t_gon komentáře u knih

Ani 50 let starý zub času se nepodepíše na kvalitě vyprávění příběhu Barbara Conana. Vizuál sice postrádá velkolepost větších formátů a barvy, ale zde je důležitý obsah který má neskutečný říz. Povídky jsou krátké stručné a hlavně úderné, což je základní esence barbarových příběhu. Vedle moderních zpracování příběhu Barbara Conana vypadá tahle kniha jako chudý příbuzný, ale o to tady nejde. Důležitý je obsah a ten píše. Osm krátkých povídek vycházející z originálu Howarda, je zpracována dokonce i jedna jeho báseň. I když si vizuál nedrží stejnou kvalitu v rámci celé knihy (větší detail u jednotlivých povídek), tak se tyto drobné chybky dají odpustit a užit si původní příběhy v archaickém provedení do syta.

*** „ Ani nyní nemůže Conan vysvětlit, co ho sem táhne… a snaží se zachránit život dívce, kterou sotva zná… nebo při tom pokusu zemřít… ale její mladé rty byly měkké a teplé… její smích jako stříbrné zvonky…“ ***

6 24.10.2021

Téměř vše bylo řečeno. Dokonce i věci, které se v průběhu přípravy knihy nehodily (výkřiky a negativa na netu). To jsou však Staré pověsti České a nyní se jde už pouze těšit z tohoto špalku. Autorského kompletního špalku, který je přeplněn vynikajícím čtením a jako bonus přidává přes 100 stran bonusů. Ale bonusů s velkým B (žádná standardní galerie obálek, ale komplet "analýzu" všech hlavních postav, které tahají štětcem v pozadí, abychom my mohli třímat v rukou takto skvělé dílo, všechny procesy tvorby (např. náhled na Zackova tabule plánu děje je něco, co bych např. očekával u Martina při tvorbě kronik Západozemí…)) a mnoho dalších. Neskutečná paráda a troufnu si tvrdit, že tohle na našem komiksovém rybníčku nemá obdoby.

Přístav perfektně ukazuje, jak je hodně blbý nápad udělat si z naší krásné modré planety meziplanetární benzínku pro kolemjdoucí obchoďáky z "galaktického cechu obchodníků" a jaká negativa to může výměnou za skok na "Průmysl 5.0" přinést. Aneb zamávejte budoucí svobodě a střežme se rozmarů turistů z dalekých končin galaxie, kteří likvidaci obyvatel a měst nechápou jako nutné zlo (zde silná připomínka na Schindlerův seznam a ranní procvičování ve střelbě). Funguje to perfektně, ta hrozba někde na pozadí skrytá za dobrými úmysly, kterou vláda potlačuje a propaguje veřejnosti mírněji s nadějí na zisk. Jediné, co mi zde nějak "chybělo", bylo globální zapojení jiných vlád a států. Těžce se pracovalo s myšlenkou, že pouze ESA rozhoduje za všechny zvěrstva páchané gildou po celém světě a nezodpovídá se nikomu. Kresba sedla, postavy také a nejvíc mě tak mrzí cliffhanger na konci. Sice může slibovat další exkurzi do tohoto světa, ale dokázal bych si představit dovětek v podobě jednoho/dvou sešitu, kdy v krátkém časovém okně vidíme, jak naše nepodvolení se mimozemšťanům, nedopadlo dobře a nyní si "užíváme galaktického nevolnictví". Holt ne všechny návštěvy končí happyendem. Uvidím, zda se Zack do přístavu ještě vrátí.

Zatmění je další parádní žrádlo, které servíruje depresivní četbu. Aneb co se stane, když naše životodárné Slunce přepne do režimu RAW grilování. Délka potěšila, opravdu něco jiného než všehršel okolních "žiletek" a člověk tak dostane pořádně rozsáhlý příběh, který nenudí a zaujme. Jak bylo zmíněno, chvíli trvá, než se rozjede hlavní linka, ale beru to jako klidný úvod představení světa, postav a podmínek, za jakých lze v tomto novém světě přežít a fungovat. Co mě neskutečně překvapilo a snad jsem zaregistroval poprvé v komiksech je sekvenční způsob vyprávění na velkých panelech, což jednak dodá "filmový" záběr na panely, ale zároveň skutečně "rozpohybuje" postavy a dodá dynamiku do vyprávění (např. 551, 567 nebo 575). Společně s technikou změny fokusu (rozostření) na detail postav (např. 671) to dělá netradiční dílo, které jako by umocňovalo to peklo, které Slunce rozpoutalo. Ono ostatně i panely na vyprahlé krajiny, jsou prezentovány "chcíple" bez barev, kdežto podzemní části jsou často až přesaturované. Tyhle rozdíly jen ukazují, že v příběhu máme světa dva. Naprostá paráda, ke které se budu rád vracet.

Kolem a kolem je to parádní dílo, které po všech peripetiích, bylo radost podpořit a určitě MB děkuji za jejich práci. Na takové kousky je na našem trhu jistě místo a věřím, že i hlad a nyní, po této těžkopádné rozcvičce, kdy si MB vyzkoušely, kde na ně číhá banda škrten (či Dobby, který hází klády pod nohy), se může proces zrychlit a vy tak prosím do nás perte takových knih několik ročně. Dekuji

6 03.06.2021

Dracula je pojem a silná osobnost, která se z knih dostala i do jiných médii a zpracování. I v komiksu se již objevil mnohokrát, mám tedy důvod sáhnout po dalším zpracování? Mohl by komiks dobře zachytit podstatu příběhu, způsob chování, mluvy, tradic, izolovanosti vzdálených koutů světa v dané době a další prvky? George Bess se o to pokusil a naservíroval téměř výborný počin. Už jen způsob původního románu by šel velmi těžce převést do grafické podoby (deníky, telegramy, chronologická roztříštěnost), proto došlo k určité redukci děje, způsobu vyprávění a taky menšímu upravení závěru, kdy dojde na splacení dluhu se samotným hrabětem. Nutno říci, že tenhle konec mi přišel možná lepší/efektivnější vzhledem k obrázkům, než v původní knize. Nicméně to, kde Bess exceluje a dodává neskutečně mistrovské věci, jsou jednoznačně exteriéry (Karpaty, plavba Deméthera, hřbitovy), kde mistrně míchá gotické prvky s melancholií a vše podtrhuje fantasy podkresem (doporučuji při četbě pustit Nox Arcanu, to je četba úplně jinde). V komorních scénách už je to trochu slabší, nicméně pořád nadstandard, kdy je schopen perfektně vykreslit do detailu i nejmenší emoce postav. Zkrácení některých pasáží zamrzí (plavba), protože zde bych více panelů uvítal, ale co už je horší a co neskutečně kazilo kochání z panelů je "vynikající" nápad "orámovávat" panely. Což úplně hyzdí ty pompézní výjevy (př. epický přechod dvojstrany s lebkou na str. 23 a pak prasácké linky přes hřbitov str. 12 - 13). Tohle rozhodnutí by se mělo trestat, protože při prvním uvědomění si těchto linek, je člověk do konce knihy nepustí. I tak se však kniha povedla a i díky velikosti se dá příběh Draculy vychutnat do syta i tam, kde jsou barvy úplně zbytečné.

8 03.06.2021

Chápu rozporuplné komenty tady kolem. Jako mou prvotinu od "Číny Mývala" jsem možná nezvolil úplně dobře, protože prokousat se první třetinou knihy, která byla nezáživná a prostě zvláštní (což je vzhledem k zasazení do světa Kolejmoří asi účelné), byl běh na hodně večerů. Když však člověk dostane pod kůži některé postavy, svět se rozšíří i mimo koleje a začne vyprávět mytologii světa na pozadí honby za pokladem, začne to být pořádně zajímavé. Ano, Mýval míchá všechny funkční ingredience klasických románů, ale okořeňuje to vše originálním "KolejoSvětem", který začne být hodně zajímavý a čtenář si s chutí užívá dobrodružnou jízdu ve skrytu parních a fúzních lokomotiv, které často končí na jídelníčku okolních zvířecích obyvatel "meziKolejí". Skvěle dobrodružství, kterému trvá, než nabere dech, okořeněné prvky hororu a hlavně obrovskou imaginací autora navozuje ten správný klukovský "feeling" při čtení. Zvláštní závěr (ve smyslu "zaplaťte dluhy vašich otců zdegenerovaným redneckům“) nijak knize neuškodil a navodil myšlenky, zda by takto mohla dopadnout někdy Země, nebo naše vzdálená kolonie tam ve hvězdách. Moc bavilo, znaky v abecedě si člověk rychle osvojí, číže četbu neruší a za zmínku stojí jistě překlad p. Žáčka, který si zde musel zažít spoustu lámaní jazyka. Tahle honba za krtkem sedla.

9 03.06.2021

Bezejmenný jezdec bez bázně a hany… a bez pořádného pozadí, pronásleduje bandu fanatiků, drsnějších než břitva v oku, kteří své brutální jednání maskují nevyhnutelnými politickými změnami. Tohle pozadí dává knize hlubší přesah a je to odklon od standardních „one man show“ příběhů víc než příjemný, ale i když je prostředí skvěle nastaveno a kresba je na vynikající úrovni, tak se s hrdinou nejde moc sblížit a užívat si jeho nadpřirozené investigativní pátraní na maximum. Westernu je u nás poskromnu, takže každé další dílo je vítáno, ale na maximum si to po vzoru např. Sykese nesáhne. Je potřeba počkat, co s příběhem předvedou Rufiáni a jak nám bude tajemný jezdec rozvinut s jeho tajuplnou minulostí…

7 26.05.2021

Když má Knaak o čem psát, je to radost číst. Druhý díl trilogie a formování světa konečně servíruje konzistentní příběh, který má jasně politicky rozestavěné strany, postavy hrají své party, tajuplná a dosti nejasná minulost tvůrců dostává reálnější kontury a děj má tak body, odkud a kam nás má provázet. Poctivá a svižná fantasy exkurze do nyní zajímavějšího světa (z pohledu dočtení dvou knih), kdy zadostiučinění dojde mnoho postav, cestování po novém světě představí ten pravý epický přesah lokálních půtek z Kodexu a zároveň nastíní věci budoucí. Jen škoda některých urychlených linek, zatlačení Drua do pozadí (jeho postava zde naprosto zbytečná) a otevření vrátek k novým světům a postavám, které zde vyklidí prostor stejně rychle, jako se na scéně objevili (a je to škoda, neb mají co nabídnout a dle informací k Dračí říši se zde jen představili, aby se jejich integrace do světa vytáhla v knihách mimo tuto trilogii). Takto prostřední díl mohl být epičtější, popř. fungovat samostatně s hlubším dějem. Odskok od 1. dílu v podobě 15 let je totiž jediné napojení na úvodní Exodus, čímž se koncept trilogie úplně nenaplnil a zároveň se rozumně uzavřel vše podstatné, bez otevřených vrátek. Tak uvidíme, co nás dále čeká…

1 26.05.2021

Druhý svazek kronik nás přibližuje ke známější a hmatatelnější (díky WII) historii světa Azeroth, což funguje mnohem stravitelněji a známěji. Není to však pouze o 1. a 2. válce, ale přibližně 1/3 knihy se věnuje zrodu a tvarování Draenoru, který si ve své komplexnosti a epičnosti může s Azerothem podat směle ruku. Možná mě i tahle část bavila v rámci WarCraft světa více, než doba, kdy přivandrovali Orkové a začli dělat bordel dle machinací Sargerase. Tam se totiž velice opakoval prvek „Deus Ex Machiny“, kdy co stránku čelí některá strana nevyhnutelné zkáze a vyhlazení, ale jako lusknutím prstu se běh zvrátí ve prospěch těch „zlých“. Číst tohle po 56 za sebou není zábavné, spíše ubíjející a těžko tak jde knihu přelouskat na posezení. Tahle drobná výtka však patří nejenom Orkům, ale i jejich předchůdcům. Některá pády civilizací a ras jsou pak ke škodě letmo zmíněny a odbyti velmi krátce, což zamrzí.

Mimo tuhle výtku se však standardně jedná o vymazlené dílo, které těžko hledá konkurenci v našem malém rybníčku na poli fiktivních dějin. Zpracování knihy, ilustrace, mapy, papír, to vše je prvotřídní a i kdyby někomu byla historie WarCraftu putna, tak i jen pro pokochání zraku poslouží kniha skvěle. Fandům pak doplní některé mezery (např. putování jednotlivých vojsk severními královstvími během 2. války je skvělá) a navnadí tak už na snad ne poslední svazek, kdy se začnou zúročovat všechny plány a přípravy Sargerase…

3 26.05.2021

Anotace nevím proč naladila na depresivní epickou sci-fi z konce věků. Tu jsem v knize víceméně nenašel, ale zato jsem byl odměněn mnohem více. To co Tchaikovský servíruje je mistrovská krmě o nespočtu chodech. Z počátku mi trvalo přijmout pravidla, která vedla ke stavu světa a zániku toho, co považujeme za "Zemi". Žádný posun směrem ke hvězdám, kam od pradávna vzhlížíme, nýbrž převážně pod zem a pod stromy, což je s počtem ubývajících stránek víc než jasné a tíha tohoto konce na čtenáře relativně dost dopadá. Anti utopie diriguje poslední město, degradace základních lidských vlastností a schopností, devastace lidí z pohledu fyzického "inženýrství" (pokud se těm vylepšením v knize dá takto vůbec říkat), diskriminace založena na kastovním systému a předání štafety "pánové zbylého tvorstva" za stěny měst nejen Macatharům, to jsou základní stavební kameny. Přidejme k tomu stěžejní část knihy z dob nevolnictví a "trpěné" rebelie v podzemí a máme rozumně a logicky vystavěny svět, ve kterém je radost sledovat počátek konce lidského rodu. Tohle vše podává Adrian neskutečně poutavým způsobem z pohledu hybatele děje Stefana, jemuž zdatně sekundují ostatní charaktery, kdy i ten největší parchant pod sluncem, je vykreslen do posledního puntíku a působí tak lidštějí, než bych kdy očekával (Gaki a Maršál si zaslouží knižního Oskara). Neskutečná lahoda, kterou nijak neruší spousty nezodpovězených otázek a načrtnutých linek, i když spin-off se Sergejem a jeho putováním bych si dal hned. P9 se s provedením knihy taky pořádně vytáhla, i když ten těsnopis by zvládl o trochu větší formát knihy. Depresivní vyhlídka na budoucnost, kdy ne všechny cesty ke hvězdám končí kolonizaci Solu, ale mohou znamenat zpětný chod proti Darwinismu…

8 21.03.2021

Alchymie je skvělá věc, takové bylinkářství, kdy se házením různých přísad do kotle čeká na výsledek. Ten může být otřesný, někdy však výtečný. A Tony je díky hadovi pán Alchymista, který z mnoha ingrediencí neudělal paskvil, ale bravurní dílo, jehož "kontury" vyzdvihuje impozantní kresbou, jejíž disproporce umocňují vizuál nad ostatními komiksy. Tahle surrealistická cesta Malého Prince do Faunova Labyrintu, kde jej očekává věrné komando obránců (jako vystřižené z mangy Claymore), jež je připraveno bránit pravoplatného krále do posledního zubu (vyloženě) by měla nadchnout každého milovníka netradičních děl. Tohle byla laskomina, která bude cortex cerebri trápit po dočtení stejnou měrou, jako káča na konci Nolanova Počátku. Zpracování knihy v podání CC do podoby kolosální semišové nádhery, by si zasloužilo ocenění samo o sobě. Skvost a pohlazení po duši náročnějšího čtenáře.

9 21.03.2021

Pokud bych měl knihu hodnotit optikou "hard-scifisty" tak se člověk pohybuje kolem absolutní nuly. Ten malý kluk, odkojený "ABíčkovskými" komiksy by šel zase s hodnocením až za horizont. Je tedy fajn, že se po 5 průletech skrz Sagittarius oba dohodly na průměru a svým způsobem si četbu užili oba. Není vůbec nutné znát předchozí eskapády posádky, protože decentní poznámky doplní mezery a to, kde logika a skoky v ději (prázdné a zbytečné kapitoly nemá smysl řešit) drhnou, tak vše vynahradí skvělá kresba (místy škoda jejího rozložení, např. v morovém období vazba knihy celkem zakryje to nejdůležitější), již by slušel důstojnější formát. Nicméně tohle skákání galaxií je při dobrém rozpoložení ideální pro ztrápenou mysl, která si chce odpočinout od všech těch relativit a kvantových mechanik a nechat se chlácholit čistokrevnou dětskou idylkou.

9 21.03.2021

Shindo vystihl podstatu příběhu svými pocity víc než trefně. Samuraj není příběh určen pouze milovníkům dálného východu, ale i všem těm, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku procesu šíření křesťanství mezi „barbary“ z východu, kteří víc než na duchovnu lpí na materiálně založeném bytí a pro všechny, jež vzhlíží k tomu ošklivému ukřižovanému muži, mají jen pohrdavé úšklebky. Příběh točící se kolem historické postavy samuraje Cunenagy Hasekury z počátku oslavuje Japonskou mentalitu a jejich tradiční způsob života na počátku 17. století. Jakmile však započne samuraj diplomatickou misi s otcem Velascem v rámci otevření Japonska světu, jejímž cílem se stane samotný Vatikán, začnou se pohledy na druhou stranu a životní situace jednotlivých postav přehazovat na „miskách vah“ a nejeden charakter si projde vnitřní proměnou, kdy ušlechtilé způsoby a cíle, nebudou tak jasné jak se zpočátku zdály a tradiční dělení (dobro/zlo, bílá/černá) se otřese v základech. Neskutečně dlouhá cesta z pohledu dnešních měřítek (samotné putování z jednoho konce na druhý se táhne roky) dokáže totiž rozvrátit pod tíhou zážitků a životních zkušeností i to nejsilnější přesvědčení, vžité způsoby života a tradic a dokonce i náboženské vyznání. Navíc dokáže vnést do pohledu milovníku historie země vycházejícího slunce další smítko na jejich ušlechtilou minulost a opět jen potvrdit, jak rozdílná je tahle kultura vůči okolnímu světu. I tradiční milovníci Japonska, jejich historie a zejména hodnot budou často na vážkách, zda si historické Japonsko přeci jen moc neidealizují.

Jakmile se diplomatická cesta začla vracet zpět k domovu a chýlit se tak ke svému konci, bylo mi těch postav líto, za vše, co museli během cesty vykonat a zažít a zejména pak za to, jak se jejich osudy blížili k cíli, který nemohli nijak ovlivnit. Závěr jen podtrhne to, co je z děje patné a zakončí tak příběh velmi silnou tečkou.

Endó napsal neskutečně silný příběh, který dá člověku vcelku emočně zabrat. Ale zároveň ho odmění silným zážitkem, skvělými postavami, barvitým popisem Japonska, detailním popisem plavby mezi kontinenty a dalšími lokalitami. A náhled pod pokličku neshod mezi Pavlovci a Petrovci, jež měli šířit křesťanství, byl pro mě novým zjištěním, který jsem neznal a který vnesl do příběhu další skvělý element. Úžasné dílo.

*** „Co bylo před čtyřmi lety považováno za dobré, se musí, pokud to dnes není k užitku, považovat za špatné. To je ušlechtilá cesta vládnutí!“ ***

Audio: nejpříjemnější audio na poslech, co jsem doposud slyšel. Hlas střídmý, klidný, vyrovnaný, podtrhuje melancholii celého příběhu, který bravurně doplňují tematické hudební podkresy na konci kapitol. Ba dokonce místy krákorají racci, či vrže lanoví. Tohle umocňuje poslech a při plném soustředění „přenáší“ posluchače téměř na palubu k posádce. Neskutečná paráda.

8 20.02.2021

Nadšením bych zde zrovna nehýřil, protože k tomu není žádný důvod. Chronologicky nevím, zda je tahle kniha rozjezd pouze série nebo rovnou celého světa DragonRealm. Ať tak či onak, je to rozjezd velmi pomalý, nezáživný, nic moc popisující a tematicky „nudný“ (nabízí se srovnání s epickou Knaakovou trilogií Válka prastarých z WarCraft světa, která uvádí genezi fantasy světa vynikajícím způsobem).

Díky malému rozsahu knihy se dá kniha (pokud se jedná o úvod, neboť závěr knihy je pěkně uzavřen a ničím neevokuje potřebu dalšího pokračování do podoby trilogie) rychle přelouskat, Knaakův styl psaní je dobře čtivý, takže zde problém není. Ale samotný svět nemá čím zaujmout, žádný pořádný popis jak světa, tak jeho obyvatel (pokud se nespokojím s tím, že Vraadové jsou prostě „Vraadové“), napojení na okolní říše v rámci světa zcela chybí, motivace jiných ras včetně strážců není pořádně vysvětlena a celé to působí jak mišmaš děcek na pískovišti v mateřské školce, kde si každá skupinka jede svoje „bugy“ bez relevance k ostatním „obyvatelům“ hrací plochy.

Samotné téma exodu (krásná paralela na naše nepřizpůsobivé občany), kdy hamižně a sobecky vyplundrujeme zdroje našeho světa a jakmile je vyčerpaný na kost, tak těsně před klinickou smrtí, půjdeme o svět (dům) dál je zajímavé, ale zpracováno velmi fádně. O úplně „z konceptu vytrženém“ prologu s Cabem je taky škoda mluvit, z anotací předpokládám, že se jedná o něco, co bude v dalších knihách.

Kolem a kolem nic zásadního, ale díky Knaakovi a vyloženě „high“ fantasy žánru, dá kniha krásně odpočinout od všeho kolem, kdy se mozek nemusí trápit jako u jiných složitějších nejen fantasy kousků a záležitostí reálného světa. Jako oddechovka posloužila výborně a i díky tomu se do dalšího dílu pustím velmi brzy. On ten Dru byl vcelku postupně sympatický a jeho osud a formování nového světa má jistě co nabídnout…

2 23.01.2021

*** „Brány se přesunuly,“… „Admirále, právě jsme přišli o dvě brány. A za jednou z nich byl celý svět plný lidí.“ ***

Téměř po 10 letech jsme se konečně dočkali zapojení další strany do stále expandujícího vesmíru téhle série, která nepoužívá „modrý hasák“ ani nepochází z naší soustavy. A tahle strana byla od začátku tajemnější než hrad v Karpatech a všichni věděli, že byla i mocnější, než dosluhující McDonald v bílém domě s jeho prstem na červeném tlačítku. Samotný vesmír a kolonizace nejen naší soustavy, ale díky prstencům také vzdálených koutů naší galaxie, je v každé knize minimálně perfektně zpracován, ale samotná epičnost galaktických proporcí tam pořád nějak chyběla. A konečně ji ti z „meziprostoru“ dodali v míře neskutečné. Za tohle všechna chvála autorům, jakým způsobem je jejich vstup na scénu představen a zpracován. Vše v rámci „uvěřitelnosti a fyziky“ dává rozum a působí to reálně. Navíc to sérii expanze vystřelí do nových výšin, protože tahle entita ukáže lidstvu, jak naivní jsou jejich plány typu „Oko za oko“.

*** „Odpálilo to tu největší zbraň, jakou je možné s ohledem na fyzikální zákony našeho vesmíru vyrobit.“ ***

Co už dopadlo o poznání hůř a zkazilo to celou „auru“ geniality konzula Duarta a jeho vize v nesmrtelné lidské impérium, je celá část, věnující se dění na Lakonii ať už pod vedením Duarta či Treja. Jakkoli geniálně působil Duarte se svým plánem v předchozích knihách, jako osoba, která byla jediná schopna nastavit mír v celém Solu bez jediného výstřelu, zde degradoval na arogantního diktátora, který přes své ego zahazuje celý dosavadní vývoj do koše. A to celkem bolelo. On v podstatě „nebyl špatný“ a jeho vize má své opodstatnění i v rámci předchozích knih (s čímž samozřejmě ne všichni souhlasí – jak ji mám rád ze všech postav nejméně, tak zde admirál Nagata otravností a s geniální válečnou strategií vycucanou z prstu, mě její scény bavili nejméně), ale zde je jeho kouzlo pryč, plány vyloženě spáleny na prach (nejen díky pubertě) a další osud Lakonie vzhledem k tomu, co se v Tiamatě stalo je „nejistý“. A opět, to zamrzí, protože Duarte byl „záporák“ jak řemen, který by mohl tajemné entity pořádně potrápit.

*** „Mně to přijde jako poměrně jasný důkaz, že tohle je naprosto mimo naši váhovou kategorii a že bychom měli přestat kopat kolem sebe“. ***

Celkově však jde pořád a skvělý díl, který kromě předchozích výtek dodá nezapomenutelné okamžiky (Bobie jako „Valkýra“, Typhoon v pomalé zóně, Amos…). Nezbývá než doufat, že nám Triton dodá poslední díl co nejdříve, protože vyvrcholení bude snad epické. A vůbec bych se nezlobil, kdyby došlo na Amosova slova. To by byl konec jak řemen.

*** „Pak celý vesmír explodoval.“ ***

5 23.01.2021

Vyprávění příběhu formou deníkových zápisku a telegramových vzkazů z pohledu několika aktérů, způsob mluvy archaický, gentlemanský a starý téměř jako hrabě sám, způsoby a společenské mravy času dávno minulých a hrdinství čistší, než český křišťál. Spolu s poctivou detektivní prací, kdy si hrdinové pomocí tehdejších výdobytků doby musí poradit s téměř všemocným nepřítelem, který staletí plánoval svůj návrat na „výsluní“, kdy jeden z mnoha jejich nepřátel je vzdálenost a čas, který potřebují informace k putování mezi postavami a hrají tak do karet hraběti. Mrazivá a tíživá atmosféra, kdy víte, že česnek, kříže, hostie ani největší modlitby možná nebudou dost proti absolutnímu zlu. Nejen tohle jsou základní ingredience, které z nesmrtelné klasiky dělají netradiční čtenářský zážitek. Jen škoda toho klidného a velmi komorního finále, které jakoby „postrádalo účast“ samotného Drákuly. Po takhle strastiplné cestě jsem přeci jen čekal větší katarzi. Všehovšudy však úchvatný počin.

Nalajnované koleje svatbou jsou dány a dvojka v nich pevně jede. Základní kámen příběhu o cestě za pomstou a spravedlností v kulisách temnějšího středověku okořeněném prvky fantasy by v podání Joda a Lia mohl vytvořit famózní zážitek. Místo toho se vše dobré, ale hlavně špatné ze svatby přenáší i zde snad v mnohem větší míře. Neskutečně nesympatické, od narození zparchantělé postavy, které se snad trénují na soutěž „ultra svině“ stěží zaujmou a získají plusové body. Kapitola sama o sobě je král Alvar, který idiotismus zvedá na úplně novou úroveň. Navíc věci, které platily ve svatbě, zde jaksi neplatí (viz mrtví pozorovatelé) a aby fantasy nebylo málo, přimícháme do tohoto mišmaše klasické „klanové války“ z Underworldu. Vznikne neskutečný bordel, který zachraňuje Liova kresba, která mnohdy evokuje pocity listováním Serpieriho Druuny či děl mistra L. Roya. Takže ano, stejně jako svatba se jedná o vizuální žrádlo, které však při bližším omaku smrdí až na kost a nechává v hubě po konzumaci zkyslou pachuť promarněné šance, kterou ani jeden hodný „vlček“ nespasí. Tohle dílo se mi v knihovně ani vedle artbooku jiných mistrů nemůže zabydlet a proto pomaže jako ho*** z lopaty vykládat historii trotla Alvara o knihovnu dál…

1 20.12.2020

*** „To mě podrbej na koulích ocelovým kartáčem…“ ***

Petr Mlejnek to je sekáč a neskutečný sympaťák, od kterého bych se dobrovolně drbat nenechal. Ono v budoucí Praze se drbání vylepšenými lidmi většinou neslučuje s životními funkcemi, proto je lepší se jim vyhýbat a ty, kteří mermomocí drbat někoho chtějí (ideálně pak do kompletního vydrbání xichtu na kost) je potřeba poslat na rekreaci za katr. Jenže co když se lidé vrací hromadně z takových rekreací, i ti, kteří by měli být vyrekreování na total a začnou dělat ještě větší maras, něž kdysi, navíc vše se sadistickým úsměvem na rozkošné tvářičce a „legálně“? To by v tom byl upgrade těla zakopaný, aby si na ně Mlejnek s pořádným arzenálem neposvítil a ve společnosti věrné družiny (klasická sestava „ajťáckých geekovských špiček“ a sexy „teenek“) nezlikvidoval půl Prahy v honbě za mrtvými super teroristy. Zápletka originální a svěží jak citrón v podání Kotlety má říz jako kapalný dusík, údernost větší než kdejaký Nářez a uteče rychleji, než Spider z vykradené banky. Mlejnek je holt frajer a nezlobil bych se za jeho další výlet mezi super padouchy, aby se jim pohrabal nejen ve střevech. I když…

*** Ten chlap má na prdeli díru velikosti Mexika a kdoví, co ho pan superpadouch naučil za rošťárny“ ***

8 20.12.2020

Možná jsem si nevšiml v komentářích níže, ale jediný snad Norri popisuje to, co mi z téhle pastvy pro oči kazilo nejvíc požitek z četby. To kdo koho kopíruje a zda někde na pozadí běží soutěž o „nejvíc zvrhle zvraty“ v rámci jedné knihy/komiksu, to neřeším, ale k čemu mi je překrásně naservírovaná pochoutka, která smrdí a je vevnitř prohnilejší, než půl roku přejeté srnka? O umění Lia není pochyb, to je kouzelník s barvami, ale ten scénář je problémovější než stavba tunelu Blanka. Jakkoli mám rád Jodowers Incalu a obecně fantasy ságy, tak tohle bylo utrpení. Většina i vedlejší postava se zde chová jako největší zmr**, strany a své povahy mění v rámci jednoho panelu asi dle rozmaru větru a celkově tak konzistence knihy jde někam do kopru. Fantasy prvky se zde objevují jak se které (mrtvé) postavě zrovna hodí a směrování ostatních postav v rámci osudu a kletby je o to hůře stravitelné. Druhý díl má víceméně cestu nalajnovanou a jsem zvědavý, zda dokáže příjemněji překvapit. Protože ze svatby jsem odešel příjemně najezený, ale s bolestmi břicha a pachem hniloby...

4 01.11.2020

*** Ty doby, kdy sis válel šunky na prérii, už jsou fuč! ***

Doby jsou sice fuč, ale nejenom díky pánům Gastine a Félix (pane Vybíral, poprosím o expres dodání dalších skvostů z divokého západu) se do těchto dob můžeme pod drobnohledem podívat, jak mohla umírající éra kovbojů vypadat v očích stárnoucího kovboje a předáka Rusella. Ten si posledním kšeftem tyhle turbulentní změny, které se ženou ve skrytu páry lokomotiv uvědomuje čím dál více a je rozhodnutý po vzoru ostatních vše přijmout, kolty pověsit na hřebík a pokusit se o farmaření. To by v tom byl ale zakopaný bizon, aby šlo vše hladce a dle jeho představ. Následuje temná, depresivní a smutná výprava do dob dávno minulých, kdy se pravda a spravedlnost, stejně jako dnes, dala prodat za pár zlatých a optimistické vyhlídky do budoucna, kdy se s kovboji nepočítá.

Kresba naprosto famózní, panely beze slova vystihující všechna ta kouzla a romantizmus drsné a špinavé doby a je úplně jedno, zda se příběh přes den prohání prériemi, nebo v noci bojuje o život sličné divy v horské divoké řece. Paul Gastine je neskutečný mág a vyzdvihuje perfektní scénář na velmi realistický zážitek. Tady jde smeknout klobouk až na zem a políbit jejich ušmudlané ostruhy. A ten závěr skutečně jede až do posledního… dechu. Ten působí trpce a hořkosladce a přinese sebou myšlenku, kolik podobných osudů skutečných „hrdinů“ leží v lesech ukrytých pod prázdnými kameny…

*** Přežití celýho západu záviselo na chlapech, jako jsem já... ale... kovbojové nemají žádnou budoucnost. ***

7 01.11.2020

Šeherezáda sbalila svých šest pětek praktické léčitelky a vydala se za moře do Saudské Ará… tedy Maréše, aby svou cestu a štěstí bez královských povinností našla. Po cestě si „koupila“ a do domácích prací zapojila Spartaka s Conanem a za doprovodu jemného brnkání strun citery si vybírala, ke kterému ze dvou bratrů si na trůn sedne. Příběh naivní a prostý jak vývoj covidu ve světě, s fantasy to nemá téměř nic společného (občasné „levitace“, vnitřní bariéry a zrak to zrovna nevytrhnou) a „epičnost“ boje o trůn je v rozsahu dvou „hašteřících“ se vesnic o dvaceti lidech. Hlavní hrdinka Filen je po většinu času sympatická a nelze proti ni nic vyloženě mít, ale její občasné „zkraty“ v chování jsou fakt na pěst a evokuje to pocit předávání autorské štafety mezi dvěma puberťačkami, kdy jedná si libuje v pohádkách o princeznách s princem na bílém koni (monogamistky by se radovaly), kdežto druhá prošla pubertou a chystá se rozkopnout dveře do „dospěláckého“ světa s plnou parádou (ta nebude nadávat na Singalský svatební slib). Hlavní postavy mají titulů a jmen víc než kdejaký docent, takže se občas ztratí nit, o kom je řeč, teleporty postav po fiktivních zemích jsou na denním pořádku, chování (často idiocismus) je taky občas „mimo“ vývoj postav a některé náznaky o bočních linkách by si více prostoru zasloužili. Už jen proto, aby se Filen více vykreslila a byla čtenáři trochu bližší.

Chápu, že před lety to na domácím rybníčku mohlo být fajn a jakožto začínající čtenář bych uražený nebyl, ale když je už něco načteno, tak to žádné terno není. Ale jak bylo zmíněno, po všech epických ságách o tisících stranách je tohle příjemná a hlavně jednoduchá jednohubka, která dodá ztrápené mysli jednoduchý příběh, který uteče stejně rychle a hladce, jako poslední zrnko písku v přesýpacích hodinách…

3 26.10.2020

*** „Himmel Herr Gott, Herr Bezzemek, ani nevíte, jak rád vás vidím. Jsme totiž až po krk v parádních sračkách a s námi celá tahle planeta.“ ***

Gerhard pravdu dí, neb kartoni se do toho pořádně opřeli a v závěru trilogie si už nechtějí nechat srát na skafandry. Tak po vzoru starých osvědčených STB praktik rozjíždí bratrovražedné práskání na jakýkoli odboj, na kterém by se skinhead Fred Johnson mohl se svým vercajkem vyřádit. Prostoru, tajných skrýší a spojenců „Lidové frontě…“ ubývá a není čas na malicherné akce. Je potřeba pořádně kopnout do vrtule a jednou provždy vzkázat vesmíru, že Země už své pány má.

*** Je na čase, aby malí žlutí zmrdi poznali na vlastní kůži blahodárné účinky jaderného štěpení. ***

Je si toho vědom jak Herr Pozemek, tak i Kotleta, který „jako by dospěl“ a rozhodl se konečně, kam se která postava posune. Dostaneme tedy menší porci „Bravíčkovského koitusu“, méně „tepláren“, které by brzdili příběh a naopak nám postavy dospějí a začnou se chovat skutečněji vzhledem k jejich dosavadní cestě. Za to velký potlesk, protože v závěru trilogie vše konečně sedne na své místo a člověk tak ví, zda postavě držet pracky (pokud ji nějaké zbyly) nebo chtít propleskat ideálně knihou samotnou. To se pak mnohem lépe pracuje i s emocemi, které nás v knize čekají mnohokrát. A další pochvala za menší zvrat v polovině děje, kdy je konec tak trochu neočekávaný (tedy alespoň cesta, jak se k němu dojde).

Závěr trilogie za mě řádně epický, drsný, místy srdceryvný… ano, tohle lze směle zařadit na výsluní vedle krále Kulhánka. Kotleta je king… Jo a Vaněk je stejně zmr*.

*** „Budiž jim vesmír lehký,“ dodal Gerhard a ze všech vrávoravých sil vyrazil za mnou ke dveřím. ***

9 26.10.2020