tandula komentáře u knih
tak já vám nevím, ale jsem si jistá, že nejspíš skončím s představováním si dějů knih, protože mně to akorát vždycky zklame. Tady jsem si představovala, že v každé ze 4 částí bude postupně zobrazeno, jak se 4 hlavní postavy mění, jaké jsou jejich životy, práce, atd., ale na můj vkus tam bylo hodně postav (hlavně poslední část), až jsem se v tom malinko ztrácela, a přišlo mi, že jsem neměla moc pojem o tom, jak se postavy vyvíjely. Myslela jsem, že to autor více rozpracuje. Ale to je nejspíš jenom můj pocit a moje výtka. Jinak si rozhodně něco dalšího od autora určitě přečtu. :)
i přes 600 stran jsem se tím prokousala...dozvíte se hodně zajímavých věcí o Kennedyově životě...o jeho dětství, školních létech, dospívání, a o vstupu do politiky a tak dále...
tak jsem knížku konečně asi po 14 dnech dočetla. Spousta lidí mi říkala, že začátek je nudnej, a že mi bude trvat dlouho, než se přes něj dostanu, ale mě na knížce nepřišlo nudný vůbec nic. Nakonec jsem přeskakovala jenom část, kde Sophie je u R. Hösse, to mě nebavilo.
Taky si říkám, proč se knížka vlastně jmenuje "Sophiina volba"? Původně jsem si myslela, že o tý "volbě" hlavně bude knížka, ale jelikož je až na konci, a shrnutá asi do půli stránky, tak nevím...
rozhodně zvláštní a zajímavá kniha. Přečetla jsem ji jedním dechem, a byla jsem na ni ohromně zvědavá a jistá si, že se mi bude líbit. První polovina knihy můj předpoklad splnila, ale pak jsem si začala stále dokola opakovat - jaká je vlastně pointa? v čem je ten příběh? Asi jsem očekávala něco trochu jinýho...
Nicka Hornbyho mám ráda, ale tuto knihu jsem si představovala úplně jinak. Iritovala mě tam postava Dobroděje, která z knížky na můj vkus dělá levný brak...
musím se přiznat, že u téhle knížky jsem dohromady probrečela tak 2 hodiny...je neuvěřitelný, sledovat myšlenky "puberťačky", která vlastně ani puberťačka není...a to je na tom to smutné, že dívka, která má taky vyspělý názory, ví, co v životě chce dělat, učí se v úkrytu každý den několik hodin, se toho života PO vlastně nedožije...život je prostě nespravedlivej..
Od Coehla jsem jako první knížku četla Jedenáct minut, a tou jsem byla přímo nadšená, hrozně se mi líbila. Pak jsem si půjčila Veronika se rozhodla zemřít, a i tam mě velmi potěšila. Bohužel asi po 2 letech jsem si řekla, že si přečtu teda i toho Alchymistu, o kterým spousta lidí tak básní a vždycky když se řekne jména Paulo Coelho, tak se většině lidem vybaví Alchymista. Zatím jsem asi na 90. straně, což je více jak polovina knížky, a musím říct, že nic moc. Ještě tomu dávám šanci, ale jelikož mě ta kniha ani pořádně nebaví, můj názor se nejspíš nezmění.
Já Vám nevím....vůbec jsem se do té knížky nemohla začíst a jakmile jsem začala na chvíli přemýšlet o něčem jiném, ztratila jsem pojem o tom, co se v těch pár řádcích stalo (což se mi běžně nestává). Odložila jsem ji asi po 140 stranách...
Tak já Vám nevím...Dívčí hrob jsem si koupila v knihkupectví, protože mě zaujalo, o čem ta kniha je. Myslela jsem, že to bude zajímavé a že je to dobrý nápad. Bohužel už asi po 15 stranách, co jsem knihu četla, mě zklamala. Představovala jsem si, že ten příběh bude vyprávěný úplně jinak a podle mě zajímavěji, než jak je. Byla to moje první kniha od Jefferyho Deavera a popravdě nevím, jestli si od něj ještě někdy nějakou přečtu, protože tahle mě doopravdy zklamala.
budu opakovat pár komentářů, který už tu jsou...je to první detektivka, kterou jsem od Agathy četla a díky ní jsem si přečetla i spoustu dalších. Navzdory tomu pořád právě tuhle považuju za nejlepší, nemůžu si pomoct.
Souhlasím, že je to jeden z Irvingových nejlepších románů a taky bych ho klidně dala na stejnou příčku, jako Svět podle Garpa...knížku jsem zhltla jedním dechem a ani na chvíli mě nepřestala bavit...líbilo se mi, jak byla každá postava dopodrobna (někdy ale až moc dopodrobna) zpracovaná. Zajímavě promyšlená kniha...
první a zatím poslední knížka, co jsem od autorky četla....ze začátku nic moc, nechápala jsem, proč se najednou přesunula do úplně jinýho času, ale jinak to nebylo zase tak zlý...
mám ráda tématiku 2. světové války a koncentračních táborů...kniha se mi moc líbila a v nejbližší době se chystám na další podobnou - "Ve 14 sám v Osvětimi"
Skvělá...brečela jsem u ní a posmrkala asi 8 kapesníků...jako u většiny Remarquových děl.
nenene, tuhle knížku jsem prostě přečíst nedokázala - i přesto, že je tak krátká. Hnusila se mi a já ji prostě nedokázala dočíst.
moje druhá knížka, co jsem od Irvinga četla (po Garpovi) a hlavně díky těmto dvoum knihám patří John Irving mezi mé oblíbené spisovatele, i když třeba knihou Manželství do 158 liber jsem byla tak zhnusená, že jsem ji nedočtenou odhodila...
taky skvělá...i když zde bylo porušeno jedno základní pravidlo psaní detektivek...