Svatoslav komentáře u knih
Je mi to strašně líto, protože žánrových debutů je v našem rybníčku poskrovnu a Danielovy recenze mám rád. Bohužel Druhý dech je debut plný popadaných much.
Jasně, dalo by se tomu vytknout, že se dalo přitlačit na atmosféře, proškrtat úvodních šedesát stran a drasticky omezit popkulturní reference (to bylo místy cringe AF). Nicméně v rámci debutu by to bylo možné prominout.
Co se omluvit nedá je uspěchané rozuzlení, které vzhledem k poctivě budované zápletce působí jako pěst na oko. Věřím, že Daniel chytí druhý dech a v druhém románu si vše sedne.
Nechat čtenáře opít rohlíkem, to je přesně Croninův styl. Co na tom, že anotace láká na něco úplně jiného, než je výsledné dílo. Převozníkovi nelze upřít čtivost, co ale musím vytknout je mdlý výluh žánru. Prakticky žádný motiv není originální a okatě poukazuje na slavnější žánrové kolegy nebo je sprostě vykrádá. O sofistikované pointě si může nechat jen zdát, o plochosti postav se nadarmo rozepisovat. Převozník je ekvivalent žehlící literatury. Vypnete hlavu, přečtete, pobavíte se a stejně rychle zapomenete (ehm, modří vědí).
Ze souvislého příběhu se přešlo do povídkového souboru, který nepostrádá kouzlo ani epičnost. Sborník povídek?! Šílenost nebo geniální tah na čtenářův mlsný jazýček? Mike Mignola nezklamal a ještě více než kdy předtím přikládá do kotle.
Ač se jedná o sbírku povídek rozhodl jsem se úmyslně neuvádět jejich obsah, jelikož zde jde o překvapení, které nechci čtenářům vzít. Každá povídka, ať už třicetistránkový rozsáhlý epos nebo pětistránková anekdota v sobě nesou vytříbený styl vyprávění veleváženého autora. Jak bývá u Hellboye zvykem, v luxusní obálce je ukryt ještě úžasnější dáreček a tím je pro Mignolu charakteristická kresba a především nezapomenutelní hrdinové! Kromě již známých postav z Úřadu pro výzkum paranormálních jevů se můžete dočkat spousty vedlejších aktérů, jejichž monology jsou nesmrtelnými. Namátkou stačí uvést neposedného pekelného vězně Ualaca, který se může svým záporáckým motivem rovnat samotnému Rasputinovi.
Věrným fanouškům od zrodu legendárního rohatce v hlavě hlodá otázka, jaký význam má mýty opředená pravá ruka? Zpozorněte! Odpověť na tuto a další otázky ohledně Hellboyova života dostanete v tomto díle. Sborník je stručným životopisem, jenž vám rozproudí krev v žilách a nenechá na minutu vydechnout. Přes vtipné dětství, které jistě v naší společnosti nebylo lehké, se dostáváme až do puberty, kdy hormony cloumají každým, ďáblíky nevyjímaje.
Letem světem se podíváme do vzdálených koutů planety a poznáme místní folklor. Jednou z návštěv je exotická výprava do Japonska. Mignola zpracoval japonskou legendu po svém a okořenil hororovou, až bizarní atmosférou. Milovníci severských zemí se pořádně namlsají Norskem a jeho dvěma lidovými pověstmi.
Pravá ruka zkázy je výjimečné dílo. Nezapomenutelné příběhy ve vás zanechají silný dopad nostalgie, kdy jsme ještě jako malé děti věřili ve strašidla a bubáky pod postelí. Podíváme se po světě, obohatíme svou hlavinku několika lidovými pověstmi a legendami z celé planety. Fanoušci H. P. Lovecrafta si přijdou na své v povídce vzdávající hold samotnému mistru děsu. Mignola se nebál vstoupit do takových vod, jakými je upírská tématika, které je věnován jeden z nejpodivuhodnějších příběhů celé sbírky. Chcete-li vědět, proč nesmí čerti a jiná pekelná stvoření jíst lívance či shlédnout a na vlastní kůži pocítit setkání obřího draka a čerta v souboji na život a na smrt, neváhejte! Viva Mignola!
Jediný Hellboy nemá své podivné místo. Peklo ho vyvrhlo na zemský povrch a nebesa jsou pro něj příliš nóbl. Kam tedy ve chvílích krize uniknout? Do náruče nějaké dvounohé kočky či do nejbližší hospůdky. Kdepak! Do moře a ještě dál…
V pořadí šešté pokračování roháčových dobrodružství nás zavede do míst vskutku podivných. Mike Mignola se snad nikdy nevyčerpá a jeho um zůstane navždy originální, jak jinak si vysvětlit jeho nezměrnou originalitu a imaginaci. Zapomeňte na pohádky a horory! Tentokrát to bude krapet jiná jízda, než jsme zvyklý. Mike znovu inovuje a překvapuje ještě více, než kdy předtím.
Hellboy už není ten zlý hoch, jakým býval v pekle, a tak vyšetřuje jeden nadpřirozený případ za druhým. Jinak tomu není ani v této publikaci. Příběh je rozdělen na dvě povídky, které na sebe úzce navazují. Hned první část nazvaná Třetí přání hrdě vzdává hold dánskému spisovateli nejkrásnějších pohádek a to Hansi Christianu Andersenovi. Odkazování mistru příběhů o mořských panách je na místě. Třetí přání v sobě mísí legendy, pohádky, ale především nový prvek, kterým je tento celek ozvláštněn a tím je roztříštěné surrealistické vyprávění děje. Najdeme zde sice spoustu postav a vedlejších motivů, ale Mignola naštěstí neskáče od jednoho k druhému, a tak se hravě zorientujeme v tomto monstrozním opusu.
Někdo by mohl namítat, že Hellboy pod vodou je jako Homer Simpson na suchu, ovšem zde tomu tak není. Roháč se skvěle pohybuje a pere jak na suchu tak pod vodou a nebrání mu v tom kubíky vody ani nepřející zakleté mořské panny. Fanoušci Andersonovy pohádky se dočkají oné zlé čarodějnice, která v tomto příběhu zabírá místo úhlavní nepřemožitelné nemesis číslo jedna. Samotný Rasputin může blednout závistí, jelikož takhle kluzkou bestií by chtěl být každý skvělý záporák.
Druhou ještě surrealističtější polovinou celku je Ostrov. Samotný Mignola v poznámkách zmiňuje, jak mimořádně těžké bylo přesné ztvárnění lodí, ryb a moře vůbec. Přičemž právě druhá jmenovaná patří mezi jeho nejvydařenější dílka a právem spadá do žebříčku TOP 10.
Mike bruslil tentokrát na hodně tenkém ledě. Neznámé prostředí, netypické vyprávění děje a spousta skoků mezi časy a sny. Naštěstí se chopil lana pevně a tak můžeme nahlédnout do toho nejlepšího, co kdy bylo z tohoto světa stořeno. Hellboyova minulost zůstala zahalená rouškou tajemství, ale některé záhady byly zodpovězeny takovým způsobem, že i master v comicsu musel svěsit ústa údivem. Shrnuto, podtrženo, Mike ještě zdaleka neřekl své poslední slovo, a tak nás jistě v budoucnu čeká spousta dalších výprav skoro rohatého strašidýlka. Viva Mignola!
Pro začátek si musíme ujasnit jednu věc a tou je identita hlavního hrdiny a spisovatele. Zda se jedná o jednu a tutéž osobu nemohu jedoznačně odpovědět. Sám autor ohledně pravdy mlčí a raději dále mlží. Inu, tak se pozná správný mystifikátor. Darren Shan má na svém kontě spoustu úspěšných, leč nevýrazných zářezů. Několik televizních scénářů, povídek, komiksových stripů. Ovšem jeho největším úspěchem se stala mnohadílná fiktivní autobiografická sága líčící „vlastní zkušenosti“ ze světa nemrtvých.
Příběh je na své startovní pozici prostý, o to více se Darren vyřádil na atmosféře a nezapomenutelných charakterech. Nerozlučným přátelům Darrenovi a Stevovi se jednoho dne dostane do rukou tajuplná zlatá vstupenka (opravdu se nejedná o zlatý tiket Willyho Wonky) do Circo Mostruoso, což je magické obludárium v cirkusovém balení. Kdyby tak tušili, že příchodem do cirkusu převrátí své životy vzhůru nohama, jistě by si návštěvu obludária rozmysleli. Vrcholným číslem celého představení je děsivý upír pan Hroozley se svou cvičenou pavoučičí Madame Oktou. Při odchodu z cirkusu se Darrenovi honí hlavou jediná myšlenka, dostat záhadného tvora za každou cenu.
Autor umně spletá dějové linie od první stránek. Některé uzavře úplně, jiným ponechává otevřená vrátka pro další pokračování. Čím je vlastně Madame Okta tak vyjímečná? Ač to bude znít bláznivě, vším. Nezapomenutelná depresivní atmosféra, gradující až do samotného pekla, nenechá čtenáře chvíli na pokoji. Uvěřitelné charaktery postav, se kterými se po pár stránkách dokonale ztotožníte a zapomenete, že jsou jenom na papíře. Totéž platí o prostředí. Přidejme kousavé sarkastické dialogy jako ze života, poetiku režiséra Tima Burtona a kouzelně děsivý svět, jehož součástí by si přál být každý.
Shrnuto podtrženo: Madame Okta vypadá na první pohled jako pouhé počteníčko pro mladé a nebojácné. Opak je pravdou. V příběhu nalezneme spoustu palčivých otázek ze života, ve kterých se najdou i otrlejší čtenáři. Bravo Darrene! A to jsme teprve na začátku, ještě nás čeká dlouhá cesta. Doufám, že bude stejně vydatná, jako první nášup.
Přiznám se bez mučení. Po brilantním Upírově pomocníku jsem o Darrenovi mírně pochyboval. Laťka, kterou nastavil, se zdála být nepřekonatelná. Ovšem po přečtení prvních několika kapitol mi sklaplo. Shan sice neřádil jako utržený ze řetězu, místo toho nabídl čtenáři mistrnou práci lidské psychiky. Ten tam jsou klukovské myšlenkové pochody hrdiny z první části. Upírův pomocník stárne, ač to není na jeho zevnějšku vidět, ale uvnitř dozrává v nejroztříštěnějšího hrdinu současnosti. A když se zdá, že už nemůže být hůř, připlete se mu do cesty láska, která jeho transformaci posune až k samotné hranici cynismu. Bravo, Darrene. Další zastávka: Upíří hora.
Riskantní vstup na tenký led se vyplatil. Úvodní díl trilogie nazvané Město vám položí spoustu otázek a mnoho jich zodpoví, ale tu základní ponechá rafinovaně skrytou pod povrchem. Samotný název je jednou velkou hádankou, a pokud chcete znát její řešení, nezbývá mi nic jiného, než vás nasměrovat do nejbližšího knihkupectví či knihovny. Málem bych zapomněl na brilantní obálku, která vyjadřuje veškeré pocity zachycené v knize. Již teď se nemohu dočkat, s čím se mistr vytasí v pokračování nazvaném Horizont pekla.
Glen Duncan je básník, filosof, prozaik a bůh v jednom. Nejenže dokázal inovovat mytologii, která pomalu zkomírala vyčpělostí, ale dokázal prvoplánové žánrové čtení povznést na novou úroveň. Po obsahové stránce vytvořil dílo natolik mnohovrstevnaté, že vám jedno přečtení nebude stačit a budete chtít další. Na poli čtyř set stran rozehrál hru o lásce a smrti, okořeněnou o základní otázky existencionalismu, filozofie, politiky a etiky. Přes to všechno výčet pozitiv nekončí. V románu nenajdete žádnou postavu, která by nebyla psychologicky vypointovaná. Vrcholem je samozřejmě hlavní antihrdina, který je natolik zničený svým údělem, že nedoufá v nic jiného než ve svůj konec. Ukažte mi autora, který dokázal do jedné kapitoly inteligentně zasadit kulturní odkazy na Kubrickovu Vesmírnou odyseu, Mlčení jehňátek, Lolitu Vladimíra Nabokova či teoretické dílo Susan Sontag. To všechno zahalte do temné noirové atmosféry s příchutí „protřepat-nemíchat“.
Úvodní stovka je nekompromisní nářez, který nenechá čtenáře vydechnout. Geniální práce s gradací, beznadějí a nekompromisním násilím. “Zbytek románu úvodu nedosahuje, avšak přesto servíruje jedno z nejlépe napsaných grimdark fantasy posledních let. Způsob, jakým Maberry staví vlastní mytologii na odkazu Lovecrafta je svěží a hravý. Jen ta dívčí linka mohla být mnohem kratší a ne tak okatě plnící daddy dreams.
P.S. Pokud je Gerald Mručoun, tak Kagen je Fňukna k zulíbání.
Díly o mázích nikdy nebyly mým šálkem kávy. Ovšem cokoliv kolem Smrtě, jó, to je jiná kávová sedlina. Možná proto jsem ve finále rozčarován - až zklamán - ,že druhá Smrťova sólovka je ředěna děním v Ankhu. Pokud se Pratchett soustředí na dění kolem Vilíka a slečny Zahořalé, je to na plnou palbu. To by u toho nesměl být 2.5* zmatek z Neviditelné univerzity. Krleš!
Je mi líto, ale půjdu proti proudu. Jedná se o milou jednohubku s totožnou výstavbou příběhu jako v případě Kostischrán. Jen tentokrát uberte na tempu, originalitě a celkově zábavnosti. Standalone re-quels jsou prokleté.
Mé první setkání s Sandersonem nemohlo dopadnout lépe. Úmyslně jsem si vybral jeho vedlejší projekt, abych nejdříve okusil jeho talentu, než se pustím do vod Kosmíru. A dobře jsem udělal!
Skyward série je svěží odsýpající SF dobrodružství, které se s každým dílem mytologicky prohlubuje a nechává své postavy růst do fascinujících rovin (Spensa, Jorgen). Sladkou tečkou je žánrová variabilita jednotlivých dílů, která zvyšuje čtenářskou závislost a finále naláká na budoucí sequel sérii.
Dlouhé roky se mi navíc nestalo, aby finále uspokojivě uzavřelo většinu linek a sympaticky ponechalo mírně otevřená vrátka pro pokračování.
Obrovská spokojenost, nadšení, ale zároveň smutek. Budete mi nebeská letko chybět. Snad ne na dlouho.
Zůstává otázkou do jaké míry se Sanderson na tvorbě podílel či dohlížel. Tak či tak to na výsledku není znát. Tempo, překvapivé zvraty a prohlubování mytologie dovede okouzlit i v kratším formátu novely. Nicméně ruku na srdce. Nebýt to součástí série, tak vynechám. Vše bylo doposud ve stínu Spensy. O to překvapivější, že série dovede dodat komplexnost dříve méně zajímavým charakterům a komorní příběh vystřelit k hvězdným mastodontům epiky ala Star Wars.
Sunreach ***
ReDawn *****
Evershore ****
Vstup do neznámých vod hrdince otevřel nečekaně komplexní svět, kde o roztodivné tvary, barvy, pohlaví či “exotické kultury není nouze. Oproti jedničce značný světelný krok vpřed co se originality týče. Unikátní záporná síla, politické hašteření a nekonečná paleta nových ras nabízí do budoucna mnohé. Jestli tohle je Sandyho oddychovka, tak se “bojím Kosmíru.
Vzpomínáte si na kauzu s freskou Ježíše u španělské Zaragozy? Přesně tak působí Evangelia v porovnání s Hellbound Heart. Která verze fresky - ehm, Pinheada - se vám líbí více nechám čistě na vás.
Nenávist. Zloba. Odpor. Komplexní historie jedné španělské rodiny v poněkud náročnějším stylistickém kabátku.
Zdá se, že Mike Mignola rád vzpomíná, a tak se v poslední době čím dál více vrací s ranými Hellboyovskými povídkami. Sbírku mapující ruďáskovo dětství a problematické dospívání jsme tu již měli. Tentokrát nás mistr provádí historií případů Úřadu pro výzkum paranormálních jevů. Češi si speciálně smlsnou na ústředním příběhu odehrávajícím se v Praze za dob, kdy lidé ještě veřili v upíry a další různá strašidla. Mignola jako obvykle převyprávěl pražskou pověst o upírovi po svém, a tak hranici mezi realitou a pověstí zboural. Tentokrát vymizela hororová atmosféra a byla nahrazena bizarním pohádkovým nádachem, který připomíná staré tradiční pohádky od bratří Grimmů.
Poprvé v rohaté historii dochází ke změně autora kreseb. Mignola moudře zvažoval všechny varianty. Po proškrtání dlouhého seznamu adeptů nakonec vybral několik nejlepších, kteří svým přístupem dodali Hellboyovi nový rozměr. Mignola sice zůstal na stoličce scénaristy, ale zbytek přenechal mladým talentům. Kresba Pražského upíra přidává na efektivnosti a zesiluje pocit pohádkovosti, který je se starou Prahou tolik spojen. Čecha navíc zahřeje u srdce jakmile dojde ke scéně, kde si roháč vyřizuje účty s upírem pod dohledem pražských památek. V předmluvě příběhu Mignola vzpomíná na svůj pobyt v České republice, respektive v hlavním městě, kde společně s režisérem Guillermem del Torem procházeli slavné historické památky a sbírali lidové pověsti.
Poslední epický příběh Makoma v sobě kombinuje dva umělecké rysy. Mignolovu charakteristickou kresbu a surriealistický snový rukopis Richarda Corbena. Hellboyova duchovní pouť vede až do samotné Afriky, kde musí podniknout nebezpečnou výpravu za mystickým šamanem. Cestou musí přemoct několik obrů a přeprat ohnivého démona.
Fanoušci pohádek uspokojí mlsné jazýčky a zchladí žízeň závěrečnou galerií Hellboyových portrétů s různými bestiemi a vedlejšími postavami. Pokud máte rádi cestování, ale daleko raději sedíte doma v teple, mám pro vás dobrou zprávu. Exotická Malajsie, tajemná Aljaška, mrazivé Norsko, mýty opředená Česká republika, přelidněný New York, děštivý Londýn, slunná Afrika a mnoho dalšího se nachází v tomto speciálním vydání Atlasu světa. Spolupráce s dalšími kreslíři byl vskutku geniální tah, jak oživit a zatraktivnit již tak dokonalé umělecké dílo současným čtenářům. Viva Mignola!
Catherine Fisherové se povedlo to, co se nedaří některým spisovatelům dlouhá léta. Pomocí mistrné hry se slovy napsala tak epickou a sympatickou úvodní kapitolu trilogie. Na poli 363 stran stačila popsat mytologii rozsáhlých světů, zkritizovat režimy a postupující techniku. Některé linie postupně uzavřela, ale ty hlavní nechala otevřené. Myslím si, že šokující závěr zůstane v hlavě všem čtenářům ještě hodně dlouho. Bohužel na Sapphique si budeme muset ještě chvíli počkat. Už teď je ale jisté, že se nám tu klube nezapomenutelné dílo. Jinými slovy – pohodové čtení, které se těžko hledá.
Marně přemýšlím nad tím, co bylo natolik šokující a explicitní, že bych musel odložit knížku. Přirovnání se Stephenem Kingem je naprostý omyl a pouhý reklamní tahák, který většinou k publikaci sedí. Zde je tomu jinak. Je to psáno čtivě, děj má spád, postavy jsou sympatické, ale to čím se kniha prezentuje (děsivé výjevy při kterých budete drkotat zuby, nechutné scény z nichž znechuceně odhodíte knížku) naprosto chybí. Závěr je posledním hřebíkem do rakve. Je mi líto, opravdu jsem se snažil a dokonce se na ni těšil, ale takhle je to pouze zručně napsané zklamání (čekal jsem horší) bez špetky invence.
Nepřestává mě fascinovat jakými nečekanými zákrutami se CHM vydává. Prakticky každý díl je žánrově o něco jiný, odvážnější a krutější. Po experimentální osmičce mi devítka zlomila srdce. S obavami se snad brzy pustím do dalšího dílu.