TaNya_ komentáře u knih

Začala jsem to číst v angličtině, ale ten slang byl tak moc silný, že jsem si zahanbeně zaběhla do knihovny pro český překlad. Ze začátku jsem byla trochu vyjevená, ale jak ono je to bizární, tak bylo čtení až návykové. Vím, že film končí s předposlední kapitolou, tak jsem byla zvědavá jak to dopadne ale zpětně můžu říct, že oba konce mi přišly dostatečně vyhovující. Teď se rychle budu muset kouknout na Kubrickovu verzi!

Před samotnou knížkou jsem si přečetla nějaké recenze a zněly celkem zklamaně. Za sebe můžu říct, že já byla naopak nadšená, protože ve všech povídkách tady King ukazuje svou jemnější stránku a místo silného tahu tady pomrkává jen v určitých nuancích. Doporučila bych všem, kteří se s Kingem bojí začít kvůli jeho "hororové" pověsti.

Kratší příběhy, které potěší jenže na samotné delší novely nedosáhnou. I tak jsem je ale přelouskala s chutí.

Bylo to takové průměrné. Četlo se mi to celkem dobře, děj odsýpal, pár maličkostí mě překvapilo ale celkově na mě příběh působil lehce předvídatelně. Jako kdyby se jednalo o béčkovější variantu nějaké detektivky, kterou jsem už četla. Jsem na výběr své četby celkem náročná, takže ač to nebyla trefa vyloženě vedle, moje laťka je nastavená vysoko. Nejspíš v sérii pokračovat nebudu.

Po prokousání se Hyperionem a pochopením celého světa se mi toto četlo jak po másle. Naprosto jsem si vrněla blahem a nemám co vytknout. Není to předvídatelné, autor se neopakuje a jeho myšlenky dávají s postupem stránkami naprostý smysl. Nejradši bych zapomněl, že jsem druhý díl četla abych si jím mohla projít znovu se stejným nadšením.

Měla jsem chuť knížku na začátku odložit, ale jsem strašně ráda, že jsem to neudělala. Už jenom kvůli tomu, že první díl je takový úvod do naprosto precizního světa a myšlenek v pokračování. Stálo to trochu námahy se začíst, no odměnou mi byla slast v Fall of Hyperion. Jednotlivé životní příběhy jsou hodně odlišné, nejvíc mi sedl Silenius a Brawne Lamia.

Moc pěkná a zajímavá knížka. Nemůžu mluvit o pravdivosti, protože netuším jak takový chlapec může myslet, ale já si jeho příběh užila.

Začátek, kde se řešili trable snoubenců a otevřený konec byly nejlepšími částmi knížky. Zbytek mě moc nezaujal a musím přiznat, že jsem byla trochu zklamaná. Je to druhé dílo od autora, tak uvidím jestli vůbec zkusím nějaké další. Jak by řekla Annie Wilkins, nebylo to pravdivé/reálné. Nevěřila jsem jejich chování a to mi vadilo.

Viděla jsem prvně film a byla jsem nadšená, takže mi nezbylo nic jiného než se pustit i do předlohy. Valmont pro mě vždy tak bude mít obličej úžasného Malkoviche a upřímně, není to vůbec na škodu. Pomalejší tempo a povrchní krutost dvou hlavních postav a jejich intriky mi tu přišly adekvátní své době a koneckonců velmi zábavné. Vždyť tolik podobných charakterů dnes potkáváme úplně běžně, jenom jim asi nevidíme přímo do hlavy.

Opět velmi zajímavé postavy a začátek knihy soustředěný spíše na ně. Vraha i motiv jsem uhodla celkem brzo, což se mi u královny Agathy stává málokdy.

Musím říct, že mi četba dala dost zabrat. Dávám tedy do éteru, že kniha neobsahuje jedinou přímou řeč a z devadesáti procent se tu jedná o popisy toho, co vypravěč viděl. Zhruba ve třetině, jsem to i chtěla vzdát, ale zařekla jsem se a nakonec jsem opravdu ráda. Závěr byl výborný a vybudování atmosféry probíhalo tak pozvolným tempem, že jsem si ho všimla, až když se mi tajil dech. Takže koho toto sdělení odradí, neměl by raději s jeho knihami začínat. Já si určitě ještě něco přečtu.

Bylo to dobré, ale asi jsem čekala víc. Na školách nám Čapka vždycky servírovali jako literárního pána boha, no ne vždycky ohromí.

Já se bavila! V tomhle případě to považuju za onen šibeniční humor, protože on třeba Huxley nemusí být tak daleko od pravdy. Jen by mě strašně zajímalo, jak se hraje takový "elektromagnetický golf"?

Delší a táhlejší detektivka než na co jsem zvyklá, no mrazivá atmosféra a zajímavá skupinka vyšetřovatelů udržovali mou pozornost, i když se zrovna nekonala žádná velká akce. Jak jsem si už od půlky knížky říkala, všechno závisí na rozuzlení. Díkybohu se mi celkem líbilo, nějaké ty nevysvětlené otázky zůstaly, ale suma sumárum se to povedlo. Nejspíš se kouknu i po dalším dílu.

Zdaleka to nebylo tak ohromující jako samotná Duna, ale i tak jde zde poznat autorův rozsáhlý styl stavící především na náznacích a komplexnosti. Musím uznat, že jsem se při čtení musela soustředit o malinko víc než u běžné četby, ale stálo to za to. V žádném případě nejsem zklamaná, už na začátku jsem si byla vědoma toho, že první díl nebude překonán.

Krásné a trošku dojemné zakončení dlouhé ságy. Tím vůbec nechci říct, že by Sapkowski vytvářel nějaký patos, jenom popisuju ten pocit, kdy člověk dočte poslední díl a ví, že tím to končí. Za mě Geraltova linka dostala logický a i snad správný závěr. Musíme to brát reálně a jenom pohádky končí tak, že všichni dostanou úplně vše, co chcou. No nic, teď si asi půjdu zahrát Witchera III. A zabít u toho pár monster ;)

Celkem zajímavá kniha, kterou čtete s napětím a konec vás malinko překvapí, ale zrovna dnes v záplavě důmyslných a mrazivých severských thrillerů se toto dílo trochu ztratí.

Kdysi na střední mě češtinář nadobro od podobné literatury odradil. Po letech jsem se přes nechuť zapříčiněnou jeho výkladem přenesla a Mistr a Markétka je dalším klenotem, který jsem si mohla sama v klidu užít. Není třeba rozebírat všechny nadčasové roviny příběhu, zapíšu si tu jenom, že po přečtení mi zůstal skvělý pocit, který stále trvá (přečteno před několika měsíci) a tak si nejspíš knížku ještě někdy vytáhnu.

Ze začátku jsem se trochu lekla, že celý díl bude pohledem Ciri. Ač je to jedna z hlavních postav, tak mě její linka tolik v předchozích knížkách nechytla. No nejenom, že jsem jí tady přišla na chuť ale všechny ty vedlejší linky a odbočky posouvají celý svět na tak vysokou úroveň, že nezbývá než stránky hltat. Mimochodem celá Geraltova družina je partička k popukání.

Tak jak jsem si u předchozích dílů vrněla blahem v několika paralelních liniích, tak tady mi děj převážně soustředěný na Geralta přišel jako skvěle zvolený zlomový prvek a ještě zajímavější zobrazení světa v obležení Nilfgardem. Už ve hře jsem se setkala s Regisem a Cahira znám ze seriálu, ale tady se mi obě postavy líbí mnohem víc, tak doufám, že je autor jenom tak nevypustí.