Sůvazknihovny
komentáře u knih
Sokrates
Dan Millman
Silná kniha, místy hodně tvrdá, ale přesto krásná. Asi není pro každého. Po dočtení knihy jsem nemohla pár dnů číst další knihu, děj se mi vracel. Vždycky jsem ráda, když se mi to stane, kniha stála za to. Ráda se k ní časem vrátím.
Slunce zapadá na východě
Věra Nosálová
Každý máme svoji knihu, já mám tuto. Nevím, kolikrát už jsem ji četla a kolikrát ji ještě přečtu. Když mi je "tak nějak", potřebuji svou Nosálovou :-). Slza ukápne pokaždé, jako by to bylo prvně přečtené. Je to pro mě pohlazení na duši a mámina náruč, kterou nemám. Je to rychlý lék na období z šedi do úsměvu.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Zajímavé téma, zajímavě psané, žádná idyla, originální. Tato kniha se nedá odložit.
Tango Masaj
Maxence Fermine
Těšila jsem se na "černou knihu" od Fermineho, takovou jasnou pravdu, rychlé čtení do autobusu, ale tento příběh je jiný. Nijak zvlášť dobře se mi to nečetlo a není to kniha, ke které bych se někdy vrátila.
Santini: Peklem duše k světlu světa
Jaroslava Černá
Kniha se mi líbila. Neposuzuji do jaké míry je historicky přesná nebo nepřesná, četla jsem ji jako příběh o Santinim. A ten se mi líbil.
Opravář osudů
Robert Fulghum
Od Fulguma jsem čekala víc. Je to příběh psaný pro nás, Čechy, protože nás má autor rád a rád se sem vrací. Je to ale velice jednoduché. Kniha neurazí, neodradí, ale také nijak zvlášť nenadchne.
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Martin Selner ví co píše a píše to skvěle! Bez zbytečných slov navíc, bez vysvětlování. Stručně, jasně, pochopitelně. Na konci povídky máte dojem, že byla aspoň desetistránková (protože obsahově taková byla) a ne na stránku a půl. Z povídek je cítit láska k autistickým dětem, a to hlavní - pochopení.
Proměna
Franz Kafka
Prý jedna z nejlepších povídek minulého století. Možná ano, ale ne pro mě. Myslím, že bych do povinné četby zařadila něco jiného. Pravda, studenti jsou ale rádi za Kafkových 80 stránek textu :-).
Cesta do Agarthy
Lobsang Rampa (p)
První část - putování do Agarthy - lze číst jako skutečnost, či jako sci-fi v případech, že vám na určité záležitosti vaše mozkové závity už prostě nestačí. Druhá část knížky mě trošku zklamala, byla psaná velice "jednoduše" a často se daná doporučení opakovala a opakovala...
Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
Kniha rozhodně patří mezi knihy inspirující, dávající naději, sílu a chuť něco měnit, vyzdvihující všeobecně známé pravdy, které si sice uvědomujeme, ale občas je zapomínáme žít. Občas se mi však četla těžko, ale přesto jsem ji dočetla, protože jsem cítila, že si ji musím přečíst. "Vytáhla" jsem si z ní to, co jsem měla.
Týden blázna
Jaroslava Černá
Další skvělé čtení od paní Černé. Styl psaní se mi líbí, čte se samo. Pěkný příběh, o kterém ještě dlouho přemýšlíte. A ne jenom o příběhu samotném, ale o karmě, chování lidí, zákonu rezonance... A to, že příběh skončil dobře, mi nevadí. Vždyť naše životní příběhy také končívají dobře.
Ginny Napořád
Benjamin Ludwig
Opravdu úžasná sonda do mozku pracujícího jinak. Ginny mě líto nebylo, brala jsem to jako její svět a občas mě udivovaly možnosti vysvětlování si určitých slov, vět, dějů. Na to v normálním světě s naším uvažováním nepřijdete. Je vidět, že Benjamin Ludwig čerpal ze své praxe. Skvěle přiblížené téma.
Hana
Alena Mornštajnová
Skvělá kniha. Souhlasím s předchozími kladnými hodnoceními. Navíc se mi líbilo, že autorka nerozpisovala dopodrobna všechny ty hrůzy kolem života židů a koncentračních táborů, protože to, co napsala, bylo dostačující a i tak otřesné.
Jeden život nestačí
Jaroslava Černá
Opravdu vhodné jen pro ty, jimž slova karma a minulé životy přijdou tak přirozené jako dýchání. Kniha se mi líbila, mám ráda prolínání časových linií, navíc paní Černá píše čtivě a lehce. Jedno velké ponaučení z podobných knih by mělo být zřejmé - neposuzovat a neodsuzovat chování jiných lidí, protože nic nevíme o jejich životě současném ani minulém. Těším se na další vybranou knihu paní Černé Týden blázna.
Povídky podivných
Ransom Riggs
Pěkné na dovolenou i pro ty, kteří nejsou skalní příznivci fantasy literatury. Některé povídky úžasné, jiné normální. Čtení baví, těšíte se na další příběh.
Birthday Girl
Haruki Murakami
Stejně jako Murakamiho Podivná knihovna a Spánek.
Je to zvláštní. Svým způsobem zajímavé. Knížka na dobrou noc. Malý zákusek před spaním... Zvláštní.
Prsatý muž a zloděj příběhů
Josef Formánek
Čtu Formánka tak nějak pozpátku :-). Prsatý muž je čtvrtou knížkou. Dvě slova jako klíč mě dostala (byla totiž první). Mluviti pravdu a Umřel jsem v sobotu se mi líbilo moc. Tušila jsem, že kdo četl Prsatého muže jako prvního, musel být také nadšen, proto jsem si říkala, že se mi bude aspoň líbit pro styl psaní a dějové zápletky, které mám u Formánka ráda. Nicméně - zase za pět. A navíc - tuhle knížku si nejde přečíst jenom jednou. Je toho tam tolik na nové objevování, že musí být čtená alespoň dvakrát. Už chápu známého z knihovny, který si ji jednou za dva roky půjčuje, protože: "Teď je čas na Prsatého muže a Formánka".
Prodavač snů
Augusto Cury
Tato kniha mě naprosto nadchla. Nedá se hltat, musí se u ní přemýšlet. Cury do ní vložil spoustu filozofických otázek, které chtě-nechtě donutí čtenáře k přemýšlení. Není to ale kniha pro každého. Několika lidem jsem ji doporučila jako úžasnou, ale prý byla "těžko stravitelná". Pro mě byla ale třešničkou na dortu. Dala bych i 6 bodů.
Santiniho jazyk
Miloš Urban
Detektivky normálně nečtu. Když je tam jedna mrtvola, budiž. Je-li jich víc, už knihu odkládám. Tohoto Urbana jsem ale přečetla celého. Bylo to tak trochu jiné a chtěla jsem vědět, jak to skončí. A to je tedy ode mne pochvala :-).