t_gon komentáře u knih

Nadšením bych zde zrovna nehýřil, protože k tomu není žádný důvod. Chronologicky nevím, zda je tahle kniha rozjezd pouze série nebo rovnou celého světa DragonRealm. Ať tak či onak, je to rozjezd velmi pomalý, nezáživný, nic moc popisující a tematicky „nudný“ (nabízí se srovnání s epickou Knaakovou trilogií Válka prastarých z WarCraft světa, která uvádí genezi fantasy světa vynikajícím způsobem).

Díky malému rozsahu knihy se dá kniha (pokud se jedná o úvod, neboť závěr knihy je pěkně uzavřen a ničím neevokuje potřebu dalšího pokračování do podoby trilogie) rychle přelouskat, Knaakův styl psaní je dobře čtivý, takže zde problém není. Ale samotný svět nemá čím zaujmout, žádný pořádný popis jak světa, tak jeho obyvatel (pokud se nespokojím s tím, že Vraadové jsou prostě „Vraadové“), napojení na okolní říše v rámci světa zcela chybí, motivace jiných ras včetně strážců není pořádně vysvětlena a celé to působí jak mišmaš děcek na pískovišti v mateřské školce, kde si každá skupinka jede svoje „bugy“ bez relevance k ostatním „obyvatelům“ hrací plochy.

Samotné téma exodu (krásná paralela na naše nepřizpůsobivé občany), kdy hamižně a sobecky vyplundrujeme zdroje našeho světa a jakmile je vyčerpaný na kost, tak těsně před klinickou smrtí, půjdeme o svět (dům) dál je zajímavé, ale zpracováno velmi fádně. O úplně „z konceptu vytrženém“ prologu s Cabem je taky škoda mluvit, z anotací předpokládám, že se jedná o něco, co bude v dalších knihách.

Kolem a kolem nic zásadního, ale díky Knaakovi a vyloženě „high“ fantasy žánru, dá kniha krásně odpočinout od všeho kolem, kdy se mozek nemusí trápit jako u jiných složitějších nejen fantasy kousků a záležitostí reálného světa. Jako oddechovka posloužila výborně a i díky tomu se do dalšího dílu pustím velmi brzy. On ten Dru byl vcelku postupně sympatický a jeho osud a formování nového světa má jistě co nabídnout…

2 23.01.2021

Andyho popis jde podepsat víceméně doslova s výjimkou těch hvězd. Což je stejně subjektivní, takže koho by to trápilo? No koho - toho, kdo má za sebou víc než jeden artbook a už tedy ví, co za své nemalé dukáty chce dostat.

Aby to nevyznělo blbě, tak kniha je na naše poměry výborná a „splňuje“ všechny parametry poctivého artbooku. Tedy na omak je příjemná (pevná vazba na křídě), na „očuch“ voňavá a do knihovny vyloženě výstavní (hutný počet stran spolu s rozměrem A4 by dokázal i menší sele umlátit). Tohle se vyloženě povedlo a je radost knihu zařadit k dalším, leč zahraničním titulům.

Problém je však v obsahu, kdy jde velmi ocenit nejen výtvarnou stránku, ale také jistý „punc“ dějepravy a historické studie, kdy jsme v malých dávkách doučování o historickém pozadí hry v souladu s naší historií. Za tohle potlesk celému týmu. Ale jak Andy popisuje, po pár desítkách stran se člověk v popisu měst a vesnic ztratí a je mu více méně jedno, zda se pohybuje ve Skalici, nebo genericky podobné Úžici o 100 stran dále. Hru jsem ještě nehrál, ale velice mi zde chybí část o nepřátelích, detailnější UI a dalších segmentů hry, které by si jistě zasloužili více prostoru. A přitom mnoho herních artbooků nejen z dílen DarkHorse ukazuje funkční vzory.

Nicméně je to drobná „výtka“, kterou spíše uvidí „zkušení“ artbookáři, než fanoušci hry, pro které je tohle primárně určeno. Tahle poctivá česká cihla se v knihovně rozhodně neztratí. A k jejímu čtení mi více než poslech OST ze hry sedl se svými slovanskými motivy perfektně OST prvního Zaklínače. Správně vybraná hudba požitek ze čtení nejen artbooku vždy pozvedne na vyšší úroveň.

2 17.10.2020

Kdo by netoužil opět putovat bájnou Atlantidou a prožívat další skvělé příběhy, jako tomu bylo po boku krále Kulla. Anotace k příběhům Elaka k tomu přímo vybízela a tak jsem se s chutí do dávných časů opět ponořil, abych opět prožil skvělá a jednoduchá dobrodružství, kde každý ví, kdo je klaďas, který čaroděj dostane přes fusatou hubu a kterému bohu zavřeme dveře do našeho světa před chapadly. To vše kniha poskytne, ale ne v té „Howardovské formě“, kterou bychom čekali.

Problém je jak v samotné délce povídek, kdy se na velmi krátkém rozsahu snaží Henry nacpat všechny možné ingredience podobných Conanovských dobrodružství, ale pro mne také ve světě, do kterého je putování Elaka vsazeno no a pak také samotné postavy taky moc bodu k plusu nezískají. Elak je takový nijaký, jeho v předmluvě představené skvělé schopností s rapírem nejsou nikde využity, souboje vyhrává většinou díky zásahu přátel na poslední chvíli (oblíbený teleportující se druid Dalan s blesky na počkání) nebo tím, že prostě uklouzne a uhne blížící se ráně. Jeho souboj s Conanem by byl velmi rychlý. Jeho pravá ruka, notorický alkoholik Lykon, není zábavný ani trochu, spíše směšný a časem v jeho ožralém stavu až otravný. Ostatní postavy se příběhy jen mihnou, bez zanechání nějakého kouzla osobnosti či vlastního přínosu. A tolik nutné doplňky v podobě nebeských krásek oblečených do jemné látky, jež zdůrazňuje její úžasné křivky na slonovinově bílé kůži, jsou zde jen nezajímavým komparsem.

Do povídky Hromy za rozbřesku Henry nacpal snad vše, co daný žánr nabízí (exilovaný král, zahozené dědictví, dávní bohové, skryty národ, námořní bitvy, souboje čarodějů, epický střet armád…), čímž se některé klíčové věci odbyly na pár řádcích, kdežto jiné dostaly zbytečné moc prostoru. Teleportování přes celou zemi bylo taky zvláštní a ne jen v této povídce díky přiložené mapě to úplně ne vždy geograficky sedělo, což zážitku taky nepomáhalo.
Plémě Dagonovo byla kratší kompaktnější povídka, ve které bylo sice mnoho hloupostí a nelogičností, ale fungovala. Třetí povídka Za Fénixem, je taky příjemná jednohubka, která mohla mít více prostoru a rozvinout tak mytologii kolem umírajícího krále a jeho bohů. No a poslední povídka Dračí měsíc byla inu nejlepší, přinesla zajímavé prvky („Jezerní paní“ z dob „před-Atlantidských“), nějak završila Elakovo putování za svým dědictvím a zbavením Atlantidy ultimátního zla a rozloučila se i s pěkně hořkosladkým koncem, který dodal povídce punc toho pravého dobrodružství, tajemna a smutku. V tomhle duchu měli být i ostatní povídky a sbírka by se vedle Kulla nemusela vůbec stydět. Takhle zůstala na půl cesty s ožralým Lykonem a nezajímavým Elakem.

Drobou výtku bych měl k tomu, jak Henry pracuje s „časovou osou naší fiktivní historie“, neboť míchání Atlantidy s Vikingy a jejich bohy, Cimmérií, Stygií apod. tam prostě "ještě" nepatří a celkem to narušovalo putování Atlantidou. Díky poslední povídce lepší průměr, ale vracet se k tomu bude asi málokdo…

2 04.05.2020

***Conan na ni s obdivem pohlédl: „U Cromových kostí! Možná že nějaké to prodlení na cestě bude stát za týden vězení!“***

Další sbírka povídek nejlepších pokračovatelů Howardova díla, která minimálně pro mne přináší obrovský bonus v podobě výňatků z nemedijských kronik, jež každou ze sedmi povídek uvádí, ale zejména rekapitulují Conanova dobrodružství a putování mezi povídkami s odkazy na známé povídky. Častokrát jsem si říkal, že nic víc by nebylo potřeba, tyhle pasáže měli říz, jako sprite s kapalným dusíkem. Kolekce tak výborným způsobem pracuje s Conanovou minulostí a budoucností.

***Vždycky žil podle toho, co přinesla přítomnost, a nechal budoucnost, aby se postarala sama o sebe.***

Povídky nás zavedou do všech možných krajů a jejich rozmanitost je skvěle vyvážená (hororová Legie a lidé z vrcholku, „stealth“ Stíny v temnotách, krádeže pokladů, námořní výprava pro drahokam ve věži nebo „pokračování“ s Pikty po masakru za Černou řekou). Snad jediná povídka mi zanechala pachuť zkaženého vína v krku a to bohyně ze slonoviny, která se do té krasojízdy hodila stejně tak, jako stará bába „ubytovávající“ bohyni v sobě. Spláchne se to lepším vínem a čte se dál.

*** „U všech ďáblů, kdo vám dal právo rušit mě v pití?“***

Příjemně stravitelná jednohubka, která utekla rychleji než Rann na černém hřebci legií mrtvých.

2 18.02.2020

Budiž. Od dvojice Sprague – de Camp jsem četl mnoho Conanovek, ale nebýt jejich jména na obalu, tipl bych to na jiného autora. Zápletka není úplně špatná (Conan si chce zkrátit nudnou službu jedním příjemným večerem, ale naběhne jedné buchtě jako školák pod tatrovku na přechodu, což ho zažene do vzdálených hor k mnohonohému chlupatému bohu), jen to zpracování a naroubování na Conanovský charakter mi zde vůbec nesedlo.

***Conan rozhodil ruce. „Mitra nás chraň před chytrými ženami, které si plánují život jako generál bitvu! Polovina radosti ze života spočívá v tom, že člověk neví, co ho čeká příští den a bude-li vůbec naživu.“***

Conanovi je zde lehce přes dvacet, takže zkušeností úplně moc nepobral, ale aby mu zde byl rovnocenný soupeř kdejaký nýmand s mečem v ruce, nebo že ho překvapí a dostane na lopatky každý šarlatán, to už se mi četlo hůře.

***Kdyby se s ní vážně zapletl, určitě by ho jako válečníka zničila. A proč už teď, když bylo na světě stále ještě tolik míst, která neviděl, a tolik dobrodružství, která nezkusil?!***

Kapitolou samou je pak jeho dráha profesionálního kováře, kde si za zvuku bušících kovadlin představuje rodinnou idylku s chrámovou tanečnici Rudabeth. Ženy jsou nedílnou součástí jeho dobrodružství, zde to však místy připomínalo díl z TV show „Kovář hledá družku“.

***Conan zavrčel: „U všech Cromových ďáblů, děvče! Pokoušíš se mě předělat? Tak to tedy ne!“***

Příběh je naštěstí krátký a uběhne dříve, než bys ukoval podkovu, ale jedná se o čistý průměr, který neurazí, ale ani nenadchne.

***Ti, kteří znali Conana jako muže ze železa, tvrdého a nemilosrdného, muže, který myslel především sám na sebe, by jistě užasli, kdyby ho spatřili plakat v téhle příšerné márnici, nevšímavého k okolnímu nebezpečí.***

2 10.09.2019

Rozporuplné pocity mám po dokončení této neskutečně dlouhé Conanovky. Víceméně se dá podepsat BroDan-úv komentář, s čímž kdokoli, kdo má za sebou mnoho Conanovek, nemůže nesouhlasit. Asi bych nevěřil, že se budu přemáhat do dalšího čtení jednoho z mnoha Conanových dobrodružství, když anotace slibovala fajnové dobrodružství.

Inu, řekl bych, že autor chtěl nacpat do tohoto světa příliš mnoho a místo zábavného úvodu, kdy má následovat spanilá rubací jízda se dostavil utahaný úvod, přecpaný postavami, které se pletli po chvíli víc než děcka na metalovém koncertu, příběh byl zasazen do nudného prostředí výběru nového vládce horských kmenů, z Conana udělal autor neschopného jelimana, schopného ožrat hubu ze dvou decek levného vína, ale přitom si zachovat reflexy hodné Spider-mana a v mezičase si vydělávat kovářstvím a po slíbených ghůlech ani stopy. Místo nich se nakonec dostavili nějací hybridi Gorilo-pštrosů z historií sahající až do samotného Acheronu (za takový původ by se styděl i orangutan po lobotomii) a překombinovaná hra na přechcávání, která patří do jiných příběhů.

Dojem z knihy zachraňuje poslední třetina, kdy tempo dostane pořádný spád, nešetří se krví ani mrtvolami a dostane to jakž takž závan poctivé Conanovky. Co však naplat, když se k tomu musí protrpět to bahno předtím? Ale co už, jak by řekl Conan na hloupou otázku:

„Proč bys ale odcházel“ zeptala se náhle.
„Proč? Proč muži odcházejí?“ Pokrčil Cimmeřan rameny a odpověděl si sám. „Za něčím jiným, lepším, větším…“

2 22.12.2016

Další z mnoha „fiktivních“ dějepisů, které by bylo škoda minout. Což vzhledem k informovanosti na webu a zdejšímu zastoupení mezi čtenáři může být pravda. Série Halo, která slaví svůj úspěch zejména na konzolích Xbox má za sebou téměř 20-letou historii (první herní díl vyšel roku 2001) a od té doby se dalo do tohoto universa zavítat v 10 hrách, které rozvíjí příběh lidstva ve 26. Století a to hlavně díky stěžejní postavě celé série – postavě Master Chiefa.

Tenhle průvodce příběhem tak pokračuje v trendu, který používají jiná studia, která ke známé značce vyrábí další merchandising a hrne ho na trh pro své fanoušky. A proč vlastně taky ne, že ano? Stejně jako letošní první díl kronik světa Warcraftu ,tak i zde si projdeme kompletní historii Halo vesmíru, od prvních stvoření, která formovala vesmír a jejich obyvatele až po dění posledního herního dílu (Halo 5) a knihu ukončíme náznakem toho, co nás čeká příští rok ve hře Halo Wars 2.

Kniha je celkem obsáhlá, rozdělena do 5 hlavních kapitol a i když některé události jsou zde popsány velmi stroze, tak celkově se jedná o perfektní materiál pro fanoušky tohoto světa. Samotná minulost, o které se píše zatím v u nás nepublikované trilogii (The Forerunner Saga) je zde konečně trošku rozepsána dopodrobna a my tak konečně víme, jak to bylo se starodávným lidstvem, Floodem, Forerunnery a dalšími. Navíc je kniha doplněna pěknými náčrty bojových lodí a obleků a skvělými ilustracemi od mnoha odborníků, které podtrhují veškerou válečnou minulost, ve které je tento příběh zasazen. Mnoho obrazů nechá čtenáře se vyloženě kochat tím vyobrazením dané situace a podbarví perfektně danou událost.

Kniha potěší i samotnou cenou, která je ve srovnání s konkurencí víc než příjemná (např. cena u stejného typu knihy ze světa Mass Effect je úplný výsměch). Co už však nepotěší a je velký problém si na to zvyknout je veškerý překlad originálních názvu z angličtiny do češtiny (ať už se jedná o rasy, lodě, bojové operace, planety apod.) Číst to bylo často utrpení, a když se v jedné větě objeví tři podobné překlady, tak se nejeden znalec ztratí. Nechat to v originálu, nebylo by knize co vytknout. Takhle sebou překlady nesly i klasické korektorské chyby, ale to už je škoda zmiňovat.

Celkově jsem však rád, že podobné knihy vznikají a najdou si k nám cestu.

2 29.10.2016

Po výborném úvodu do postapokalyptického Metra roku 2033 jsem se těšil na pokračování velice. Navíc doprovod ve formě dvou výborných PC her natěšení ještě umocnil. Glukhovsky perfektně v první knize vybudoval a přivedl k životu netradiční prostředí, ve kterém jsme sledovali životní pouť mladého Arťoma mezi zbytkem lidské populace (co se děje a zda vůbec něco za Uralem, to si můžeme jen domyslet). Od pokračování jsem tedy logicky očekával pokračování příběhu Arťoma ve chvíli, kdy se vypořádali s „hrozbou“ temných.

Místo toho se děj věnuje okrajové postavě z prvního dílu a tou je Hunter, ze kterého se bohužel pro mě (což dle komentářů ale není asi jen můj problém) stal velmi nesympatický kretén, o jehož život jsem se v průběhu čtení nemohl zajímat méně. Navíc změna psaní, kdy se do cca poloviny knihy čtenář lehce ztratí při čtení různých příběhu, které rozvíjí linky jiných charakterů, aby se v cca polovině mohli potkat, také zážitek z čtení příliš nezlepšuje. Když si k tomu přičtu ještě místy (rozuměj stanice metra) nesmyslně „božské“ a nepřemožitelné mutanty a odbytého Arťoma, ze kterého je nyní spíše takový poslíček než ostřílený veterán z prvního dílu, závěr je spíše zpackaným rychlokoncem bez žádné katarze a pořádného vyvrcholení, tak tu máme mírné zklamání. Což je škoda, neboť svět metra je v první knize výborný a dobrý autor by z tohoto prostředí vydoloval lepších příběhu spousty.

Komu není PC hrací scéna cizí, tomu rozhodně doporučuji odehrát Metro: Last Light, což já osobně beru za plnohodnotné pokračování prvního dílu s Arťomem v hlavní roli.

2 05.07.2015

V podstatě lze jen souhlasit s předešlými komentář. Výborně „jednoduše“ (i když ta poslední kapitola mě s pertubacemi trošku ničila) popsána historie a budoucnost vesmíru, rozebrána problematika černých děr a jejich využití jako dopravního prostředku (zdravím hvězdnou bránu) plus srozumitelně popsány Einsteinovy „milníky“ fyziky (teorie relativity a kvantová mechanika) takovým způsobem, aby se čtenář se zájmem o astrofyziku a „mechanismus“ vesmíru dověděl něco nového a nemusel přitom studovat doktorát z fyziky v oblasti plazmatu a jaderné fúze (:

Bonus Hawkingova dětství a jeho studijních let v úvodních kapitolách čtenáře o to více vtáhne do děje a s nabitými informacemi ho pustí až po poslechnutí poslední desky…

2 16.10.2014

Změna autora na postu pisatele knih z ME vesmíru přinesla klasicky „průměrnou“ kvalitu knih z této série. Není to vyloženě špatné, subjektivně o fous lepší než předchozí díly (Vzestup a Odveta) této „trilogie (první kniha uvádí Davida Andersona a jeho partnerka Kahlee Sandersovou, ale druhá a třetí se motá kolem Cerbera a jeho experimenty s Reaperskou technologií na Greysonovi) a i když se počátek celkem táhne, tak poslední třetina celkem sešlápne plyn.

Opět jsou zde „neduhy“ z minulých dílů typu krásně naplánovaná akce malým gangem a její svižný průběh, aby ji o pár stránek nahradila stupidita, kdy se role obrátí a útočníci jsou smeteni vskutku podobně geniálním plánem. Fanoušky potěší rozšíření historického pozadí některých postav (např. Leng, i když jeho nesmrtelnost navzdory nakládačce, kterou fasuje v průběhu celé knihy je už otravná) a narážky na hru, někoho na druhou stranu (např. mě) celkem naštve rychle splácaný konec, kdy se během dvou stran rozloučíme s nejednou z hlavních postav velmi odbytým způsobem. Kolem a kolem se však jedná o příjemné počtení z tohoto vesmíru.

A teď, když už máme pár knih venku, tak poprosím o masivní, epickou a akcí nabitou trilogií, která nás zavede do galaxie před mnoha cykly (takový boj Reaperů s Protheany nebo úplně první cyklus, kdy Leviatani byly „přechcání“ svým AI, bych bral okamžitě). Mnoho jiných světů takovou trilogii má (WarCraft, StarCraft, Halo…), tak proč by to nešlo zde?

2 31.07.2014

Odveta za události odehrávající se v knize vzestup, čímž je jasně určeno, komu je kniha určena. Nyní už nejenom hráčům, ale i čtenářům, kteří mají minimálně Vzestup načtený. Děj se totiž odehrává 2 roky po událostech v knize Vzestup a na scénu vrací všechny hlavní postavy (v pár větách se dostane i na Gillian) a přidává konečně spousty nových lokací (Omega, základna Záhadného, Citadela…), cestování vesmírem a konečně i větší zapojení Reaperu (fuck smrťáckým názvům), když se v rámci provázaní s „běžící“ herní trilogií dostáváme téměř na konec Shepardovy cesty. Kniha je čtivá, děj pěkně odsýpá a ždímání korunek může pokračovat.

Jedinou velkou výtku mám ke všem těm přestřelkám a útokům jednotlivých frakcí na sebe, kdy se během chvíle efektivně vystřílí jedna frakce za použití brilantně naplánované akce a taktiky, aby vzápětí dostala na prdel druhou stranou za použití neméně podobné taktiky (zdravím Omegu-squad, Turiany a hlavně Kai Lenga a Záhadného). Tohle mi rvalo „oči“…

2 20.07.2014

Krapek horší než prvotina Vzestup cíleně zaměřená na hráče, kteří mají za sebou nejlépe první dva díly her. Jak píše tomas5327, nedokážu si představit čtenáře nepolíbeného hraním her Mass Effect, který by se měl knihou prokousat do konce a na konci ji nechtít použít jako ubrousky na grilování.
Proti Vzestupu se malinko přitvrdilo v akci, přimíchalo se do děje trochu intrik a více ras (opravdu bonus za Kvariany), ale jak je všude uvedeno, jedná se o „doplněk“ pro hráče, který bohužel nijak extra neobohatí fanoušky informacemi z tohoto vesmíru. Slušný průměr pro hráče…

2 20.07.2014

Zjevení není vyloženě špatné, jak by se mohlo z komentářů zdát a jako prvotina v písemné formě slouží jako doplněk k univerzu Mass Effect víc než dobře. Více méně se jedná o prequel k prvnímu dílu herní trilogie Mass Effect, jež vysvětluje historické pozadí některých postav z uvedené hry.
Pro nehráče by se teoreticky mohlo jednat o příjemný vstup do tohoto vesmíru, i když v porovnání s knihami založenými na jiných herních značkách by tento kousek nevyšel s příliš vysokým hodnocením. Každopádně se jedná klasicky o příjemné zpestření na dva večery, jež nedotčené buď vtáhne, nebo kompletně odradí od skvělého „živého“ vesmíru značky ME.
Poslední strany knihy jsou velmi příjemným propojením papíru s digitálním světem na monitorech (:

2 20.07.2014

Představa entit, jež hrají cink s galaxiemi stejně jako mimozemšťani na konci Mužů v černém je lákavá a netradiční (nejde o klasickou dominanci a vyhlazení…) a jejichž vnímaní lidí, pokud je vůbec zaregistrují, je ekvivalentem otravného bzučení komára. Oproti tomu jepičí životnost lidí proti „věčným“ nemá co nabídnout, leda by se dala krátká životnost prodloužit, ať se dá případná konfrontace doslova na konci všeho nějak pěkně vygradovat. A to je relativně problém, protože jednak s hrdinou Viktorem přeskakujeme jednotlivé éry lidské kolonizace, jako by to byla jízda výtahem zážitkovým parníkem, kde každé patro představuje jiný typ zábavy/času/geopolitického uspořádání a jednak kromě Viktora nedostane žádná jiná postava pořádný prostor a hloubku, aby se do vyprávění a celého problému nějak výrazněji otiskla. Takže působení důležitých postav (otec, rodina, děti, milenky…) vyjde do ztracena, protože následující kapitolu jsme o mnoho staletí v budoucnu a často nestojí ani za zmínku, jak dané postavy dopadly. Logické, byť nijak příjemné. Nicméně blížící se finální konflikt mezi Wan-Toem a Viktorem (potažmo lidstvem, které v té době ještě zbude) bude jen načrtnut (stejně jako konec trilogie Problému těles (inspirace zejména ve Vzpomínce je jasná) a zbytek nechť doplní naše fantazie. Cože je škoda, protože kniha má spoustu skvělých momentů a nápadů (např. kolonizační lodě se rozebírají postupně jako základní stavební materiál při kolonizaci…) a chtěl bych si přečíst, jak měl autor finální konflikt s těmi božskými, ale v základu dětskými entitami vymyšlen.

1 03.09.2024

Tak jak mi Knaakův styl psaní a vyprávění high fantasy příběhů seděl v podstatě od nepaměti a proto jsem se k němu vracel jako ke stálici a neřešil, do kterého univerza zrovna zavítám, tak zde jsem dostal první facku. DragonLance znám minimálně a začít rovnou trilogii o hrdých minotaurech nemohl být špatný nápad. Omyl. Anotace slibuje „klasické“ fantasy o boji proti nespravedlnosti zasazené do bohatého a živého světa. Stručný prolog nastíní absolutně nudnou a repetetivní historii Minotauří říše (aneb dobyvatel/otrok/hrdina/dobyvatel/otrok/zlobři/otrok), která nemá čím zaujmout a v hlavě nezanechá kromě hromádky jmen a střídání vítězných stran žádný větší dojem. Hned poté se rozjíždí události krvavé noci, která ukáže hrdé a mocné minotauří bojovníky v tom nejlepším možném světle – jako zbabělce, kteří za pomoci intrik a magie vraždí děti, ženy a starce, protože jsou hrdinové a nebojácní dobyvatelé. Pak už to jde z kopce, pár přeživších masakru uteče, nahání je různé skupiny, do toho se intriky balí do dalších intrik, teleporty a rádoby geniální strategické akce se dějí spolu s klasickými deus ex machinami snad každou kapitolu a do konce příběhu nás opustí těch pár postav, které něčím zaujaly, a měly potenciál. Konec knihy pak absolutně nenaláká na pokračování a navíc se kniha odehrává společně s trilogií Válka duší, jejíž události údajně ovlivňují a mají dopad na průběh minotauřích válek. No díky moc Knaaku, ale další dvě (potažmo pět) knihy ve společnosti těchto „hrdých“ válečníků rád oželím s naději v tvé zlepšení v trilogii Válka hříchů ze světa Diabla. Tihle Minotauří jdou z mé knihovny do exilu

1 13.12.2023

***Conan tiše vylezl zpod vozu, popadl nic netušícího muže ze zadu a položil mu ruku na ústa, aby utlumil výkřik, který by mohl upozornit stráže. Pak ho strhl k zemi a chtěl ho omráčit, ale zahradník se obratně uhnul a byl to Conan, kdo narazil nosem do hlíny.***

Conan bez Conana, respektive s x-Conany ve vedlejších rolích. Ti zdárně suplují nemehlo v hlavní roli, které Sean A. Moore omylem (jinak si nedovedu představit, kdo k tomuhle smetí svolil) poslal dělat ostudu pravému Conanovi do Hyborie. Příběh se snaží obsáhnout spoustu oblíbených premis klasického Conana, respektive heroic fantasy (temné mágy, dungeony s obludnými obyvateli temnot, stará božstva, pouště, chrámy), ale je to tak strašně špatně napsané a neuctivé k předloze, že prokousat se knihou do konce je vskutku úkol hodný odměny z rukou samotného Croma.

***Conan se shýbl pro meč a nešťastnou náhodou přitom stoupl do smyčky otěží***

Můj první odpad pro Conana, kdy jsem si myslel, že po cirkusákovi Conanovi z Pramenů Černé řeky mě už nic tak bolestně nepřekvapí. Má to však i pozitiva, protože díky těmto laciným absolutním brakům parazitujících na Howardově díle jde snáze docenit jeho genialitu a um s jakým Conana stvořil. Conana v podání Moora už nikdy více.

***Otřel si tvář právě včas, aby viděl, jak se k němu blíží rozzuřený zahradník s hrozivě zaťatými pěstmi Zahradník zvedl pěst jako kyj a praštil jí Conana přímo do tváře. Conanova čelist sklapla a jeho hlava odlétla dozadu, poháněna neuvěřitelnou silou úderu. Jak široký, tak dlouhý se roztáhl na tvrdou zem a myšlenky zmizely v temnotách.***

Když má Knaak o čem psát, je to radost číst. Druhý díl trilogie a formování světa konečně servíruje konzistentní příběh, který má jasně politicky rozestavěné strany, postavy hrají své party, tajuplná a dosti nejasná minulost tvůrců dostává reálnější kontury a děj má tak body, odkud a kam nás má provázet. Poctivá a svižná fantasy exkurze do nyní zajímavějšího světa (z pohledu dočtení dvou knih), kdy zadostiučinění dojde mnoho postav, cestování po novém světě představí ten pravý epický přesah lokálních půtek z Kodexu a zároveň nastíní věci budoucí. Jen škoda některých urychlených linek, zatlačení Drua do pozadí (jeho postava zde naprosto zbytečná) a otevření vrátek k novým světům a postavám, které zde vyklidí prostor stejně rychle, jako se na scéně objevili (a je to škoda, neb mají co nabídnout a dle informací k Dračí říši se zde jen představili, aby se jejich integrace do světa vytáhla v knihách mimo tuto trilogii). Takto prostřední díl mohl být epičtější, popř. fungovat samostatně s hlubším dějem. Odskok od 1. dílu v podobě 15 let je totiž jediné napojení na úvodní Exodus, čímž se koncept trilogie úplně nenaplnil a zároveň se rozumně uzavřel vše podstatné, bez otevřených vrátek. Tak uvidíme, co nás dále čeká…

1 26.05.2021

Nalajnované koleje svatbou jsou dány a dvojka v nich pevně jede. Základní kámen příběhu o cestě za pomstou a spravedlností v kulisách temnějšího středověku okořeněném prvky fantasy by v podání Joda a Lia mohl vytvořit famózní zážitek. Místo toho se vše dobré, ale hlavně špatné ze svatby přenáší i zde snad v mnohem větší míře. Neskutečně nesympatické, od narození zparchantělé postavy, které se snad trénují na soutěž „ultra svině“ stěží zaujmou a získají plusové body. Kapitola sama o sobě je král Alvar, který idiotismus zvedá na úplně novou úroveň. Navíc věci, které platily ve svatbě, zde jaksi neplatí (viz mrtví pozorovatelé) a aby fantasy nebylo málo, přimícháme do tohoto mišmaše klasické „klanové války“ z Underworldu. Vznikne neskutečný bordel, který zachraňuje Liova kresba, která mnohdy evokuje pocity listováním Serpieriho Druuny či děl mistra L. Roya. Takže ano, stejně jako svatba se jedná o vizuální žrádlo, které však při bližším omaku smrdí až na kost a nechává v hubě po konzumaci zkyslou pachuť promarněné šance, kterou ani jeden hodný „vlček“ nespasí. Tohle dílo se mi v knihovně ani vedle artbooku jiných mistrů nemůže zabydlet a proto pomaže jako ho*** z lopaty vykládat historii trotla Alvara o knihovnu dál…

1 20.12.2020

Ve velmi skromné a malé vesničce, která leží na severu u úpatí Anladských hor, dělá někdo místním obyvatelům pořádný bordel na polích. A jelikož je na tento úkol rychtář krátký, sežene si na pomoc ze vzdáleného Enderonu partičku dobrodruhů, kteří by se škodné mohli mrknout na zoubek (pokud jim nějaký v hubě zůstal). Na pořádný příběh je zaděláno a nyní se díky této skromné „knížečce“ můžeme vypravit na rozšiřující dobrodružství po vzoru D&D ke hře Stín meče. Pravidla jsou srozumitelně popsána, jednotlivé postavy, rasy, jejich denní činnosti, vztahy mezi rasami (elfové, goblini, vesničani…), to vše zde každý správný dobrodruh najde a zbytek, pokud se rozhodne misi přijmout, bude už cistě na jeho rozhodnutí, kudy bude svou družinu za vytouženým cílem, tedy osvobození vesnice od škodné na polích, směrovat. Příjemně jednoduché RPG „DLC“ k papírovému hraní na hrdiny, které potěší i dětskou vizualizací jednotlivých příloh a celkově je jednodušší než čtvrteční nákup v Lidlu.

1 31.08.2020

*** Rúžáka kulka srazila na zem a mozek, zasažený směrem od podbradku, vycákl roztříštěnou lebkou. O podrážky mých bot něco plesklo. ***

Další z místních „Kulha-like fiction“, která je zbytečně schovaná někde v koutě. A přitom má rozhodně co nabídnout. I když jak se to vezme. Kniha trpí „rozdělením“ na dvě poloviny, které jsou dějově a žánrově dost rozlišné a to se podepíše dost na kvalitě. První půlka nás seznámí s celkem nezajímavým Arthurem, který maká jako „nájemná síla“ pro tajnou agenturu (popř. toho, kdo zaplatí víc než štědře) a zrovna dodělal kšeft tykající se italského mafiánského bosse Canossiho. Než však skončí soudní přelíčení, dostane Arthur pořádný kopanec a kulky se na něj začnou sypat odevšad. Je frajer trénovaný a dobrý programátor, takže to ho moc netankuje. Horší už je to s tím, že jeho pronásledovatelé po dávce ze samopalu ne a ne zhebnout.

Následuje celkem přiškrcený popis naší Pražské kotliny a „postapo“ světa, kde se děj odehrává a to je první kámen úrazu. Jako by kniha nevěděla, kam patří. Máme tu jasně vykreslený svět, kde proběhl „Exodus“ (o němý se více nedovíme) a následně se zformovaly vlády, nové verze EU a jednotlivé gangy plné vylepšených lidí a podobné sebranky. Takový CyberPunk. Arthur se v tomhle světě pustí do pronásledování svých lovců a skáče příběhem a světem jak ožralá kulička v pinballu - není to špatné, ale ani nijak extra dobré.

Zlom přijde v druhé půlce, kdy dostane nakládačku od Švédských upírů a před nepěknými pokusy ho na poslední chvíli vykopnutím dveří (takových deus Ex macine tam bude nespočet) zachrání novodobá verze Gimliho a Legolase. Arthurovi je ve střípkách vysvětlen zcela nový svět se svými obyvateli (zde se snad dostaví i Opičí král, Shang Tsung a další…) a je na něm, aby v rozehrané partii bohů odehrál svůj part, nebo natáhl brka na jednom z operačních stolu. Tahle část je z ranku „Vládci strachu“ a potěší každého, kdo si rochní v takových brakových četbách. Mluva je řádně ostrá, vtipů přehršel (i když některé jsou víc než mimo a dávat přirovnání za každou druhou větu je někdy dost otravné) a člověka načrtnutý svět chytí a chce se o něm dovědět více.

***“Je-je-je tu hro-hrozná zima!“
„Tak leť rychlejc, ať se zahřeješ!“***

Což je za mě největší problém této knihy, protože byť avizuje a tváří se jako první díl a stejně tak i končí (na konci je „Cliff“ jak prase), tak druhý díl nikde není a vzhledem k době vzniku první knihy pochybují, že kdy vyjde. Na úvod by se hodilo varování, že je to s příběhem a jeho ukončením jako s hodně špatně přerušeným sexem, kdy musíte zdrhat nasr*** oknem pryč…

**Lo-Pan stál za mnou v nějakém svátečním habitu. Vypadal jako buzík z čínskýho komiksu. ***

1 14.08.2020