Temný snílek komentáře u knih

Zápletka je zajímavě zamotaná, ale nepřijde mi příliš reálná a vlastně i trochu přitažená za vlasy. Ve skutečném světě by takový případ nejspíš neobstál. Policie tady vůbec po ničem nepátrá a dokonce i pachatele musí nejen odhalit, ale i zadržet právě Alice.

Jedná se o klasický detektivní román, kde Alice pátrá po vrahovi na vlastní pěst, protože policie případ uzavřela, jenže jí něco říká, že v tom je mnohem více. Prostě má skvělý instinkt, ale policie jí nebere váženě a občas si z ní dělá i legraci. Alice mi svým vlezlým způsobem vyšetřování trochu připomíná slečnu Marplovou od Agathy Christie, i když nedosahuje jejích kvalit.

1 22.11.2013

Klasická detektivka, kde podle mého názoru má možnost odhalit pachatele jen hlavní postava, protože je v ději příliš málo vodítek, takže čtenář na to nemá šanci přijít.
Pravdu o motivu se dozvíme až v závěru, kde to na nás Alice vychrlí, když to vysvětluje detektivovi. Prostě mi v příběhu chybí detaily a indicie na odhalení praha.

Od kočičí krimi nelze očekávat nějaký akční thriller, tady se děj docela vleče a Alice pomocí důvtipu a správně mířených otázek hledá pachatele. Chce ho najít za každou cenu a hlavně co nejdřív, protože zemřela její přítelkyně, proto je pro ni vyšetřování osobní záležitostí a Alice se často nechává unést svými emocemi.
Mám raději více napínavé detektivky, během kterých se něco děje a čtenář nedočkavě rozplétá složitý případ, bohužel tady jsem se chvilkami nudila a nemohla se prokousat trochu zdlouhavými dialogy.

22.11.2013

Jestli jsem předchozí kočičí krimi s Alicí považovala za průměrné detektivky, tak Kočka s houslemi je naprostý brak, u jehož čtení jsem přicházela o rozum. Jak může někdo takovouhle pitomost vymyslet?

Vražda v domě s několika lidmi, to je už hodně obehrané klišé, ale dalo by se to přežít. Ale co ta autonehoda, kterou způsobí vycpaný velbloud? Co je to za blbost?
Celý děj mi přišel jako sci-fi a chvílemi mi šla hlava kolem z toho, na co zase Alice přišla. Ta totiž vymýšlí samé vynikající závěry, že uvažujete, zda neutekla z psychiatrického ústavu.

Vím, musím se snažit být objektivní a knihu úplně zatracovat. Já jen, že jsem už četla tři díly kočičího krimi a všechny jsou podle stejného schématu - Alice někam přijíždí a objevuje mrtvolu, policie se vraždou nechce zabývat, Alice tedy začne pátrat a na konec nastraží na vraha past, ten se do ní chytí a je zatčen. Alice nám na závěr vysvětlí jeho motiv k vraždě, který vždy nějak souvisí s kočkami drahých plemen.
Proto jsem z knihy tolik šílela, ono totiž, když téměř stejný děj čtete už po čtvrté, tak vás nemůže nic překvapit, vlastně už na začátku víte, jak to dopadne, takže si četbu neužijete.

Je to klasická detektivka, kde odhalit pachatele a vraha může jen hlavní postava Alice, protože v ději je příliš málo vodítek, proto čtenář na to nemá šanci přijít.
Pravdu o motivu se dozvíme až v závěru, kde to na nás Alice vychrlí, když to vysvětluje detektivovi. Prostě mi v příběhu chybí detaily a indicie na odhalení vraha.

22.11.2013

Když jsem se do téhle knížky pouštěla, tak jsem vlastně ani žádné očekávání neměla, ale musím říct, že mě mile překvapila a já se u ní skvěle pobavila. Chápu, proč Stopařův průvodce galaxií dnes patří mezi klasiku žánru sci-fi.
Kniha se čte velmi snadno a děj není nijak komplikovaný, takže ho zvládnou o dospívající čtenáři, které zábavný příběh může zaujmout.
Určitě každého čtenáře osloví vtipem a zábavou, protože během čtení narazíte na spoustu až groteskních situací, třeba když jsou Arthur a Ford vyhozeni do vesmíru a mají jen 30 vteřin života, ale loď je nabere ve 29. vteřině, takže jsou zachráněni a bez následků.
Stopařův průvodce Galaxií je vlastně taková parodie na klasické sci-fi a nebojí se z tohoto žánru udělat pořádnou legraci.

4 22.11.2013

Kniha se čte jedním dechem a děj postupně odhaluje další a další indicie k případu, vše tak pomalu směřuje k šokujícímu závěru, který překvapí asi každého.
Akcí nabitý děj je doplněn o vynikající charakteristiky postav, vše tak působí velmi věrohodně a čtenář si napětí užívá plnými doušky.
Pokoj smrti je další mistrovský thriller, který doporučuji všem fanouškům nejen tohoto autora, ale celého žánru. Vynikající kniha.

2 17.11.2013

Děsivý thriller s hororovými prvky, který není pro slabší povahy, ale zase tak hrozné to není. Nakonec je to příjemná oddychovka, u které vám zamrazí.

1 30.09.2013

Trest pro hříšné je vynikající horor, který má hluboký příběh s děsivými momenty. Čtení si určitě užijete, protože kniha je téměř dokonalá.

2 29.09.2013

Kriminálník je vynikající thriller, kterému nelze nic vytknout. Zbývá si jen užít jeho atmosféru, která je místy děsivá až brutální, proto se příliš nehodí pro citlivé povahy. Příznivci tohoto žánru si ovšem přijdou na své a vychutnají si děj plnými doušky. Skvěle napsaná kniha.

2 29.09.2013

Evangelium prokletých nese prvky mysteriózního thrilleru, jako je napětí, tajemství nutné odhalit, akce, pátrači po pravdě a také ti, kteří chtějí zastavit každého, kdo se k nim jen přiblíží. Na akci se nemusí dlouho čekat, ale vážně to stačí k dobré knize?
Nemohu říci, že mě kniha úplně zklamala, protože i po pomalejším začátku byla nakonec svižná a na milovníky akcí čekají napínavé honičky, přestřelky a výbuchy. Nejde tedy o nudnou knihu, jen příběh občas trochu pokulhává.
Evangelium prokletých ve mně zanechalo hodně rozporuplné pocity, bylo sice čtivě a napínavě napsáno, ale obsah nebyl nikterak originální. Podobných knih už byly celé mraky a některé mnohem zdařileji zpracované. Přesto knihu nelze úplně zatratit, protože má své kouzlo a tak říkám zkuste ji. Nejspíše z ní nebudete úplně nadšení, ale jako dost dobrá oddychová četba určitě ujde.

Paměti Pařížských katů byla neobvyklá četba, která odhalovala události a popravy sedm generací katů, ale zároveň nešlo jen o historické či statistické údaje. Vše je doplněno o procítěný příběh, jenž sice není souvislý, ale zároveň ukazuje pravou tvář mužů z rodu Sansonů. Psal jej pomocí deníků a dokumentů poslední kat, který doufal ve zrušení trestu smrti a nápravu společnosti.

Tato kniha dokáže místy vyrazit dech svou upřímností a hlavně čtivostí. Na to, že jde o historii, tak se děj čte velmi dobře a vše plyne, jak má. Nenudí a čtenář si ji vychutná jako dobré víno. Po douškách si užijete každé písmenko.

2 29.09.2013

Hlavními postavami tu jsou pejsci, kteří sice chodí po čtyřech, značkují patníky, hrajou štěkanou a jednou za čas se sejdou u velké lípy na štěk, ale zároveň je v nich patrná paralela s lidmi a dětmi.
Všech šestnáct pohádek má za úkol poučit a hravou formou ukázat dětem, že šišlání se dá odnaučit, lhát se nemá, dudlík není nejdůležitější věc na světě, musí se po sobě uklízet, správně jíst a třeba, že se zvířátkům a bezbranným tvorům neubližuje.
Pohádky jsou milé a věřím, že se dětem budou líbit a dospělí si je také rádi přečtou s nimi. Je mi dvacet pět let, ale tahle kniha mě okouzlila svou nádhernou atmosférou, až jsem zalitovala, že mi není o takových dvacet let méně. Děti od tří let si je totiž určitě pořádně užijí.

29.09.2013

Sabat je fantasy svět zasazený do moderní doby, kde existují kouzla i čarodějnice. Hodí se pro každého, ale hlavně pro ženy. Sice se tu neobjeví žádná láska či milenecké vztahy (kromě sexu živočišného sexu s minotaurem či faunem, ale kniha je napsaná z pohledu ženy a jejich pocitů. Jinak jde o příjemné oddychové počtení, které si užijete.
Děj je svižný a rychle odsýpá, takže na nudu ani nepomyslíte. Objeví se zde podivný humor, který příběh dělá atraktivnějším i zábavnějším. Najde se tu akce i magické souboje, jen neočekávejte zběsilé „přestřelky“ kouzly. Vše je promyšleno, a proto děj plyne a nezdržuje se hloupostmi.

29.09.2013

Mohlo by se zdát, že jde jen o další historickou romanci, ale ve skutečnosti se v ději skrývají zajímavé detaily. Nejvíce vyčnívá téma týraných žen a jejich práva v době středověku. Arvan totiž nebere ohledy na nikoho a ženy s potěšením mlátil a znásilňoval, jako by je vůbec nepovažoval za lidi. A jeho kumpáni nebyli o nic lepší, klidně si se služkou užili na stole během hostiny a všichni to brali jako zábavu.
Kniha se četla velmi dobře, hlavně díky lehkému ději, který se sice dal předvídat, za to však byl hodně procítěný, až jsem příběh prožívala příliš. Vtáhne vás do sebe a nepustí do konce. Jen nesmíte očekávat příliš, to byste mohli být zklamáni.
Výhodou děje je to, že kromě lásky a pocitů se v něm vyskytuje i akce. Je tu spousta místa na intriky, lži, zrady a záporné postavy, které kují pikle proti Seleině a Ctiborovi.
Historická romance, která nepostrádá procítěnost, hloubku příběhu a zvraty. Dojde řada i na trochu lechtivější scény, ale nečekejte erotiku. Knihu jistě ocení ženy toužící po lehké četbě k odpočinku.

3 29.09.2013

Historický román pro ženy Schovanka Eliza je krásné počtení, hlavně pro příznivce Jane Austen to bude příjemným požitkem.
Autorka se pokusila navázat na román Rozum a cit od skvělé Jane Austen, kde čtenářky sledovaly osudy sester Dashwoodových - Elinor a Marianny. Schovanka Eliza je zastihla o několik let později, a tak nám dala možnost vidět, jak se jim daří, protože Rozum a cit končil klasickým „a žili šťastně až do smrti“. Ale bylo tomu tak doopravdy?

Stylem je kniha opravdu podobná dílu Jane Austen, ale nesoustřeďuje se tolik na rozpolcenost postav. Děj je zde mnohem důležitější, proto si autorka mohla dovolit dát sem i náznak akce a napětí. Romantika tu v podstatě nehraje žádnou roli, protože se Eliza nezamiluje. Je tu sice muž, kterého má ráda a jiný, který miluje ji, ale Elizi jako by se to netýkalo.

24.09.2013

Přiznám se, že se mi kniha nečetla zrovna nejlépe, protože mi jednotlivé příběhy přišly hodně zdlouhavé a nudné. V částech, kde se něco dělo, to bylo výborné, ale bohužel tam bylo spousta natahované místa, kde se popisovalo okolí, myšlenky postav nebo měl někdo proslov (Newtonův mozek - tam měl hlavní hrdina proslov na deseti stranách, což bylo téměř neúnosné).
Jazyková skladba je obdivuhodná, ale pro dnešní zlenivělé čtenáře to nejspíš nebude to pravé ořechové, jelikož jsou zvyklí na dnešní mluvu, kdežto tady jsou zachovány výrazy z 19. století a další zvláštnosti Arbesova jazyka, například hláskové kvantita, citoslovečné kolísání, řidší slovní tvary a zdrobněliny citově zabarvených slov.

A co se týče filozofie, tak nejhlubší je Newtonův mozek, kde je na lidi pohlíženo jako na zlé a zkažené bytosti, které jsou sice schopni vytvořit velké věci, ale zároveň všechno ničí a vyžívající se v zabíjení a ve válkách. Polemizuje o tom, zda se člověk nemůže změnit, ale dochází k závěru, že nikoliv.

Hlavní vlastnost těchto tří romanet je to, že se příběh skládá z útržků, které se pomalu dávají dohromady, až v závěru dávají smysl, i když je trochu. Pokud někdo má rád klasické detektivky, tak by mohl knihu ocenit, ale jen možná.

Chtěla jsem knize za romaneta dát jen tři body, ale nakonec to jsou čtyři, protože se mi hrozně líbí zpracování knihy, která má pozlacené hrany stránek, pod přebalem jsou červené desky se zlatým nápisem a dál obsahuje červenou stužku na založení, což z knihy dělá vydání pro fajnšmekry a milovníky knih.

2 24.09.2013

Kniha má velmi jednoduchý děj - stařec vypluje na lov, po dlouhém zápolení zabije rybu, než ji však dopraví domů, tak mu jí sežerou žraloci.
Zato hloubka příběhu je až neuvěřitelná. Na to, že kniha má tak málo stran, tak se autorovi podařilo velmi podrobně vykreslit postavy a hlavně jejich psychickou stavbu. Působí velmi skutečně a i bez sáhodlouhého popisování se před čtenářem odehrává nádherný příběh plný zvratů.

Děj je plný zmaru, protože stařec za svůj vysilující boj nebyl náležitě odměněn, jak by se dalo očekávat. Místo toho málem přišel o život a pochybuje o spravedlnosti života.
Pojednává se zde tedy o síle lidského ducha a jeho boje s nepřízněmi osudu. Poukazuje na nerovný souboj, a i když člověk nevyhraje, tak si může zachovat alespoň hrdost, když ve svém snažení vytrvá. Stařec sice prohrál a o svou rybu přišel, ale lidé z vesnice torzo ryby na jeho loďce obdivně pozorovali.

4 24.09.2013

Jde o dramatický psychologický román, který může čtenáře šokovat svým dějem, který je sice zpočátku humorný, ale později nabere na dramatičnosti a postupně stále více přitvrzuje, což se v závěru ukáže až v brutálních scénách, při kterých slabší povahy mohou mít problémy je strávit.
Děj je sice jednoduchý, ale k němu se přidává několik linií minulosti a také popisovaní květnatým jazykem všeho - postav, prostředí, katovské výuky i různých témat. Přímě řeči jsou označeny jen pomlčkami a jednotlivé kapitoly jsou ukončeny uprostřed věty, což způsobuje celistvost příběhů, ale čtenář nemá čas si vydychnout.
Všechno působí věrohodně, hlavně tím, že příběh je doplněn běžnou hovorovou mluvou a vulgarismy, tím jsou postavy reálnější. Jen mi přišlo, Lízinka snad za celou dobu téměř nepromluvila, přestože je hlavní postavou.
Katyně je psychologický román, který se mi chvílemi nečetl zrovna dobře, vadilo mi přílišné popisování do podrobna, ale zároveň mě fascinoval svým stylem i dějem, takže jsem si čtení užila a katovství jsem vcelku i přišla na chuť, takže se asi konečně odhodlám k přečtení knih o rodině Mydlářů.

1 24.09.2013

Z počátku knihy vidíme příběh z pohledu Baryka. Jak pes vnímá hlad, nepřízeň osudu a zlé lidi, kteří mu ubližují. Tím se čtenáři naskytne příležitost nahlédnout do ulic Moskvy, které jsou špinavé a smradlavé. Je to odvrácená tvář společnosti, protože toulavý pes je jakýsi vyvrhel, který nikam nepatří a proto se k němu všichni chovají odporně.

Samotná přeměna zvířete v člověka je psána formou deníku profesorova asistenta, kde popisuje postupné změny, která tvor prodělal. Zároveň je zde konstatován i údiv, protože tato operace původně měla pomoci omladit člověka a nepřeměnit psa, což v sobě nese značné stopy pro sci-fi.

Vlastně jde o humorné dílo plné sarkasmu, které hraničí až s groteskou a často je absurdní. Obsahuje mnoho komediálních scén, u kterých se čtenář bude bavit a zároveň i několik vypjatých chvil, kde Barykov ukazuje, že je schopný všeho.

Psa Baryka mi bylo vlastně líto, protože nechápal, proč mu ti hodní lidé, co se o něj týden starali, najednou ubližují a přivazují k operačnímu stolu. Z jeho pohledu to bylo naprosto nepochopitelné. Zároveň sem byla ráda, že vše ve zdraví přežil a nic si z doby, kdy byl Barykov, nepamatoval, čímž neutrpěla jeho nevinná zvířecí povaha.

Kniha se mi četla velmi dobře, jen děj byl místy až příliš velká fantasmagorie a chtělo to hodně představivosti, abych si všechno dokázala představit. Zároveň však nešlo o nijak obtížnou četbu a kniha mě pobavila.

2 24.09.2013

Co se týče kvality, jde v celku o průměrnou fantasy, kterou ocení převážně mládež, protože kniha postrádá originalitu i propracovanost. Děj jde snadno předvídat a celkově je hodně jednoduchý, přesto se tu najdou i zajímavé okamžiky. Na první pohled je patrná inspirace starších, klasických děl tohoto žánru, ale zároveň nejde o „opisování“. Autor má svůj styl psaní, který se v příběhu objevuje a vede ho k cíly, v tomto případě k „pokračování příště“.
Jde o takový fantazijní pohádkový svět, kde je spousta magických tvorů, hrdina a jeho přátelé, úhlavní nepřítel a objeví se tu i různě vztahové linie, hlavně přátelství, nenávist, touha po moci, nebo třeba láska.
Vše působí svěže a děj rychle běží dál, takže kniha je čtivá i zábavná, jen její hlubší hodnota je poněkud slabší, ale není nač si zoufat. Pokud máte rádi nenáročné fantasy, tak to Eragon bude pro vás to pravé ořechové.

24.09.2013

Od této knihy jsem čekala všechno možné, jen ne to, že se u ní budu užírat nudou. Na začátku umřel nějaký chlap a zbytek knihy se o tom postavy jen baví a rozebírají to, to je vše. Na to mi stačí si pustit zprávy z naší politiky a pobavím se víc, než že nějaký trotl usiluje o prázdné místo v radě.
Je to velký román, a kdyby byl o polovinu kratší, tak by se možná i dal číst. Jak na tuhle knihu může někdo napsat pochvalnou recenzi, kde ji vyzdvihuje do nebe, vážně nepochopím. Do knihy jsem se pustila mimo jiné i kvůli autorce a lituji toho. Četla jsem jí šest nekonečných dní a stala se u mě rekordmankou - nejdéle čtenou knihou.
Myslela jsem, že ji ani nedočtu. Pořád jsem si říkala, že se tam přece musí něco stát, že se tam bude něco dít, ale ono nic. Takové vlekoucí vyprávění o několika rodinách, kteří se navzájem nesnáší, dělají si naschvály a pomlouvají se. Hrůza a děs. Byl zázrak, že jsem ji dočetla. Spíše jsem se modlila pro sílu jí vůbec dočíst.

Děj tu není, stejně tak hlavní postava, tady jde o osudy lidí různých rodin. Každý má stejnou váhu a reagují na vzniklé situace. Tím se rozehrají komplikované vztahy mezi bohatými a chudými, manžely a manželkami, rodiči a náctiletými dětmi, učiteli a studenty, nebo studenty a studenty.
Na každého se dostane. Nikdo nepřevyšuje, i kdyby sebevíc chtěl, autorka ho zarazí. A tak všechny postavy (a že jich tady je) mají stejnou roli, a to pouze čeřit vodu.

3 24.09.2013