použít v každodenním životě.
Navíc se mi líbili i ilustrace.
Knížka, která mě příjemné překvapila. Musím říct, že od afrického autora jsem nikdy nic nečetla, což je ostuda.
Velmi silný příběh, kde je obsažena hlavně otázka rasismu, ale i postavení žen ve společnosti, vztahy můžu a žen, ale není to romantika. Autorka mě donutila se nad spousty věční zamyslet, určitě si od ní ještě něco přečtu. Rozhodně doporučuji.
Kate s Tristanem se při vyšetřování případu dostávají mezi homosexuální komunitu. Ze začátku jsem byla napjatá, ale potom se to nějak podivně táhlo a navíc nevím jak, se mi povedlo uhodnout konec. Ale četlo se mi výborně a knížka mě bavila, takže se těším na další příběh:)
Čekala mě dlooouhá cesta vlakem a čtečka zůstala doma na botníku...Ale všechno je, jak má být - na nádraží byl výprodej knih a já narazila na tenhle klenot.
Cestou jsem ji zhltla skoro celou, skvělý příběh : trochu komplikované dětství ve Švédsku, útěk do Francie a dospělost v New Yorku. Žena ve středních letech řeší své osobní problémy návratem do minulosti, překonává předsudky a strachy ze setkání po dlouhých letech, setkává se se svým kamarádem z dětství až najde i sama sebe a cestu zpět ke svým blízkým.
Líbil se mi popis krajiny ve Švédsku, knížku rozhodně doporučuji.
Moje první setkání s autorkou a rozhodně ne poslední. Knížku jsem hltala jedním dechem a ten konec mě dostal úplně. Dočetla jsem už před pár dny, ale musela jsem ji v sobě nechat doznít.
Vyhovoval mi autorčin styl psaní, dějový spád, krásně vylíčený rodinný život před válkou. Pak najednou obrat o 360°- válka, samota, zrada....
Knížka mě hluboce zasáhla a jsem ráda, že jsem si ji koupila, určitě doporučuji k přečtení.
Moje první setkání s autorem.
Básničky jsem se snažila číst v klidu a vychutnat si pocity, které ve mě vyvolají. Líbilo se mi, že básně nejsou monotónní, ale o spoustu tématech, o životě, lásce, setkáních, náhodných okamžicích. Myslím, že se k autorovi ještě vrátím.
Paní Klevisová mě strašně baví.
Krásně popsaná atmosféra pohraniční zapadlé vesničky, kde mladá žena hledá svou minulost, během pátrání si najde novou přítelkyni, která řeší své osobní problémy. Tentokrát se nejedná o klasickou detektivku, kriminální zápletka sice je, ale určitě to není hlavní dějová linie. Já jsem si velmi užívala, jak autorka popisuje pátrání po půdách ve starých krabicích a zaprášených skříních a byla jsem napjatá, jak to všechno dopadne až do poslední stránky.
Knížka, kterou by si měl v dnešní době přečíst každý.
Je v ní obsažena celá životní pravda: totiž, že nejdůležitější v životě je zdraví a pocit štěstí - schválně píšu pocit štěstí, protože to opravdu záleží na každém z nás, jak si to nastaví v hlavě - můžu si najít desítky důvodů proč nemůžu být šťastná, ale naštěstí mě stačí jeden proč šťastná jsem : jsem zdravá - tzn. můžu pracovat, svobodně žít a rozdávat radost druhým.
Peníze v tom nehrají vůbec žádnou roli.
Je důležité si každý den najít důvod k radosti a radost rozdávat svému okolí. Totiž naše okolí funguje jako odrazová stěna : jakmile rozdávám radost, tak se mi vrátí, někdy desetinásobně:)
Úžasné počtení.
Knížka se mě osobně dotkla hned ze dvou důvodů: padesátá léta velice negativně poznamenala naši rodinu, můj otec přišel o tatínka, když mu byly teprve 4 roky...Nebylo to snadné čtení.
A druhý důvod: před pár lety jsme na vlastní pěst taky pátrali v archivech, matrikách apod, abychom zmapovali rodokmen právě ze strany mého otce.
"...Víte, jeden sedlák z Tomašic, poté, co ho obrali o všechno, co ho jako třídního nepřítele prohnali kriminálama, vostouzeli ho, pokutovali a dělali u něj potupný domovní prohlídky....tak ten po letech řekl farářovi: NEDONUTILI MĚ NENÁVIDĚT...."
A to je pro mě ten příběh.
Děkuji pane Hájíčku.
Jak napsal čtenář kuruku: tahle knížka je jako limonáda, proteče a na chvilku osvěží. Příjemná, vtipná letní oddechovka na pozadí rodinného dramatu, Josefína mi byla sympatická, ale hlubší dojem ve mě knížka nezanechala.
Ke Karlu Čapkovi se vždycky ráda vracím. Fascinuje mě jeho jazyk, vyjadřovací schopnosti, vtip a optimismus, které jeho knížky vyzařují. Tahle není výjimkou. Asi nejvíc mě pobavila kapitola o kaktusářích a o tom, když zahradník odjede na dovolenou:)
A nejkrásnější popis podzimu, jaký jsem kdy četla:
"Říkáme, že jaro je doba rašení, ve skutečnosti dobou rašení je podzim...Je optický klam, že stromy a keře jsou na podzim holé, jsou totiž posety vším, co se na nich zjara vybalí a rozvine...Říkáme, že příroda odpočívá, zatímco se dere kupředu jako divá. Jen zavřela krám a zatáhla žaluzie, ale za nimi se už vybaluje nové zboží a regály se plní, až se prohýbají. Lidi, tohle je to pravé jaro, co není hotovo teď, nebude hotovo ani v dubnu."
"Ze všeho nejlepší je být živým člověkem, totiž člověkem, který roste."
Knížka s mi nečetla snadno, ale když jsem si zvykla na pro mě dost neobvyklý styl psaní, nemohla jsem přestat číst. Kafka mistrně popsal depresivní pocity, strach z neznámého, úzkost, absurdní soudní systém jako všudypřítomné monstrum, z kterého až mrazí. Dokonalé dílo.
Krásná knížka provoněná heřmánkem, lidským teplem, pokorou, vřelostí, pracovitostí, statečností a mateřstvím.
Paní Körnerovou jsem měla zařazenou jako autorku příliš romantických knih, což není můj šálek kávy, ale dala jsem na své oblíbené čtenáře a zase jsem se nezklamala.
Takže, až budu mít pocit, že se mi něco děje, stačí si vzpomenout na Annu, díky.
"Neodsuzuj chybujícího, nevíš, co trápí jeho duši."
Tak tohle byla fakt síla...Na knížku jsem narazila v rámci ČV, nevím proč jsem se tomuhle autorovi dosud vyhýbala. Psycho jako blázen a ten konec, který jsem absolutně nečekala, mě úplně rozsekal. Jasně, že jsem dočetla v půl druhé ráno a pak mi to ještě hodně dlouho šrotovalo v hlavě, musela jsem nad tím přemýšlet i nad svými pocity, které to ve mě vyvolalo...Naprostá bomba, ani vteřinka nudy, super vykreslené postavy i prostředí, tahle knížka bude ve mě ještě dlouho doznívat. Každopádně, pokud ještě váháte nad touhle knížkou, fakt stojí za přečtení.
Autorce se povedlo držet mě v napětí až do poslední stránky, až do dvou do rána:) A po pravdě jsem byla na tuhle autorku už delší dobu hodně zvědavá. Nezklamala mě, ale na druhou stranu ve mě nezanechala nějaký hlubší pocit. Knížka ale určitě stojí za přečtení.
Díky ČV jsem se po strašně dlouhé době vrátila k panu Poláčkovi. Úžasná práce s jazykem, humor, nadčasovost... a navíc velice vydařené ilustrace.
Prostě krásná čtenářská lahůdka:)
S touhle knížkou v batohu se touláme už pár let. Výlety jsou super, spousta praktických informací i alternativ. Navíc historické okénko, zkrátka, pokud se chcete toulat Polabím, kde je spousta překrásných rybníků, říček, zákoutí, lesů a hospůdek, sáhněte po téhle velice praktické publikaci.
Knížka není klasická detektivka, ale mě to nevadilo, naopak. Četlo se mi skvěle, knížka mě pohltila hned od začátku. Uvědomila jsem si, kolik znám takových Julií, Alicí apod.:) Mě se styl paní Třeštíkové líbí a vyhovuje mi. Řekla bych, že tahle knížka byla zatím nejlepší, co jsem od ní četla.
Pokud hledáte český oddychový román s detektivní zápletkou i trochou humoru, vřele doporučuji.
Na čtení nové knížky od pana Vondrušky jsem se docela hodně těšila, kdysi dávno jsem ho přímo hltala, takže když jsem zjistila, že se mi hodí do ČV, neváhala jsem.
Setkání se starými známými hrdiny mě moc potěšilo.
Zápletka se mi líbila, ale trochu mě zklamal konec.
Četlo se mi dobře, knížka splnila účel, který jsem od ní očekávala. Chtěla jsem si odpočnout od těžších témat a přečíst si něco odlehčeného, u čeho se nemusí moc přemýšlet a co člověka trochu i pobaví. Pan Hartl je opravdu skvělý vypravěč a dokáže mě zaujmout, knížku jsem zhltla asi za tři dny:)