TaNya_ komentáře u knih

Není možné, ale příběh se ještě oproti prvnímu dílu zlepšuje. Stejně jako postavy nabírá Sapkowski sebevědomí a ukazuje nám svou ohromnou fantazii. Hltala jsem jak rychle plynoucí, tak rozvláčnější pasáže, protože každá část měla svůj podstatný význam a děj nás vede směrem, který by většina neočekávala. Jednorožec byl vlastně jenom špičkou ledovce.

Byla jsem natěšená a ačkoliv mi hraní Witchera připravilo sem tam nějaký spoiler, tak mi to nebránilo si zaklínačský svět bez zaváhání vychutnat. Možná o to víc jsem si mohla všímat drobností a vodítek. Sapkowski jimi opravdu nešetří ;) . Skákání mezi rovinami jednotlivých postav, proplétání se mezi zajímavými nebo odpornými charaktery lidí a uvedení do známého příběhu - čtenářské blaho.

Částečně cestopis a částečně lehká groteska. Knížku jsem četla, když autor nebyl ještě tolik známý a hodně se mi líbila. Po pár měsících ale nastal nějaký boom s různými interview a propagacemi a když jsem si přečetla část další knihy, tak už mi přišla trochu podobná této.

Jednou za čas dostanu chuť přečíst si nějaký ten kousek poezie a s tou sbírkou jsem stoprocentně nešlápla vedle. Nádherné a procítěné básně, které ale nezabíhají do patosu a jde vidět, že autor vnímal svět otevřenýma očima a stejně intenzivně jej i zaznamenával.

Úžasné, Gaimanova fantazie nezná meze. Posunul laťku o další level a já dostávám chuť si přečíst i jeho Lucifera. Možná až dokončím Sandmana a s tím jak úroveň stoupá to nebude nijak dlouho trvat.

Jenom kdyby to do nás netlačili kdysi na té střední, tak bych se ke sbírce dostala snad i dřív. A přitom je to krásná záležitost. To je potom o češtináři a jak dokáže lidem zprotivit veškerou klasiku.

Jenda věc je, že jsem knihu celkem zhltla, ale tím by větší pozitiva končily. Nebylo to špatné, ale jsem trochu zvyklá na jiný standard. Moc mě nezaujalo členění kapitol po jednotlivých lidech. Horší bylo, že téměř každý zvrat, který přišel na rádoby napínavém místě na konci kapitoly - aby se hned přešlo na jinou osobu a čtenář tak chtěl jenom číst a číst dál - jsem odhadla už dopředu, takže se žádné překvapení nekonalo. Navíc byly příběhy překombinované a někdy těžko uvěřitelné. Nemyslím tím Match Your DNA, ale jak se postavy chovaly. Čtenář to pozná když je někde nějaký zádrhel, nemusí vycítit přesně kde, ale je poznat, když logika pokulhává. A to mi vadilo.

Nebylo to tak dobré jako předchozí dvě sbírky, ale když to budu brát jako vsuvku mezi minulý a následující díl, tak mi to nevadí. Chybělo mi tu víc Sandmana, ale povídky samy o sobě jsou dobré.

Konečně jsem se dostala k jednomu ze základních kamenů dnes už obsáhlého žánru. Nevěřila jsem svým očím, když jsem zjistila datum vydání, no jenom to potvrzuje, že kniha je někde o level výš. A s klidem můžu prohlásit, že za takových sto let (pokud ještě někdo bude číst knihy) bude pořád aktuální.

Snad ještě odvážnější než první svazek a myslím, že mě Sandman naplno chytnul. Víc jsem tady ocenila ilustrace, takže jsem se musela nutit číst pomaleji. U Cereal Convention jsem se opravdu pobavila, to mě regulérně rozsekalo.

Normálně komiksy nečtu, ale dlouho jsem o tomto přemýšlela právě kvůli Gaimanovy. Nečekala jsem to, no Dream se mi zalíbil a jdu shánět další díly. Vůbec mi nevadí drsnější momenty, naopak když už nějaký ten komiks čtu, tak ať mě trochu šokuje.

Poirot je můj oblíbenec a od autorky čtu spíše jenom jeho vyšetřování, ale toto je klasika. Tohle by měl přečíst každý nadšenec pro detektivky.

Jak mi tenhle díl po dočtení celé série chybí. No, kdo se už dostal až k Dark Tower pochopí. Myslím, že s knihou Čaroděj a sklo bude toto moje oblíbená část. A když "ka" dovolí, ráda se k ní ještě vrátím.

Podobné jako první část povídek, takže naprostá spokojenost. Sapkowski má úžasnou fantazii a jeho zaklínačský svět je obrovský.

Tak v porovnání s hrou a seriálem to Sapkowski napsal trošku jinak, ale jako zastánce všech předloh a knížek držím při něm. Originální a napínavé povídky s Geraltem jsem přečetla víceméně během chvilky a už se chystám na další.

Tak tuhle jsem četla opravdu hodněkrát, myslím že to vlastně byla první knížka, kterou jsem přečetla anglicky a od té doby už jsem se k překladům nevrátila. Zbožňuju ten příběh, pokaždý v něm najdu něco, co mi zabrní u srdce.

Jsem nadšená a znovu se potvrzuje že PKD je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Nepotřebuju knihu, která mi odpoví úplně na všechny otázky, při takové náloži stačí náznak a já si mileráda domyslím, co tím chtěl Dick vlastně říct. A že toho, hlavně tou poslední stránkou, řekl dost, co? ;)

Tak tady jsem uhodla motiv i vraha víceméně na začátku. Agatha nepřestane udivovat propracovaností svých knih a zápletek. Horká atmosféra Egypta na mě sálala a to když nám venku mimo barák mrzlo.

Čekala jsem to asi trochu vyspělejší, alespoň po tom nadějném začátku. Jenže jak jsem si všimla, kniha patří do young adult literatury, takže v tom se ten průběh nezapřel. Chyběla tomu větší propracovanost postav a i když se jedná o děti, tak se všichni nemuseli chovat tak povrchně. Na druhou stranu fotografie v knize byly skvělé.

Anotace mě sice hned zaujala a knížku jsem si kvůli tomu taky přečetla, no na druhou stranu vyspoilerovala, to co se čtenář dozví víceméně až na konci. Navíc jsem s touto znalostí hned uhodla "padoucha", takže moc velké rozuzlení to pro mě nebylo. Jenže styl psaní je skvělý a alespoň průběh děje byl napínavý, takže i přes ztrátu překvapení jsem to spokojeně zhltla během chvilky.