Stilico komentáře u knih

Upřímně, až na pár náznaků, tak jsem na žádné básně nenarazil.

08.09.2023

na youtube k dohledání přednes některých básní v podání Serge Reggianiho, což je taky úžasný zážitek

2 25.09.2020

Kniha by se spíše měla jmenovat Jan Hus v představách šesti staletí a Jaroslava Polce.

1 22.02.2017

Kniha vezoucí se na vlně hysterie způsobené uprchlickou krizí.

Na jedné straně se autorovi nelíbí agresivita diskutujících nad problematikou uprchlíků, ale sám své oponenty na mnoha místech uráží.

Upozorňuje, že v každé ideologii existoval společný nepřítel a že se jednalo pouze o manipulaci s lidmi. Že ne každý aristokrat byl morálně pokleslý, ne každý kapitalista byl bezcitný hrabivec peněz atd. Sám ale nemá pro uprchlíky jiné označení než migrant, který neumí a nechce pracovat a hlavně ani nebude muset a to ten dotyčný ekonomický migrant ví, protože přichází s vypočítavostí, že se o něj naše sociální systémy postarají a pokud ne tak začne křičet a proradní aktivisté už mu vše vyhádají.

Další nedostatek vidím v uvádění zdrojů. U svých publicistických článků uvádí periodikum a datum, kdy byly otištěny, ale u řady probíraných aktuálních témat není nic. Když už autor požaduje, abychom se nad danými tématy zamysleli, tak by nám původní zdroje hodně pomohly. U řady z nich (těch nejvíce šokujících) jsem se dostal na pochybné stránky portálů, které působí, že odkrývají jednu konspirační teorii za druhou. Nejdůvěryhodnější pak byly Parlamentní listy, a když jsem si přečetl původní zprávu, tak její závěr vyzní zcela jinak, než jak ji podává pan Vondruška. V Německu se v důsledku jiných tradic uprchlíků nemění místní zákony. Konkrétně se jedná o případy manželství (přibližně str. 166), kde ženy nedosahují plnoletosti. Závěrečná rada případným pedofilům je tedy na nic, museli by se stát nejen muslimy, ale odejít do země s právem šaría a po příchodu zpět prokázat u soudu, že sňatek nebyl uzavřen pod nátlakem. Nemohu se tak ubránit pocitu úmyslného překrucování událostí.

Dále nesouhlasím s názorem, že naše pozice v rámci organizace NATO je shodná s pozicí v rámci Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Na rozdíl od roku 1968 nás po odmítnutí radaru v Brdech žádné vojsko neobsadilo.

Ani já si nepřeji, abychom nečinně přihlíželi nelegálnímu překračování našich hranic a automaticky přijímali všechny uprchlíky, ale i takovýto názor se dá vyjádřit bez nenávistných výpadů.

Bohužel již nejde o příběh Broučků z pera pana Karafiáta. Hlavní problém vidím v tom, že pan Karafiát nazýval pojmem beruška ve své knize ženský rod od broučka a ne slunéčko sedmitečné (Brouček a Beruška s velkými počátečními písmeny jsou pak vlastními jmény daných postav) - těm se zde říká verunci. Také Janinka je původně zralou ženou - vrstevnicí Broučkových rodičů a v tomto leporelu je to copatá holčička. Je smutné, že tato knížečka byla vydána v České republice, českými autory a přesto neodpovídá původnímu znění a není ani jeho převyprávěním.

4 08.08.2014

Stále platná kniha. Společnost není dokonalá a je co zlepšovat, ale je kvuli tomu nutné obětovat životy a volat po revoluci?
Bál jsem se, že bude stát za to jen Čapkova esej, ale ostatní ji často i předčí. Je dobře, že jsou přidány i proti názory, i když by člověk řekl, že jsou naschvál vybrány méně zdařilé, ale oni je napsali tací velikáni jako Olbracht, Hora či Neumann.

6 12.05.2014

I kritika křesťanství by měla mít určitou úroveň - například bych odkázal na esej B. Russela Proč nejsem křesťanem.
Zde jsou fakta přebyta bulvárností až urážením oponentů (věřících). Stejně jako se mi nelíbí demagogie T. E. Woodse Jak katolická církev budovala západní civilizaci, tak se mi nelíbí ani opačný extrém Ch. Hitchense. V obojím případě se jedná o omezenost autorů.

Autoři korektně upozorňují, že se jim nejedná o historickou studii období komunismu, ale pouze komentáři určenými studentům středních škol chtějí vzbudit zájem o diskuzi na téma v čem byl zrůdný či lepší předchozí režim.
Jazyk, kterým je tato kniha napsána zavání demagogií, ale to podle mne způsobuje snaha zaujmout cílovou skupinu čtenářů. Nedochází zde ale k úmyslnému zkreslení faktů, a tak se o demagogii nejedná. A pokud se autorům podaří přimět čtenáře k hledání dalších informací o popisované době, tak je jejich užití jazyku i omluvitelné.
Vybrali si dvanáct okruhů ze života v socialismu, okolo kterých se vytvořil určitý mýtus šťastného života v socialismu. Korektně je na několika místech připsáno, že nejde popisované skutečnosti paušalizovat, ale že mnohdy záleželo na konkrétní situaci a lidech. Ano, stejně jako dnes i naše společnosti stojí a padá s úrovní jednotlivců a jak se dokáže chovat k okolí. Jen s tím rozdílem, že komunismus neměl tendenci dát všem rovnou šanci a jeho ideologie byla založena na nesnášenlivosti k určitým skupinám společnosti.
Lidská paměť je ošemetná a zkrátka nás sama někdy oblbuje a může nám nalhávat, že dříve bylo líp. Je dobře, že vznikla takováto kniha a snad bude na školách čtena a vzbudí zájem mezi studenty kriticky přistupovat k dějinám.

3 12.04.2014

miscere utile dulci - spojit příjemné s užitečným
Horatiův citát, který požaduje, aby umění bylo nejen krásné, ale aby nás i obohacovalo moudrostí.
De arte poetica svůj nastíněný požadavek splňuje, ale co jiná literatura, která nás dnes zaplavuje?

5 29.03.2014

Není to hezké čtení i přesto, že se jedná o kvalitní poezii. Není to hezké čtení i přesto, že málokdo umí popsat své nitro, svou mysl tak dokonale. Není to hezké čtení, i když lépe by nikdo danou dobu nepopsal. Není to hezké čtení právě proto, co dané básně dělá velikými. Tolik smutku a hlavně beznaděje. Vnitřní opuštěnosti. Zkrátka vnitřní svět básníka a 40. a 50. léta.

4 28.03.2014

Nestačilo mi si tuto knihu přečíst. Musel jsem ji mít. A tak jsem si ji pořídil a udělal si radost. Poezii mám rád a tato kniha pomáhá nahlédnout trochu více pod její roušku a porozumět jejímu tajemství.

5 26.03.2014

Kniha vyšlá v ediční řadě nakladatelství Libri Naše dědictví od autora M. Bubna nechtěně dokumentuje i jedno neblahé dědictví, které si naše společnost nese. Je jím předpojatost a určitá náboženská nesnášenlivost.
Knihu nelze brát za historickou práci, neboť nepracuje kriticky se zpracovávanými zdroji informací. Pokud ji budeme považovat za duchovní literaturu, která se zabývá duchovní vývojem a odkazem klášterů, tak nabydem dojmu, že v období od husitských válek do Bílé hory vypovídá o kvalitě opata pouze aktivita v boji proti protestantům a v ostatních dobách pouze zisky klášterního majetku u dobrých opatů a ztrádání mnichů až živoření u špatných opatů.
Jaksi bych čekal od autora, který sám působí v řádu maltézských rytířů reflexi toho, že se svými ekonomickými úspěchy mnohdy jednotlivé kláštery vzdalovaly původnímu ideálu. Naopak bych si troufal říci, že naplnit původní směřování odříkavého života s modlitbou k Bohu byla dopřána (vnucena) ekonomicky méně úspěšným kanoniím.

2 10.03.2014

Církevní dějiny pohledem římskokatolického faráře B. Zlámala obohacují pohled na českou historii. Sice zkresleně pohledem skrze dogmatiku katolické církve, ale který výklad dějin není zkreslený?
Co nechápu, je ale důvod proč člověk, který prošel koncentračním táborem je ochoten obhajovat správnost rozsudku nad Janem Husem. Sice se snaží být nestranný, když napsal i Husovy názory, se kterými souhlasí, ale pak již rozebírá do detailu rozpory s katolickou církví, které nelze překlenout a přijmout, což je správné (názory se prostě liší), ale proč následně obhajovat rozsudek a spokojit se s konstatováním, že se jednalo o běžnou tehdejší praxi. Dá se na to odvědit, že se stejným zápalem a přesvědčením se snažili stejnou technikou očistit církev husité, když zabíjeli a pálili mnichy a ostatní, kdo se nepodřídil jejich výkladu Bible. Toto by naopak mohl hájit protestantský historik a stejně tak by to nebylo správné. Je sice pravda, že bez Žižky a jemu podobných by zanikl Husův odkaz. Jak by dané dění vnímal Hus? Paradoxně všechny bojující v jeho jménu by odsoudil. (Zde si jen dovolím poznamenat, že ač se cítím jako protestant, hrdý na vše dobré co přinesla reformace, nemohu opomíjet i excesy, které sebou daná doba nesla. Odsuzuji všechno násilí, které provázelo husitství i reformaci v ostatních zemích.)

2 08.03.2014

Nechci se dotknout nikoho s římskokatolickým vyznáním. Ani nechci hanět historii katolické církve. Křesťanství bylo, je a bude důležitou součástí západní kultury a je důležité si to uvědomovat. Ale tato kniha je plná polopravd, překrucování faktů a zkrátka tak demagogická, že by se za ní nemuseli stydět žádní agitátoři totalitních názorů. Nelíbí se mi demagogie, ať je činěna v jakémkoli jménu.
Uživatelka Yak má pravdu. Autor zpracoval mnoho materiálu, který následně zjednodušil. V tom je ten problém. Vytrhává ze souvislostí jen to, co se mu hodí. Ze stejných zdrojů by se dala sestavit celá kniha Jak katolická církev bránila rozvoji západní civilizace. Byla by stejně lživá i pravdivdivá zároveň. Takových opačných názorů se objevuje také spousta, ale jsou stejně tak neprospěšné jako kniha T.E. Woodse. Názory mohou a musí být různé, abychom směřovali k pravdivému poznání, ale nikdy ne zaslepené. Dějiny se zkrátka nedají zjednodušovat.

Originální, vtipné, názorné, zkrátka dokonalé seznámení s poezií, při kterém si člověk nejen osvětlí mnohé pojmy, ale často se i zasměje.

3 07.03.2014

Proč doporučuji k přečtení knihu, kterou hodnotím pouze 20%? Jak jinak vyjádřit rozpor u knihy, u které považuji za velice přínosné, že vznikla, a přitom její závěry odporují mému přesvědčení? Navíc si paradoxně myslím, že je přínosnější, aby si danou knihu přečetli ti, kteří se považují za křesťany, než-li odpůrci křesťanství. Neboť každá kritika je inspirativní a důležitá, aby člověk neustrnul v povrchním přesvědčení. S mnohou kritikou souhlasím, je opodstatněná, ale to neznamená, že bych hned zavrhl celou církev a křesťanství. Vidět v dějinách křesťanství pouze zápory a nevidět klady to je zaslepenost, stejně to platí obráceně. Ona ani víra ve vědu a lidský pokrok sebou nenese pouze pozitiva.

18 06.03.2014

Nevím, snad někomu tyto příběhy pomohou najít tu správnou životní cestu nebo východisko z těžké situace. Jinak by snad vůbec neměly smysl. Žádná originalita. Nic hlubšího se v příbězích neskrývá. Dokola popisováni lidé, kteří se orientují na hmotnou stránku a najednou objeví duchovní hodnoty. Kniha mne ani nepřesvědčuje, že by autor rozuměl lidským pohnutkám a touhám, takže ani obrácení k víře nevyzní skutečně. Opravdu neskutečné příběhy.

01.03.2014

Především velice dobře pojaté vydání, kdy je zařazen nejen krátký životopis básníka, ale i časová linie doby života básníka s důležitými událostmi a to, jak s politickými, tak i kulturními a vědeckými, mnohdy přiblíženy dobovou korespondencí,

Samotné básně ne vždy zaujmou, alespoň ne mne, který nedokáže ocenit každou vyjímečnost a novost oproti tehdejší tvorbě. Hodně myšlenek se tak opakuje neustále dokola, především provokativní náhled na nestálost žen, kterou naopak vyzdvihuje, oslava smyslnosti a tak podobně. Zajímavé jsou postřehy ze světa vědních názorů a odraz politických událostí a především jeho obrat v tvorbě o sto osmdesát stupňů, kdy začal skládat duchovní poezii a stal se knězem. I zde se odráží lehkomyslný život plný kratochvíl, ale již s jiným důsledkem pro aktera.

Rozporuplná a zajímavá osobnost, tak jako samotná doba okolo roku 1600.

2 07.01.2014

Dokud bude člověk schopen údivu, tak budou vznikat velká díla, ať již vědecká, náboženská či umělecká, jako jsou tyto básně. Neboť údiv nás staví před otázku, co stojí za daným jevem.

4 22.12.2013

Pozorovat a všímat si to Karel Čapek opravdu uměl, obzvlášť lidi kolem sebe a celkově společnost. Což dokazuje velkou měrou i tato knížečka, kde humorněupozorňuje na klady ale i zápory lidí všech povolání a sociálních skupin.