Tereziee komentáře u knih
Jak jsem se po přečtení prvního dílu těšila na pokračování, tak u druhého dílu se dostavilo mírné zklamání. Ve vyprávění se tentokrát objevuje i dějová linka z minulosti, která pro mě byla z celé knihy asi to nejlepší. Příběh Lor a Nadira mě zas tolik nebavil. Mrzí mě, že u spousty fantasy se teď trendově dává důraz spíš na erotiku než na samotný příběh. Uvidíme, co bude dál.
Za tuhle autorku bych dala ruku do ohně. I u 16. dílů série jsou případy pořád originální, napínavé a čtivé. Tenhle díl je navíc horská dráha emocí. No, co dodat. Těším se na další setkání s Kim Stone.
Musím říct, že tuhle Láďovu knihu jsem si užila zatím úplně nejvíc. Spousta vtipných historek a zážitků a spoustu tipů kam příští prázdniny vyrazím.
P. S. Doporučuju i cestovatelské besedy, které Láďa má.
Kateřina Ševčíková je krásnou ukázkou toho, že i čeští fantasy autoři mají co nabídnout a jejich knihy můžou konkurovat i zahraniční tvorbě, která je u nás bohužel vidět někdy víc, než ta česká.
Temnoty hlubin jsou volným pokračováním Přízraků noci, ale není nutné je mít přečtené (ale doporučuji si je před Temnotami přečíst kvůli možným spoilerům). V Temnotách potkáváme Nou a Jaela z první knihy a sledujeme jejich nové dobrodružství v podobě putování za živou vodou. Přišlo mi, že se autorka v této knize nebála přitrvrdit. Příběh je drsnější, napínavější a místy i poněkud děsivý. Děj je opět inspirovaný slovanskou mytologií a starými pověstmi českými. Nejsilněji Dívčí válkou. Líbí se mi, jakou si Kačka dala práci s rešeršemi a vším okolo a že svoji knihou vzdává hold našim kořenům a tradicím. Kniha je doplněná krásnou grafikou, která příběhu dodává ještě něco navíc. Hlavně mapa se mi tentokrát velmi hodila, vzhledem k tomu, že se prakticky celou knihu putuje. Samozřejmě nechybí ani romantika, bez toho by to nešlo. Romantická linka se přirozeně vyvíjí, není na sílu a moc se mi líbilo jak se Noa a Jael snaží najít k sobě opět cestu.
Za mě Temnoty hlubin můžu opět jen a jen doporučit! Na tyhle podzimní dny to bude ideální čtení. P. S. Autorka má na Spotify i speciální playlist ke knize - ten také doporučují :)
Na knihy Aleše Novotného jsem se chystala už delší dobu a jako první padl los na knihu To přichází děsy. Musím říct, že Aleš píše velmi čtivě takže mě kniha hned vtáhla do děje. Měla jsem strach ze střídání časových rovin a velkého množství postav, ale kupodivu jsem se zorientovala velmi rychle. Příběh je v některých částech poměrně drsný a rozhodně není pro slabší povahy. Za mě jsou ale Děsy příjemných překvapením a super detektivním/thrillerovým počinem dalšího českého autora. Jediné co mě na knize mrzelo bylo to, že ne všechny linky příběhu byly vyjasněny. Určitě ale zkusím i další autorovy knihy.
Šepot kouzel mě nalákal svojí anotací, ale musím říct že po dočtení jsem zůstala lehce zklamaná. Přišlo mi, že podobný námět jsem četla už několikrát a i když mi opakující se vzorce děje ve fantasy zas tolik nebaví, tady mi mi celková myšlenka turnaje úplně nesedla. Stejně tak i postavy. Nedokázala jsem si oblíbit hlavní hrdinku ani další postavy. Dialogy mi přišly takové mdlé a o ničem, že pro mě bylo velmi těžké si k nim vybudovat bližší vztah. Musím říct, že poslední třetina knihy už mě bavila víc. Myslela jsem si, že jsem odhadla celou zápletku, ale objevilo se zde pro mě několik překvapivých situací. Uvidíme, jestli dám pokračování série ještě šanci.
Občas si ráda přečtu povídkové knihy českých autorů a tuhle edici nakladatelství Listen mám moc ráda. Tahle mi ale přišla trochu slabší než jiné povídkové sbírky. Rozhodně jsem zde ale našla povídky, které mě i na těch pár stránkách dokázaly naprosto pohltit. Mezi špičku rozhodně patří povídky Viktorie Hanišové, Petry Dvořákové a pro mě nově objevené Dory Čechové. Věřím, že každý čtenář si zde najde to svoje.
Tak tohle pro mě byl krok vedle. Naprosto nevyužitý potenciál hokejového a krasobruslařského prostředí a hlavně mi vůbec nesedl styl, jakým autorka píše. Obálkou se to tváří jako nějaké young adult sladké povídání, ale opak je pravdou. Peprností autorka teda rozhodně nešetřila a bylo tam toho až přespříliš. Do knihy jsem se musela nutit a prakticky celou dobu jsem jen počítala stránky do konce. Věřím, že si své čtenáře najde ale já mezi fanoušky rozhodně patřit nebudu.
Jak už je u Petry Dvořákové zvykem - nečekejte žádné veselé čtení. Pláňata vás zavedou do rodiny, která je plná toxických vztahů, zloby a nenávisti. Ve vyprávění se střídají tři hlavní postavy, které nám dávají různé úhly pohledu na celý příběh. Celý román se odehrává na přelomu 80. a 90. let minulého století a jsou zde velmi dobře popsané změny, které ve společnosti po revoluci nastaly a jak moc dokázaly ovlivnit nejeden životní osud. Pokud máte autorku rádi, nebudete zklamaní.
Ultimátum je jednohubka na dva večery. Napínavý příběh z leteckého prostředí, kdy pilot letadla stane před životním ultimátem - spadne s plným letadlem a nebo jeho rodina zemře. Celou knihu jsem přemýšlela, jak bych se v této vypjaté situaci zachovala já a jestli je vůbec v tomto případě správné rozhodnutí. Celý příběh šlape od začátku až do konce a není zde prakticky žádné hluché místo. Autorka knihy je bývalá letuška a tím pádem celý příběh působí o to reálnějším dojmem.
Rodinná sága z Vietnamu, která vás vtáhne a nepustí. Musím říct, že o historii této země jsem věděla za mák málo. Během celé knihy sledujeme příběh jedné rodiny na pozadí historických událostí jako je válka nebo třeba hladomor. V knize se střídají pohledy babičky Dieu Lan a její vnučky Huong. Všechny hlavní hrdiny si zamilujete a budete příběh prožívat s nimi. Všechnu tu bolest, strach ale také radosti. Na konci knihy jsem uronila i slzu. Byla to rozhodně jedna z nejlepších knih za letošní rok a rozhodně to nebyla poslední kniha autorky, do které se pustím.
Poslední thrillery od B. A. Paris hodnotím spíše průměrně a Host bohužel není výjimkou. Autorka umí psát neuvěřitelně čtivě, knihou vždy prolítnu a bavím se, ale zároveň už mi zde chybí to napětí a konec, který mě zvedne ze židle. I tak ale v sobě mají autorčiny knihy něco, co mě vždy donutí sáhnout po další její nové knize.
Jako vždy jsem od Caplinové dostala přesně to, co jsem potřebovala. Pohodovou oddechovku, u které můžete vypnout a nechat se unášet příběhem. Oba hlavní hrdinové byli sympaťáci a prostředí New Yorku bylo opět parádně vykresleno přesně tak, jak to autorka umí. Těším se na další díly.
Po dlouhé době jsem se vrátila k sérii s Joonou Linnou. Kniha odsýpala, případ byl zase zajímavý trochu něčím jiným ale něco mi tam chybělo. Jak už zaznělo v komentáři níže - některé situace jsou hodně přitažené za vlasy a celkové vyřešení případu bylo takové "pohádkovější". Každopádně pro fanoušky severských krimi je tahle série hned po Harrym od Nesba, to nejlepší co v tomto žánru můžete číst.
Po dlouhé době jsem se vrátila do světa Smrtek. Povídky z knihy Kosení mi připomněly, co na tom světě mám ráda a jak skvěle ho Shusterman vymyslel. Je ale škoda, že Kosení vyšlo s odstupem a některé věci už jsem si tolik nepamatovala, a proto pro mě bylo občas těžší se v některých povídkách zorientovat a pochopit všechny souvislosti. Za mě bych rozhodně vyzdvihla povídky Marsovská minuta, Smrtelné plátno a Vytrvalost paměti. Ty za mě byly naprosto geniální! Našlo se zde i pár povídek, které klidně mohly být vynechány nebo byly zbytečně dlouhé. Suma sumárum je ale kniha pěkným doplněním celé série. A věřím, že až si za pár let dám rereading celé série, tak mi povídky zase předají o něco víc.
Pořád si říkám, že nebudu rozečítat nové fantasy série a stejně to nedodržím. U Výzvy sluneční královny jsem ale rozhodně neudělala krok vedle. Celá kniha je vlastně takový mix mých oblíbených fantasy sérií jako je Ranhojička, Hunger Games, Selekce a někde jsem v tom viděla i Dvory od Maasové. Takže pokud máte rádi výše zmíněné, tato série by vás neměla minout.
Hlavní hrdinka Lor je občas na facku (ale která hlavní fantasy hrdinka není že?), ale i tak ji budete fandit a milovat ji. Děj je poměrně předvídatelný, ale ani to neubírá knize na její čtivosti. Nemůže chybět romantická linka, která se nám nakonec pěkně zamotná. Těším se na další díly série, vypadá to na slibný start.
Moje první setkání s Petrou Klabouchovou dopadlo na jedničku s hvězdičkou a ještě k tomu dvakrát podtrženou!
Ignis fatuus je za mě jedna z nejlepších knih, co jsem minimálně letos měla možnost přečíst. Jestli milujete Karikovu Trhlinu, tak tohle musíte prostě číst. Příběh je skvěle vystavěný a všechny postavy jsou velice dobře vykreslené. Děj ubíhá pod rukama rychlostí blesku a musím říct, že jsem často měla husí kůži.
Doplnění knihy o vyšetřovací spisy dodáva knize ten správný šmrnc a atmosféru.
Z Yoli sbírek, které jsem zatím přečetla byla tahle asi nejlepší. Rozhodně musím vyzdvihnout povídku Katky Šardické, která opět nezklamala a mezi top povídky řadím i povídku Čas na pravdu od Evy Maříkové. Většině povídek jsem ale dala 4 hvězdičky, protože byly opravdu čtivé a každá svým námětem trochu jiná.
Temný experiment čekal u mě v knihovně už nějaký ten pátek. Čtení jsem odkládala, protože jsem se bála, že budu zklamaná. Nemůžu říct, že by mě kniha úplně zklamala ale zároveň myslím, že bych se bez jejího přečtení obešla. Stranger Things universum opravdu kraluje hlavně na obrazovkách, v knižní podobě už lehce pokulhává. Možná si časem ještě zkrátím čekání na poslední sérii nějakou knihou z tohoto světa, ale nemám pocit, že by mi příběh Temného experimentu dal něco, co bych už nevěděla nebo vědět potřebovala.
Jestli mě v hodinách češtiny něco nebavilo, tak to bylo právě období české literatury 19. století. Karolína, ale dokázala něco nemožného - a to, že jsem se po shlédnutí jejich videí na Instagramu a přečtení Národního opruzení začala o tuhle dobu víc zajímat. Průvodce literární hysterií je třešnička na dortu. Dá člověku přesně tolik informací, které potřebuje a asi by vědět měl a zároveň spousty dalších zajímavostí a špeků, které vám češtinářka určitě neřekla. Kniha je krásně graficky zpracovaná a různé doplňující informace a ilustrace přidávají knize na kvalitě. Těším se, co dalšího se díky Karolíně ještě dozvím.