Surmei komentáře u knih
Krásný romantický příběh, který zahřeje u srdce nejednu duši. Do toho popis krás Švýcarska, kam bych se hned vydala (dokonce uvažuji o koupi běžek) a různých lákavých pokrmů. Kombinace přímo pro mě a doufám, že pro většinu z nás, romantických duší. Přečteno skoro na jeden zátah, doporučuju jako oddechovku a únik z reality.
Ráno jsem dočetla Manželé odvedle a při hodnocení zde na mě vyskočila tato knížka. Už po přečtení stručného obsahu jsem opět věděla, že ji musím přečíst. Hned. A tak se taky stalo. Hned jsem ji jela koupit a pustila se do čtení. Přečetla jsem ji jedním dechem za večer, nemohla jsem přestat, nešlo to. A musím uznat, že mě možná bavila o něco více než Manželé odvedle. Ačkoli je plná nepodstatných informací, kdy kolikrát můžete přeskočit i x stránek a nic by se nestalo, tak mě právě tyhle "prázdné pasáže" dostávaly více a více do děje, až jsem na chvíli měla pocit, že příběh nečtu, ale žiju. Barvitý styl, jakým je knížka napsaná mi prostě sedl a opět jsem do poslední chvíle nečekala jak to dopadne. A tohle mě prostě baví.
Za mě adept na další bestseller. Určitě doporučuji, pokud máte tenhle žánr a tématiku rádi.
Jsem hrdou majitelkou všech detetektivek, no dobrá, mám i Coco, ale to nebyl můj šálek. Ale tohle je teda za mě nečekaná pecka. Čekala jsem teda příběh s Erikou nebo Kate a anotaci jsem samozřejmě nečetla... Takže překvapení. Ale teda, i když moc vyloženě kladných recenzí tu není, tak já se přiznám, že já byla nadšená a nemohla jsem se odtrhnout. Vyloženě mi styl sednul, a nejen styl, také prostředí, hrdinka Mags a celý příběh. Za mě geniální psycho! Bravo!
Na rozdíl od ostatních mě označení bestseller nepřekvapilo. A upřímně jsem knížku chtěla právě z důvodu této nálepky. A za mě obrovská spokojenost. Ačkoli jsem neplánovala číst knihu na jeden zátah, nešlo to jinak, prostě jsem ji nemohla odložit, to je u mě taková klasika.
Nečekala jsem to střídání let u jednotlivých kapitol, ale po pár kapitolách jsem si zvykla a těšila jsem se na další, další a další. A mátly mě jména kamarádů, z prvu používal jejich přezdívky (Dráťák, Špekoun, Hop), aniž by byli představeni celým jménem, poté se přešlo na používání jmen. To mi chvíli zabralo si spojit, kdo je kdo, ale když se chce všechno jde.
Za mě 5*, příjemná oddychovka. Dovedu si představit i to, že si knížku přečtu znovu a objevím detaily, které jsem teď přehlédla.
Teď knížka putuje dál a až se z povinného kolečka po rodině a kamarádkách vrátí, tak se na ni vrhnu.
Přiznám se, že jsem knížku vůbec neplánovala číst, protože mě dost odrazovaly první komentáře. Nicméně mi ji potom nabídla k zapůjčení kamarádka a velké díky za to!! Knížka mě neskutečně upoutala již po prvních pár stránkách a nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud nezjistím, kdo byl onen vrah. A tak jsem ji přečetla za večer. Celou dobu jsem si myslela, že vím, kdo je vrah, ale myslím, že jsme si to všichni mysleli stejně, protože nás k té myšlence vedl onen příběh. Konečné rozuzlení mě naprosto šokovalo. Schválně jsem si po dočtení přečetla ještě jednou začátek, zda nenajdu nějakou indícii, kterou jsem předtím přehlédla, ale bohužel. Ani ve snu by mě vrah prostě nenapadl. A právě i proto, že byl příběh zamotaný, napínavý a nepředvídatelný si ode mě zaslouží pět hvězdiček.
První knížka od Simony Monyové, kterou jsem četla. Její životopis je mi znám, nicméně se mi dosud žádná její knížka nedostala do rukou, což po přečtení Deníku citového vyděrače hodnotím jako velkou škodu. Knížku jsem zhltla během jednoho dne, nemohla jsem si pomoci. A nutí mě se zamyslet nad tím jak se silná žena najednou může stát slabou. To je případ ze života a pro mnohé z nás může být tato knížka otevřením očí a jakýmsi milníkem.
Knihu jsem musela mít ihned jak vyšla. Po prvních pár stranách jsem ji odložila. O měsíc později jsem ji opět otevřela, přečetla o pár stran více a odložila. Nyní jsem se rozhodla, že ji rozečtu a také dočtu, což se mi sice za den podařilo, ale s velkým nucením. Nevím jak vy, ale od bestselleru čekám, že mě pohltí a nepustí, ne že se budu téměř modlit, ať už jsem na konci (ano, až tak!)
Pro mě byla kniha příliš zmatená, děj obsahoval příliš mnoho postav a ačkoli jsem s tím nikdy problém neměla, zde jsem měla problém velký. U některých vedlejších postav jsem až třeba do půlky knihy nevěděla, kdo to vlastně je. No, ani to zase tak podstatné nebylo. Měnily se postavy, měnil se čas, měnily se linie. Zmatek nad zmatek. Dlouhé okecávání, příběh zase tak nápaditý (dle mě) nebyl. Za mě teda zklamání a to se mi často nestává, nejsem v tomto náročný čtenář, ale co je moc, to je příliš.
Po přečtení nechávám vždy knihy putovat po rodině a upřímně jsem zvědavá, jestli tohle někdo další přečte do konce.
Doufám, že na motivy této knihy neplánují točit film!
O knížce jsem toho moc neslyšela, věděla jsem jen to, že tam umře milovaná osoba a proto jsem tuto knížku nechtěla číst. To, jak byla hodnocena mě ale trochu nalomilo a začala jsem uvažovat, že bych si ji přečetla. Když jsem ji dostala zapůjčenou dost dlouho jsem odolávala, měla jsem ji doma snad půl roku. Dnes jsem ji zhltla za odpoledne a večer... Velice hezky napsaná knížka, líbil se mi i humor, který je mi vlastní. Zajímavý příběh, velice zajímavý a hodně reálný. Teda aspoň já osobně jsem se asi až moc vžila do role Lou. A umřímně bych si strašně přála s Willem zažít ještě jeden díl a sledovat, jak by se to vyvrbilo, protože jsem vážně doufala, že se Lou podaří změnit jeho rozhodnutí. Konec mě zlomil, uvědomila jsem si, proč jsem tuto knížku nechtěla číst. Nicméně musím uznat, že je to knížka i k zamyšlení a určitě to nebude jedna z mnoha, u kterých po přečtění zapomenu děj i zápletku. Tahle byla pro mě až moc citlivá.
Po prvních dvou knihách p. Hartla, které jsem měla půjčené od kamarádky jsem byla rozhodnutá si tuto koupit, dokonce jsem se na ni "třepala" a nemohla se dočkat až vyjde. Ihned jsem si ji koupila a ty dva měsíce, co od jejího vydání uplynuly mi jen ležela na poličce a čekala na vhodnou chvíli, která nastala nyní ve volnu. O knížce jsem nic nevěděla, nečetla jsem si obsah, nic jsem od ní neočekávala, dokonce jsem ani nevěděla o tom, že je psaná ze dvou pohledů. To jsem se dozvěděla až když jsem ji otevřela. Rozhodování, ze kterého pohledu začnu jsem nechala náhodě a začala jsem číst ten, kde jsem knihu otevřela - z pohledu Veroniky, mimochodem mé jmenovkyně. Příběh Veroniky zhltnut za jeden večer a nemohla jsem se dočkat večera následujícího, kdy zhltu i příběh Jáchyma. Nedokážu říct, který mě bavil víc, bavily mě oba, protože se navzájem prolínaly a doplňovaly. Knížka je velice příjemně čtivá, jak je již u p. Hartla zvykem. Není přitažená za vlasy, naopak je z běžného života, protože běžný život není žádné peříčko, ale umí se pekelně zamotat a zkomplikovat. Já osobně jsem byla po dočtení nadšená a jsem pevně rozhodnutá si dokoupit i předchozí dvě knížky, nejen pro to, ať si je mohu znovu přečíst, ale také proto, že chci mít svou kompletní sbírku knih p. Hartla. Doufám, že už pracuje na další knížce! :-)
Mám ráda příběhy, u kterých až dokonce nevím, jak to skončí. Knížku jsem doslova zhltla, za pár hodin nebylo co řešit - prostě jsem musela vědět, jak to dopadne :-)
Pokračování příběhu Luliny a její Šedivky. Mě to prostě baví, ano, není to nic, co mě intelektuálně obohatí, ale já chci vypnout a vidět, že podovné problémy mají i jiné ženy. A díky předchozímu dílu jsem už na děj napojena a prostě mě to baví. Vtipné, smutné, erotické, chytré, hloupé... Prostě fakt ze života a myslím, že svou pasáž nebo kapitolu si tam najde každá z nás (a některá i víc). Koloušek už čeká na nočním stolku...
První knížku, kterou jsem od autorky četla byla Chata ve Švýcarsku. Tohle je druhý kousek. Už po první knížce jsem si říkala, že bych si koupila všechny knížky, ale udržela jsem se. Teď už se asi neudržím.
Ano, asi to není nic extra, ale v dnešní době je to prostě naprosto perfektní oddychovka, která vás na čas přenese pryč a dovolí vám žít příběhem. Za labradorku Tess dávám jako pejskařka body k dobru.
Byla to prostě trefa a vhodně zvolená knížka na deštivé nedělní odpoledne. Teď už jen vybrat a pořídit si další kousek do sbírky.
Sérii s Erikou mám přečtenou jedním dechem a to rovnou 2x a určitě se k ní ještě dostanu. Takže tato kniha pro mě byla jasnou volbou a opět jsem ji přečetla jedním dechem. Pravda, že vraždy byly dosti morbidní a jsem ráda, že to byl jen knižní příběh. Každopádně námět, nápad, děj, postavy, prostě vše dokonale ladilo a Kate se tak stala mou druhou oblíbenkyní po Erice. Díky za to a těším se na další knihy, kterým jdu udělat místo na poličce.
Po přečtění Dívky v ledu jsem tuto knihu zvolila jako dárek. Následně mi byla půjčena k přečtení a musím uznat, že jsem se trefila. Kniha je opět fantasticky čtivá. Postavu šéfinspektorky Fosterové jsem si oblíbila a vyloženě hltám každou stránku, každou její úvahu a naprosto miluju její "šestý smysl".
Ačkoli preferuji knihy, kde se to, kdo je vrahem dozvím až nakonci, zde mi vůbec nevadilo prozrazení v průběhu děje, protože to neubralo napínavosti příběhu. Knihu jsem opět zhltla za dva večery a upřímně se těším na další příběhy, které bude šéfinspektorka Fosterová vyšetřovat.
Kniha se ke mě dostala náhodou a po pár prvních stranách jsem měla chuť ji odložit. Spousta indických označení pro oděv, jídlo, mnoho jmen, náboženství, víra a ten pohled na muže jako na bohy ve mě vyvolávaly chuť na zvracení. Ne, že bych byla rasista, ale tohle vážně ne.
Nicméně po pár stranách, kdy už to nebylo jen okecávání, ale začala jsem se dostávat do děje mě knížka pohltila a chtěla jsem za každou cenu zjistit jak dopadne. Následně jsem hltala každé slovo, každou stranu a těšila jsem se až budu moct zase pokračovat ve čtení. Příběh sester, které prvně zasáhla smrt celé rodiny, poté únos a prodej do nevěstince mě zasáhl. Byl čtivý a ačkoli nebyl napsán podle skutečné události, je mi jasné, že to v dnešním světě takto funguje a obchod s bílým masem se rozrůstá. Kéž by každý případ měl nějakého svého Thomase, který by udělal cokoli, ať dívky najde a každý případ by končil happy endem. Je opravdu znechucující, co se ve světě děje, aby muži ukojili své potřeby. Ale jak bylo uvedeno i v knize - poptávka vytváří nabídku. Bohužel.
Téma zajímavé, ale psáno zvláštním způsobem. Při čtení jsem měla zmatek, ale rozhodla jsem se to neřešit a číst. Ale občas jsem se přistihla, že vůbec nevím, co čtu. Občas jsem některou větu četla vícekrát, protože mi nedával slovosled smysl.
Silný příběh 5*, zpracování 1*. Asi tak.
I třetí knížka o Lucii Májové mě nadchla. Příjemná oddychovka, kdy se člověk těší a nemůže dočkat až dodělá vše, co musí a v klidu se může začíst do běžných problénů někoho jiného. Tentokrát při čtení padlo i dost slziček. Mě se knížka moc líbila a škoda, že to není nekonečná série, bavilo by mě s touto střelenou Lu trávit večery pravidelně.
Je to již několikátá knížka a zatím žádná nezklamala. Krátké, výstižné příběhy ze života. Myslím, že se v nich najde každý. Spousta z nich úsměvných, některé vyloženě vtipné, trošku to prostupuje i do příběhů z jiné knížky (např. o bílých plavkách s vlčími máky jsem už četla v jiné knize). A konec smutný, ale ze života.
Paní Halina má dar. To co ona obsáhne v několika větách, to já bych měla na celou A4.
Knížku jsem si pořídila na základě nějakého žebříčku tady na Databázi knih - nejčtenější knihy nebo tak něco. No už na první stránce jsem ji měla chuť odložit kvůli pro mě nepřijatelnému stylu psaní (cejtim, držim, mokrýho studenýho kormidla, černý nacucaný mraky...). Znovu jsem se podívala na hodnocení a rozhodla jsem se tomu dát šanci, zejména kvůli názvu knihy, protože i u nás má neděle odpoledne svou tradici. Naštěstí ne zastřenou takovým tajemstvím. No, přečíst jsem to přečetla, když jsem překonala prvotní šok z toho čecháčského (čecháčskýho) stylu spojeného se slangem a vulgarismy... Ale další knížku si už od této autorky nepořídím a tuhle pošlu o dům dál.
Knížku jsem nemohla odložit. Příběh mě zaujal svou reálností a zajímavým pojetím. Je fakt, že mi moc nesedlo seznámení s celým policejním sborem a jejich přezdívkami. Vůbec netuším kdo je kdo, stačilo mi znát křestní těch hlavních postav. A hlavně mě upřímně děsil popis pracovní doby... 14:30 padla nebo dej tu pátračku po nezletilé holce na týden k ledu... Říkala jsem si, že tahle to snad nefunguje a pak jsem zjistila, že pan Urban he z oboru, takže popis je asi reálný. No, představa, že mám ztracených 5 mladistvých, které pojí stejná hra a stejné místo, tak by to bylo tóčo a ne takový laxní přístup. A ten konec?! No sakra práce, tohle je jedna z mých nočních můr.