StihOMam
komentáře u knih
Hlava plná lásky
Ali Hazelwood
Štítek romantická komedie zde dostál svému označení a na tento (jednohubkový) román podle mě patří. Možná jsem měla jen celý víkend velkorysou náladu, ale spíš se přikláním k názoru, že si prostě všechno sedlo. U romanťáren tušíme konec od první kapitoly, což často působí jako příjemně uklidňující prvek; tím však vzniká nevymezený knižní prostor, kterému od začátku přikládáme o to větší váhu a je středobodem našeho soustředění, resp. kritiky. Já nic kritizovat nechci. Ali Hazelwood mě rozesmála, dokonce nahlas, překvapivě vícekrát, takže v dané kategorii romantických novel hodnotím velmi vysoko. Chtěla bych však zdůraznit, že srovnání provádím opravdu jen na úrovni srdeční, láskové, milostné, romantické, atd. a neberu v potaz velikost románů od autorů jako …. (doplňte si sami).
Navíc souzním s komentářem LexiS níže, v podstatě bezvýhradně ve všech bodech.
Hospůdka v Praze
Julie Caplin
Velmi me zajímalo, jak se autorka popasuje s ceskymi realiemi a zde mohu priznat spokojenost. Potesilo me zapracovani nekterych nasich kulturnich symbolu do pribehu, ale dejova linka samotna pusobila melce a nepropracovane. Mnohe skutecnosti se zbytecne opakovaly, dulezitost neprinasely, verohodnost misty klesala. Celkove tento dil hodnotim jako slabsi. Doporucit mohu jen vam, kteri hledate velmi nenarocne odpocinkove cteni s nadechem romantiky.
Králíčkovy sebevraždy
Andy Riley
Kdo oznacil pet hvezd, automaticky tim na sebe i neco praskl. To mi nevymluvite. Ale ten, kdo plny pocet hvezdicek nasypal, ten se take urcite kralovsky bavil a brutalni cernohumorne napady docenil.
Jsem rada, ze nase demokraticke usporadani vydani takovychto knih umoznuje.
Maryčka Magdonova
Petr Bezruč (p)
Marycka se jednou, dvakrat za zivot precist musi. Je to dilo smutne, ale zasadni.
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Lehce pro predstavu, kdo autor byl a v cem zil. Nicmene tam rozsirovani mych obzoru ohledne Bezruce konci.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Byt se jedna o existencni tema, pocteni je to pohodove, odpocinkove, s hebkymi myslenkami na zaver, aby tak pohladily vsechny zivotni nerovnosti nebo zakruty, a vam se spalo lehce s vdecnym, stastnym usmevem na tvari.
Všechen můj hněv
Sabaa Tahir
Navzdory me mensi ochote adaptovat se zde na cizokrajne znejici nazvy, popisy a jmena me pribeh se svymi barvitymi postavami vskutku pohltil a zasahl. Sklanim se pred schopnosti neskutecne vlivne vylicenych charakteristik hlavnich i vedlejsich postav, kultury, spolecnosti, ale take nejednoduche vztahove komplexnosti. Podtrzeno secteno, i po tydnech docteni se mi nektere otazky stale doterne vraci. Mohu tedy pouze doporucit.
Pán hor 1
Hana Marie Körnerová (p)
Pohodova oddechovka s realiemi a odrazem tehdejsi doby, zvyku nebo potizi zamerenych na "lepsi spolecnost". Neurazi nenadchne, tak nejak mnou pribeh prosel a nic moc nezasel, tak uvidime, jestli zkusim dat sanci Panu hor c. II.
Slunce zapadá na východě
Věra Nosálová
Opravdu velká nálož života na pár stránkách. Jakoby na vás ukrutná bolest číhala na jedné straně, aby vzápětí mohla ustoupit straně druhé, nejčistšímu štěstí. S obdivem pak přihlížíme, jak umně jedna bytost oběma stranám nastavuje tváře.
Mě tato knížečka nejak zvláštně okouzlila a zcela si me podmanila.
Očima kriminalistů
Miroslav Vaňura
Zajimave pocteni, respekt vsem zpovidanym, nicmene nic prevratneho.
Spolubydlící
Beth O’Leary
Mne se tahle romantarna libila, velmi prijemne me prekvapila a navrch i potesila. Jasne, byly tam nektere momenty, kdy mi neco na nektere z postav nesedlo. Urcite bych mohla mit nejake vyhrady ke specifickemu pojeti dialogu. Nekdo by dokonce treba namitl, ze dej se vlekl. Ale mne osobne se zda, ze se autorce pekne podarilo zachytit atmosferu, vtahnout ctenare a donutit ho fandit, cist, usmivat se, cist, drzet pesti, cist.. A to je u romanticke pohodovky splneny cil, ne?
Mile, ja doporucuji.
Ukradený polibek
L. J. Shen
Má to šťávu, šmrnc, věrohodné dialogy, vyváženou míru sexuálních interakcí a překvapivě dobrou formu i jazyk. Bavila jsem se.
Nadech mafianskeho prostredi je tedy místy oproti skutečnosti mírnější, az bych rekla vlidny a optimisticky ladeny, ale budme uprimni, v romantickem romanu asi realie z daneho oboru necekame, ze?
Odvaha nebýt oblíbený
Koga Fumitake
Dlouho jsem přemýšlela, jak toto hodnocení pojmout, abych nebyla příliš kritická. Nicméně v průběhu čtení jsem se musela nutit nepřeskakovat a vlastně to celé i dočíst.
Adlerovské pojetí jako takové je celkem zajímavé, místy velmi hloubavé, dokonce i podněcující. Plynulost a přirozenost dialogů však značně narušuje studentovo přihlouplé opakování toho, co předtím řekl profesor; papouškování konců vět navozuje dojem stupidního žáčka, nikoliv důstojného oponenta přemýšlivému filozofovi. Kvalitou rozhovorů si tak publikace v ničem nezadá např. s dílem Úterky s Morriem, a kdo měl to štěstí strávit čas s touto povedenou knihou od Mitche Alboma, ten zaručeně srovnávat bude.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Vezmu to od konce: autorka závěrem knihy totiž zmiňuje, jak na ni okolí občas útočí s dotazy, kdy napíše „real book“. Na to přirozeně reaguje, že čtenářky v jejích románech dostávají, co očekávají, tak proč na tom něco měnit?! Z odpovědi tedy jasně vyplývá, že i zde naleznete, pro co si jdete. Zápletka je místy růžovoučká, až by i Barbie mohla závidět. Řešení celkem nestandardní situace je nebývale úžasné, pohádkové, až naivní, ale aspoň vám dají na pár italsky provoněných chvil zapomenout na nákupní seznam nebo naprdnutýho šéfa.
Nicméně z celé série musím tento díl hodnotit jako nejslabší.
Noční dům
Jo Nesbø
První část dokáže zábavnou a čtivou formou čtenáře vcucnout jako prehistorický telefonát ze starého dobrého sluchátka a vlastně musím souhlasit, že vám opravdu dá i po Kingovsku čuchnout. Nicméně pak už se příběh valí z mírného kopce a byť je myšlenka skvělá, výpravná část úspěšná, tak celkový dojem ne. Navíc mi závěr naprosto kazila skutečnost, že jsem jistý charakteristický prvek odhadla hned na začátku. Patrně to nebylo nic moc těžkého, protože s Holem – se starým dobrý Harrym – s tím se mi to nikdy nestalo…
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Na začátku roku si k vypsaným tématům Čtenářské výzvy ráda přiřazuji knihy, které se, někdy i dlouhodobě, chystám číst a plním tak okénka mnoha přitažlivými tituly. Letos jsem zajásala nad jasnou volbou pyšnící se v mé knihovně a s chutí se vypravila za bohyněmi. Nic kromě literárního zážitku jsem neočekávala, protože očekávání jsou z mé mnohaleté zkušenosti největší osudovou chybou na všech úrovních, tudíž jsem mohla pouze získat. A taky že ano. Příběh mě dokázal přesvědčit a vtáhnout. Vývoj životních událostí hlavních postav v době komunistického režimu názorně vystihuje nelidskost politických příslušníků a jejich počínání. Vnímám tuto publikaci jako přínos české literární scéně a vyzdvihuji i její historickou hodnotu.
Trochu mě proto nutí zamýšlet se nad komentáři posledních dnů, kdy jak vidno, čtenáři nečtou, ale poslouchají. Audioknihy jsou úžasným nástrojem, ale asi se nikomu z vás nepodaří přesvědčit mě, že celkový dojem z knihy je stejný. Podle mě posluchač snáze nechá utéct myšlenky, dělá vícero věcí zaráz, nesoustředí se plně na jednotlivá slova, necítí je stejnou silou. Upřímně řečeno, přijde mi dost odlišné prožívat život s Dorou po jednotlivých řádcích nebo si ho nechat nadiktovat do uší.
Možná jsem už stará konzerva a nechápu, proč začleňovat poslouchanou knihu do výzvy, která už v samotném názvu má ČTENÁ.
Možná mě jenom zaráží ta audiohodnocení, která se mi ve své podstatě jeví jako zkreslená, nerovnocenná, odfláknutá.
Možná to tak vnímám jenom já.
Dalajlamova kočka
David Michie
Z mnoha důvodů se mi knížka doma posouvala na stále vzdálenější a méně přístupná místa v knihovně, než ji letos vytáhla na světlo čtenářská výzva. K mému velikému překvapení jsem pak zjistila, že schovávat ji byla nesmírná škoda!
Asi budu jenom opakovat recenze napsané dříve, když vám povím, že se jedná o vskutku krásný souhrn poznatků nebo různorodých přístupů k životu napsaných lehce, originálně a svěže, navíc s naprosto neuvěřitelně příjemnou, uvolňující energií. Příběhem vás sice provází kočka, ale nenuceně, až by se chtělo říci mile. Takže i nekočkaře toto buddhisticky laděné vyprávění potěší, a možná jim do duše vnese prchavý kousek štěstí.
4,5*
Láska po španělsku
Elena Armas
Knihu hodnotím jako nikterak výraznou červenou knihovnu s celkem fajn prostředím i nápadem. Neskutečně mě však při četbě rušilo neustálé opakování některých frází, ustavičné zdůrazňování toho a totéž, poukazování na tři až čtyři charakteristiky stejným popisem. Co se mi ale zdálo pochybné a nevěrohodné, jak autorka najednou přistoupila na lacinou vulgaritu, když došlo na sex. Nejenom ten jazyk, ale i ten způsob. Nějak mi to nesedlo k dosavadnímu vyprávění. Mám romanťárny ráda, ale tuhle úplně doporučovat nebudu.
13!
Pavel Tomeš
I tady dostává pan Tomeš své pověsti a s ironií sobě vlastní nás provází (nejen) „svým životem“. Povídky považuji za literární výzvu a vnímám je jako těžký žánr, který se vyznačuje náročností na psaní a někdy díky své různorodosti i na četbu samotnou. Nicméně obvykle mi stačí, když alespoň jeden z příběhů mě zasáhne natolik, že se mi vrací druhý den nebo třeba za týden, klidně i za měsíc. Zkrátka má přidanou hodnotu. Ideálně jsou-li v knize takto silné příběhy přinejmenším tři. A líbivé další tři...
Zkrátím to: tady jsou.
13! považuji za výslednou kombinaci talentu, zkušeností i snahy. Pátou hvězdu ale uděluji zejména díky výzvě, výmluvě a přílohám.
Králíček Sameťáček
Margery Williams
Tak jako jine i me dovedla ke Kralickovi Sametackovi ctenarska vyzva. A opet se mi potvrdilo, proc se do vyzvy opakovane zapojuji: dostavam se diky tomu k publikacim, ktere bych jinak - bohuzel - opomijela. Pritom pribeh o Sametackovi me tak neuveritelne pohladil po dusi, ze uz hledam tu nejkrasnejsi obrazkovou publikaci, abych se o tento laskyplny pribeh mohla podelit s detmi.