svatas007 komentáře u knih

Kniha západního autora popisujícího běžnou realitu života na východě. Příběh detektivního rázu odehrávající se ve východním Berlíně s přesahem do západního Berlína, kde postupem času zjišťujete, že vaše pracovní pozice přece jenom nedosáhne všude a musíte mít hodně krytý "zadek" abyste se z píchání do vosího hnízda vzpamatovali. Zcela nepokrytě se v ní popisuje, že život běžného obyvatele země z východního bloku bylo možno vylepšit, pokud pracujete na správném místě. Bylo možno si "užít" nad rámec povoleného a realita propagandy vás snadno dostihla. Pravidla prostě platí pro všechny, ale výjimky k tomu patří...
Kniha je psána poměrně akčně a dobře se četla. Myslím si, že ale popis reality života na východě je hodně šitý na míru člověka ze západu, kdo v podobné době žil, nebude tolik překvapen "reáliemi". Pokud chcete detektivku, knihu si přečtěte. Příběh je dobrý.

Kniha mého oblíbeného autora je pro mne vždy svátkem. Kniha se točí kolem příběhu malého chlapce, který se z neznámých důvodů ocitne na velmi nepěkném místě a je podroben nepěkným výzkumům. Prostor s ním sdílejí další děti, které jsou podobně zmateny. Postupem času zjišťujeme zákonitosti onoho Ústavu. A na mysl se vám začne vkrádat jednoduchá myšlenka - má někdo právo, v zájmu ochrany velké skupiny lidí, určit, zda konkrétní jedinec "bude obětován"? Kniha je plná psychologického teroru, není typicky krvavá, jako to pan King dělá. Myslím si však, je že je kniha dost dobrá a poskytuje hodně podnětů k tomu, začít uvažovat o světě trochu jinak. Původní záměr nějakého vládního projektu se může vytratit, ale je zapotřebí to těm lidem, kteří v tom projektu figurují, nějak decentně sdělit a odstavit je. Snadno totiž mohou nabýt dojmu, že jsou nepostradatelní a mají právo využívat jiné v zájmu "vyššího principu".

Knihu jsem několikrát četl a její příběh je dokonalý. Postupně sledujeme přerod společenství zvířat do zformované společnosti, kde existuje několik úrovní zvířat - od vládců až po dělníky. Najdete zde popis zvířat "mdlého" rozumu, až po ta, která jednají z pohnutek, které jim přináší snazší živobytí. Je to jasná alegorie lidské společnosti, která se zformovala ve státech východního bloku.
Najdete v ní všechny motivy s "pokroucenou" společností spojené - vládnoucí třídu, vykořisťované dělníky, využívání otrocké práce či "přepisování" historie dle toho, jak se to komu hodí.
Dnes je to již klasická kniha. Chtěl bych upozornit na nový překlad z roku 2022, který tuto již letitou knihu zpřístupňuje mladým - volí jazyk, který je jim bližší. Překlad se opravdu povedl.

Mám rád skandinávské filmy a detektivní knihy. Tahle kniha povídek je něco mezi tím. Miluji absurdní situace a nečekané zápletky/pointy. Těch je v knize neskutečné množství. Prostě nevíte, jestli se smát nebo zůstat vážný. Kniha je ideální na čtení do MHD, jednotlivé povídky vás nezdrží. Zároveň nemá smysl přerušovat čtení povídky uprostřed děje, zapomenete, co se dělo.
Velmi zajímavý je jazyk, použitý v knize. Občas je to nářečí, občas je to slang a nutno dodat, že překladatel odvedl velmi dobrou práci. Dodává to knize na autentičnosti hrdinů. Hned od počátku víte, s kým máte tu čest.
Autorka se trefila do mého stylu humoru a královsky jsem se bavil. Ale humor je hodně specifický a není pro každého.
Pokud chcete podobně vystavěný film, zkuste Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě...

Tohle je pokračování příběhu prvního dílu. Hrdinové jsou stejní. Příběh je dobře zpracovaný. Nemá sice takový spád jako díl první, ale nudit se nebudete.
Co mi osobně vadilo nejvíce, je to, že to co fungovalo v prvním díle a bylo příjemné osvěžení - odkazy na popkulturu z 80. let, tady už nefunguje, protože těch odkazů je neskutečně mnoho. V prvním díle bylo spoustu globálních odkazů a fungovalo to. Teď jich je hodně, ale míří kompletně do USA a u nás spoustu věcí neznámé. Není tedy jednoduché říct - když jsem byl malý, taky jsem to poslouchal/viděl. A i souboje s jsou psány pro fanoušky, takže mne některé odkazy úplně minuly. A pokud vazba nefunguje, nudite se. Vlastně se nestalo nic nového - druhý díl je prostě horší, než první. Ale za přečtení stojí.

Seriál v ČT natočený podle knihy už skončil a přiznám, že to byl důvod, proč jsem se do knihy začetl. Jsem ročník 1974 a tak si dobu "normalizace" trochu pamatuji v podobě školy, pionýra a navíc Ostravska, kde jsem se narodil. Nedokážu úplně plnohodnotně docenit, jestli jsou v knize správně detaily, ale předpokládám, že ano. V mnoha ohledech byla tahle doba zvláštní. Našlo se v ní dost lidí, kteří jen chtěli žít v klidu a přitom budovat svou vlastní kariéru. Líbí se mi, že v knize vlastně není nikdo "na správné" straně. Každý s dobou bojuje po svém a v rámci svých možností. To, co je nejvíce alarmující je, že si Standa Pekárek vybírá jen cestu šmeliny a klientelismu k tomu, aby se on měl dobře. A je jedno, jestli to bere skrz své známosti, nadřízené, STB nebo sexuální aféry. Nabízené možnosti si užívá plnými doušky. Jeden by řekl, že s příchodem do světa demokratického bude takový člověk odepsaný, ale opak je pravdou. Kontakty a vazby zůstaly, lidé fungují vlastně stejně. Strašidelné je to, když začne Standa tvrdit, že se vlastně nikdy neměl tak špatně, auta má, našetřeno a že to vlastně mohl mít každý. Je to vlastně prototyp obyvatele této země, který plyne s dobou a je dostatečně cynický, aby se soustředil jen na sebe a ne na dobu kolem sebe. U někoho jen smysl života, u někoho jen nedostatek odvahy se proti tomu postavit. Kniha je rozhodně zajímavější než seriál, minimálně v tom, že porevoluční dobu mapuje, ale chápu že pro potřeby seriálu je to už nezajímavé. Moc se mi líbí styl mluvy zachycený v knize. Kniha je takovým střípkem do mozaiky popisu tehdejší doby. A rozhodně lepší, než nějaké Vyprávěj.

Celá trilogie je poměrně kompaktní a baví mne sledovat užití "teoretické" vědy v praxi. Asi nejhorší je orientovat se v postavách, protože mi přijde, že se všichni v Číně jmenují stejně..
Zajímavé je také uvědomit si, že autor poměrně ostře negativně hodnotí kulturní revoluci.

Jsem vlastně cílová skupina. Jsem o dva roky mladší, než Halliday a tak mu rozumím. Své mládí jsem prožil ve společnosti stejných her a stejného hardware. Spoustu hudby znám také. Baví mne samozřejmě srovnávat, jak moc jsme v osmdesátých letech byli u Československu "mimo mísu", a jistá bílá místa tam jsou, nicméně je to jen zpoždění. Příběh je brilantně vystavěn a když už si říkáte, že je to přece jasné, přijde zvrat. Zato jiné zvraty se dají předpovědět. Celkově se mi kniha líbí a protože jsem IT i profesí, mám k ní a k OASIS asi poněkud blíže.

Třetí díl velmi zábavné série o dětech, které všichni známe, ale nikdo s nimi nechce kamarádit. Tohoto autora si naše děti zamilovaly a český překlad je také skvělý - jen na něm stojí spousta hříček a líčení. Kniha má svá hluchá místa, ale na druhé straně zase místa, kde budete řvát smíchy. Autor je ve svém vyprávění velmi vynalézavý. Varování pro rodiče - pokud se u vás v rodině nemluví o krkání, prdění či snad zvracení, knihu rozodně dětem nekupujte. Kniha je psána s velkou nadsázkou a tak stojí za to s dětmi diskutovat o tom, co je a co není reálné. Já jsem ale byl velmi nadšen, protože ani tato kniha nevyčnívá z trendů a příbehů, které autor rád zpracovává. A ani není nutné číst předchozí díly knihy, nijak na sebe nenavazují a dají se číst v libovolném pořadí.

Nevím, co si mám o knize myslet. Jestli to měla být detektivka, tak není. Jestli to měl být humoristický román, tak není. Jestli to měl být netradiční "dokument" o poměrech ve Finsku, tak není. Nějak mi tam hlavně chybí to závěrečné shození všeho nebo naopak vypořádání se s tím. Takže stal se ten zločin? Nebo mne mělo ohromit to, že 3 důchodkyně jsou schopny spolu mluvit, pohybovat se po městě a vzpomínat na to, co dělaly ve svém produktivním věku. Nějak jsem úplně nepochopil cílovou skupinu...

Ke knize určitě nelze přistupovat jako k přepsané učebnici dějepisu. Na to je dost obecná. Na druhou stranu ukazuje, jak rychle se doba mění a to, co dnes nikoho ani pořádně nezaujme, mohlo před sto lety zvedat lidi ze židlí a provokovat masové demionstrace.

V tom je kniha poměrně autentická. Je jasné, že s příběhy se v knize pracuje systematicky tj. jistý prvek šoku je nutný, aby vás to přinutilo číst pořád dál. Vážně Stalin vyloupil banku? A také se ukazuje, že vědci udělají vše, pro svou slávu. A také vás překvapí, jak se některé kontroverzní věci staly jen před krátkou dobou, protože jste přesvědčení o tom, že to v moderní době nemá co dělat.
Pro pobavení si knihu určitě pořiďte, moc se s ní však v hodinách dějepisu nechlubte...

Jedná se o pokračování knihy, která se soustředí na systematické vyhledávání příběhů, které ve své době hýbaly světem a které jsou dnes prakticky neznámé.

Oceňuji formu, která je výtečná na občasné čtení. Představa, že bych si sedl a dal to na jeden zátah asi není úplně dobrá, protože by se vám z těch faktů mohlo udělat šoufl a nic si nezapamatovali.

Nemá smysl hodnotit jednotlivé příběhy, ale ve spoustě situací lze vidět, jak dnes řadu věcí vnímáme úplně jinak a jak si na nich zakládáme. Nebo byste například dokázali volit politika, který měl doma několik otroků, ale nebylo to pro ně takové peklo, protože byl na ně hodný? A skutečně by vás pohoršilo, kdyby se na polární výpravu vydala žena?

Humor použitý v knize je kousavý a trefný, ale časem vyprchává, pokud nemáte správnou souvislost. Velkou slabinou knihy je, že neobsahuje nějaké souvislejší celky textu, spíše se pohybujeme na úrovni odstavců. To ji paradoxně setřásá na zem, ale na druhou stranu je kniha výtečná pro nepravidelné čtení, třeba do MHD.
Sledujeme zápisky muže snažícího se vypořádat se se současným světem, kterému částečně nerozumí a vnímá jej zprostředkovaně pomocí své rodiny a svých koníčků. Částečně lze vysledovat i roli "první dámy" tj. situace, kdy je partner v určitých situacích slavnější než on a často ho lidé znají jako toho, co je manželem toho slavnějšího.
Pak se na knihu můžete dívat jako na zápisky důchodce, jakých znáte ve svém okolí určitě dost. Jenže tohle je důchodce nadmíru aktivní, se psem, vnoučaty a nezvyklým koníčkem. Ale zase se z role důchodce vymaní ve chvíli, kdy si "jen tak" pořídí nákup a tablet. To řada důchodců nikdy neudělá.
Je to zábavné sledovat, jak na sebe dokáže člověk "prásknout" spoustu věcí a zároveň si ponechat svou důstojnost.

Knihu jsem přečetl a zaujala mne, i když musím říci otevřeně, že ze všech knih Dana Browna asi nejméně. Knihu musím vnímat v několika rovinách.
Jako člověk, motající se v IT, musím říci, že technologie, které jsou použité v knize jsou reálné, správně popsané i použité. Vychvalování je citelně znát na každém rohu. Běžného čtenáře mohou škovat/zaujmout, IT profesionála asi jen pobaví. Chybí však zásadní prvek - co zneužití?
V použití technologií však máme i několik závažných mezer - (a pozor na spoiler!) myslíte si, že by někdo dokázal vytvořit tak bombastickou perezentaci jen a úplně sám? Já si osobně myslím, že ne. Tím spíše cestovat mezi jednotlivými destinacemi a s přihlédnutím k tomu, že má jen omezené množství času.
Druhá rovina je ta náboženská - tenhle prvek v Česku dle mne vůbec nefunguje. Vzdoro papež u nás nikoho nešokuje a kontroverze v podobě špičkový věděc a přesto věřící už vůbec ne. Tohle je v Brownových knihách složka, která na nás nefunguje.
Třetí rovina je akční - z pohledu akce se toho zase tak až moc neděje. Divoké honičky a pronásledování z jiných knih tu moc není.
Mám-li však knihu ohodnotit jako celek, tak řeknu, že je dobrá a zabaví. Pro ty, kteří nějakého browna četli je to dobré, díky tomu modelu, který znají. Trochu bych znejistěl, kdyby si měl někdo na základě této knihy udělat obrázek, jak Brown píše. Není to jeho úplně typický styl...

Povídková kniha velmi známého autora vědeckofantastické literatury je vždycky malý svátek. Na malém prostoru dokáže autor připravit řadu příběhů s dobrými náměty.
Z pohledu současného čtenáře je ale až moc cítit, že kniha vznikla před tolika lety. Některá témata jsou již dnes přežitá a nezaujmou, některé povídky jsou na mne až moc filozofické. Najde se tam dost zajímavých podnětů k zamyšlení ("Planeta černochů", schovávání se před svou dobou, psychická újma během kosmických letů), ale také dost povídek, které mne vyložené nezaujaly, ale myslím si, že v době svého vzniku byly aktuální a zajímavé.
Autor určitě odvedl dobrou práci, ale postupem času obsah a vyznění některých povídek prostě vyčpělo. Je už jiná doba a dnes vnímáme některá témata úplně jinak.
Knihu si přečtěte, ale může se snadno stát, že se u ní více pronudíte, než pobavíte.

Jako dítě jsem na téhle knize vyrostl. Pořád jsem se na ni odkazoval, ale nikdo ji neznal. A pak přišly první referáty o knihách, které jsme četli. A já se samozřejmě vytasil s touto knihou. Způsobil jsem pěkný poprask, protože kupodivu nikdo tuhle knihu neznal! Pohádky v ní jsou prostě úplně jiné, než všechno ostatní. Mimo jiné zde zmiňované mám taky rád tu o tom, jak se holčička stala neviditelnou, protože se pořád špinila inkoustem až jí dali do vany se zmizíkem. A je s podivěm, že i po 40 letech ty pohádky pořád fungují. Hledáte-li knihu plnou humoru a fantazie, čtěte tuhle.

Série knih z Číny mi sedla a tak je logické, že jsem sáhnul po dalším pokračování. Byl jsem spokojen, protože postavy se chovaly tak, jak bych čekal. Příběh má v podstatě dvě dějové linky - jedna souvisí s uprchlíky, druhá s pokoutným výzkumem.
Uprchlické téma je v tuto chvíli navýsost aktuální, jenže popisuje jiný kontinent a jiné migranty. Osudy ale budou velmi podobné, i když silný mafiánský přídech asi v Evropě nezažíváme.
Trochu nesvůj jsem byl z druhé linie a to důvodu strašení východním blokem. Nemůžu prozradit o co šlo, ale prostě to tam bylo. Nevím však, proč se autor měl potřebu takhle vyhranit. Asi to bude založeno na nějaké realitě, ale prostě mi to moc nesedělo.
Pokud mám být objektivní - kihu si kupte, nebude vás nudit. Děj má spád a "koule", je dostatečně "hnusný" a zároveň takový "telenovelový". No nic....

Když k nám přišel o vánocích Ježíšek, přinesl kompletní trilogii. Po přečtení prvního dílu jsem si říkal, jak asi dopadne druhý díl. V druhém díle se totiž začne rozvíjet jedna boční linie prvního dílu - Hihlíkovi rodiče jsou na misi v Africe. A právě tam je zasazen děj podstatné části druhého dílu. Dočtete se o přátelství, charitě a bezbřehém uctívání. Zároveň je realita Afriky podána dětem srozumitelně s důrazem na to, že se zde lidé/lichožrouti vůbec nemusí mít jako my u nás.
I v tomto díle jsou "rodičovské špeky" - miliardář se jmenuje Jameson (viz lichožrout Tullamore v prvním díle) a ponožky slavných od Chaplina po tajemného V.H. s podepsanou ponožkou a srdíčkem.
Do děje se opět dostává moderní doba, takže je tam samozvaný vůdce, fanatické uctívání, blahobytný ústav a závislost. Navíc se setkáte i s černochy (cituji - Ngok byl černý jako díra do tunelu, jestli si pamatuju dobře).
O kvalitě knihy svědčí to, že ji naše dcera na její poměry "zhltla" za asi 3 týdny, když první díl o podobném rozsahu četla dva měsíce. Knihu velmi doporučuji. S prvním dílem nejde moc srovnávat, protože reálie jsou úplně jiné a příběh je také dobrý.

Lichožrouti jsou stvoření, které máme každý doma. Ale většina z nás o nich neví. Živí se ponožkami, ale vždy vezmou jen jednu z páru. Kdo by to neznal?
Tohle je skvělá dětská knížka s neotřelým námětem. Najdete tam všechno - lásku, zradu, násilí, charitu. Přitom je to čtivé a naše žákyně čtvrté třídy to dokázala číst i bez běžného remcání nad různými jinými knihami.
Kniha je samozřejmě primárně cílena na děti, ale je tam pár špeků pro dospělé - třeba jeden z hrdinů se jmenuje Tullamore. A ponožky se chodí nakupovat k panu Li-Ku, ale nejsou moc kvalitní...
Příběh je zasazen do dnešní doby a do reálií Prahy. Hlavní dějová linie je zajímavá a originální a bude všechny bavit, včetně rodičů. Pokud hledáte dobrou dětskou knihu, kupte si tuhle.

Knih s příběhem zasazeným v Austráli moc neznám. Svým způsobem je však jedno, kde se příběh odehrává. Důležité je, jak moc k sobě má komunita lidí a jak moc chce věřit, že zjevná sebevražda nemusí být sebevraždou a že údajná vražda se mohla odehrát i úplně jinak. V rodině máme máme podobný tragický osud a i on je podobně zahalen tajemstvím a zjevnou nelogičností, která však nikdy nebude plně odhalena.
Z podobných knih, které jsem kdy přečetl, je mi jasné, že lidé na jakémkoliv venkově k sobě mají blízko a mnohdy ještě blíž, než si myslí. A mají tendence zjevné věci buď omlouvat nebo nevidět, případně řešit spory po sousedku tj. ručně a stručně.

Trochu mi však nesedí jedna základní věc. Policista, který s oddělením vražd nemá nic společného, a je to spíše cifr špión, by se asi bezhlavě nevrhal do nějakého vyšetřování, byť se může zdát, že je v něm osobně zainteresován (tím tuplem by neměl). Ale na tom je postavená podstatná část příběhu. Spousta věcí je podána stylově vzhledem k žánru, který kniha reprezentuje. Hodně překvapivý moment v knize není, ale překvapení tam je.
Motiv, který jsem ale úplně nepochopil je ten, jak čínští investoři skupují pozemky v Austrálii. Je to takový závažný problém? Pro děj detektivní části je to věc nepodstatná, i když to chvilku může vypadat, že to nějak souvisí, ale nakonec to nehraje vůbec žádnou roli.
Asi nejsilnější pocit z knihy je ten, že lidé na venkově k sobě mají zatraceně blízko a vidí druhému do talíře, jenže když něco nefunguje, nezajímá je to nebo se neumí (či nechtějí) ozvat. Takže máte kolem sebe spoustu lidí, ale když na to přijde, není si komu říci o pomoc. A drobné prohřešky tolerujete s odkazem na to, že u nás na venkově to tak děláme.
Knihu jsem zhltl velmi rychle a můžu ji doporučit - určitě je to něco jiného, než seveřani, nicméně báječně to funguje.