swon komentáře u knih
Kniha pro uvědomělé rodiče. Pro rodiče, kteří přemýšlejí nejen nad vzděláním svých dětí. Rodiče, kteří netrvají za každou cenu na akademických úspěších, zároveň ale vědí, že vzdělání není jen o biflování a titulech. OK, to bychom měli - message accepted and understood.
Je fajn, že se takový počin na českém trhu objevil. Mně a mému muži kniha Boba Kartouse jen potvrdila, co si myslíme a jak chceme s našimi dětmi fungovat. Jen nám to pěkně shrnula a správně pojmenovala.
Každopádně nemůžu jen chválit. Pro některé to bude banalita a směšná výtka, ale mně jako čtenáři vadila ta sáhodlouhá souvětí. Fakt se mi občas stalo, že jsem se musela vrátit na začátek věty a číst znova. A to si troufám tvrdit, že dlouhé texty zvládám.
OK, někdo tady zmiňoval cizí slova - čistý akademický text to není (a myslím, že takovou ambici ani neměl). Nu, není to ovšem ani kniha pro širokou čtenářskou obec. Komu to vadí, nechť otevře Slovník cizích slov a něčemu se přiučí, že jo.
Je dost možné, že smůlu jsem měla jen já, ale můj výtisk měl cca 20 stran v příšerné kvalitě tisku s rozmazaným textem.
Sečteno-podtrženo: kdo má možnost a chuť, nechť si tuto knihu přečte. A nejen rodiče, třeba našim bych to naordinovala jako povinnou četbu. Knihu jsme koupili i kamarádům, tak doufám, že u nich též dojde k pochopení a prozření.
Myslím, že tuto knihu lze směle zařadit do škatulky "povinná četba pro každého Čecha" a vlastně i Slováka. Samozřejmě se nejedná o vysokoškolskou studii - nicméně pořád je to velmi zdařilý populárně-naučný text.
U mnohých osudů mě mrazilo, bylo mi skoro do pláče. Zcela marně jsem se snažila vžít do situace. Což bylo absolutně nemožné, ten strach si nedokážu, nechci a naštěstí ani nemusím představit.
I tak mě ale blažilo na srdci, že jsme země, která má své hrdiny. Musíme ale o nich vědět a vážit si jich. To zatím není pravidlem.Bohužel...
Prosím, učme naše děti a studenty více moderní dějiny! Tohle přece musí znát.
Na rovinu rikam, ze jsem (zcela naivne) ocekavala neco na zpusob Na zapadni fronte klid) - no, nemohla jsem byt dale od pravdy. Obcas me denikove zapisy nebavily, obcas jsem se trochu ztratila, prece jen nektere vyrazivo a slovni obraty jsou uz dneska archaicke.
ALE: autenticita je takrka 100%, o coz slo dle meho predevsim.
Zcela okouzlena jsem ovsem byla grafickym zpracovanim knihy a tiskem samotnym. Vskutku oku lahodici!
Princ Ladik opet potesil, ale vice az druhou trasou. Do nepalskych dobrodruzstvi jsem se nemohla zacist, zato putovani kouskem Ciny me opravdu bavilo a mnohdy pobavilo. Bylo to zcasti dano i tim, ze jsem tam sama byla, a tak jsem si par absurdit dovedla predstavit :-)
Opet ocenuji poselstvi (i kdyz to zni vzletne, no jo), ktere je knihou prodchnuto: lidi jsou ze sve podstaty na celem svete stejni a opravdu je vetsina z nich dobrych a neni duvod se jich bat.
Moje posledni kniha od pani Mornstajnove, zaroven jeji prvotina. A jde to znat...Jak uz mnoho lidi psalo: neni to Hana, coz povazuju za jeden z nejsilnejsich pribehu, co jsem kdy cetla.
Ctete o osudech obycejnych lidi v blbych casech. A myslim, ze dost z nas by se tam poznalo. Ono ta zada asi obcas ohnul kazdy (s argumentem, ze to bylo pro rodinu). Nevim, komunisty jsem nastesti nezazila, a tak radsi nesoudim. Ani fiktivni, ani skutecne charaktery, byt je mi z mnohych nanic.
Tohle byla nuda s nulovým poselstvím. Dobře situovaný padesátník, který do určité doby žije s pocitem, že může všechno. A pak se to vymkne a na každého jednou dojde a tedy dobře mu tak.
Absolutně nic výjimečného, ta knížka mě nezaujala v ničem.
Je zcela na miste ocenit jiz samotny napad, se kterym autor prisel a knihu napsal.
Jinak z ni ovsem mrazi v zadech...Vtip takrka postradam (az na par drobnych momentu) a spise se zas a znova neprestavam divit tomu, ze Němci by beztak znovu otrocky poslechli a propadli nestydate propagande.
Knizka neni literarni veledilo, ale myslim, ze ctenare neurazi. Pokud se nekdo zajima o moderni dejiny, nebude zklaman.
Fakt muzou dva lidi zazit za tak kratkou dobu tolik zivotnich karambolu? Nemuzu tomu moc uverit. Na druhou stranu nepopiram, ze obe strany knihy jsou ctive a clovek u toho zrelaxuje. Deji jako takovemu jsem ale neverila. Bylo tam toho proste moc. A pri docteni Jachyma mi to prislo o to vic. Takove nahody se v zivote nedeji. Mimochodem, presto pred jeho postavou se sklanim. S takovou sestrou bych to nevydrzela. Je totiz fakt, ze jeji strana vypraveni vyzniva ponekud jinak.
Uff, mam to za sebou. Moje prvni a s nejvetsi pravdepodobnosti posledni kniha od Milana Kundery. Neni to tim, ze ten roman neni dobry. Cele je to o tom, ze jeho styl intelektualne nezvladam ja. A nebavi me se trapit takrka od zacatku do konce. Jistotou behem cetby je ale obrovska nechut, kterou clovek pociti k hlavni postave. Totalne sebestredny, bezohledny jedinec s neuveritelne nevyvinutou sebereflexi.
Pravdou je, ze kniha je velmi ctiva a ctenar zustane vmziku ponoren do deje. Nejvice me bavil osud Alzbety, prisel mi jaksi nejsurovejsi ze vsech.
A to je prave to, co mi na tomto pribehu chybelo. Cekala jsem vice drsnosti a je to nejspis tim, ze se neubranim srovnani s Gertou Schnirch. Te jsem to vsechno verila mnohem vic a myslim si, ze tam autorka nebyla od realnych udalosti daleko. V pripade Slepe mapy me pomerne zklamal konec, vskutku happy-end a ty nejsou vzdy zadouci a zbytecne zkazi celkovy dojem.
Roman jistojiste povedeny, dobre napsany a odvypraveny. Neco malo mi ale do 5* chybelo.
Velké ambice napsat silný příběh...jen si nemůžu pomoct v tom, že mi to prostě přišlo příliš krátké, příliš zhuštěné, aby to stihlo odvyprávět všechno.
Nevadí mi filozufující pasáže, jen se mi zdá, že z úst šestnáctiletého, potažmo sedmnáctiletého člověka působí směšně a ani od toho sebevíc inteligentního a sečtělého je neuslyšíte.
Od začátku vlastně víte, jak to celé nejspíš dopadne, ale to není na škodu. Člověk si pak uvědomí, jak je život a mládí krásné.
Možná některým čtenářům přijde začátek zdlouhavý, mně se naopak ne/boj Rachel s alkoholem v knize líbil a děj obohatil o další dimenzi. Zajímavé taky je, že spoustě lidem přijde rozuzlení překvapivé, mě to vlastně až tak moc nešokovalo. Už v půlce jsem si říkala, že to musí být on - víc nepíšu, abych ostatní nepřipravila o zážitek.
Suma sumárum, kniha je fajn. Nejspíš si ji za pár let pamatovat nebudu, nicméně ani náročného čtenáře neurazí a minimálně si může v tomto případě u četby zarelaxovat.
Až jednou má kariéra dostoupí vrcholu, určitě se k této knize ještě vrátím. Na panu Špačkovi jde skutečně poznat, že se dlouhá léta pohyboval v nejvyšších kruzích a líbí se mi, že tak skutečně vychází ze zkušeností. Druhou část o komunikaci považuji za ještě zajímavější než první o oblékání, stolování apod. Osobně bych určitě ještě uvítala více podrobností a detailů o specifikách v zahraničí - pracuju pro německou společnost a tvrzení pana Špačka mohu jen potvrdit.
Koho téma zajímá, záleží mu na tom, jakým způsobem vystupovat, jak se vhodně oblékat atd., mohu jen doporučit.
Jakkoliv komentovat děj či hlášky z notoricky známých filmových komedií tohoto dua...je navýsost zbytečné :-)
Pokud máte tyto filmy rádi, přijdete si na své - člověk to vidí hezky černé na bílém. A protože jsem nikdy neměla ráda Jáchyme, hoď ho do stroje, nebavilo mě to ani číst. Což je ale samozřejmě jen můj problém.
Vyzdvihuji tedy především schopnost Zdeňka Svěráka hrát si s češtinou. On to umí dokonale.
Mně se rozhovory ve většině případů líbily. U některých mi třeba jejich názor nabídl nějakou další alternativu, která by mě samotnou nenapadla. Nemůžu ani říct, že bych se vším souhlasila, což určitě nebyl záměr knihy. To, že je Bára Nesvadbová feministka, se dost ukazuje i v knížce - snad v každém rozhovoru najdete otázky, které se kolem tohoto širokého tématu točí. Pro mě byla ještě četnost těchto dotazů snesitelná a vlastně někdy i dost zajímavá z pohledu prezentovaných názorů. Dokážu si ale představit, že čtenář muž ve věku 40+ by nejspíš dost supěl :-D
Sorry, tohle bylo nekorektní...ale to jsou prostě ty předsudky. Každý je jimi ovládán, více či méně. Tohle v knize též najdete.
Jsem nadsena a vsem milovnikum/zajemcum/nadsencum vseho britskeho vrele doporucuji. Velmi rychle poznate, ze neni vsechno zlato, co se trpyti. A hlavne zjistite, ze idylka anglickeho venkova nekde v Surrey je soucasne realite na hony vzdalena.
Psano svizne, reportaznim stylem bez rozvleklych uvah. Nemam, co bych vytknula. A kdo cetl Karla Kyncla, nebude rovnez zklaman.
Skoda, ze v knizce nebylo vic o devadesatkach. Protoze to, co tam Maruska Dolezalova zminila, ve mne fakt vyvolalo obrovskou vlnu nostalgie. Jak jsme s holkama skakaly pres gumu, jak se pres klepace na sidlisti hrala prehazka nebo se clovek totalne vyzvykal z hubabuba :-) Ach jo, je mi tricet a jsem fakt pametnik.
Diky, mne se to libilo. Zavzpominala jsem si a pro sichr vygooglila, jak to ted vypada se Spice Girls :-D
Borisi Johnsonovi o objektivite ve skole moc nerekli :-) Jeho obdiv k politickemu velikanovi 20.stoleti je nekriticky. Obcas tedy v knize nejakou snahu projevil, aby ji vzapeti hned negoval a vsechno spatne analyticky vyvratil.
Co uz...jenze ja Churchilla proste uctivam (i se vsemi seky, ktere nadelal). A vlastne i toho euroskeptickeho blondyna na kole snesu :-)
Tak trosku limonada, ktera vas neurazi, ale ani nenadchne. Typicky oddechovy roman pro zeny, ktery ale rozhodne nema ten presah a nenuti vas se tak zamyslet jako v pripade Nez jsem te poznala.
Pro me nejvetsi favorit rozhodne zachranar Sam.
Cetla jsem v anglictine, je to velmi schudne, clovek se u toho nemusi trapit se slovnikem v ruce.
Marne premyslim nad tim, ktera postava byla otresnejsi. Sobecke, nevychovane, naprosto nevyspele dite nuceno zit tragedii svych rodicu? Nebo stalker s otresnymi vzpominkami na detstvi, z jehoz pece cloveka mrazi a jen pri predstave setkani v opravdovem zivote pocitujete strach?
Prectete sami (pravda, misty se dej potahne a nebude vas uplne bavit) - tentokrat me Radka Trestikova potesila.