Teii-hime komentáře u knih

Ze zvědavosti jsem přečetla prvních pár stránek a stačilo to k tomu, abych pochopila, že je to naprostý brak. Má to být velkolepý erotický román, přitom to zní jako z pera třináctileté holky, která nemá ponětí ani o tom, jak vykreslit jedinou uvěřitelnou postavu nebo sepsat rozhovor mezi dvěma lidmi. Celé je to trapné, strojené a ani trochu zábavné.

Opravdu zvláštní knížka.. V příběhu není dobro a zlo, hrdinové a poražení, žádná strhující zápletka, katastrofický nebo šťastný závěr. Jsou to jen útržkové vzpomínky jedné třicetileté angličanky, smířený popis tamější reality, v níž prožila svůj život. Snad proto mě to tolik zasáhlo - knížka si nesnaží hrát na žádný akční trhák ani na srdcervoucí doják, nebo tyto dva prvky dokonce kombinovat - na rozdíl od 90-ti procent všech světových bestsellerů. Lidi v ní žijí svými prostými životy tak, jako my těmi svými - prožívají dětství, první lásky, objevují okolní svět - vnímají a cítí totéž co my, jen za jiných okolností, z jiného úhlu pohledu a se zcela jinými vyhlídkami do budoucnosti. A přesto, či právě proto je to tak strhující.

5 22.09.2012

Typický Ishiguro, tentokrát s mně opravdu blízkým tématem - kterého se navíc zhostil bravurně a diplomaticky. Přestože se od tohoto příběhu distancuje tím, že si smyslel různé postavy a dal jim různá jména, jedno zůstává neměnné - rozdílné názory těchto lidí, které ale zkrátka musí být všechny z jeho hlavy. Proto ho obdivuju. Že si po svém, typicky uměleckém, typicky japonském, způsobu, přiznává pravdu, se kterou se většina ostatních Japonců dodnes smířit nedokáže a snad ji i popírá. Kazuo se omlouvá a s pokorou přijímá následky, zároveň však ale obhajuje i jednání a smýšlení tehdejších Japonců. Tudíž dává za pravdu všem stranám a vykresluje jejich rozdílný náhled na situaci, nikoho neodsuzuje.

4 22.09.2012

Přestože je každý příběh úplně o něčem jiném, jsou přece jen provázány a člověk u nich může být naladěn stále na stejnou vlnu - tedy vlnu lehce radostné melancholie. Občas mě příběhy nudily. To Ishiguro zatraceně dobře umí, znudit nepozorného a plně neoddaného čtenáře - a dělá to naschvál, protože takového čtenáře on prostě nehledá. U něho se spojuje japonská střídmost s decentním anglickým humorem... bohužel, bohudík. Děj se nevrhá do zběsilé akce a hrdinové neperlí cool hláškami a sebevědomým a bezprostředním vystupováním, proto se charaktery mohou vyvíjet nepřímo, téměř nepozorovaně, jakoby pod povrchem, a dává to vyniknout síle příběhu po psychologické stránce...

4 22.09.2012

To, jakým stylem byla knížka napsaná, s jakou autentičností a emocionálním procítěním pan Otčenášek vyjadřoval pocity svých hrdinů, jejich bezbřehé zoufalství i záblesky skromné radosti.. nebo ty drobné útržky z každodenního života, neotřele trefné kouzelné větičky, které ve vás dovedou vyloudit kýžený úsměv i tíseň.. Ztrátka zatraeně působivé a uvěřitelné dílko.
Snad by někomu mohlo vadit, že je kniha laděná dost romanticky, když je ústředním hrdinou árijský chlapec, který ukrývá židovskou dívku, ale já myslím, že právě ten kontrast mezi láskou těch dvou a nenávistí všude okolo dává jen vyniknout celkovému vyznění knihy.

4 22.09.2012

Poeovy básně jsou vesměs neuvěřitelně působivé. Úžasně skličujícího Havrana a dojímavě naivní Annabel-Lee jsem znala už z dřívějška, jinak mě asi nejvíc zasáhla báseň Zvony, zajímavá byla třeba i Ulalume, Město v moři a další :)
Co mě ale zrovna dvakrát nebavilo, že snad polovina básniček byla věnovaná slečnám, dívkám a ženám rozličných jmen a kvalit, jeho rozplývání se nad nimi a lkaní po nešťastné nenaplněné lásce.

4 22.09.2012

Obdivuji Kinga, jak se - stejně jako u většiny jeho děl - dokázal tak věrohodně vžít do pocitů životem zocelené ženy, vnímat a popisovat svět z její perspektivy a lidsky obhájit její zoufalé jednání. Podle mě je King výborný psycholog.

4 22.09.2012

Právě jsem dočetla, a tak se můj komentář možná bude řídit spíš momentálním afektem než s odstupem nahlíženou objektivitou. Ale pokusím se o ni - ano, v knize byla určitě spousta nelogických a za vlasy přitažených pasáží a některé z nich mě samotnou nutily k pozastavení (Jak je možné, že toho stihl tolik vidět, přečíst, hrát, zapamatovat si, umět...? Čím to že se z Horní pětky staly tak uznávané celebrity a IOI tolik vyhledávaní jedinci, když jejich pozice byla kolikrát dána náhodou a mohla se vlastně kdykoli změnit?), většinou jsem knize ale všechno "žrala i s navijákem". A hlavně jsem se od knihy zkrátka nemohla odtrhnout! A to ačkoli jsem nikdy nehrála videohry, nevidela většinu filmů a neznala většinu zmíněné hudby. I přesto si mě ta kniha dokázala tak získat, že jsem nedočkavě hltala každou stránku, tím víc, čím vím jsem se blížila závěru. Teď po dočtení se cítím trochu prázdná a vím, že mi svět OASISu a gunterů bude chybět... A to se opravdu podaří málokteré knížce, abych jejím dějem začala natolik žít, že se mi z něho nechce vracet do reality. Takže objektivně by hvězd možná pět nebylo, ale subjektivně bych jich dala klidně šest, kdyby to šlo!

3 04.02.2017

K poezii jako takové nemám žádný bližší vztah a ke kýčovité romantice už vůbec ne. Proto mě překvapilo, jak moc mě dílo nadchlo - některé pasáže jsem si nadšeně četla stále dokola. Řekla bych, že je to tím, že narozdíl od většiny básní, co mi prošly rukama, je tato relativně srozumitelná a myšlenky v ní přístupné i průměrnému čtenáři. A především tím, že romantický příběh je zde odsunut do pozadí a stěžejním motivem díla je filozofické zamyšlení nad smyslem života, významem lidské existence na Zemi, plynutím času, smrtí a posmrtným životem.

3 22.09.2012

Můj milovaný strýček Poe a navíc v tak krásném vydání s tak dokonalými ilustracemi od Scafatiho..? To byla láska na první pohled. Obdivuju, jak Poe umí podmanit i vyděsit, a to přesto, že do temných končin lidské psychiky zabrouzdal jako jeden z prvních a neměl se tudíž kým inspirovat a od koho učit. Nejsou to "kýčovitě americké" horory typu kingovek (které osobně miluju a moc ;D), jejich kouzlo je trošku jinde.. x)

3 22.09.2012

Zajímavý námět a poutavý příběh, přestože děj často naivní a předvídatelný a postavy poněkud ploché, mám pro tenhle žánr zkrátka slabost.

2 06.09.2019

Možná nejsem objektivní, ale nechápu, jak "pohádkově" vypadá obal knížky a jak dětinsky zní úvodní text. Vždyť je to děsivé a působivé sci-fi s promyšleným dějem, některé pasáže jsou veskrze kruté a bezútěšné a do pohádky mají opravdu daleko. Četla jsem tuhle knížku několikrát a pokaždé mě dostane.

2 04.09.2013

O Lovecraftovi jakožto klasikovi hororové literatury už jsem slyšela a vždycky jsem si říkala, že by nebylo od věci si od něj něco přečíst. A tahle knížka mě svým zpracováním nadchla na první pohled. Trvalo mi, než jsem si zvykla na formu, jakou je napsaná. Údajně je to povídka zpracovaná podle knížky, možná že je to i tím.. Ale zkrátka to bylo dost popisné, málo epické. Nicméně ty popisy stvůr, děsivé krajiny nebo pocitů hrůzy a tak.. po určité stránce mi to zkrátka přišlo mnohem sugestivnější než mnohé moderní horory. Opravdu jsem se bála, a to je co říct!

2 22.09.2012

Mám trošku pokušení říct něco jako "No, to se teda Rowlingová zrovna nevytáhla, má to být uzavření její potterovské ságy a ona příijde s několika primitvníma příběhama na těžce amatérské úrovni, úplně vařila z vody, kam se to hrabe na předchozí knížky..." Ale, koneckonců, jsou to vlastně celkem milé příběhy s dětinskou jednoduchostí a umím si představit, jak je předčítají kouzelíci a čarodějky svým ratolestem, stejně jako my slýchali Perníkovou chaloupku a Budulínka. Mají ponaučení, někdy snad i hlubší, než se může jevit dětským uším, což je ostatně pro pohádky příznačné.
Popravdě ale tyhle pohádky nejvíc šlechtí fakt, že výtěžek z jejich prodeje jde na charitu.

2 22.09.2012

Jelikož jsem příběh četla z pohledu Mě - naprostého laika, někoho, kdo se v tematice absolutně neorientuje, je příšerně naivní a důvěřivý a nechá se opít i patkou nahnilého chleba - perfetkně jsem se bavila. Bylo to neskutečně chytlavé, čtivé, nabité ohromující dějovou linkou s překvapivými zvraty. A Brownovi se povedlo takhle zblbnout a strhnout půlku světa, takže klobouk dolů!
Jediné, co mi vadilo, bylo neustálé přebíhání z místa na místo a já ze začáktku hodně ztrácela přehled jak v příběhu, tak v jeho jednotlivých aktérech, jejich jménech, vzájemných vztazích, událostech... což se ale časem poddalo.

2 22.09.2012

Kim si myslí, že sepsáním tohohle příběhu koná pokání, bere to jako vlastní hlubokou omluvu za svůj čin. To je velké kouzlo, které si řádky uchovávají. Druhé kouzlo je pravda, jakkoli pozměněná a zastíněná zkresleným vnímáním okolního světa mladou dívenkou. Protože si zasloužíme znát pravdu. Ale co je nejdůležitější - musíme u toho přemýšlet. Dávat si věci do souvislostí. Posuzovat z různých pozic různých lidí žijících v různém přesvědčení.
Obecně vzato byla ale knížka zajímavá, poučná a čtivá, zhltla jsem ji za jedno odpoledne a zůstane mi v paměti, a to je vždycky fajn. :)

2 22.09.2012

Přišlo mi, že se toho autor do knížky snaží napasovat pokud možno co nejvíc. A kvůli tomu je knížka nejen přeplácaná, ale taky pořádně nemá hlavu-patu. Najednou se objeví tlupa děcek, náhodou najdou skříň a v ní svět a ten náhodou zrovna oni zachrání. Zkrátka takové málo promyšlené kýčovité klišé. Nic do sebe hezky plynule nezapadá, všechno se zdá uměle vytvořené. Ani zdaleka uvěřitelné kulisy a prostředí, podivná plejáda tvorů a postav lacině splácaných ze všech již existujících příběhů... Být mi deset (či spíš osm), možná bych to viděla jinak. Možná bych to viděla jinak i v případě, že bych přečetla všechny knížky série. Nevím.

2 22.09.2012

Je šílené, jak rozporuplné komentáře na tuhle knihu se tu objevují :D Nicméně to chápu.. kniha nemá nijak strhující děj (má-li vůbec nějaký) a je psána jazykem přímočarého, trochu jednoduššího puberťáka. Zkrátka nic převratného. Ale způsob, jakým Holden uvažuje, jak se dívá na svět kolem sebe, jak přemýšlí o lidech, se kterými se setkává, jak je analyzuje, jak se k nim staví se svou otevřeností a upřímností... Mně to prostě fascinovalo od začátku až do konce a je to bezesporu jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla.

2 22.09.2012

Knížka o obyčejném životě jedné neobyčejné ženy, nebyla příliš čtivá, zato byla napsaná velmi osobitým stylem a plná zajímavých a hlubokých myšlenek. Zřejmě bych se k ní znovu nevrátila, ale rozhodně nelituji, že jsem si ji pro výzvu vybrala.

1 06.09.2019

Moje maminka ji prý četla, když byla malá. Já ji četla teď, když je mi dvacet. Nevím, v jakém věku se dá docenit víc, protože má určitě co říct každé věkové kategorii. Tohle dojemné svědectví o hrůzách německého fašismu mě osobně naprosto strhlo a malé Leni jsem držela pěsti až do poslední stránky..

1 04.09.2013