StihOMam komentáře u knih

Diky, diky a jeste jednou diky! Pavel Srut dokaze svymi texty nejenom neskutecne vtipne, ale take krute trefne vystihnout podstatu anebo uplne naopak. Umi vsechno. Nabizi vsechno. Bere iluze? Vytvari je. Miluji tento kouzelny, cesky, hravy humor, a proto se snazim temito versi kulturne rozvijet i siroke okoli, nejvice vsak predevsim posluchace nejvdecnejsi - svoje deti.

2 21.05.2020

Knizka je prijemne zpracovana, nabizi prehled nejzasadnejsich bodu ve stravovani deti a poskytnute informace jsou podlozene. Jednu polovinu knizky deti miluji, tu lusteninovou bohuzel stale ne. Ale je to cesta a skutecna inspirace.

04.01.2020

Sára – Kniha první je pro mne ekvivalentem Tajemství od R.Byrne, ale v dětském podání. Symbolicky zvolená sova coby průvodce a rádce nepříliš šťastné mladé dívenky velice přístupným způsobem vysvětluje nejednoduché spletitosti, které se dětem mohou zdát nelogické nebo nespravedlivé. Kniha krásně ilustruje životní koloběh a skutečně přívětivě dokáže přistupovat i k takovým tématům jakými jsou bolestivé vstávání, všudypřítomná negace, bratrské provokování, školní šikana, ale také nevyhnutelná smrt. Naleznete zde všechno. Ale buďte připraveni, že četbou zde nic nekončí. Četbou této knihy vše teprve začíná, protože příval otázek je nevyhnutelný. A to je podle mého názoru dobře, zejména u těch nejmladších čtenářů.

3 30.07.2019

Vybrat literaturu pro kohokoliv jiného je vždy těžká, zodpovědná práce. Trefit se do nálady a vkusu náctileté je ale nadlidský výkon. Kasie West mi padla do oka na základě pozitivních recenzí a rozhodla jsem se dát jí šanci. Nemůžu ale darovat zajíce v pytli, že ne? A tak jsem si nejprve knížku oťukla. Jenom zlehka. Než jsem zjistila, že jsem zakousnutá do děje odhodlaná nejít spát, dokud se ti dva nedají do kupy.
Tento jednoduše komplikovaný příběh je laskavý, ale s nostalgickou chutí všeho, čím si pubertální dívka vskutku prochází. Jako bych najednou byla nejlepší kamarádkou Lily. Přesně jsem rozuměla jejím sebeobranným kousavým poznámkám, lítostivým náladám, neuvěřitelnému napětí z očekávání, neschopnosti vidět evidentní, ale i touze po kousku samoty uvnitř vlastního domova. Mimo to všechno však román prostupuje příjemné, podmanivé kouzlo lásky. Šťastné, mladé, nezkušené i naivní – tak jak to má u první lásky být.

11 17.07.2019

Nekdy je tezke zit, nekdy je tezke cist, nekdy je tezke neco dodat. Komentar k teto knize jsem oddalovala co to slo, temer rok, protoze Hana se na me neskutecne podepsala. Dostala me. Valecna temata patrila do meho hledacku vzdy, ale tady jsem mela pocit, ze se pani Mornstajnove podarilo neco mnohem, mnohem vic. Neni treba dalsich slov, mam pocit, ze ta nejdulezitejsi davno zaznela. Ale nalehave vam vsem potrebuji sdelit, jak moc me stale mrazi z kazdeho pohledu na zloutkovy venecek.

22 02.04.2019

Dilo ctive, nejakou informativni hodnotu ma, zcela jiste vam nejake tema k zamysleni nabidne, ale pouzita prirovnani povazuji za katastrofalni (Manson doslova nahlas vykrikuje, ze deti nema), snaha byt vtipny se mi misty jevila jako trapna, ale protoze uz ted je mi cela kniha i autor u prdele, asi jsem se neco naucila. *2/3

4 15.03.2019

Tentokrát mám s hodnocením problém.
Samotný děj čtenáře téměř uráží; pokus o napětí přešel do nudné apatie „tak už to konečně vybal“. Nicméně psychologie postav i typologie manželských párů se povedla. Překlad svými nedostatky nás náročnější místy trochu potrápil. Zvolená časová linie naproti tomu poněkud vyvažuje vleklost vyprávění a poodhaluje všudypřítomnost komplikovaného zákulisí. Prakticky ideální řešení vzniklých situací pak celkový dojem kazí. Zvolená témata však mají skutečně velký potenciál. Bohužel se mi zdá, že zůstal nevyužit.
Po krátké bilanci nakonec dávám hvězdy 3 – ale s dodatekem, že k L. Moriarty už nemám potřebu se vracet.

1 07.03.2019

Je těžké nemít občas předsudky. Je téměř nemožné nesrovnávat. Je nadlidské zachovávat si vždy objektivitu. Tím se, jak správně tušíte, snažím obhájit svou podjatost k Backmanovým románům. Jakmile totiž držím v ruce jeho dílo, „vím“, že bude velice kvalitní a uspokojivé. Sám autor se stal pro mě zárukou. Jenomže o to víc mě iritovala Britt-Marie i celý styl psaní, který román uvedl. Ve skutečnosti zkrátka Fredrik Backman zase uspěl. Zase mě dostal. Měl mě přesně tam, kde mě jako čtenáře mít chtěl. Proto jsem následně empaticky vnímala hrdinku samotnou i její okolí. Nevím, jak to tento Pan Spisovatel dokáže, ale víc nerozumím skutečnosti, že to dokáže i zopakovat. Nesnáším fotbal. Je to snad opravdu jediný sport, který nejenomže nechápu, navíc ho upřímně z celého srdce bytostně nesnáším. Ale s Backmanem na to zapomínám. Fandím. Brečím. Nejvíc ale tleskám na konci. Jsem už dost mladostará na to, abych věděla, jak těžké konce jsou. Všechny, včetně těch hezkých, protože to pořád jsou konce. S Fredrikem Backmanem to je však jiné. On to umí. A já vím, že jeden konec je u něho další neskutečný začátek něčeho ještě úžasnějšího. Nemám předsudky. Nesrovnávám. Jsem objektivní. Fredrik Backman je geniální spisovatel.

Citace:
Osoba se zarazí, když jí zrak padne na kávovar. Vlastně na jeho zbytky. ... "Co... se stalo?" zeptá se Osoba a těká pohledem mezi mopem a prohlubněmi ve tvaru mopu na plášti kávovaru. ... "Kamínek."

Vega se na Britt-Marii pátravě zadívá a zeptá se jí, jestli nemá kocovinu, protože prý vypadá, jako by měla kocovinu. Britt-Marie jí obšírně a srozumitelně objasní, že kocovinu v žádném případě nemá, a ráda by tímto Vegu informovala, že má chřipku, jak by tímto Vegu ráda informovala. "Jo aha. Takovouhle chřipku. Tu měl Sami ráno taky," směje se Omar.

...z úst se jí line dech, který by dokázal rozežrat barvu na zdi....

16 27.02.2019

Kdyz mam nahodou v ruce knizku s nalepkou "Pro zeny", vzdycky se s povzdechnutim vzdam ocekavani a pouze unikam realite. Co naplat. Jsem take zena. V predvanocnim casu navic zena pretizena, proto obcas i jakkoliv absurdni romanci vnimam milosrdne. Vanoce v Parizi nebyly vyjimkou. Odpoustim i skutecnost, ze se jedna o temer novodoby vztah Romea a Julie, protoze jak jinak si vysvetlit ten slepy zar, ktery dva lidi primel k netypickemu chovani, vystoupeni ze vzorce, prekonani nejvetsich slabin, potlaceni bolesti a ucineni zasadnich rozhodnuti - to vse behem nekolika malo dnu! Nekdy se to stava. Treba. Mozna modelkam ano. Tem co ja znam, tem ne. Ale ty nejsou hrdinkami romanu, ktere se mohou naladovat k prasknuti, aniz by vaha jenom mrkla rucickou. Pariz v zime mozna oplyva takovym kouzlem, co ja vim, kdyz zimu prozivam na bobech, bezkach, zasnezenych svazich a s Annou a Elsou v obyvaku. Ja si o tom jenom cas od casu prectu, abych s vyznamnym "ach jo" po docteni zhodnotila snahu autorky jako vzdy prumerne, protoze me dilo nicim extra navic nezasahlo ani prekvapilo. Ocenuji vsak zejmena autorcinu snahu, obetovany cas a dialogy postav, ktere zde nepusobi jako uplne mimo realitu.

1 24.02.2019

Prijemna pohadka na cestovani salinou nebo uvolneni pred spanim. Nutno dodat uvolneni tak jedno, maximalne dve. Pribeh je vypraven okouzlujicim zpusobem a slupnete ho ke kave. Vezmete i vy svoje deti na dobrodruznou vypravu plnou kouzel, ocekavani i odvahy.

5 21.02.2019

Přečteno a .... a nic. Člověk by chtěl opravdu něco říct, ale co? Není nic, co by mě oslnilo nebo oslovilo. Prostě nic.

7 06.09.2018

Mezilidské vztahy stojí nás všechny spoustu energie, úsilí, soustředění. Pohrávají si s naší myslí i srdcem. Když ale nastane situace, kdy řešíte mezilidské vztahy s těmi, kteří už tu nejsou, to je teprve psycho. To zažívá i hlavní hrdinka Hana v této knize, kde se nám chozením dokola nabízí tytéž situace nahlížené různýma očima a vzniká tak hutná síť bolesti. Neschopnost lidí vypořádat se s ne/všedními situacemi je zdůrazněna a podtržena. Niterné erupce jsou na denním pořádku. Zásadní pohnutky nejsou vyřčeny nahlas a zůstávají nepochopeny. Mlha a chlad vytěsňují lásku. I když je všechno popsané zdánlivě lehce, naprosto stravitelně a neuvěřitelně uvěřitelně, po dočtení ve mně zůstal tichý, a o to tíživější, pocit skepse a smutku. Kniha je tak dobrá, že vás strhne svou ponurou atmosférou a zanechá ve vás pocit jisté nejistoty. Za to by si možná zasloužila 5 hvězd. Ale protože ten sžíravý, nepříjemný pocit, že něco je špatně, je tak silný, nejde dát víc než 4.

3 24.07.2018

Velmi přístupně, zdánlivě jednoduše zpracované téma provázanosti rodinného a školního prostředí na pozadí vyšetřování vraždy. Autorka pozvolna otevírá individuální světy, aby je na konci románu prezentovala jako jeden uzavřený kruh. Nevtíravě a přirozeně odkrývá osobní tragédie, jejichž vznik i vývoj dokáží traumatizovat po celý život. S hlavními hrdiny není vůbec těžké sympatizovat, proto se spolu s nimi snadno stáváte v určitý moment spolupachateli a řešíte jejich morální dilema. Nemluvíme o žádném filozofickém díle ani jazykově náročné publikaci, přesto je podle mého názoru výsledek Liane Moriarty zdařilý.

5 05.06.2018

Milostný dopis klínovým písmem na mě působí jako stručná rodinná historie poskládaná z příběhů o mnoha dějstvích a nepřeberného množství postav, které místy nejsou analogicky ani logicky spojeny. Některé příhody tak lehce narušují jinak zajímavou dějovou linii a určité osoby vyvolávají dojem nadbytečnosti.
Například přílet bratránka se mi jevil jako osobní nutkavá potřeba poukázat na některé české zvyky, určité generalizující charakteristiky Čechů i historicky dané tendence vzbuzující celkově negativní obraz. Bez této postavy by si kniha vystačila. Dokreslovala sice kontrast s okolní Evropou a nastiňovala propast, zároveň však vnášela do knihy těžce stravitelná témata, která by sama o sobě vystačila na román, proto nebylo nutné jich tolik okrajově zmiňovat.
Některé pasáže mě v důsledku této husté sítě životně důležitých otázek rušily. Přerušovaly. Ztěžovaly dokonce i čtení mezi řádky. Kniha je skutečně hutná; skutečnost, že nepatří mezi oddechovky, zde nicméně na škodu není. Dílo Tomáše Zmeškala je svým osobitým způsobem kouzelné a jazykově vybavené. Mimo to, nabízí podmanivý, hluboký příběh nejstaršího ražení, který nikdy nezklame. Příběh o nezlomitelné, zraněné, oddané, kruté, nepolapitelné, vášnivé, bolavé, nepochopitelné, naplňující, zrazující, všudypřítomné síle lásky.

5 29.05.2018

Jedná se o zajímavé dílo s dobře obsazenými hlavními hrdiny. Kontrast mezi oblíbeným volnomyšlenkářem a líbeznou chladnokrevnicí dává možnost vzniku nádherně vykresleného vztahu a bravurně zachyceného manželství. Možná by podobně vypadala všechna manželství, kdybychom je po 25ti letech slepili paměťovými stopami obou dvou zúčastněných. Spíš si však myslím (věřím), že ne. Druhá část knihy mistrovsky doplňuje mezery, které v části první sice neruší, nicméně si je čtenář uvědomuje. Během četby totiž zpočátku visí ve vzduchu malá ALE. Autorka na ně postupně odpovídá, vysvětluje, dodává jim pointu. Díky tomu je celkové dokreslení románu dobré a poutavé. Po sečtení a podtržení ve mně bohužel však setrvává dojem, že některé věci by se staly úplně jinak. Opravdu by „geniální“ Lotto o své manželce nezjistil víc, než mu ona sama dovolila? Skutečně by si Lottova matka, údajná bojovnice a nezlomný protivník, nedokázala zajistit setkání se synem? A co ty drobné nepřesnosti, kdy Mathilda vyhodila všechno Lottovo oblečení, ale stála v ložnici a na sobě nic než jeho košili?
Příjemně průměrný výkon.

1 11.05.2018

Fredrik Backman podle mého názoru umí vyprávět. A to skvěle. Jeho příběh nabízí neuvěřitelně rozmanité postavy, které dohromady působí úžasně věrohodně, protože v nich pravděpodobně najdete i lidi ze svého okolí. Obdivuji se jednoduchým pasážím, ze kterých postupně vyplývá komplikovanost shrnutá v závěru knihy, že život je jednoduchý i složitý zároveň. Stejně jako hlavní postavy. Dokonce i děj. Analagoie zahrnuté v knize nádherně podtrhují příběh a umožňují čtenáři postupné prozření. Jsou krásnou ilustrací. Dokonale dotváří zmiňované motto knihy, jak je všechno jednoduché i nejednoduché. Co považuji za jednu z nejsilnějších stránek knihy je ale skutečnost, jak se autorovi podařilo zachytit vztah dcery, matky a babičky. Skutečně bravurně zachycuje rozlišné pohledy na stejnou lásku těchto lidí i na jejich bolest. A to všechno navíc s vtipem a důvtipem. Nemohu než ocenit pěti hvězdami a zařadit mezi knihy, ke kterým se určitě chci vrátit.
Už jen proto, že "jedna z vůbec nejlepších věcí na worsech je jejich nepromokavost."

10 18.04.2018

Rozsahle popsaný návod na stesti?!? Na papire usporadane myslenky, s nimiz se kazdy se zajmem o toto tema jiz setkal a z nichz nektere uz pravdepodobne zcela prirozene aplikuje. Trochu mi nesedlo vypraveni formou dialogu, protoze Julianovy poznamky mi pripadaly tupe a narusovaly plynulost.
Jinak prijemne podane celozivotni pravdy a moudra.

2 16.04.2018

Při čtení této divadelní hry se mi emoce zdají věrné, silné a nezpochybnitelné. Hořkost cítíte až na patře, zášť spaluje stránky v rukách, pomsta drtí slova do nejmenší tečky a láska – hřeje, bolí, hojí, trápí, hladí, spaluje, dává, bere. Příběh ze života. Jak silné přátelství snadno nahradí živá nenávist, která žene všechno ostatní do záhuby. Čekáte na to neštěstí, nevyhnutelné, protože nedržíte v rukou žádnou červenou knihovnu. Na druhou stranu se vám neustále tlačí na mysl průvodní slova „Jsem pohádka“ a ty jak známo mají šťastné konce.
Je to nadčasové dílko, které by v dnešním zpracování vyprávělo stejný příběh jinými slovy. Našli byste ho možná i pod štítkem „sebezdokonalování“ nebo „duchovno“ a dozvěděli byste se, jak pomsta a nenávist pohltí vaši duši, jak prokletí a sugesce ovlivní vaše veškeré následné počínání, jak sobectví dokáže zkazit charakter a jak silná vůle nakonec všechno promění v úspěch.

Citace:
MAHULENA: Ó, bij, bij … Ale srdce neraň moje … to krvácí i bez tvých ran!

2 16.04.2018

Chcete knizku z knihovny, rychle nahodite par titulu a omylem se vam do rukou dostanou Sedmilharky, ktere Liane Moriarty rozhodne nenapsala. Pak zjistite, ze vlastne ani nemate v ruce "plnohodnotnou" knihu - damy prominte - ale omylem ctete blog. Do tretice omylu rano ve spechu sahnete v 5:53 po knize na nocnim stolku a letite na salinu. Co uz. Precteno. Ale jak hodnotit knihu, ktera knihou neni, obsah, ktery temer chybi, hlavni postavy, ktere jsou hereckami, a proc to cele srovnavat a vyzdvihovat na uroven literarnich del?
Kdyz si sahnu do svedomi, musim udelit alespon hvezdu za snahu publikovat, ale jinak je to blog kazdym coulem a z toho proste kvalitni literatura asi nevzejde.

1 13.04.2018

Laciné. Jako celek ve mně budilo dílko dojem nerozvinutého potenciálu, nelogicky našroubované součástky, snahu předhodit čtenáři téma, které je momentálně "in", zkrátka jednoduchý příběh o životní "pravdě" podaný nevěrohodně. Víc se mi toho bohužel nelíbilo, než líbilo, přitom nápad vštípit zlo do dobrácké kolonie je brilantní. Závěr? Už už se schylovalo k dobré pointě, ale opět: zase laciný.

1 28.03.2018