SUC185 komentáře u knih
Po přečtení biografie od Ozzyho prostě nejde si nepřečíst životopis o otci heavy metalového zvuku.
Jsem naprosto spokojen. Jediné, co můžu knize vytknout je styl psaní (překladu). Dlouho mi trvalo si na to zvyknout a začíst se.
Krátká povídková knížka ze života "normální" rodiny v nenormální době, která neskutečně pobaví a zahřeje u srdce.
K této knížce jsem se dostal po přečtení Na západní frontě klid a úplně mě dostala. Pro mě nejlepší knížka od Remarqua. Můžu jen doporučit.
Velmi dobře čtivé pojednání o ekonomii a historii, kdy autor krásně ukazuje na vzájemné propojení. Není to v žádném případě čistě odborná publikace a může si jí přečíst každý bez rozdílů preferencí.
Tuto knížku jsme měli na záchodě na kolejích, kde je její asi nejlepší místo. Dost se divím, že zůstala po celou dobu celá :D
ps. upřímně ani nevím, proč jsem si na ni teď zrovna vzpomněl.
Poslední knížka, kterou jsem od pana Viewegha četl. Začátek knížky byl dobrý a dobře se četl, ale pak kvalita hodně upadala a do dočtení jsem se musel vyloženě nutit a to do slova.
Dost mě to otrávilo a znechutilo, hlavně děj a vyprávění autora. Nemám teď díky ní vůbec chuť něco dalšího číst od pana Viewegha.
Oproti Ztracenému symbolu se jedná o dost lepší knížku s dějovými linkami. Hlavní myšlenka a zápletka mě dost bavila. Doslova mě nadchlo zjištění s kým si Langdon telefonuje a kdo je onen "přítel na telefonu". Musím tento díl pochválit.
Bylo fajn se vrátit do Západozemí. Hodně věcí z děje bylo zmíněno již v knížkách "Písni ledu a ohně", "Darebácích", "Nebezpečných ženách" a "Rytíři sedmi království". Díky této knížce to dostalo "ucelený" celek. Dobře se mi to četlo, fanouškům můžu jen doporučit. Konec byl uzavřen, tak že by mohlo být pokračování, což bych byl rád a uvítal bych to (pokračovat v dějinách až třeba jen do doby dalšího Tance draků, či jen do setkáni Dunka a Egga), ale je otázkou, zda to Martin dopíše, či někdo jiný.
Zhodnotím zde celou sérii Draconis Memoria.
Po dočtení Krkavce jsem se těšil na další sérii od autora. Původně jsem čekal, že budou jen 2 díly, což bylo i jednu dobu avizováno, ale nakonec vznikla trilogie (bohužel).
Prostředí, ve které se odehrává je vlastně století páry a dost mi připomínalo Vernovky (zavzpomínal jsem si na ně, když vycházely v Mateřídoušce, když jsem byl na základní škole) a s kombinací draků, kteří jsou jednak průmyslově využíváni, ale žijí divoce ve volné přírodě, mě doslova nadchlo (kladné body).
Děj ze začátku byl zajímavý a ani tolik nevadila jeho rozsáhlost a natahování. Postupem času, ale děj klesal a to celkem dost. Bohužel to je škoda. No a konec série? Stejně jako u Krkavce takový ne moc dobrý a kvalitní (asi jsem čekal od konce víc).
Pokud by zůstalo u plánových dvou dílů, tak by to bylo super dílo, které by za Krkavcem moc nezaostávalo. Velká škoda potencionálu, který tato série měla.
Dostal jsem s k ní po přečtení Dědictví krve a můžu srovnat jen s ní. Tato knížka měla taky spád a čtení rychle a příjemně uteklo, ale Dědictví bylo pro mě o něco lepší.
Nic méně taky lehká, svižná a dobře čtivá fantasy.
K celé sérii jsem se dostal díky žebříčku tady a nelitoval jsem.
První kniha sérii, která nás zavede do fantasy středověkého světa vypráví o učňovských létech, prvních výpravách Velina Al Sorny. Poznáváme záporné síly celé ságy, další postavy, které budu v ději více, či méně důležité. Opravdu super fantasy, 5/5.
Rozhodně doporučuji číst všechny díly po sobě.
Za mě asi nejlepší knížka ze serie o Roberu Langdonovi, kterou jsem zatím četl. Jen jsem měl problém s tím, že jsem hned po sobě přečet Anděle a démony, Šifru, Ztracený symbol a hned na to Inferno, tak jsem spoustu zvratů (úniku) očekával, tak jsem si děj to moc neužil, což ale nic nemění, že je to super knížka, která opět vtáhne diváka do děje a nepustí.
Piješ -> čůráš. Piješ -> čůráš. Piješ -> čůráš.
Velmi silně oddechové čtení ne jen při vědomém indoor čůrání.
Vyvrcholení další série s Al Sornou, kdy se mu podaří získat zpět píseň, ale ne svou, a ta ho přivádí na scestí a nutí dělat věci, které by neudělal (nebo by si myslel, že by je neudělal).
Opět dobře čtivé a chválím ukončení po dvou knížka, další natahování už by nemělo smysl a bylo by otravné a určitě by šlo dějem a tempem dolů. Vyprávění mezi jednotlivými částmi byla často lepší než některé kapitoly a dokonce se teď autorovi za mě podařil i samotný konec.
ps. Ryan by mohl napsat (shrnout) život Nortaha, protože jeho osud mi z knížek připadá daleko zajímavější a určitě by byl i dost čtivý.
Návrat k osudu Velína Al Sorny po válce za Osvobození. Vydává se za na cestu, aby našel a zachránil lásku svého mládí a objeví se nový (starý nepřítel).
Knížka se mi dobře četla a nevadilo mi opět Rayanovské natahování děje. Konečně má fakt i zajímavého záporného hrdinu, kterému jsem občas i fandil. Příběhy mezi jednotlivými částmi jsou taktéž příjemným a dobře čtivým zpestřením děje, tudíž se knížka přečte rychle a bez větších problémů.
Co mi vadilo je, že se v knížce nezmiňují osudy některých dalších postav, které byly v minulosti důležité (některé tam jsou, ale jiné mi dost chybí).
Ke knížce a vlastně i k autorovi jsem se dostal na střední škole, kdy jsem potřeboval mít v povinné četbě aktuálního autora a kamarád mi doporučil právě Viewegha, které ho on četl už na základní škole.
Tato knížka mě hodně bavila a mohl jsem se o ději bavit s rodiči, kteří mi osvětlili blíže dobu (devadesátá léta) v níž se odehrává. Mám na její četby dobré vzpomínky. Další knížky od Viewegha, které jsem četl, měli už jen klesající kvalitu.
Krásná pohádková knížečka, která není opravdová pohádka a je na rozmezí pro děti a pro dospělé. Čte se jedním dechem.
Velmi dobré zakončení celé série. S koncem, který sice lehce připomínal telenovelu, ale i tak měl koule, a který jsem nečekal.
Pokud bych měl zhodnotit celou sérii, tak se mi moc nelíbil ten posun Hlídek, kdy na začátku si šly dost po krku (respektují se, ale když můžou, tak si uškodí) a v posledních dílech už to byly skoro přátelské vztahy.
Jinak ale celá série je super počtení, které můžu doporučit.
Opět dobře čtené fantasy ze série Hlídka.
K sérii jsem se vrátil po hodně dlouhé době, tak jsem při čtení chvílema přemýšlel, co bylo v předchozích dílech, kdo je jaká postava vlastně, ale vlastně mi to vůbec nevadilo a super jsem si početl.
Tady mám dost rozpolcené pocity. Jako životopis o člověku, který dokázal vše, co si zamanul, tak super knížka. Jako životopis o zpěvákovi metalové kapely, který navíc nemusí zpívat jen metal, tak nic moc. Jsou tam čtivé pasáže, ale bylo více pasáží, které byly dost nezáživné. Určitě existují životopisy jiných hudebníků, které jsou čtivější a co se skupiny Iron Maiden týká, tak doporučuji knížku Iron Maiden: Run to the Hills.
Své fanoušky si tato knížka, ale určitě najde.