teacup komentáře u knih
Osvědčená četba, která nikdy nezklame. Tentokrát čteno v nemocnici, a opět skvělé.
Hvězdička za dobrý nakladatelský kalkul a obrovský hype, který se podařilo kolem knížky vyvolat, a autorce za pečlivý historický výzkum, který je z knihy patrný. Téma rozhodně zajímavé, takže jsem si knížku sbalila s sebou k vodě. Podle anotace jsem čekala "románovou kroniku ztraceného města", dostala jsem červenou knihovnu jak z prastarých zažloutlých novinových sešitků po babičce.
Jakoby se autorka nemohla rozhodnout, jestli teda chce vytvořit historický portrét ztraceného města, nebo spíš napsat romantickou venkovskou ságu - opravdu byla každá žena v dobách, kdy nebylo co dát na stůl, štěstím bez sebe ze čtvrtého, pátého těhotenství?
Šikmý kostel má být první částí zamýšlené trilogie, tak snad další díly budou lepší, i když je číst nejspíš nebudu. Víc popisů plení záhonků a drhnutí podlahy různými ženami v různých rodinách už nedám :-D
(SPOILER) Těžký život jednoduché ženy. Je zvláštní, proč tolika z nás připadají inspriativní a obdivuhodné hrdinky submisivní, nevzdělané (a neochotné se jakkoli dovzdělat), zajímající se jen o své nejbližší okolí (politika a společenské dění jsou jen "žvanění"), které rodí dvakrát do roka a jedou vytrvale jak králíček Duracell svou každodenní rutinu kolem domácnosti. Ideální muž je zde prezentován jako ten, který se o ženu umí "postarat", je trochu natvrdlý a proto mu žena říká jen to, co uzná za vhodné, i když "to" chce celkem často, tak "to" nikdy netrvá moc dlouho, aby se to nedalo vydržet, ale hlavně - a to je zásadní - umí všechno opravit a dovede ocenit domácí stravu! A komunisti zas nebyli tak špatní, jasně, nějaké to znárodňování a zavřeli pár sousedů a tak, ale zas dali byt a ROH rekreaci u Mácháče. Bagatelizace alkoholismu a znásilnění included. Brr.
"...je mi, jako kdyby ze mě někdo odšrouboval víčko a protáhl mě velkou štětkou na mytí lahví." (80)
Skvělý. Hlavní hrdinka, atmosféra, literární styl. První půlka teda lepší než druhá. Plusové body za nostalgický pocit vyvolaný všudypřítomností pevných telefonních linek.
Napřed to horší: nechápu, proč to řadit mezi severské thrillery, vlastně ta mystery line tam byla jaksi navíc a častokrát jsem i zapomněla, že on se vlastně pořád vyšetřuje zločin. Je tam na můj vkus příliš mnoho postav, které nejen že mají podobná jména, ale vůbec jsou od sebe těžko rozlišitelné. Příklad - stránka před koncem: "Bernard je mrtvý." Já: Omg, on tam byl nějaký Bernard???!!
Smilla, napůl Gróňanka (Grónka?), napůl Dánka, je jednou z těch asociálních hrdinek, které "nezapadají" (dneska je takových teda imho až moc, ale toto je román z roku 1992) a díky ní je román plný zajímavých postřehů o věcech, o kterých se normálně člověk moc nedozví, pokud se vyloženě nepídí, jako např. grónsko-dánské vztahy, asi tisíc druhů sněhu a ledu, a nebo běžný život v Grónsku ve 20. století. A sarkastické glosy navrch.
"Připadá mi, že už jsem ho někdy viděla. Tenhle pocit ve mně obličeje a místa vzbuzují stále častěji. Nevím, jestli jsem už toho viděla tolik, že se svět začal opakovat, nebo jestli to je předčasným opotřebením duševního aparátu." (121)
"Když máš možnost, dej. Aspoň pomocnou ruku."
Dobrý to bylo. Přečteno na tři posezení. Děda je borec. U scény, jak jel Štěpán s dědou naposled na ryby, jako by někdo krájel cibuli. No a někteří lidi jsou holt stupidní kreténi.
Mornštajnová jede dokola svůj osvědčený kolovrátek.... událostí, že by to vydalo na průměrný seriál, ale práce s postavami veškerá žádná. Mám dojem, že lidem v jejích knihách se dějí stále tytéž dost nepravděpodobné věci pořád dokola, děj je roztahaný přes několik dekád a musíme vyslechnout naprosto zbytečné detaily o zcela marginálnich postavách. Je to jako návštěva u staré tety...vlastně vás to ani nezajímá, ale není zdvořilé zvednout se a odejít.
(SPOILER) Takový sci-fi Follett :D Četlo se to dobře, a když mi došlo, že není potřeba snažit se pochopit jakože "vědecké" pasáže, tak i rychle. S protagonisty jsem měla trochu problém, teda spíš s autorovým vztahem k jednotlivým charakterům. Chvilku jsem vydržela listovat na začátek na seznam postav a ujasňovat si kdo je kdo, ale pak jsem to pustila z hlavy, když autor to evidentně také moc neřešil a postavy jako prostí posouvači děje mu slouží dobře. A vůbec, koho ve sci-fi zajímají postavy a nedejbože nějaké emoce nebo dokonce vztahy? Autor řeší globální otázky na úrovni lidstva, v nichž je důležitý kolektiv a jednotlivec nehraje roli - oh, wait!
!!!SPOILER!!!Rozřezaná loď je efekt, který se bude perfektně vyjímat ve filmu - ale jako proč? A jak získali povolení na cizím území a jak se jim to na cizím území podařilo utajit, a jaktože se do toho dávno nezamíchaly Spojené státy, a jaktože to nebylo ve zprávách a co všichni ti dělníci...a kdo to pak uklidil? Nemůžu se zbavit dojmu, že Evans už v nějakém příběhu figuroval, bohatý americký synek, který který sází stromy v Číně, je veliké klišé. A co se stane, až skončí odpočet? Samé otázky. KONEC SPOILERU.
Na konci už to teda bylo trochu únavné, ale každopádně dobrý tip, když člověk potřebuje vypnout. Za čas dám i druhý díl.
Tak toto mě teda fakt nebavilo. Příběh jak z Nemocnice na kraji města nebo z některé z řady různých Ordinací, který obsahuje všechna, ale ÚPLNĚ všechna klišé, které si o doktorech představujete z lékařských seriálů pro hospodyňky. Sex se sestřičkama? Je tam. Úplatky, kafíčka, bonboniéry? Jsou tam. Opilí doktoři operující pacienty jakoby se nechumelilo? Jasňačka. Manželka ve snobské roli paní doktorové? No jistě! A navíc mi vadily opakující se výrazy, třeba jak se Hynek pořád 'proléval studenou vodou' místo aby se normálně napil. Celkově slabé, Petra Dvořáková umí mnohem líp. Na druhé straně, kniha je vysázena obřím fontem, takže je přečtená za pár hodin, ideální čtivo do čekárny k doktorovi ;-)
Pokračování mého čtenářského love/hate vztahu s MK. Někdy nevím, jestli mě víc baví nebo rozčiluje.
Kunderův vzah k ženám je jako obvykle zoufalý (rozlišuje pouze dva typy mužů dle jejich vztahu k ženám a to "adoranty" a "gynofoby"; signifikantně používá ženy buď jako nástroje nebo jako pozadí scény, snad jen k Tamině je neobvykle laskavý); a to, jak se bere smrtelně vážně, je už takový úsměvný kolorit. Ale co si budeme, ať už adorovaný nebo zesměšňovaný, MK umí a nejspíš perfektně ví, co dělá. Prakticky nelze pojmout po jednom přečtení.
Každopádně největší přešlap bylo sáhnout po vydání od Atlantisu, které (stejně jako třeba Směšné lásky) autor "vylepšil" vyškrtáním některých scén, třeba pasáže uzavírající variaci na téma "blbosti hudby" o vzájemně prospěšné symbióze některých normalizacnich umělců reprezentovaných K. Gottem a režimu: "Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být." Takže úkol zní jasně: Atlantis nebrat a pro rereading zapátrat v antikvariátech.
Jestli někdy budu uvažovat o žebříčku nejotravnějších románových protagonistů, tady Tóru Watanabe má svoje místo na 'bedně' jisté.
Protože na mě ta kniha vyskakovala na první stránce tohoto serveru mezi oblíbenými už několik měsíců a v knihově zrovna byla k mání, tak jsem si ji přečetla. Omg! Ještě že má tak velká písmena a mezery mezi řádky, takže toho ztraceného času nebylo tolik.
Dílo to je velmi, velmi ploché a prvoplánové. Autor se zřejmě výtečně orientuje v marketingových technikách, protože v té knize bylo vykalkulováno vše... až na emoce, ty jaksi nepřišly. Mimo postavu Izáka a matky hlavní hrdinky, u těchto postav se alespoň mihl jakýsi náznak uvěřitelnosti. Nejvíc mi to připomínalo svého času příběhy z Brava. Nicméně, pokud jste teenager, a tedy cílová skupina, třeba se vám to bude líbit.
Proměnu jsem přečetla jedním dechem. Čím víc děj postupoval kupředu, tím jsem byla sklíčenější a na konci jsem zůstala téměř v šoku. Takový pocit úzkosti, lítosti a zároveň odporu ve mně zatím žádný příběh nevyvolal. Řehoře mi bylo neskonale líto...
Vydání se Scafatiho ilustracemi je nádherné i po grafické stránce, obrázky umocňují celkový dojem a atmosféru. Nedoporučuju číst v posteli :)
Fantastická kniha, a to doslova :) Přečetla jsem jedním dechem, i když jsem se snažila, aby mi "vydržela" déle, nešlo se od knihy odtrhnout. Střídání lichých a sudých kapitol - příběhu Kafky Tamury a pana Nakaty, které spolu zpočátku moc nesouvisí, ale postupně se začnou prolínat, je skvělé. Líbí se mi, že všechny "hádanky" nejsou polopaticky vyřešeny a zůstává spousta prostoru pro čtenáře a jeho úvahy. Můžu doporučit, určitě se ke knize ještě vrátím
Román mnohem víc o společnosti než o jednotlivcích. Společenská smetánka v Kanadě ve 30. a 40. letech 20. století, pokrytectví, touha po penězích a moci, ale také politická a sociální témata jako třeba marginalizace žen a jejich práv rozhodovat o vlastním životě.
Jak je u Atwoodové zvykem, text je sžíravě ironický a pekelně hutný, ale čas strávený prodíráním se knihou rozhodně stojí za to.
"All stories are about wolves. All worth repeating, that is. Anything else is sentimental drivel." (423)
Nějak se stalo, že jsem se s Rollandovou útlou novelkou během svých středoškolských let minula, a tak jsem propásla ten správný věk, kdy je nejlepší Petra a Lucii číst. Vcelku pochopitelně příběh obsahuje řadu dnes už (doufám) přežitých klišé a některé autorovy představy, co se tak asi může honit v hlavě adolescentní holčině jsou celkem srandovní, ale za přečtení rozhodně stojí. Hvězdička navrch za ostrý konec bez zbytečných řečí.
(SPOILER) My Dark Vanessa (čteno v originále)
Upřímně řečeno se mně to vůbec nelíbilo. Doslova jsem trpěla, když Vanessa v adolescentním věku naskakovala na návnadu i s navijákem, rozčilovalo mě, když dospělá Vanessa strkala hlavu do písku, neschopná podívat se na svůj 'vztah', a samozřejmě jsem byla znechucená tím slabošským manipulativním slizákem.
Žádné pohodové čtivo, nicméně perfektní do mlhavého dušičkového počasí. Být o nějakých 50 stran kratší, bylo by to ještě lepší, poněvadž někdy se Vanessa únavně opakovala. V každém případě působivý debut mladé autorky, i když doufám, že už to nikdy znova číst nebudu.
‘I can’t lose the thing I’ve held on to for so long. You know? . . . I just really need it to be a love story. You know? I really, really need it to be that . . . Because if it isn’t a love story, then what is it?’
I look to her glassy eyes, her face of wide-open empathy.
‘It’s my life,’ I say. ‘This has been my whole life.’
Čteno v originále. Somehow I missed the hype 10 years ago, so I didn't know the plot was stolen from the news. I think, however, that 'Jack' definitely wins the title of the most annoying narrator of all times. How come he can read and write and knows all the difficult words (he even has hippopotami plural correctly!!) but he cannot use pronouns or past forms of common verbs (knowed, brung)? It was irritating enough after a few paragraphs but Donoghue imitated Jack for nearly four hundred pages. One more 'Can I have some?' and I would have started to scream.
"It is not the culprits who need to be forgiven; rather it is the victims, because they are the ones who cause all the trouble." (531)
Alias Grace is an amazing story which ruminates on various issues such as guilt x innocence, sanity x madness, both physical and mental imprisonment, women's position in the society of the 19th century, where there were only limited roles they can play... and comes back again to the ubiquitous virgin/whore dichotomy which seems to be extremely deep-rooted and persistent in many cultures.
Margaret Atwood does a great job here putting together various pieces of material she had discovered in archives and interlaces them with vivid details, at the same way as Grace makes her patchwork quilts of tiny cuttings of cloths.
Příběh jako stvořený na dlouhé zimní večery. Četla jsem Annu Kareninu ve slunném létě, což ubralo malinko kouzla. Rozmáchlé dílo obsahující řadu rovin, kdy se v jednom plánu odehrává love story Kitty a Levina a Anny a Vronského na pozadí dokonale vykresleného života v Rusku se všemi možnými detaily. Román funguje i jako sociologicko-historická sonda v mnohých ohledech platná i dnes. Otázka uplatnění ženy ve společnosti, organizace práce z pohledu zaměstnavatele a zaměstnanců, politikaření a kariérismus, přetvářka a oportunismus, rozdíly mezi městem a venkovem, pokukování po "západním" stylu života. Vše bylo a je aktuální i dnes.