tandula komentáře u knih
Nepříliš dlouhá kniha, ale o to větší má spád. Líbí se mi, že autor do knihy pro lepší představu připsal i historické okolnosti. Neuvěřitelný příběh.
Mám takové rozporuplné dojmy z této knihy. Četla se skvěle, připadá mi, že Adina opravdu žila tak 7 životů - co všechno stihla, kde byla, chlapi, večírky. Neuvěřitelný. První polovina skvělá, zajímavá a veselá. Druhá polovina - nacismus, komunismus - úplně mě to do té doby vtáhlo a nebylo mi z toho vůbec dobře. Co všechno musela zažívat a s čím vším se vypořádat. S pomyšlením na to, jak kniha skončí jsem dočtení knihy několik dní odkládala. Bylo mi to líto. Nikdo nemůžeme žít navěky, ale vůbec jsem neočekávala, že mě ta kniha tolik zasáhne. Každopádně by kniha měla patřit do povinné literatury k maturitě, protože tolik zajímavých faktů, postřehů a vhled do doby, to se jen tak nevidí.
Zajímavá zápletka, postavy promyšlené do posledního detailu. Hodně mě to chytlo, přečtené za 2 dny. Určitě doporučuji a klobouk dolů autorce. Za mě skvělý.
Jak už zde někdo psal - nadšení se nedostavilo. Líbilo se mi to určitě víc, než Jáchym a Veronika, ale přišlo mi to vcelku podobné jako Erotikon. Ten mě ovšem něčím zasáhl mnohem víc. I tady byly postavy super, zajímavé, zajímavé příběhy, ale knihu jsem dočetla a nějak mi to nebylo líto, že už jsem ji dočetla a je konec. Ale určitě doporučím dál!
Skvělá knížka! Člověk střídavě brečí, směje se.... neřekla bych, že mě ta kniha tak zasáhne..
Spíš tak 3,5 hvězdičky.
Petra Ludwiga si velice vážím, nicméně od knihy jsem očekávala trochu něco jiného - víc osobního příběhu nebo více osobních zážitků a tipů.
Zajímala mě hlavně kapitola o kritickém myšlení, ale zbytek mi nepřišel až tolik zajímavý - vzhledem k tomu, že většinu věcí doporučovaných autorem už reálně v životě dělám. Ale věřím a doufám, že pro ostatní to může být přínosná kniha...pokud chtějí ve svém životě něco změnit.
Skvělá kniha! Zajímavá žena a zajímavý životní příběh.
Patrika Hartla jako spisovatele i osobnost naprosto miluju, takže prostě nemůžu dát míň, než 5 hvězdiček. Ale. Příběh mě zaujal mnohem, mnohem míň, než Erotikon (jeho první knížku jsem zatím nečetla), takže jsem byla celkem zklamaná. Erotikon se mi líbil strašně moc. Do Okamžiků štěstí jsem se pořádně začetla až na konci Jáchyma, kterým jsem začínala. A byla jsem hrozně zvědavá na druhou část - jak to autor zvládne, aby do sebe časové linie a události seděly. Zvládl to perfektně. Naprosto rozumím tomu, když říká, že to byla makačka na bednu, a že se z toho málem zbláznil, protože tohle napsat, je docela výzva.
Dočteno. Na druhý pokus. Jako by Hvězdy a Aljašku psal někdo úplně jiný. Po dočtení Papírových měst mě napadá otázka: co bylo pointou téhle knihy? Co tím autor chtěl sdělit? Nevím...
Skvělá kniha. České autory skoro nečtu, ale Patrik Hartl mi učaroval v Show Jana Krause, kde jsem ho náhodou zahlédla, a jeho smích i osobnost mi tak učarovaly, že jsem okamžitě koupila dvě jeho knihy. Erotikon je nádherně napsaná kniha zpracovávající téma, nás kterým sama dlouho přemýšlím, a to celoživotní manželství a monogamie. Úžasná kniha, už se těším na Okamžiky štěstí.
Za mě jedno velké zklamání. A to jsem přitom byla nadšená z Prázdného místa i z Volání kukačky. Obě knihy jsem přečetla jedním dechem, ale Hedvábníka jsem četla snad tři týdny.
Vůbec mě to nebavilo, jediné, co mě opravdu zaujalo, je rozvíjení vztahu mezi Strikem a Robin, a také jsem zvědavá, jak to dopadne s Charlotte.
Všechny popisované knížky v Hevábníkovi - ty "bestsellery" - mi přišly jako šílený brak plný, ač nemluvím sprostě, tak sraček. Absolutně nezajímavé. Ani jsem se pořádně nesoustředila na všechny mužské postavy - přišlo mi jich až moc, takový pánský klub. Je to jako kdyby s tímhle tématem přišel nějaký začínající rádoby zajímavý autor, který umí dobře psát.
Chápu, že má Viewegh své čtenáře. Já osobně jsem jeho knihy ani filmy nikdy nevyhledávala (film jsem neviděla žádný) - nezajímaly mne. Měla jsem dojem, že je to lehce přihlouplá oddychová četba - ale i taková si najde své čtenáře. Důkazem je, že je to tedy náš nejprodávanější český autor, a filmy mají také vždy obří návštěvnost. Asi to umí, to se mu musí nechat. Sám se v této knize srovnává s Murakamim nebo Coelhem a kritizuje je. Já říkám, že srovnává nesrovnatelné.
Asi před rokem jsem si náhodně v knihovně půjčila jeho knihu Biomanželka. Nezanechala ve mně žádný dojem - už ani nevím, co se v knize přesně odehrávalo. Jinými slovy přečíst-zapomenout. K Vánocům jsem dostala knihu Další báječný rok a před pár dny jsem si řekla, že si ji teda přečtu. Opět žádná velká hitparáda. Jak sám Viewegh říká - je to prostě deník, ale snad tam čtenář najde i něco silnějšího a většího. Jestli jsem to tam našla, tak jsem to opět zase zapomněla. Takovou knihu může napsat opravdu, ale opravdu každý. Rozdíl je, že ne každý má za sebou to, co Viewegh aby člověka napadlo si ji vůbec přečíst (můj deník by asi nikdo číst nechtěl).
Ve zkratce - už žádné knihy od Viewegha vyhledávat nebudu. Zkusila jsem to a stačilo. Nedá mi to nic.
Knihu jsem četla v anglickém originále, protože jsem předpokládala, že to bude nenásilná a odpočinková četba.
Velmi mně ale překvapilo, že se kniha tolik liší od filmu, i když to vlastně chápu - zfilmovat tolik různých postav, které mají každá svůj příběh, by bylo hodně náročné a ve finále i nadbytečné, protože primárním příběhem je zde život Holly a Gerryho.
Ale za knihu i film dávám palec nahoru a čtyři hvězdičky. Dala bych i hvězdiček pět, ale nemůžu si pomoci - hlavní hrdinka a její situace mně leckdy rozčilovaly - například její sebestřednost, získání "vysněné" práce po prvním pohovoru, nevědomí, co ve třiceti v životě chci atd.
Viewegh je mi protivný a jeho knihy mě nikdy nelákaly. O to víc jsem byla sama sebou překvapená, že jsem si v knihovně půjčila Biomanželku. Pravděpodobně se ve mě probudila zvědavost nahlédnout někomu do života, do domu, do manželství. Tuhle potřebu jsem si během pár hodin v průběhu středečního odpoledne splnila, a myslím, že se k Vieweghovi už vracet zase na nějakou dobu nemusím.
Bohužel mě kniha docela zklamala. Rozumím tomu, že autor chce čtenáři vysvětlit, co předcházelo samotné popravě na Staroměstském náměstí, aby byl čtenář v obraze, ale toto "uvedení do děje" by snad nemělo zabírat třičtvrtě knihy. Jinak oceňuji různé zajímavosti a zajímavé úhly pohledu, které mi kniha nabídla.
Tak mistr hororů dokáže napsat i detektivku. A dlužno říci, že velmi dobrou. Zpočátku mě příběh moc nenadchl, ale později jsem si takovou Billovu paní Trelawneyovou docela zamilovala.
SPOILER Pouze mě překvapil happy end. Myslela jsem, že King by si mohl troufnout na nějaký drsný závěr. Ale drsná byla kniha až až i tak.
Dávám čtyři hvězdičky - detektivka, která má spád. Což řada těch severských postrádá.
Kniha se hezky četla. Snad si z ní něco i odnesu.
Je vidět, že autor nepíše jen obyčejné detektivky, ale podobně jako v románu Washingtonský dekret se zaobírá i společenskými tématy. Osobně žádnou výtku nemám, jen dodám, že už se těším na další díl a Carla, Asada, ale i Rose.
Nenapadají mě slova, která knihu dokážou správně vystihnout, takže jednoduše napíšu, že je to krásná knížka. Ráda si ji přečtu znova.
Musím říct, že mě také zamrzelo, že pachatelé byli čtenáři známí již od začátku knihy. Těšila jsem se, jak budu spolu s Carlem, Asadem a nově i Rose chytat možné vrahy, ale i tuhle drobnost pro mě zachránil Carův a Asadův humor. Já je zbožňuju!