Stolda
komentáře u knih
Vladař
Niccolò Machiavelli
Trvalo mi delší dobu, než jsem se prokousal celou knihou. Pocity různorodé. Ale za přečtení to stálo. Jen u toho člověk musí víc používat kůru mozkovou, aby přišel na to, co tím chce "básník říci. "
Kocovina
Stanislav Beran
V komentářích dole pode mnou je v jednom komentáři sděleno čtenářům....Žádný silný moment... Ano, kniha o obyčejném životě obyčejných lidí ve věčně bolavých Sudetech. Nic nového . A kdo si myslí, že je to uzavřená věc, lže sám sobě.
A kdo žije v tom, že je tady nuda a šeď lže si sám sobě taky. Všude přece žijí lidé. Lidé se svými radostmi a starostmi. Tam , kde se člověk narodil, prožil dětství s rodiči, dospělost se svými dětmi a stáří s vnoučaty na kolenou a pořád má tomu svému rodnému kraji co říct - ten je spokojený. Ať je to ve středu Václaváku, nebo na pasece na vesnické samotě . Sudety- oblast věčně vřící národnostními sváry , ať už z jedné strany s německou národností, po válce pak s tzv. přesídlenci, ke kterým patřili i moji rodiče, kterým česká vláda nabídla práci v pohraničí a tím i částečné zabezpečení rodiny. Přivezli si sem i své zvyky a tradice , které se zdály a do současnosti i zdají některým domorodcům nepochopitelné. Já jsem tady doma a při představě, že by mně, mým dětem a vnoučatům chtěl někdo tento domov opětovně vzít se mi , tak jak v roce 1938 našim vojákům, otvírá kudla v kapse. V knize velmi dobře popsána atmosféra pohraničí. Kdo tady žil a žije pochopí zdejší atmosféru a kdo sem jezdí jednou za rok na lyže nemůže tento kraj a lidi zde žijící soudit.
Hana
Alena Mornštajnová
Víc než je dole v komentářích ze mě nevyjde. Kniha zasáhne snad každého, komu zůstalo alespoň trocha srdce v těle. Emotivní, smutné, děsivé, lidské....
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka
Jako Jasoň a Drsoň nepřekonatelný, jako člověk nadmíru člověčí. Čtení je o pohodě a optimismu, v téhle době bych toto půvabné čtení doporučoval ordinovat ve všech ordinacích.
Dopisy Mileny Jesenské
Milena Jesenská
Naprosto dokonalá kniha o dokonalé ženě, kterou bychom v dnešní době potřebovali jako ... jako sůl...
Chlapec a hvězdy
Jaroslav Seifert
Byl jsem svědkem toho. když ji vnučkám k hezkému usínání četla babička - moje žena. Holkám se čtení moc líbilo, my se ženou jsme u čtení pár slzí otřeli- u těchto veršů si člověk uvědomí, jak život letí. Jak s oblibou citujeme doma ( propůjčili jsme si to z Nikoly Šohaje - Bylo tu, není tu, havrani na plotu... )
Guláš pro Masaryka
Milena Štráfeldová
Doma jsme nad touto knihou diskutovali, ale já přesto dávám 5*. Ať už je to pravda-nepravda, celá kniha ukazuje na naši ryze českou povahu- na jednu stranu naši hrdinskou povahu, ale běda, jak se někde něco mele, je hned po hrdinství , na druhou stranu, když nám jde všem společně o krk, tak jsme na chvilku schopní jít "Proti všem". Škoda, že nám to dlouho nevydrží a bojovná povaha s prvními nástrahami klesá na dno všech bouřlivých myšlenek.
Nezbedný mistr balad
John Erskine
Za tenhle komentář se na mě asi snese snůška zloby, ale ač mám Villona hodně rád, tohle přeci s Villonem nic moc společného nemá - jestli vůbec něco. . Jedině, že by se z rebela stal romantik. A to si až tak doopravdy nemyslím.
Kdo jsem
Bohumil Hrabal
Rozhodně mi to Hrabala přiblížilo a trochu i poodhalilo to "tajemné " spisovatelské zákoutí. Doporučuji všemi deseti...
Zázračný Josef
Mika Waltari
Jako dárek k svátku, to bylo příjemné překvapení, Waltari, to je moje krevní skupina.
Ale za mě- četl jsem hodnotnější knihy od pana Waltariho. Proto nehodnotím , ale chápu, každé dílo se nepovede.
Listy Emilovi / Na fašírky mi nesiahaj
Milan Lasica
Nejprve měla tuto knihu moje drahá polovička půjčenou z knihovny, ale nestihl jsem ji prozkoumat, protože vzápětí zmizela a když jsem se ptal, kde je, tvářila se tak tajuplně, jak jsem jen očekával věcí příštích a dočkal jsem se. A jsem rád, že je již součástí naší knihovny , kde i zůstane. Opravdu velice příjemné čtení se spoustou životních pravd, které kolem nás procházejí, aniž si to uvědomujeme.
Retro ČS 1–3 (box)
Michal Petrov
Žena tak dlouho napovídala, že by chtěla celou sérii, že jsem jejím žalostným očím neodolal a pořídil ji celou tuto sérii , jako dárek supr. Opravdu jsme se u toho pobavili a zavzpomínali na staré časy, opravdu nostalgie, náramně dobré zpracování, klobouk dolu před autorem, jak to všechno dokázal zkombinovat, ale hlavně, tyto časy, kdy " jsme poručili větru dešti" nechtějme vracet. V této knize je úžasné, že se tam až tak nepropírá politika tehdejší doby, nebylo to všechno tak idylické...
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Ta jsem se trochu přiživil na rodině, kdy se nedávno rodina sešla a došlo i na debatu o kultuře. Byl jsem asi jediný, kdo knihu nečetl, tak jsem se - vlastně ne zcela dobrovolně, ale proto, že jsem nevěděl o čem je řeč- dal do čtení této knihy. A byl jsem překvapen, vlastně se mi stalo, že jsem se v polovině knihy přistihl, že přemýšlím, proč jsem se ruské literatuře tak tvrdošíjně vyhýbal. Takže jestli mohu napsat nějaký komentář, tak jedině v tom smyslu, že se jedná o nesmírně poutavou literaturu a kdo se ji vyhýbá- jeho veliká, převeliká chyba. Ale nepočítejte s tím, že to bude čtení na jednu noc- pokud se s ruskou literaturou potkáváte prvně, tak jak já, nechte ji k sobě přijít pomaloučku, po krůčkách ji nechte k vám přibližovat, ať se nevyplašíte vy , a ona- má čas a prostor vám ukázat, co se v ní skrývá.
Devatero pohádek
Karel Čapek
Tak se mi tak přihodilo, že i já jsem se k této knize dostal- díky mé ženě, která má u svých rodičů zázračnou truhlu, kde najdete jakékoli poklady naší literatury. Pohádku o černokněžníkovi, co spolkl pecku ze švestky jsem poslouchal, když ji četla nemocné vnučce a tak se smály, že jsem neodolal a poté, co obě holky usnuly nad nedotčenou pohádkou jsem potichu zhasl lampu a pohádku si dočetl vedle v pokoji - přiznám, že nejen pohádku, ale když dnes odpoledne obě holky odjely, zašil jsem se s těmito pohádkami před celým světem a bylo to opravdu velice poklidné a milé nedělní odpoledne . A přiznám se, že jsem se i kolikrát zasmál, jen mi chybělo jedno - přeci jen, když to čte babička a já jen s vnoučaty poslouchám, je to o moc příjemnější- přeci jen ty babičky to čtení zvládají a jejich změny hlasu při čtení jsou nenahraditelné. Už moje babička to uměla famózně a moje žena je v tomto naprostý profík.
Dýka s hadem
Vlastimil Vondruška
Pan Vondruška a jeho knihy - v poslední době ( od té doby co se žena dostala na jeho besedu jsou jeho knihy a jeho jméno u nás častěji řečeno než třeba ještě nedávno standardní otázka- copak chceš k večeři miláčku? ...), ale nestěžuji si, jeho knihy to je vskutku velice příjemné a trochu adrenalinové čtení, takže mám na další roky s přemýšlením co kupovat za dárky vystaráno - obzvláště, když udělají ženě radost a následně zůstanou doma v naší knihovně :-) .
Vila Tugendhat - Prostor ducha a umění
Jan Sedlák
O vile a její dokonalosti bylo již napsáno tolik, že bych se jen opakoval pořád dokola. Její prostory mluví za vše a jsem moc rád, že jsme se tam vydali a strávili úžasnou neděli v režii Brna a této vily.
Baťa v kostce
Zdeněk Pokluda
Na nedávné rodinné oslavě se sešlo příbuzenstvo ze všech koutů republiky a debata se stáhla přes vzpomínky mé partnerky na prázdniny v tzv."Baťovských domcích" a dále přes vzpomínky té nejstarší generace, kdy jsme se dostali až k samotnému rodu Baťů. A bylo o čem povídat a toto povídání mě přivedlo k této knize. A rozhodně doporučuji k přečtení. Neboť, takhle si já představuji fungující tržní ekonomiku, kdy majitel firmy zná provoz do toho nejmenšího detailu, funguje stejně spolehlivě jako jeho dělníci a ví o čem je a má být plnohodnotná ekonomická řeč, kdy dělníci nerobotují, ale pracují, mají kde bydlet- a docela luxusně a nemají strach o budoucnost ani svou ani firemní - mohou se dokonale soustředit na práci, o které již předem vědí, že bude náležitě finančně ohodnocena Generace 1925-1935 ještě zastihla jeho naprosto přesně fungující provoz a po znárodnění viděli, jak se z fungující firmy může stát ne až tak dobře fungující gottwaldovský monopol .
Terezínská epopej
Karel Hartmann
Nějak mi docházejí slova a proto si pár myšlenek musím vypůjčit z recenzí, které jsem prostudoval před samotným osobním čtením. S „úsměvem skrze slzy“- velice za srdíčko beroucí zveršovaný popis života v ghettu. Každopádně člověka znovu a znovu mrazí, jak se mohlo stát, že se člověk k člověku takhle mohl chovat.
Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku
Giles Milton
Vyloženě unešen ze čtení nejsem, trochu mi to tu historii znevažuje. Ale již předem hlásím, neznevažiji knihu jako takovou, pouze mi to tak přijde . Doma jsme vedli velice horkou debatu o této knize, číst se opravdu dala ( to se dá každá kniha), ale nějak mi tento formát nepřipadá takový- pravý, ořechový. Jsem konzervativní člověk a tak možná proto.
Fotbalové deníky
Jiří Hájíček
Jako sonda do hlubin lidské společnosti možná , ale jinak jsem od pana Hájíčka četl rozhodně lepší knihy. Tohle pořád ne a ne dočíst. Možná moje smůla, ale prostě kniha šla mimo mě.
