SynD komentáře u knih
odstrašující příklad toho, jak sebenenávist ničí nejen majitele, ale i jeho vztahy. snad až příliš otevřená zpověď narcistního otce, který za 25 let nedokázal přijmout fakt, že je jeden z jeho synů postižený: tedy nedokonalý, v dospělosti navíc už ne krásný a vůbec jako otcovo zrcadlo nefungující ostuda -
kniha je nadto dost možná i vykalkulovaná, autor je novinář a píše technicky skvěle, byť depresivně a negativně. závěrečné emo prozření působilo až příliš chtěně. dočetla jsem jen pro osobnost autorova savantského syna, ten mě ba
(3,5)
dosti nekonečné čekání na rozjezd příběhu se nakonec vyplatilo, velmi zábavná je hlavně noční léčivá session. postavy jsou zajimavé, uvěřitelné a milé, je jich ale moc.
jedinečná atmosféra (nejen na Marsu), dojemně i nepříjemně lidští superhrdinové dávno před superhero inflací. kontempletivní nadstavba a historická reflexe. dokonalost sama.
(a jeden z mála případů, kdy se zfilmování povedlo v iá kvalitě.)
(SPOILER) má osobní kniha knih. jednoduchá zápletka, prostředí divočiny, v němž se odehrává, minimum postav.
a za tím vším příběh o nemoci a uzdravení, které začíná tam, kde bychom ho vůbec nečekali. o tvůrčí síle ženství ve všech podobách i jasných prioritách, když jde o ochranu nového života.
a o civilizaci, kterou sami sebe (a bohužel naší planetu) otravujeme a ničíme. po knize jsem znovu sáhla v březnu 2020; a na sazeničky rajčat a dalších rostlinek, které pěstovala Katherine, pak myslela celou karanténu, trávenou na zahradě. stejně jako na léčení, které zjevně náš svět i přístup k němu potřebuje.
trochu zastřené vyprávění o životě jedné ženy. zpod obyčejného příběhu po čase víc a víc vykukuje kodependentní nastavení hlavní hrdinky, způsobující mimo jiné vysokou toleranci vůči sebestředným - narcistním partnerům. na konci jsem byla pěkně napjatá!
(3,5*)
příběh Dívky mě vzal za srdce, místy bolel jako pradávná zima, před níž se není kam schovat.
příběhem archeoložky jsem se prokousala, místy mě propojení obou linií i dojalo. mít ale na vybranou, raději bych si přečetla víc o dívce Dívce, ve světě smyslů a jednoduchého jazyka se mi líbilo.
romantická pohádka o pralidech z dob, kdy se ještě běžně nelhalo. nastíněný svět jsem autorce koupila, pomohly krásné ilustrace, které mě vracely do mého osobního pravěku. tedy jsem neměla potřebu řešit historickou věrohodnost - nevadil mi složitý jazyk, jakým postavy mluvily a v němž přemýšlely, ani zajímavý koncept původního ateismu. bavila mě kulturní výměna mezi kmeny, cyklické obřady i přístup k miminkům a dětem.
manipulativní zloduch je opravdu odporný, šelmy divoké. i tak mi ale kniha přišla jako laskavější (dětštější) sestra Poslední neandrtálské ženy.
skvěle a zručně napsané, po počátečním zahlcení mnoha postavami (rodinami) mě neapolský nový svět rychle vtáhl do děje. princip nezdravého vztahu mezi Elenou a Lilou do dětství sedí a v této první knize ještě i baví.
(v průběhu dalších knih je ale stále úmornější. každé další knize dávám o hvězdičku méně, poslednímu dílu ** jen tak tak. sem to píšu z důvodu lenosti.)
ohavná kniha. číst o žárlivosti a neschopnosti milovat mi stačilo v Geniálních přítelkyních, děkuji, ale Ferrante už si nedám