tatjana1737 komentáře u knih

Dnešního mladého čtenáře možná kniha neosloví tím, že se přece jen odehrává v době jiného školského systému a trochu jiných reálií. Hodnoty v ní vykreslené jsou však stále platné. Motiv zprvu nerovného přátelství možná prožil každý z nás, takže s Luborem vždy zažívám pocity trapnosti a viny z toho, že se hanbil za kamaráda, který byl sice outsider, ale nakonec se ukázal lepším než on. A oceňuji i samoozdravný mechanismus třídy, která nejprve rozdrobená, nejednotná a nepřátelská, našla společnou řeč a myšlenku.

Duchu knížky podle mne nejvíce odpovídá nádherná obálka z roku 1944.

7 05.12.2015

Nejvíc foglarovské pokračování z těch, co jsem četla. Kamarád, též milovník "foglarovek" vytýkal to, že nakonec prim hraje dívčí postava (nechci prozrazovat v čem PRIM), ale to mi ultra nevadilo. Vadilo mi jen to, že Nekolu pojmenoval jako Karla, protože pro mne to je Jaroslav :-). A nakonec jsem odpustila i to, že Tleskač vlastně nebyl Tleskač a že jeho tajemství zůstane tajemstvím :-).

6 05.12.2015

Tuhle knihu jsem dlouho nemohla sehnat, takže první čtení bylo na základě výpůjčky od spolužačky. Další z poutavých příběhů o tom, jak obyčejný chlapec může zažít neobyčejná "obyčejná" dobrodružství, v přátelství s jinými hochy zocelí svůj charakter a pozná, co chce od života. Jediné, co čtenář oproti knížce v životě asi "nepotká" je čtvrť Řásnovka, která tvoří významné pozadí celé knížky, a která je takovými přátelštějšími Stínadly.

Líbí se mi motiv toho, že studijní cesta nekončí propadnutím, že lze zvolit podle naturelu i něco jiného než gymnázium (dnes to už tak nevyzní, ale v době, kdy se příběh odehrává, muselo být propadnutí na lyceu hrozná pohana), že i poctivé řemeslo může přinést poctivé zaměstnání a není žádná hanba pracovat rukama (to by MŠMT obzvlášť dnes v době slučování učilišť mělo více propagovat...).

Knížka obsahuje mnoho prvků z klubového života, kterými se může inspirovat každý skautský rádce či oddílový vedoucí. Strašně se mi líbila hra Fan-Tan, kterou bych (stejně jako Ježka v kleci, který se nakonec na trhu v mnoha podobách objevil) chtěla domů :-).

15 05.12.2015

Četla jsem původní vydání rozdělené do dvou svazků, ale pro zjednodušení budu hodnotit zde. Za mne zcela jednoznačně nejlepší díl celé série, který si vystačí sám i bez čtení knih následujících, z nichž některé mají sestupnou tendenci. Prostě První čarodějovo pravidlo je první, protože je nejdůležitější :-).

Zajímavá mytologie a postavy (Hledač pravdy, Matka Zpovědnice, bahenní lid, čarodějnice žijící v pustině, Kostní žena, ...), poutavý a napínavý příběh, hnusný záporák (když jsem poprvé četla scénu s "borůvkovým koláčem", byla jsem otřesena, i když oproti jiným scénám to tak hardcore není), sympatický hrdina a hrdinka s tajemstvím, vtipný čaroděj Prvního řádu... Zrada blízkých, naprosto brilantní využití prvního čarodějova pravidla na konci knihy a překvapivé rozuzlení... Superlativů bych mohla psát ještě mnohem víc a víc.

Mnoho prvků a motivů je rozpracováno v následujících knihách (např. význam modlitby Mistru Rahlovi).

3 04.12.2015

Druhá knížka, kterou jsem od Nováka četla a která se mi líbí podstatně víc, i když deníkové psaní z pohledu dvojčat je trochu naivní a jednoduché. Myslím, že kdyby v knížce nebyl odkaz na dějinnou dobu, v níž se odehrává, tak by čtenář klidně mohl přísahat, že jde o příhody současných skautů z vodního oddílu.

1 03.12.2015

Budu lovit z paměti, protože přestože se mi kniha při čtení moc líbila, zatím jsem se k ní nikdy nevrátila. Četla jsem ji po přelouskání Foglara v době svého prvního skautského tábora, kdy mi bylo -náct a třískala se mnou puberta. Pamatuji si, že jsme se proto s kamarádkou vysmívaly některým motivům knížky, která je - stejně jako foglarovky - zasazena do doby první republiky, a některé prvky už prostě dnes aktuální nejsou. Příběh se mi však líbil velmi, "banální", ale ve své podstatě hluboké, každodenní zážitky z letního tábora, objev "správných" chlapců a opravdového přítele, to vše může oslovit i dnešního čtenáře. Pokud děti a mládež, ale i dospělí čtenáři, patří mezi milovníky foglarovek, je toto dobrá volba k přečtení.

2 03.12.2015

Moje první foglarovka. Doteď si pamatuju, jak na konci školního roku ve třetí třídě paní učitelka Sýkorová rozdávala knížky, které zbyly z objednávek od Albatrosu. Postupně jsme si chodili ke stolu vybírat a já chmátla po "Hoších od Bobří řeky", aby na mne spolužačka Blanka byla naštvaná, že na ni zbyl "Pejsek a kočička", které už doma měla :-). Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, ale příběh mne hrozně chytnul, četla jsem ho o prázdninách na chalupě, zakázala starším bratrancům a sestřenicím vyzradit mi, kdo je Zelená příšera (a pointou jsem tehdy byla naprosto ohromená :-)), začala jsem lovit bobříky a se sestřenicí Bájou jsme si slíbily, že nebudeme mluvit sprostě, sepsaly jsme tento slib a zakopaly ho v lese, abychom ho porušily asi za tři hodiny od té slavnostní chvíle :-).
Díky "Hochům od Bobří řeky" jsem objevila Jaroslava Foglara, začala toužit po oné prázdninové romantice a opravdovém přátelství, a tato touha mne nakonec přivedla do skautského oddílu.

Foglar je sice z pohledu dnešního čtenáře trochu naivní, přece jen odráží dobu první republiky, takže narážky na reálie mohou působit směšně či zastarale (chlapci trumfující se v tom, kdo bude nosit kratší kalhoty, "dospělí" hoši, stojící v pasáži a nosící klobouky jako muži apod.), ale idea pravého přátelství a správné party, se kterou se dají zažít i úplně obyčejná dobrodružství, kdy stačí jen vyjet za město a neválet se doma, jsou podle mne aktuální stále. A lov bobříků může dát mnoho i dnešním dětem, a pokud loví na prázdninovém táboře, vytváří si tak zážitky na celý život.

28 03.12.2015

Tuhle knížku jsem si koupila společně se "Zlým princem Charliem" poté, co jsem přečetla "Zabij a zachraň". "Nepohledného prince" jsem si nechala na později a četla ho až po "Charliem". Což byla chyba, protože "Charlie" je o něco lepší. Přesto opět vtipné a inteligentní čtení. Nyní se Moore inspiroval princem zakletým do Žabáka, postavou Rumpelstiltskina (dozvíme se něco o antisemitismu) a princeznou Rapunzel (použití jejích vlasů a okolnosti, jak tyto vlasy použít, bylo dalším překvapivým a vtipným aspektem knihy).

2 01.12.2015

Zaujala mne obálka a anotace, stejně jako začtení se do prvních řádek, takže jsem koupila a nelituji, stále se ke knížce vracím, i když znám pointu. Tentokrát variace na Sněhurku, Popelku a Šípkovou Růženku s neočekávanou pointou (nápověda viz komentář uživatele Dašička). A dojde i na trochu té mytologie a hledání něčeho, po čem se pídil i Indiana Jones. Výborný princ Neodolatelný, který by konečně chtěl, aby se mu zachráněné princezny odměnily i něčím jiným než bonboniérou či pugétem růží.

"Čaroděj byl zlý, opravdu zlý. Skutečně zlý. Doopravdy, vážně zlý. Zlý bez jakýchkoliv polehčujících okolností. Měl na svědomí mory a otravy, které se šířily vzduchem až do okolních zemí. Odpad z jeho hradu zamořil vodu ve všech vesnicích po proudu řeky. Vraždil osamělé pocestné, jejich kosti rozemílal na prášek a z jejich krve vařil nejrůznější lektvary. Při svých bizarních pokusech mučil malá chlupatá zvířátka. Trhal křídla motýlům. Nikoliv pro magické účely. Jen tak, pro legraci. Nikdy nenapsal mamince, když měla narozeniny. Kdykoliv si na trhu vybíral ovoce, mačkal ho tak silně, že už ho pak nikdo nekoupil."

Knížku jsem si koupila na gymnáziu a přečetla ji teprve nyní, nějakých 15 let po zakoupení. Některá tvrzení považuji již za překonaná (mně vadily údaje o vědeckém zdůvodnění homosexuality, přišlo mi to hodně zjednodušující + téměř vše bylo vysvětlováno působením hormonů v organismu, kterážto teorie frčela v 90. letech, ale dnes už není brána za 100% dogma), přesto je knížka docela vtipným a poučným čtením pro ty, kteří se vztahy buď začínají a narážejí na rozdíly mezi pohlavími, nebo kteří jsou ve vztahu již dlouho a pořád je rozčilují některé "vady" jejich protějšku. Veškerá tvrzení jsou zobecněná, ale i tak si dovoluji tvrdit, že se v nich dost z nás najde. Výborné jsou i doprovodné ilustrace. Ten, kdo se nebere moc vážně a je schopen nadhledu, tomu může knížka ledacos dát i dnes.

Za mne nejlepší kniha trilogie. Poprvé jsem se při čtení neotravovala a nerozčilovala a Tris jsem konečně vzala za plnohodnotnou literární hrdinku :-). Hlavní postava konečně dokázala proč je hlavní postavou a jediné co bych Rothové vytkla, a za to jednu hvězdu ubírám, protože se cítím dotčená, je konec. Říkala jsem si: "COŽE?! To jako vážně?!" a málem i vytlačila slzu.

Oproti předchozím dílům mi trochu vadila změna ve stylu vypravění příběhu - kniha už není psaná jen z pohledu Tris, ale i z pohledu Tobiase. Je to sice zajímavý vhled do příběhu, změna úhlu pohledu, čtenář se dozvídá víc věcí, protože obě postavy v jednu chvíli prožívají jiné věci, které jsou pro děj důležité, ale úplně mi to nesedělo.

Jak se v mých očích Tris přerodila v komplexní a plnohodnotnou literární hrdinku, tak Tobias naopak upadl. Docela to vystihuje jedna Trisina myšlenka: "Jak to, že jsem si nikdy předtím této rozpolcenosti v jeho srdci nevšimla? Jak jsem si mohla nevšimnout, že za silnou a laskavou stránkou jeho povahy se skrývá malý, nejistý kluk se šrámy na duši?" (kapitola 36, str. 254) Zprvu mi Čtyřka přišel jako lepší hrdina než Tris, určitý schematismus v popisu jeho postavy hrál v jeho prospěch (silný, pohledný, tajemný). Ve dvojce se autorka začala pitvat v jeho psychologii a tím z něj udělala ukňouránka, a jak se ve trojce z Tris stala sebevědomá hrdinka, tak Tobias pro mne začal ztrácet mužskost (stejně jako Christian Grey v dalších dílech 50 odstínů).

POZOR SPOILERY!
Teprve ve trojce se čtenář dozvídá více o světě, ve kterém se knížky odehrávají, a upřímně - takový svět se mi úplně nelíbí a doufám, že nebude... Zajímalo by mne, jak na tom je "starý svět", když ten "nový" je v troskách... Motiv genetického inženýrství jako hrozby je myslím v USA více profláknutý, takže českého čtenáře možná tolik netrkne, stejně jako kritika vlády, která manipuluje s informacemi a říká lidem jenom to, co chtějí slyšet (tohle mi připomnělo Phoebe z Přátel, když představovala svůj domeček pro panenky, že je postavený na indiánském pohřebišti a úložišti radioaktivního odpadu, a prohlásila něco ve smyslu: "Vy toho o americké vládě ještě moc nevíte!" :-)). Na jednu stranu mne aktuálnost témat vadila, na druhou stranu mi přišla lepší než cokoli, co dosud Rothová v rámci trilogie představila.

Celkově Rothovou musím rehabilitovat (i když Hunger Games u mne pořád vedou o špetičku víc ;-)), jen ten závěr, ten závěr... :-/

9 21.11.2015

Jak vidno, nejen já, ale i ostatní čtenáři Foglarovek nejsou spokojení s tím, že o Stínadlech jsou napsány jen tři knížky :-). Jenže tito ostatní na rozdíl ode mně vzali do ruky pero a zkusili něco sepsat. Meč Vontů se mi líbí, přestože v něm již nevystupují Rychlé šípy, ale úplně noví hrdinové. Ale ono sepsat dnes Foglarovku je kumšt (navíc by současné čtenáře, kteří nevyrůstali na Foglarovi asi nezaujala), takže to autorovi ani v nejmenším nezazlívám. Knížka ukazuje na to, že i dnešní mládež může zažít trochu té romantiky při překračování Rozdělovací třídy, a to i přes to, že od dob, kdy se temnými uličkami toulali hoši z Rychlých šípů uběhlo již několik let a hodně se toho změnilo. Hoganovi bych vytkla snad jen to, že jeho mládež je na mne až moc "moderní", nevím, zda vychází ze své zkušenosti či představy, ale místy pro mne bylo chování hlavních postav trochu podbízivé mladému čtenáři. Vadila mi "oprsklost" dívčích postav (patrná už u Ájiny ve Společnosti správných romantiků), myslím, že sebevědomou dívčí hrdinku jde napsat i jinak. Stejně tak vyobrazené subkultury (skinheads) mi nebyly úplně vlastní, ale možná je to jen tím, že já jsem s nimi do školy nechodila. V knize nechybí politická linka, kritika minulého režimu, která mi tentokrát taky nebyla úplně vlastní. A jakožto milovnici Foglara mi vadil popis osudů Otakara Losny, já chci zůstat v časech dětství a jinošství, kdy nikdo nevěděl, že přijdou nacisti a komunisti.

5 18.11.2015

Knížka se mi už nelíbila tolik jako Lži na pohovce a Když Nietsche plakal, možná díky povídkovému formátu a tomu, že vycházela z reálných příběhů. Nejde však v žádném případě o hloupé čtení a kniha může být zajímavá i pro ty, kteří o terapii nic nevědí.

1 18.11.2015

Nevím, zda existuje onen zámek i obora, ale pokud ano, musím se tam vypravit, zda je to tam opravdu tak krásné, jak to na mne z knížky působí. Knížku chválím i proto, že velmi podprahově a nenásilně informuje mladé čtenáře s historií našeho státu, ať už s dobou nedávno minulou, do které se Hogan "naváží" i v jiných knížkách (Meč Vontů), tak s dobou druhé světové války. Hlavní postavy jsou sympatické (u mne nejvíc vede Spratek Dan), nechybí romantika letních prázdnin, konkurenční parta a rozluštění tajemství.

2 18.11.2015

Četla jsem dvakrát a už si tolik nepamatuju, ale vím, že se mi líbilo. Jen jsem místy měla zmatek v událostech a postavách, ale to mi přijde jako obecně Hoganův nešvar.

1 18.11.2015

Tuhle knížku jsem četla zatím jen jednou, ještě jsem se neodhodlala ji přečíst znovu. Ne, že by byla špatná, naopak, je napsaná dobře. Ale možná právě proto se k ní zatím nevracím, protože tak dobře popisuje dospívajícího hrdinu, že mi svého času při čtení jen připomínala mou vlastní pubertálně adolescentní jalovost :-). Hlavní hrdina navíc už také není pro každého, je to středoškolák s láskou k matematice, fyzice a hvězdám, takže takový "matfyzák", který díky tomu a díky tomu, že je to mladý kluk, dělá ve vztahu k hlavní hrdince různé boty, přestože je to holka do nepohody. Tohle mi svého času vadilo a zastínilo samotný příběh. Ačkoli knížka ve mně přesto zanechala stopy, protože kdykoli se procházím čtvrtí nad Lesním koupalištěm, vždycky koukám na tu jednu konkrétní střechu a přemýšlím, jestli je tam opravdu hvězdárnička, nebo jestli se autor jen neinspiroval tvarem střechy onoho domu :-). Pro Liberečáky velmi zajímavé čtení, protože se odehrává v reálných kulisách města pod Ještědem.

3 18.11.2015

Tři hvězdičky jen proto, že Cvoci jsou už zasazení do konkrétního časového období a dějinného rámce. A to mi úplně nesedí. Kdybych si odmyslela dobu, v níž příběh probíhá, a soustředila se na popis dobrodružství a cesty z ČR do SR "po vodě", dala bych pět hvězdiček. I přesto, že z Jonáše už se stává muž a prožívá svou první zamilovanost, takže je to trochu jiný Jonáš (Pajda), než na jakého je čtenář zvyklý. Ale díky tomu, že je příběh posazen do konkrétního období českých dějin, ztrácí pro mne onu lehkost předchozích dílů a tím mi kazí výsledný dojem.

2 18.11.2015

Druhý díl Sedmičky, který však nevyžaduje znalost předlohy. Líbí se mi už jen popisem letního skautského tábora (člověku se hned vynoří jeho vlastní vzpomínky) a různých každodenních příhod, líčením závěrečné pokladové hry či rozluštěním záhady, kdo stojí za "útoky" na táborníky a kdo jim dělá nejrůznější naschvály. Pro mne nadčasová záležitost - předobrazy literárních postav už možná mají stejně staré děti a vnuky, jako jsou hrdinové v knížce, ráda však při čtení předstírám, že se děj odehrává dnes. Jediné, co mne mrzí, že nevím, jak to dopadlo s Koldou a Hájkem (když v Sedmičce bylo napsáno, že v oddíle je místo jen pro dva nováčky, a v Ostrově přátelství vystupují Jonáš a Chrostík, co se stalo s těmi dvěma výtečníky?).

5 18.11.2015

Moje neoblíbenější "zapletalovka". Sice se odehrává v pro mne neznámých Pardubicích, její aktéry však již považuji za staré známé a vždy se na ně těším. Sedmička je možná příběhem o vodáckém chlapeckém oddílu a jednom klukovi, který si nebyl jistý sám sebou, podceňoval se, a pak díky dobrým přátelům našel i sám sebe, ale je to i příběh o něčem ze mně, protože jinak by mne pořád tak neoslovovala. A je to nejen tím, že se mi líbí popis činností oddílu (sama jsem bývalá skautka, i když suchozemská), vztahy mezi jednotlivými postavami, slovní humor apod., ale i Zapletalův cit pro vykreslení dospívajících.

6 18.11.2015

U Zapletala u mne nejvíc vedou Sedmička a Ostrov přátelství, přesto je Soví jeskyně jedním z mých evergreenu. Jakmile začnou prázdniny, otevírám ji, čtu a myšlenkově se přenáším na všechna popisovaná místa a do období vlastního dospívání. Zapletal umí mimořádně dobře vystihnout dospívající mládež, přesto jeho knížky neztrácejí kouzlo i pro dospělé čtenáře. Pro ty, kteří navíc znají místa, jež se v knížkách objevují, mají příběhy neuvěřitelnou přidanou hodnotu. A přestože jsou knížky nějaký ten pátek staré, na což poukazují jen drobnosti ve slovníku hlavních hrdinů, když je čtu, říkám si, že je klidně může prožívat někdo i dnes.

4 18.11.2015