Terazky komentáře u knih
Do knížky se mi původně vůbec nechtělo... Film mně vždycky připadal podivný, neměla jsem ho ráda - stejně tak Obsluhoval jsem anglického krále (a i zde je kniha lepší). Přesto jsem měla viděla před sebou protagonisty filmu :-)
Při slově "postřižiny" si jako první nevybavím zkrácení sukně, noh u nábytku či vlasů, ale psíka s useknutým ocasem žrající kremrole.
(SPOILER) Ach, nešťastná Anna vláčející následky svého činu.
Byla mi nejprve sympatická, ale po její nevěře se mi začala vzdalovat. Chování a myšlenky v rozporu s jejím dřívějším "já".
Chce rozvod × chce Serjožu
Chce život s Vronským × nemá ráda jejich dceru
...tak si holka vyber, co vlastně chceš.
Nevím proč, ale smrtí Anny Arkaďjevny se mi nechtělo číst dál. Přišlo mi, že její smrtí by měl příběh skončit, i když mě zajímaly reakce a pocity (viny - že Vronskij?) ostatních postav :) Ale nemohla jsem se začíst - mozek jako by mi naprosto vypnul a nebyla jsem schopna vnímat, proto jsem to rychle prolistovala.
"Stačilo smočit kolík a začala sebou házet jak divá."
I já patřím mezi milovníky kultovního seriálu, který je pro mě od dětství znamená velmi mnoho. Když jsem viděla poprvé film, neměla jsem tušení, že vychází z knihy, a bilo mě do očí, že tam skoro každý nosí brýle. Docela se mi líbil, ale už bych se na něj nedívala s dabingem. Teď jsem dočetla knížku autora, který vůbec MASH 4077 stvořil a s ním postavy Hawkeye, Trappera, Radara, Henryho, Hot Lips, Burnse a Mulcahye, které tak dobře známe ze seriálu.
ALE! Nemá cenu porovnávat knihu nebo film se seriálem, protože zde vystupují ve většině rozdílné postavy, které mají společné snad jen jména. Tvůrci seriálu předlohu, z níž vycházeli, zničili. Vylepšili, ale zničili. Proto nechápu, proč se na film a knihu hází (říkám přehnaně) špína. Jsou dvě odlišné věci a nebýt této knihy, tak není ani seriál.
Jdu se dívat na film.
Knihu jsem dostala jako dárek, takže bych se k ní sama určitě nedostala.
Naprosto mě uchvátila a snad nikdy jsem tak nefandila hlavnímu hrdinovi (zde hrdince :)), jako tady Lindě.
Knížku jsem získala úplnou náhodou a děkuji za ni! Sice začátek nic moc, ale ta originální zápletka mě naprosto nadchla :))
Nečetla jsem, jen si prohlédla reprodukované fotografie parašutistů, u nich popisky a to mi naprosto stačilo...
Lasicu a Satinského naprosto miluju, ale nevím proč, pouhé čtení mě příliš nebavilo. Raději si pustím nějaký záznam a budu se dívat a poslouchat :)
Knihu jsem dostala jako dárek, jelikož se do Říma chystám, baví mě jeho císařská historie, je to město Felliniho, ale tohle... Bohužel mě vůbec kniha neoslovila, spíš naopak. Vadily mi "střihy" krátkých popisků všeho možného, co viděl, sdělování, co všechno dvojčata dělají nebo nedělají a autorův styl psaní.
Na romantické příběhy a lásku opravdu vůbec nejsem a nevyhledávám to ani ve filmech... ani v knihách. Ale tuhle jsem dostala na Vánoce, a jako všechny knižní dárky čekají ve frontě, až na ně taky přijde konečně řada. Přiznám se, že jsem nebyla nadšená, že kniha vypráví o lásce dvou lidí. Ale za prvé: dostala jsem ji jako dárek, a za druhé se odehrává v období před a po druhé světové válce, což je mimo jiné téma mého několikátého zájmu - proto jsem se odhodlala a přečetla. Za dva dny...
Jak píší někteří přede mnou - ono "cestování" mi celou dobu vadilo, dokud jsem se nedostala na úplný konec knihy. Byla jsem nadšená a unesená velmi zajímavým příběhem a živými postavami, které momentálně z mysli jen tak nepustím. A objevila jsem novou spisovatelku :)
Mnohovrstevnatý živočišný Jean - takové temné až lehce zrůdné postavičky jsou fajn a baví mě.
Ale ženské typy Julie mi jdou silně proti srsti, jsou odporné.
Karla Schulze znám jen díky jeho příbuzenství s Topoly. Nevím proč, ale název ve mně vždy evokoval, že se jedná o básnickou sbírku (aniž bych se namáhala tuto bichli otevřít :)).
Renesance mi byla cizí a lhostejná. Až doteď. Mám dočteno a mísí se ve mně mnoho rozličných pocitů - melancholie (autor tento skvost, božskou knihu bohužel nedokončil a nedozvím se další Michelangelovy pocity, ani detaily jeho děl na zakázku, vnitřně výbušnou vášeň a touhu poznat poznamenaná místa renesanční - válčící, zamořené, náboženské, mystické, umělecké a horkem spalující - Itálie a obdivovat zmíněná díla a budovy, představovat si ony postavy a jejich možné konání a činy. Už se mi po Michelagelovi stýská... Ale neviděli jsme se naposledy, brzy se opět shledáme. Velmi brzy.
První dílo, které jsem od Vančury četla. V žádném případě nezklamalo. Kdo by řekl, že je ta čeština tak bohatá? :)
Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné
padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane,
a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
...nádherná kniha, u které jsem se nenudila (u kterého díla od Dostojevského se člověk nudí?) a tajně doufám, že plány s Míťou dobře dopadly... :) Nejlepší kniha, co kdy byla napsána, pro mě je to Kniha knih.
Moc krásná bichle, kterou budu louskat a učit se hodně dlouho... :)
Pokud pominu docela často vyjmenovávání a do detailu popisované ryby nebo měkkýše, což bylo (aspoň pro mne) na obtíž, byla jsem z těch jejich dobrodružstvích na větvi (samozřejmě v dobrém slova smyslu a asi proto, že to byla má první verneovka).
Klasika, to bezpochyby, ale mně se to četlo velmi špatně, občas nudné a nicneříkající pasáže... Bohužel nedočteno.
Neuvěřitelný, silný a bohužel pravdivý příběh. Knihy, které se odehrávají kolem druhé světové války by neměly být opomíjené, každý by měl vědět, jaké hrůzy se, nejen u nás, děly.
Knihu jsem bohužel nedočetla, ty nudné a složité popisy na začátku a pak dál mne od té knihy naprosto odradily, ale tajně doufám, že se k ní vrátím a zkusím si ji celou přečíst.
Na to, že Viewegha nemám ráda, kniha byla opravdu hodně povedená.