Stilico komentáře u knih
Není to hezké čtení i přesto, že se jedná o kvalitní poezii. Není to hezké čtení i přesto, že málokdo umí popsat své nitro, svou mysl tak dokonale. Není to hezké čtení, i když lépe by nikdo danou dobu nepopsal. Není to hezké čtení právě proto, co dané básně dělá velikými. Tolik smutku a hlavně beznaděje. Vnitřní opuštěnosti. Zkrátka vnitřní svět básníka a 40. a 50. léta.
Dokud bude člověk schopen údivu, tak budou vznikat velká díla, ať již vědecká, náboženská či umělecká, jako jsou tyto básně. Neboť údiv nás staví před otázku, co stojí za daným jevem.
Určitě stojí za přečtení, ale pár výhrad bych měl, i když jsou právě tím, co je na knize nejdůležitější. Když se člověk zamyslí nad výroky této knihy, tak jí musí dát v mnohém za pravdu a přitom ji i zavrhnout. Lpění je špatná věc v tom má de Mello pravdu. Na hodně věcech se lpět nemá a na mnoho nemusí, ale pokud bych šel do jeho extrému a uznal, že lpět nemám ani na vědomí toho, že mám skvělou rodinu a báječnou ženu, tak možná nebudu podléhat mylné představě štěstí, ale můj život bude prázdný.
Zkrátka v jeho komentářích cítím až moc východního myšlení. Myšlení o prázdnotě.
Jak píší v doslovu Rudolf Brázdil a Oldřich Kotyza, musí se především ocenit odvaha sepsat knihu tak rozsáhlého záběru v jednom člověku. Odráží se to ale na kvalitě informací. Nejsem odborník v dané problematice, ale i přesto si troufnu tvrdit, že překroutil mnoho faktů, především pro starší období. Vývoj klimatu určitě silně působil na lidská společenství, ale Behringer ho staví na první místo a často nepříhlíží k dalším možnostem (např. objev železa jako reakce na zhoršení klimatu). Přitom pro novověk už uvažuje i o jiných alternativách, za což mohou dostupné prameny, které pro starší období nemáme.
Kniha určitě stojí za přečtení. Je podnětná a čtivá. Kvalitně asi nejpřínosnější v pasážích týkajících se novověku. Kniha zabíhá i do moderní doby, kde autor vyjadřuje osobní stanovisko ke globálnímu oteplování. Sice s autorem nesdílím optimismus, že teplo je vždy k užitku, ale určitě má pravdu, že je lepší nic nedělat, než se pustit do razantních opatření, které rozpoutají neočekávané reakce.
Ač vyjmenovává autor jiné závěry, já bych je viděl ve dvou bodech. Pokud nezačneme něco podnikat ve vztahu k životnímu prostředí a potažmo klimatu bude zle. A druhý bod: ať uděláme cokoli, bude zle, protože nikdy nevíme do jaké míry narušíme rovnováhu složitě propleteného systému živých organismů a neživé přírody (tento systém nazval a rozpracoval autor v teorii Gaia).
Zkrátka doporučuji knihu všem, co se chtějí obohatit o pohled vědce Jamese Lovelocka na vývoj klimatu a globální oteplování v souvislosti s jeho teorií Gaia.
Kniha je velice čtivě a přístupně napsána (rozuměl jsem jí i jako neodborník v dané problematice, což přiznávám nic neznamená a může naopak znamenat silné zjednodušení a zkreslení tématu,protože jedno si člověk musí připustit, Jako vždy se jedná o žonglování se statistickými čísly a umělými modely).
Přišlo mi užitečné, že se autor snaží podat přehled o mnoha jevech s nadhledem (jaderná energie jako čistý zdroj, kterého se ale bojíme natolik, že se naopak zavádí zatím ne moc efetivní solární elektrárny, které nám zabírají pole a louky). Nesouhlasím s tím, že by lidé někdy v budoucnu mohli nesobecky udělat značné ústupky přírodě, když nejsou schopni si pomáhat navzájem a to v mnoha případech ani v kruhu vlastní rodiny.
Postřehy z vojenského cvičení záloh za první republiky. Laděno do humorného tónu, ale místy Poláček zabrousí do filozofování nad údělem vojáků mladé republiky. Souhlasím s mnoha jeho závěry o smyslu armády. Po vojácích se již nemá požadovat statečnost ale smysl pro povinost, neboť proti plynu a jiným vražedným prostředkům se již nelze chovat hrdinsky jako dříve v boji muže proti muži. V neposlední řadě se mi líbil i svěží styl, který odpovídá snaze zaujmout novinového čtenáře (dnes se novináři snaží o totéž, ale mnohdy to sklouzne k pouhému podbízení se a ztrácí tím i samotná úroveň novin).
Nedokáži říct, zda vždy správně chápu obsah Mikuláškových básní, ale důvod, proč sem si je oblíbil, je způsob jakým se mnou hovoří. Vnitřně mne rozezní a rezonují ve mne a to je podle mne hlavní poslání poezie. Za sebe doporučuji báseň Bázeň.
Autoři korektně upozorňují, že se jim nejedná o historickou studii období komunismu, ale pouze komentáři určenými studentům středních škol chtějí vzbudit zájem o diskuzi na téma v čem byl zrůdný či lepší předchozí režim.
Jazyk, kterým je tato kniha napsána zavání demagogií, ale to podle mne způsobuje snaha zaujmout cílovou skupinu čtenářů. Nedochází zde ale k úmyslnému zkreslení faktů, a tak se o demagogii nejedná. A pokud se autorům podaří přimět čtenáře k hledání dalších informací o popisované době, tak je jejich užití jazyku i omluvitelné.
Vybrali si dvanáct okruhů ze života v socialismu, okolo kterých se vytvořil určitý mýtus šťastného života v socialismu. Korektně je na několika místech připsáno, že nejde popisované skutečnosti paušalizovat, ale že mnohdy záleželo na konkrétní situaci a lidech. Ano, stejně jako dnes i naše společnosti stojí a padá s úrovní jednotlivců a jak se dokáže chovat k okolí. Jen s tím rozdílem, že komunismus neměl tendenci dát všem rovnou šanci a jeho ideologie byla založena na nesnášenlivosti k určitým skupinám společnosti.
Lidská paměť je ošemetná a zkrátka nás sama někdy oblbuje a může nám nalhávat, že dříve bylo líp. Je dobře, že vznikla takováto kniha a snad bude na školách čtena a vzbudí zájem mezi studenty kriticky přistupovat k dějinám.
Originální, vtipné, názorné, zkrátka dokonalé seznámení s poezií, při kterém si člověk nejen osvětlí mnohé pojmy, ale často se i zasměje.
Nemusí zde být vše podle skutečnosti, ale co jsem si dohledával jinde, tak odpovídá pravdě. To klobouk dolů. Udělat velice čtivou knihu, která by mohla být zároveň i historickou učebnicí, to se jen tak někomu nepovede. Škoda, že dílo nemohlo být dokončeno.
Proč odpad? U knihy, která je čtivá a má zajímavý děj? Je v ní mnoho zajímavých postřehů a dokáže mnoho věcí dobře postihnout?
Protože mnoho z daných informací je nádherně překrouceno a využito pro propagandu. Je obtížné říci, kde končí zpravodajský popis a kde začíná prokomunistické zkreslení událostí. Uvědomělý hlavní hrdina vidí všechny věci a děje správně, pouze on, strana a hlavně Sovětský svaz. Stát, který jediný by nás chránil proti nacismu.
Paradox za všechny, jedna z nejkladnějších osob vystupujících v ději, soudruh Dimitrov. Nespravedlivě souzen v rámci lipského procesu. Na tomto procesu je ukázáno, jak hrůzný systém představuje nacismus, když je schopen vykonstruovat nesmyslné obvinění. Proti tomu nic, ale tento hodný a kladný Dimitrov, ušlechtilost sama, po válce v rodném Bulharsku nastolil stalinismus a v rámci vykonstruovaných procesů poslal mnoho lidí na smrt.
Pokud bych hodnotil pouze děj a čtivost, tak třeba 80%, ale knihy by měli sdělovat i poselství, o což se i tato kniha snaží. Poselství této knihy zasluhuje odsouzení.
reakce na binyska: souhlasim, že ne vše, co bylo kladného napsáno o komunistech, je propaganda, a take s tim, že ne vše o antikomunistech je pravda. Nemyslím si ale, že by to byl případ této knihy. Tato kniha vznikla za účel správně interpretovat události okolo roku 1938.
Jedná se o čirou ukázku demagogie a manipulativního textu, jinak si nedokážu vysvětlit popis SSSR, která budí dojem ráje na zemi a to se jedná o období 30. let za tuhé vlády Stalina.
Souhlasím, že každá kniha je ovlivněna dobou, což nám dovoluje je lépe pochopit, ale určitě je to neomlouvá.
Určitě zajímavé období, které zná většina jen velice povrchně. Doba, která se vtiskla do podoby národních eposů jako Píseň o Nibelunzích, Beowulf či Edda.
Kromě dějiných souvislostí kniha obsahuje i množství dalších zajímavých údajů (např. vznik vykání).
Někdy je snaha autorky vměstnat co nejvíce informací do vět na škodu, neboť se stávají nepřehledné a méně srozumitelné.
Vzpomínky, bolest, krása a dávné milování. Ač mnohdy pesimisticky laděné, přesto krásné svou opravdovostí.
Básně, které by si měl přečíst každý, kdo žije v Praze nebo jí alespoň má rád a vrací se do ní.
Zakoupil jsem si tuto sbírku básní na cestu vlakem. Četla se lehce a dokázala mne mnohými básněmi oslovit. Významy básní není obtížné hledat. Jedná se povětšinou o vzpomínkové básně, ať již okouzlení láskou či události a momenty z války.
Byl bych zvědav, jak by vypadal dnes obdobný žurnalistický slovník. Jaká klišé a kolik až roztodivných souvislostí dokáží vytvořit novináři v každé době a to se snažil zachytit Poláček ve svém žurnalistickém slovníku. Po přečtení slovníku od Poláčka si uděláte přehled, čím žila první republika a jak byli někteří politici vnímáni tiskem a uvědomíte si, že mnoho věcí v jádru zůstává stejných.
Postřehy z němé filmové tvorby, kdy film trpěl hodně velkým klišé. Škoda, ale možná i naštěstí, život je jiný než, jak ho znázorňoval Hollywood němé éry. Padouch se nepozná jednoduše po knírku a kladný hrdina není vždy blondýn, je-li jaký. To leda naposledy v Limonádovém Joem.
V mnoha ohledech daleko hezčí jak originál. Kniha, která patří neodmyslitelně patří k dětství mnoha z nás.
Čapek dokáže i z malých a všedních věcí udělat nevšední počtení.