Tamten
komentáře u knih

Velké zklamání proti prvnímu dílu. Jelikož je to prekvel, prakticky u všech dějových linií dopředu víme jak dopadnou, tzn. celkové napětí nula. Navíc všechny postavy jsou poměrně nesympatické a tak není na co se v knize těšit.


Trochu delší rozjezd, než se člověku podaří zorientovat ve všech postavách. Ale tak od třetiny kniha začíná jízda, která stupňuje na rychlosti i napětí a přitom nepostrádá logiku.


Je z toho cítit syrovost, nekorektnost a to, že autor píše tak, jak ho to baví - a baví to pak i čtenáře.


Zajímavě pojatý svět a dobrý způsob vyprávění dělají z Kvazi dobrou knížku. Pokud máte rádi Lukjaněnkův styl (včetně jeho nečernobílých postav a ne zcela jednoznačných konců), pak knihu vřele doporučuji.


Vynikající závěr série. Sice rozjezd je trochu pozvolnější (stejně jako u předchozích knih), ale pak to začne šlapat a nabírat na tempu a v druhé půlce už knihu nelze odložit.


Jako povídka by to bylo pěkné, ale obsah prostě nestačí na celou knihu a je tam tím pádem příliš hluchých pasáží, ve kterých se vůbec nic neděje.


Příjemně čtivá knížka, která nabízí lehký humor pro odpočinek, aniž by tím myslela cokoliv jiného. Stylem tak může trochu připomínat Saturnina.


Možná zajímavé a pěkně prokreslené prostředí, ale dějově je to zábavné asi tak první třetinu, druhá třetina je vlastně pořád stejná a nikam se nevyvíjí a třetí je opět stejná a nikam se nevyvíjí. Hrdinové, kteří by měli být v podstatě stejní jako jiní lidé v pekle, jsou z nějakého důvodu nezranitelní a číst stále dokola o soubojích člověka, který je nezranitelný, začne být brzy nuda. A tady je ta nuda natažená na spousty a spousty stránek.


Kniha, kterou by si měli přečíst všichni studenti nejen karatedo, ale jakéhokoliv bojového umění. Když se člověk povznese na občasné lehce úsměvné "příklady ze života", najde v knize zásadní myšlenky o tom, jak by se měl chovat člověk, který studuje bojové umění.


Těžko říci, jestli Kotleta je pseudonim kulhánka či nikoliv. V každém případě styl psaní je dosti podobný a i když je příběh poměrně přímočarý, je to prostě nářez.


Tuhle knihu jsem nezvládl dočíst. Ne že by na ní bylo něco vysloveně špatně, ale celé je to takové uhlazené, černobílé, předvídatelné a ve výsledku naprosto nudné.


Vlastně poměrně "standardní" (tzn. zábavné a dobře čitelné) příběhy Koniáše a Baklyho, které jsou v jedné knížce jen proto, že na dvě samostatné knížky by příběhy byly moc krátké. Jinak se v ničem neprotínají.


Další slušné pokračování, udržuje Kotletův styl, tentokrát místy vulgárnější. Dějově jak bychom od takovéhle knížky očekávali. Tedy nečekejme zázraky, ale solidní přisprostlou zábavu.


Dalo by se říci téměř klasické postapo, ale netradiční je zde surovost a to, že si o žádné postavě nemůžete být jistí, jestli na další stránce ještě bude žít. Díky tomu je kniha netradiční a napínavá. Ale určená spíše otrlejším čtenářům.


Starý dobrý Kotletův styl, sprostý, surový a nekorektní. Jen škoda, že nejlepší část knihy je začátek (jak akce, tak příběh) a v druhé půlce se tempo spíše vytrácí.


Pro děti vynikající, dospěláci to sice přežijí, ale díky jednoduchost a průhlednost příběhu to pro ně nebude nijak skvělé.


Velmi neoriginální svět i hlavní hrdina, u kterého je zajímavě pojaté jeho "supervlastnosti". Trochu rušivě působí, že se kniha střídá ze dvou "nezávislých", značně rozdílných příběhů, u kterých můžeme jen předpokládat, že se v nějakém budoucím díle protnou. V této knize se tak nestane. Každý je úplně jiný, i psaný jiným stylem. Uvidíme, kam se dál uberou další díly.


Pokračuje ve stejném tempu jako první díl - trochu pomalejší rozjezd a od půlky velmi svižné a napínavé.


Čtivá a napínavá fantasy kombinující magii i střelné zbraně. Kromě zajímavého děje přináší i propracované charaktery postav, které rozhodně nejsou černobílé a i když máme chuť fandit hlavním postavám, je z knížky znát, že to zdaleka nejsou kladní hrdinové.


Lepší než první část knihy (předchozí díl), ale pořád to není až tak dobré. Hlavní drama navazuje na linii, která vypadala vedlejší, naopak to co původně vypadalo důležitě, tak je odbyté tak nějak, aby se neřeklo. Celé je to navíc dost průhledné. Ale aspoň akce je tu tentokrát dost.
