StihOMam
komentáře u knih

Nezval je PAN basnik. Svemu remeslu dobre rozumel, protoze si dokazal ziskat i me a to veru nebyl lehky ukol. Edison je inspiraci a ja mu dekuji za to, jak dokaze znevsednit me dny.


Chvile stravene s Krausovymi se mi staly vtipnym zpestrenim a proto bylo na miste zvazit i davkovani jednotlivych pribehu. Vzdycky mi byly odmenou a zaslouzilou chvilkou odpocinku. Trochu me take napadalo, jak asi vnimaji nas rodinny zivot moje deti. A vzapeti nasledovala myslenka, ze je především nesmi napadnout zamknout se na zachode. Skutecne dumyslny vydiraci nástroj..


Za mě rozhodně nejpovedenější psychologický román (nejen) Tany French. Líbilo se mi zpracování tématu, udržování napětí, odhalování stop i hlavní postavy. Ten "pohled" dovnitř je úchvatný stejně jako vyústění. Všechno se mi zdá reálné a konec celého thrilleru překvapivě řešený. Autorka si mě zcela získala.


Tohle vypraveni me bavilo a prekvapive rychle do me oba dily, resp.ctyri zahucely. Predevsim vyobrazeni tehdejsi spolecnosti a jiste "zvyklosti" mi prisly jako cerste tema v kontrastu s novodobymi kriminalkami. Za me hodno precteni.


Moje první knížka z knihovny. Moje první láska. Nostalgie a obdiv. Pořád je mi ten příběh sympatický a obrázky mi stále připadají milé.


Příběhy Káji mě v mé dětské naivitě bavily. Už ani nevím proč nejvíc. Jako celek mi přišly příjemným vyprávěním a nešlo přestat hltat stránky. Nadšení sláblo s přibývající díly a ty poslední už mi ani nestály za půjčení v knihovně.


Dávám 4 hvězdy, než si to rozmyslím, ale svoje děti to nutit číst nebudu. To jim to raději stručně převyprávím, protože Němcová se stává pro dnešního čtenáře méně přístupnou, myslím.


Bavilo me to v nacti, potesilo o deset let pozdeji, prekvapuje i ted. A vzdycky si jako bonus neco uvedomim. Jen kdyby si to precetl i protejsek...


Klasická Monyovka. Vtipná oddechovka, kdy můžete na chvilinku zapomenout na vlastní krizi. Tenká publikace se čte sama, nicméně musíte k četbě přistupovat dopředu s přístupem, že vrcholová literatura to není.


Kniha si mě získala. Jedno nakouknutí mě stálo trochu času navíc, protože nešlo přestat. Konec je vždycky buď anebo. Tady se skutečně povedl. Jen nevím, jestli si ten dojem kazit dalším pokračováním...


Navzdory me mensi ochote adaptovat se zde na cizokrajne znejici nazvy, popisy a jmena me pribeh se svymi barvitymi postavami vskutku pohltil a zasahl. Sklanim se pred schopnosti neskutecne vlivne vylicenych charakteristik hlavnich i vedlejsich postav, kultury, spolecnosti, ale take nejednoduche vztahove komplexnosti. Podtrzeno secteno, i po tydnech docteni se mi nektere otazky stale doterne vraci. Mohu tedy pouze doporucit.


Má to šťávu, šmrnc, věrohodné dialogy, vyváženou míru sexuálních interakcí a překvapivě dobrou formu i jazyk. Bavila jsem se.
Nadech mafianskeho prostredi je tedy místy oproti skutečnosti mírnější, az bych rekla vlidny a optimisticky ladeny, ale budme uprimni, v romantickem romanu asi realie z daneho oboru necekame, ze?


Tak jako jine i me dovedla ke Kralickovi Sametackovi ctenarska vyzva. A opet se mi potvrdilo, proc se do vyzvy opakovane zapojuji: dostavam se diky tomu k publikacim, ktere bych jinak - bohuzel - opomijela. Pritom pribeh o Sametackovi me tak neuveritelne pohladil po dusi, ze uz hledam tu nejkrasnejsi obrazkovou publikaci, abych se o tento laskyplny pribeh mohla podelit s detmi.


Co si budeme nalhávat Když dosahují osobní dramata míry únosnosti, je na čase sáhnout po nenáročné slaďárně, která alespoň na malé chvíle umožní únik do světa „Všechno je možné“. Sice se tak dostáváme do pásma nevymezené zeměpisné šířky i výšky, kde víme, co dostaneme, ale nemáme zatím sebemenší tušení jak moc ne/příjemným způsobem. Všeobecně zde však platí, že se vaše problémy scvrknou a mozek naprogramuje úlet v hlavě. Vy následně „s objektivním nadhledem“ sledujete houstnoucí atmosféru, která tak jiskří, že váháte, jestli ještě přiložit nebo už raději hasit. Autorce se takové napětí podařilo vykreslit od prvních stran a celkem působivě se ho držela. Trochu nevěrohodné se mi ale zdály některé charakteristické vlastnosti hlavních postav. Nebýt jejich explicitního zdůrazňování, ani bych je nezaregistrovala; popis zkrátka místy neladí s probíhajícími událostmi. Natož dialogy... Ale co už, svezla jsem se na vlně lásky, restartovala se a vrátila pevně nohama na zem. Celkem dobré.


Myslim, ze autorka to ve sve knizni zpovedi dobre vystihla. At uz alkoholicku ve svem okoli poznate sami, varuji vas jini nebo se zkratka jinym zpusobem dozvite o alkoholove zavislosti (zejmena pak zeny) - co dal? Co s tim? Jak to budete resit?
Nijak.
Chceme verit vsem lzim, ktere nam vyklada. Vzdyt zase tak zle nevypada, doma to ma blby, rodina ji asi pomuze ne... Kecy na druhou. Ale nikdo z nas nechce napr. matku tri deti videt na vlastni oci lezet oblicejem v blate s uvolnenym mechyrem. To vazne ne. A ten problem se neresi. Jen obchazi, omlouva, efektivne zameta pod koberec. Takze alkoholicka zustava alkoholickou. Dokud se ona sama nerozhodne ji prestat byt.
Je dobre o tom mluvit.
Tleskam pani Duffkove, ze o tom mluvit dokaze a stale mluvi.


Uprimne - nikdy jsem nepochopila mentalni procesy ani jedne z nastinenych zucastnenych stran. Za me se chlap-nasilnik odhali fakt rychle, navic neomluvitelne vyrecnym zpusobem. Co na tom je k omlouvani, natoz k dalsi sanci? At je to jak je to, jakmile situaci zkomplikuje prichod ditete, i slabsi natura ziska pekelnou silu. Tedy to jsem si myslela.
A razem jsem coby matka s logickym, pragmatickym, vecnym pristupem totalne v koncich, protoze se mi v hlave predbiha jedna proc otazka za druhou.
Stoji za precteni. Neznalym kniha skutecne rozsiri obzory.


Hm, asi me cetba zhyggovala malo. Nestaci to ani na 3 hvezdy. Autor zminil par zajimavych skutecnosti, nescetnekrat je zopakoval, pak je preformuloval, nakonec jeste durazne shrnul. Podle me je to tema na esej. Tedy kdyz nekdo potrebuje obrazky hrnecku nebo polstarku, pak mozna prezentace.
Co me fakt zaujalo je skutecny job autora. To zni jako bomba prace :-)


Diky, diky a jeste jednou diky! Pavel Srut dokaze svymi texty nejenom neskutecne vtipne, ale take krute trefne vystihnout podstatu anebo uplne naopak. Umi vsechno. Nabizi vsechno. Bere iluze? Vytvari je. Miluji tento kouzelny, cesky, hravy humor, a proto se snazim temito versi kulturne rozvijet i siroke okoli, nejvice vsak predevsim posluchace nejvdecnejsi - svoje deti.


Rozsahle popsaný návod na stesti?!? Na papire usporadane myslenky, s nimiz se kazdy se zajmem o toto tema jiz setkal a z nichz nektere uz pravdepodobne zcela prirozene aplikuje. Trochu mi nesedlo vypraveni formou dialogu, protoze Julianovy poznamky mi pripadaly tupe a narusovaly plynulost.
Jinak prijemne podane celozivotni pravdy a moudra.


Při čtení této divadelní hry se mi emoce zdají věrné, silné a nezpochybnitelné. Hořkost cítíte až na patře, zášť spaluje stránky v rukách, pomsta drtí slova do nejmenší tečky a láska – hřeje, bolí, hojí, trápí, hladí, spaluje, dává, bere. Příběh ze života. Jak silné přátelství snadno nahradí živá nenávist, která žene všechno ostatní do záhuby. Čekáte na to neštěstí, nevyhnutelné, protože nedržíte v rukou žádnou červenou knihovnu. Na druhou stranu se vám neustále tlačí na mysl průvodní slova „Jsem pohádka“ a ty jak známo mají šťastné konce.
Je to nadčasové dílko, které by v dnešním zpracování vyprávělo stejný příběh jinými slovy. Našli byste ho možná i pod štítkem „sebezdokonalování“ nebo „duchovno“ a dozvěděli byste se, jak pomsta a nenávist pohltí vaši duši, jak prokletí a sugesce ovlivní vaše veškeré následné počínání, jak sobectví dokáže zkazit charakter a jak silná vůle nakonec všechno promění v úspěch.
Citace:
MAHULENA: Ó, bij, bij … Ale srdce neraň moje … to krvácí i bez tvých ran!
