stepanka000 komentáře u knih
Myslela jsem, ze tohle téma výzvy nedám a prostě ho vynechám. Knížky o holocaustu a válce nedokážu číst. Ale věděla jsem o této knížce, protože pocházím z Horní Břízy a příběh o pomoci lidem z transportu tady všichni známe. Můžeme být na tehdejší občany pyšní. Knížka je pěkně napsaná, nejvíc na mě zapůsobila postupná změna z idylického předválečného života hrdinek až k něčemu, co je naprosto nepředstavitelné. A já můžu říct, že už NIKDY o takových hrůzách číst nebudu.
První jsem četla Houbařku a byl to nářez. Ale Anežka je vyšší liga deprese. Knížku jsem přečetla rychle a je mi z ní smutno, i když jsem vlastně dobrý konec nečekala. City prostě sebelíp nalinkovaný program výchovy nemůže nahradit. A cit byl přesně to, co Julii chybělo. Myslím, že ani vlastnímu dítěti by nebyla oporou, vždyť už pokus otěhotnět vedla jako projekt.
Čtivý román o upjatém anglickém majordomovi, který si téměř dokázal namluvit, že jeho honba za "důstojností" mu naplnila život.
Abych citovala Bo: "Mi se to líbilo."I když je Bo "nesmrtelná" a ty náhody v ději jsou hodně velké oslí můstky (stejně jako v předchozí knize). Ale má to spád, vtip, akci.
Mě se to líbilo moc. A nemyslím, že by se měla knížka srovnávat s Harry Holem. Vždyť kostru příběhu nevymyslel Nesbø. A kdyby Shakespeare psal tenhle příběh ve 20. století ....... Touha po moci a bezuzdné násilí tu byly vždy. Nesbø přidal drogy. A vyměnil les za Bertu. Za mě: super práce!
Mám jeho knížky ráda, ale tohle jsem nějak nepobrala. Asi chyba na přijímači :)
Pročteno za 2 hodiny. Rádoby vtipné promluvy mezi recepty nebudu radši ani komentovat, inspirace je zřejmá z názvu knihy. Podle některých receptů by se uvařit i dalo. Za to dávám o stupeň lepší hodnocení než odpad. PS: původně jsem knihu chtěla do loňské výzvy, ale měla málo komentářů, tak se hodila spíš letos.
Úvod do problematiky norského black metalu proložený příběhem nevyrovnaného sobeckého a zbabělého zmetka manipulujícího svým okolím. Nebylo to špatné, ale hlavní hrdina mi pil krev tím, jak podléhal Vinterblodovi .
Nebudu psát, že je to hrozné. Není. Knížka má celkem spád, pěkné popisy španělských destinací, prostě všechno, co má správná oddychovka mít. Ale je to pořád tak nějak stejné............
Díky výzvě jsem se vrátila k osvědčené klasice. A bylo to bezva!
I když byl možná děj trošku roztříštěný, knížka se mi líbila. Možná by se dala brát i jako varování před tím, jaká vyrůstá nová generace. S pocitem, že nezáleží na tom něco znát a umět. Hlavně pěkně vypadat a mít dost sledujících na sociálních sítích. Všichni takoví nejsou, samozřejmě. Ale člověka občas překvapí ta míra omezenosti. V textu jako do krajnosti vyhnaný příklad: "S posměchem se setkala, když řekla, že dříve byl svět černobílý. Viděla to přece ve filmu." :))
Film byl hrozný (pokud se pamatuji) a knížka také. Četla jsem ji do výzvy kvůli nedostatku knih s hrdinou s mým jménem. Starší autorova díla jsou čtivá a zábavná, ta novější zavánějí už jenom posedlostí erotikou nebo spíš sexem.
Od úspěchu Stiega Larssona a jeho Dívky je zajímavé sledovat, jak vyrazilo jako houby po dešti plno dalších knih s dívkami, které......
Tahle konkrétní je podle mě dokonalou ukázkou super marketingu. Knížka, která až tak neurazí, ale rozhodně není úžasná. Ale všichni ji dostanou pod stromeček, všichni o ní mluví a proto ji také všichni čtou.
Co se obsahu týče, zápletka byla napínavá, ale hrdinka byla doslova na pěst :)
Přečetla a dočetla jsem jenom s velkým sebezapřením. A potvrdila jsem si své tušení. Podle mého názoru je to plytká kniha, vezoucí se na módní vlně povrchní ezoteriky. Jak píší čtenáři níže, Coelha buď milujete nebo nesnášíte. Zřejmě jednou provždy patřím do druhé skupiny.
Kniha jede na módní vlně církevních konspiračních teorií. Příběh mi připadal překombinovaný, i když mu nelze upřít, že měl celkem spád. V poslední třetině knížky už jsem se ale těšila na konec.
Napínavé jako vždy. U Keplera jsou záporáci skoro pokaždé super chytří, rychlí, silní...... Pak není divu, že jim všechno vychází: ) Ale mám dojem, že podobnou zápletku jsem už někde četla. A bojové scény bych klidně vynechala.
Příjemné čtení a zajímavá fakta ze života sklářů na Šumavě. A také ukázka toho, že nic není jen černé nebo bílé, jak se nám občas snaží někdo namluvit.
Kdo by si nepřál občas čarovat. Nebo něco strašně nechtěl. A když se přání splní a není to vlastně ono, když zjistíme, že celou dobu chceme něco jiného nebo má náš čin nezamýšlené následky, musíme se s tím vyrovnat. Jako se stárnutím. Jak říká v jedné části knihy Alexandra: vzdycky musí být nějaká oběť. Zvláštní, že to takhle napsal muž. Jinak film byl takový rozjařený, knížka má úplně jinou náladu.