Tclaw
komentáře u knih

Tak tohle je moc. Jedna věc je o tom všem vědět, znát historii, filmy a dokumenty. Druhá je číst o tom - nechat představivost zpracovávat právě čtené do obrazů v mysli. To se pak kapitoly "Mengele a chlapeček" a "Anna" nedají dočíst bez slz. Někteří vytýkají první část knihy, která je jak z prvorepublikového filmu s Oldřichem Novým. Mně vůbec nevadila, ba naopak - krásně nastínila tehdejší dobu, zvyky, způsoby chování, první lásku. Samozřejmě to vše podtrhla autorka/spisovatelka svým stylem psaní a to se pak tahle knížka čte sama. A pokud má někdo problém s tím, že se Mengele v knize, tedy v příběhu Violy, prakticky neobjevil, vězte, že to bylo jen a jen dobře pro ni samotnou. Nedovedu si představit, jak by to totiž dopadlo, kdyby se "více zajímal". Jen malé povzdechnutí na závěr - škoda že se alespoň krátká kapitola nevěnovala životu Violy v pozdějších letech jejího života. I tak je to ale vynikající kniha, o věcech, které nemají být zapomenuty.


Tomuto titulu bohužel plný počet dát nemůžu. Bojový duch a výsledky Hartmannovi upřít nelze, nicméně jak nádherně vystihl pan Čejka v dovětku, Hartmann jaksi opomíjí zmínit veškeré hrůzy, které Německo napáchalo. Přitom však moc dobře věděl na co má práva a jak s ním má být zacházeno. Odsuzuje poměry v ruském zajetí, ale neuvádí že nebýt války, kterou Německo začalo, nikdy by se tam nepodíval. V jednu chvíli jsem si při čtení i říkal, že je to prototyp klasického německého pyšného důstojníka - "...jsem štábní důstojník a pracovat nebudu!". Stejně tak mi přišlo i docela dost "vlezlé", jak se autoři hned od začátku snaží čtenáři vnuknout myšlenku toho, že Hartmann byl čestný, spravedlivý, chytrý, rytířský. To že nám to několikrát napíší v první kapitole, v samotné knize i závěru opravdu není nejlepší způsob propagace - působí to dosti podbízivě. Celkově bych řekl, že příběh zajímavý, ale napsáno je to místy trochu nešťastně.


S odstupem pár dní po dočtení si ani sám neuvědomím, proč mě ten příběh tak moc vtáhl, že jsem to musel přečíst jedním dechem. Ale stalo se a myslím, že to mají knížky za úkol. Takže i když byl příběh lehce natahovaný a celkově na dnešní dobu to je "slabé", musím za plný počet hvězd.


Hezky napsaná kniha o neradostných věcech. Přistihl jsem se několikrát, že ač je jasné jak každá kapitola musí skončit, stejně jsem doufal... Jediné co mi dokázalo zkazit pocit z této knížky byl doslov (četl jsem vydání 1980). Již po pár řádcích je jasné že není autorův, ale jakéhosi komunistického patolízala, který samozřejmě musel vyplodit zamyšlení nad tím, proč bojovat v řadách SSSR bylo daleko osvícenější než na západě. Ale chápu že bez toho to tenkrát asi vydat nešlo.


Je skvělé, že ještě dnes se najde někdo, kdo vydá knihu s touto tématikou. Kdysi jsem psal do jednoho nakladatelství, které vydávalo knihy o vojenských letadlech, zda přeloží a vydají i ty o japonských strojích a prý není dost čtenářů této oblasti.
Nicméně jak je tu pode mnou zmíněno, rozhodně jsem čekal více. Už jen díky podtitulu "paměti kapitána japonské ponorky". Jak zjistíte, paměťmi se asi myslí shrnutí ponorkové války v pacifiku a to dost jednoduchým popisem. Opravdu zde chybí jakákoliv snaha popsat do detailu život na ponorce, autorovy mise či alespoň nejzajímavější akce. Vše je podáno stylem - vyplula, zpozorována, potopena. Bohužel. Stránek má kniha dost, ale tak nějak vyzní naprázdno.
Kapitolou samo o sobě je navíc šlendriánské první vydání plné gramatických chyb, neúplných slov, nedokončených vět či nepřesností v označení ponorek. Nakladatelství sice má u tohoto titulu na svých stránkách omluvu s vysvětlením některých vět, ale rozhodně ne všech a už vůbec nevěřím, že je to ,softwarová chyba'.


Knížka psaná velice jednoduchým stylem (myšleno v dobrém) a není důvod nevěřit. Že je Severní Korea peklo na zemi tuší mnoho lidí, ale lehkost s jakou o tom píše Kang dokazuje to, jak hrozně jsou Severokorejci odevzdaní režimu a jak moc si dokáže režim zajistit, že málokdo z nich myslí alespoň trochu svobodně. Je mi smutno že takové místo na planetě je a že se to strpí - že je tak strašně těžké zamést s jedním unudlaným, bezpáteřním a slizkým posránkem.


Tak netuším jak se dá román o českých letcích (viz příspěvek uživatele Pavelpi) srovnávat se "skutečnými" knížkami generála Fajtla a ani netuším kde uživatel WEIL vzal informaci o tom, že by měl Tmavomodrý svět být kopírován Anglickým pacientem (zřejmě se spletl a myslel Pearl Harbor, o kterém to tvrdí), ale knížka i film jsou rozhodně pěkné a zaslouží plné hodnocení. Má to jednoduchý a přesto naprosto vypovídající děj a jako třešnička na dortu je to o době, kterou bychom neměli zapomínat.


I když je kniha nabitá mnoha fakty a strohými údaji, dokáže to autor podat vcelku čtivým způsobem. A hlavně - je jich tolik, že člověk až žasne. Zároveň nemám důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, poctivost při létech sbírání a zkoumání z toho jen čiší. Množství fotografií taktéž potěší. Jedinou výtku bych viděl právě u nich, protože je u fotek často dlouhý popis, který se však opakuje i v textu.


Jasně, znám jiné knížky i filmy a dokumenty o této tématice, ale přesto jsem měl pocit, že musím číst dál a dál - co kdyby to třeba dopadlo jinak. :-) Tohle se čte samo.


Sice jen pár řádků k vybraným druhům dinosaurů, nicméně moc hezky ilustrované a děti to díky tomu nenudí.


Neříkám že je to nejlepší literární dílo, ale plný počet hvězd si to zaslouží za svojí autentičnost, za to že to je čistě osobní vyjádření všech pocitů a za to, kdo to psal. Vcelku zajímavé jsou pak poznámky na adresu Francouzů.


Vynikající kniha bez příkras a bez nalhávání čtenáři, což oceňuji ze všeho nejvíc. Válka v Pacifiku je zde popsána dost intenzivně i s mnohými, jinde nevyřčenými, detaily. Řekl bych, že do války chtěl do té doby, než válku poznal na vlastní kůži.


Film mám moc rád a až po mnoha letech od prvního shlédnutí jsem si přečetl tuto knihu. Je tak stejná a přesto i tak jiná. Chvílemi jsem se skoro sžíval s hlavními hrdiny a trpěl s nimi. Musím uznat, že jsem jednodušše nemohl přestat číst.


Perfektně napsaná kniha se silným příběhem. Kolikrát až mrazí z věcí v knize popsaných. Bohužel pro mě bylo velkým zklamáním, když se zjistilo, že ne vše se událo tak, jak je popsané hlavním hrdinou. Nicméně ale není důvod nevěřit praktikám KLDR a událostem v táborech. A budiž ke cti to, že i po těch letech dokázal Sin přiznat pravdu.


Moc, opravdu moc jsem chtěl dát plné hodnocení. Jenže jakmile jsem se začetl, přešlo mě to. Je to slabounká a malá knížka, psaná ještě za války. Právě proto jsem čekal že bude doslova překypovat popisem soubojů, strojů, letců, příběhů a příhod... Od všeho tam sice něco je, ale taky dost "omáčky" o vlastenectví a odvaze okolo. I mně tahle poslední věta zní tak, že bych si za ní dal facku - byli a jsou to hrdinové, kteří tam šli nezištně pro naši republiku. A ano, vím co to vše pro ně obnášelo a že bojovali za tu zatraceně správnou věc. Ale je tam těch kudrnatých, popisných frází prostě až moc.


Jako malý jsem tam našel vše co jsem chtěl. :-)


Skvělá kniha ve které mě bavily všechny povídky. Zejména povídka "Tělo" potěšila, protože jsem před přečtením knihy viděl její zfilmovanou podobu a musím uznat, že je to jedno z nejpovedenějších přenesení knihy na stříbrné plátno.


Pěkný válečný deník. Vypadá to opravdu na přepis deníku, podtržený osobními rozhovory, s množstvím poznámek okolo. Ty se opravdu, ale opravdu nepovedly. Poznámky jsou vypisovány po okrajích stránek, často se jen jedná o doplnění křestního jména ke zmíněnému příjmení ( a to i 10x u stejného jména/člověka), ale přehlednosti moc nepomáhá ani řazení poznámek - mnohdy i napřeskáčku oproti pozicím v textu. To je ale věc autora/nakladatelství a samotnému deníku to neubírá na ničem.
