terimila komentáře u knih

Nu, tohle nějak nezafungovalo tak, jak mělo. Od začátku mě moc nechytila linie s přisouzeným pohádkovým osudem děvčeti, které o něj až tak moc nestálo... a pak už se to nezlomilo. Občas byly okamžiky humorné, zejména během cesty trojice čarodějek. Občas byly lehce napínavé až vážné - při rozplétání vztahů mezi čarodějkami z Genovy a při závěrečné konfrontaci. Ale toho zajímavého bylo pomíň. Hodně toho bylo zamotaného - těch odkazů na klasické pohádky tady bylo strašně moc. Jo a ukrutně mě štvala Bábi Zlopočasná - ač ji jinde mám fakt ráda, tak tady mě tou věčnou buzerací Magráty fakt už docela vytáčela. Tady to prostě na nic lepšího, než je průměr, dát nemůžu. Špatné to nebylo, ale kdovíjak dobré taky ne.

6 20.07.2020

Myslím, že jsem našla zatím nejlepší Zeměplochu. V něčem to bylo trošku jiné než ostatní díly; v něčem se to drželo staré dobré zeměplošské kvality. Super postavy - Stařenka, Bábi a Magráta jsou zárukou kvality. Tady se to výrazně zlepšilo tím, že Bábi zase začala být snesitelná, to znamená zcela skvělá.
No a zápletka... myslím, že tak brzy ve mně nevybudovala napětí zatím žádná zeměplošská příhoda. Invaze krutých tvorů, kteří to s námi vůbec nemyslí dobře, ale umí se tvářit krásně, vznešeně a esteticky... no, až mi pak zatrnulo při srovnání s kočkama, které naprosto miluju. :) No a pak už to jede, najust se to rozjede zrovna, když se chystá královská svatba... a všecko se zvrtne tak, že to zůstane na té nejméně hrdinské zmoklé slepici.
Skvělý. Tady fakt nemůžu vytknout ani písmenko. A jsem hrozně zvědavá, jestli to ještě něco z UZ trumfne.

15 20.07.2020

Posloucháno v audioverzi. Dvojka je kupodivu o něco lepší než jednička - příběhy zajímavější, černější, občas i trochu krvavější. Některé pobavily víc, jiné míň, ale těch zábavných a zajímavých taky bylo víc než v jedničce. Oceňuju i výklad ke každé legendě a odkaz na podobné příběhy ve světě. Dobrá práce.

5 20.07.2020

Posloucháno v audioverzi. Špatné to nebylo, ale že bych si kecla na zadek, to taky ne. Čekala jsem něco trochu akčnějšího, drsnějšího, divočejšího (jak i ten název Černá sanitka naznačuje). Pobavilo to a mnohdy si člověk vzpomněl na spoustu vyslechnutých příběhů, které se nabeton staly kamarádce kamaráda... :)

7 20.07.2020

Nu, praktické to není, ale skýtá to netušené možnosti nenáročné zábavy pro jednotlivce a specifické kolektivy. :)) Svého času v gymnaziálních dobách jsem tímto hodnotným dílem obdarovala k narozeninám a vánocům celou partu přátel. Bezpochyby dar velmi ocenili. Asi podobně jako já - od gymplu mi leží ve starých knížkách u rodičů ve skříni...

5 09.07.2020

Úžasnej kus historické práce, navíc čtivě podané. Ivanov sehnal a sepsal vzpomínky pamětníků a těch, kteří byli útoku na RH a jeho aktérům opravdu blízko, což je nesmírně záslužná práce (je to pěkná a občas trochu nevděčná dřina, ale nikdo jinej to za vás neudělá a ti lidé postupně odcházejí). Záslužnost téhle práce už dávno ověřily roky - zdá se mi, že z ní čerpají snad všecky další knihy a filmy o operaci Anthropoid a souvisejících.

Jediné, co mě rušilo a obtěžovalo (ale není to vina Ivanovova, proto to nezohledňuju v hodnocení) je opakované protežování komunistického odboje, velký důraz na postoj komunistů... versus lehké porýpávání do Beneše a Londýna. Netvrdím, že Londýn udělal vše skvěle, ale kdoví, kde bychom bez Anthropoidu byli a jak by tahle země vypadala. Ale to asi prostě byla daň za to, že taková práce věnovaná operaci připravené západním odbojem mohla v dřívějších dobách vyjít. Vždycky si u těchhle šmouh v Ivanovově práci říkám, jak dokonalý věci mohl napsat, kdyby ve svých nejlepších letech působil ve svobodnější době...

9 09.07.2020

Opět zkonzumováno coby audiokniha. Tentokrát jí dost nesvědčilo amatérské podání, které mě dost tahalo za uši. Ale vydržela jsem! A to znamená, že ta knížka je skvělá. Dobrodružná linka s profesorem Žičkou a mágy mě až tak nestrhla, i když paní Bochánková s Ludmilou to podstatně vylepšily... ale jak se rozjelo pátrání na podivných místech a v rejdění nákupních košíků, tam jsem se kvůli podání místy ztrácela a občas mi unikly některé detaily podstatné pro logiku děje.
Ale díky lince s Vilémem Klikou a paní Renatou musím dát plnou palbu. Závěr jsem si otevřela v e-vydání v mobilu a nesmírně jsem si to užila (a říkám si, že si rychle přečtu celou knížku). Krásný a něžný odchod paní Renaty a její závěrečnej taneční rej je něco překrásnýho a já toho Smrtě mám fakt víc a víc ráda. Víc takových Smrťů, chtělo by se říct. :) Jak vůbec někoho mohlo napadnout něco tak máklýho, jako že by ho poslal na odpočinek?

8 07.07.2020

Plnou palbu dávám už jen kvůli Růži pro Algernon. Růže s sebou utáhne na pět hvězd snad jakoukoli jinou sci-fi, protože Růže je růže. Dodnes si pamatuju, jak jsem byla tuším v osmé třídě ZŠ v šoku, když jsem ji našla v čítance - taková perla! - a rozhodla jsem se, že si ji ručně (!) celou přepíšu. To neklaplo, ale aspoň jsem se rozhodla, že musím sehnat celou antologii Vlak do pekla, což se nakonec povedlo. Je to fantastický a nesmírně závažný dílo.
Neskutečně silnej námět a zpracování. Cesta do pekla je jako obvykle dlážděna dobrými úmysly a zvýšit IQ zaostalému chlapci tak, aby mohl normálně a kvalitně žít, no není to pěkný záměr? Začíná vtahující proměna hlavního hrdiny Charlieho a jeho souputnice Algernon... přichází úspěch, nadšení, genialita... a pak hrůza, že to všecko mizí. Prostě to klasické poselství sci-fi; že není dobré zahrávat si s věcmi, které neumíme plně kontrolovat a neumíme dohlédnout jejich dosah... Jedna z nejsilnějších literárních věcí, co znám.

I další příběhy jsou více či méně zajímavé a poutavé. Ale tady by opravdu stačil jen ten jeden. Kvůli tomu jsem si knížku pořídila a kvůli tomu má své místo mezi vybranými sci-fi poklady mé knihovny.

10 06.07.2020

Tahle knížečka mi dala zabrat. Četla jsem ji dlouho a až teď jsem ji dotlačila k závěru, protože se mi hodila do letošní výzvy. Jednotlivé příběhy jsou povětšinou úsměvné a zajímavé, lidsky milé a postřehy nesmírně originální. Nicméně způsob vyprávění je občas poněkud rozvláčný (a font je hodně nahuštěný), takže je to ideální k pomalému, občasnému čtení po kouscích. Za normálních okolností by to byla spíš tříhvězdička, ale když člověk zná autora osobně a přečte si příběhy, o kterých už slyšel při potlachu v práci, nelze jinak, než ještě trošku přidat. :)

4 06.07.2020

Přečteno kdysi začátkem mládí. Updike mi byl nějak povědomý, tak jsem po knížce sáhla, když jsem ji objevila v knihovně u rodičů. Ale asi to na mě tehdy bylo moc dospělé, nebo se to odehrávalo v takovém tom vážném nudném seriózním světě nezajímavých dospělých, kteréžto knihy mě vlastně těžce nebaví dodnes? Nevím. Dočetla jsem, ale nelíbilo se mi to.

4 06.07.2020

Jako malá holka na prvním stupni jsem příběhy Správné pětky naprosto zbožňovala. Když jsme se pak s bratránky a sestřenkami sjížděli u babičky v nedaleké vesnici, děsně jsem snila o podobně velkém dobrodružství, o nálezu pokladu někde v lese, o sledování podivných lidí a odhalování nekalostí... jo! Jejda, jak já těmhle dětem záviděla. A úplně nejlepší byla samozřejmě George. Takovéhle holky-kluci byly vždycky můj vzor. :)

7 06.07.2020

Jako malá holka na prvním stupni jsem příběhy Správné pětky naprosto zbožňovala. Když jsme se pak s bratránky a sestřenkami sjížděli u babičky v nedaleké vesnici, děsně jsem snila o podobně velkém dobrodružství, o nálezu pokladu někde v lese, o sledování podivných lidí a odhalování nekalostí... jo! Jejda, jak já těmhle dětem záviděla. A úplně nejlepší byla samozřejmě George. Takovéhle holky-kluci byly vždycky můj vzor. :)
Finnistonská farma byla super, ale na tajemné tunely a vlaky v Pětka jede tábořit to přeci jen nemělo. Dávám tedy krásné čtyři.
Před pár roky, když jsem usoudila, že potřebuju udržet angličtinu na nějaké rozumné úrovni, jsem si pár příběhů SP stáhla v angličtině... a co na tom bylo nejlepší, ono to fungovalo a mně se to líbilo pořád. Některé věci ani rokama neztratí kouzlo. Anebo s sebou prostě přinesou zpět to kouzlo, který tehdy vyvolaly v dětství? :)

6 06.07.2020

Jako malá holka na prvním stupni jsem příběhy Správné pětky naprosto zbožňovala. Když jsme se pak s bratránky a sestřenkami sjížděli u babičky v nedaleké vesnici, děsně jsem snila o podobně velkém dobrodružství, o nálezu pokladu někde v lese, o sledování podivných lidí a odhalování nekalostí... jo! Jejda, jak já těmhle dětem záviděla. A úplně nejlepší byla samozřejmě George. Takovéhle holky-kluci byly vždycky můj vzor. :)
Tohle bylo úplně nejlepší dobrodružství Správné pětky. Plné napětí, záhad, pak i strachu... Tahle knížka byla zcela dokonalá a já jen těm dětem nesmírně záviděla, že se mohou bavit takhle divoce, nikdo je nehlídá a mohou vyrazit samy. :) A samozřejmě jsou tak skvělé, že ze všeho vyváznou. Fantastická záležitost.

7 06.07.2020

Jako malá holka na prvním stupni jsem příběhy Správné pětky naprosto zbožňovala. Když jsme se pak s bratránky a sestřenkami sjížděli u babičky v nedaleké vesnici, děsně jsem snila o podobně velkém dobrodružství, o nálezu pokladu někde v lese, o sledování podivných lidí a odhalování nekalostí... jo! Jejda, jak já těmhle dětem záviděla. A úplně nejlepší byla samozřejmě George. Takovéhle holky-kluci byly vždycky můj vzor. :)
Před pár roky, když jsem usoudila, že potřebuju udržet angličtinu na nějaké rozumné úrovni, jsem si pár příběhů SP stáhla v angličtině... a co na tom bylo nejlepší, ono to fungovalo a mně se to líbilo pořád. Některé věci ani rokama neztratí kouzlo. Anebo s sebou prostě přinesou zpět to kouzlo, který tehdy vyvolaly v dětství? :)

11 06.07.2020

Já na poezii nemám buňky. Ale když mě letošní knižní výzva ke knize básní přímo dokopala, prozkoumala jsem rodičů knihovnu a objevila tam tuhle útlou, půvabnou knížečku. Přečtena na dvě krátká ponoření. Básně v próze jsem jaksi vždycky měla radši než ty veršované, přijdou mi přirozenější, méně sešněrované.
Takže se mi to četlo bez obvyklého básňového trápení, celkem s radostí a chutí, připomnělo mi to krajinu a chvíle domova a dětství, které se ale nevrátí... a navnadila mě na budoucí chvíle klidu, jednou snad na okraji Vysočiny na chatě, kde budu jako stará babka sedět u kamínek ve vytopený seknici, za okny bude ťukat déšť a foukat vítr, já budu pít mátovej čaj a uždibovat sušící se jabka z plotny, číst staré knihy a tvářit se jako stará čarodějnice. :)) Budu pálit ohně, péct brambory, užívat si kočičího ticha (jak krásný obrat, pane Halasi!)... pak se tam vrátím.

6 06.07.2020

Tuhle knížku jsem zbožňovala. Nádherně provázela po známých i méně známých českých památkách, pokaždé daný hrad či zámek představila a pak vyprávěla jednotlivé pověsti. Nenáročnou formou to seznamovalo s dějinami daných míst a s osobnostmi, které tam žily a působily. A bylo krásně vidět, jak se některé motivy opakují v příbězích z různých míst. Nádherná kniha. Mám pocit, že ji později mamka, když učila děti na 1. stupni v naší vesnici, "odtáhla do školy" (terminus technicus pro jinak nevysvětlitelné zmizení spousty věcí od výtvarných pomůcek a drátků, až po mnoho mých dětských naučných knih, z nichž jsem mezitím stihla vyrůst :))) , ale doufám, že tam doma někde pořád je. Byla skvělá a musím ji najít...

8 06.07.2020

Jediný Hailey, který mi fakt moc nesedl. Zatímco jindy jsem se u něj s radostí začetla a pustila do poznávání prostředí, která mi vůbec nic neříkají, a zjistila jsem, že to je moc fajn...
...tak tady to moc nešlo. A to by mi prostředí médií mohlo být blízké, když jsem to vystudovala. Ale jaksi ne. Zprvu nic moc zajímavého, postavy nijak sympatické, pořád mě to ne a ne vtáhnout. Pak jsem z nějakého hnutí mysli otočila skoro na konec a narazila na scénu mučení uneseného dítěte. Jakože já teda vydržím dost, ale tady to bylo napsáno tak divně hnusně, že se mi málem otočily útroby horem dole, já knížku zacvakla a od té doby ji neotevřela. Nějak mě to neláká.

6 06.07.2020

Takhle: Růže pro Algernon je úžasnej a geniální příběh a motiv. Ale hrozně nemám ráda tohle románové zpracování.
Nejprv tedy obecně k celé Růži: Dodnes si pamatuju, jak jsem byla tuším v osmé třídě ZŠ v šoku, když jsem ji našla v čítance - taková perla! - a rozhodla jsem se, že si ji ručně (!) celou přepíšu. To neklaplo, ale aspoň jsem se rozhodla, že musím sehnat antologii Vlak do pekla, což se nakonec povedlo. Je to fantastický a nesmírně závažný dílo.
Neskutečně silnej námět a zpracování. Cesta do pekla je jako obvykle dlážděna dobrými úmysly a zvýšit IQ zaostalému chlapci tak, aby mohl normálně a kvalitně žít, no není to pěkný záměr? Začíná vtahující proměna hlavního hrdiny Charlieho a jeho souputnice Algernon... přichází úspěch, nadšení, genialita... a pak hrůza, že to všecko mizí. Prostě to klasické poselství sci-fi; že není dobré zahrávat si s věcmi, které neumíme plně kontrolovat a neumíme dohlédnout jejich dosah... Jedna z nejsilnějších literárních věcí, co znám.

Ale takhle fantastické to je jako povídka. Tohle rozšířené, románové pojetí, se mi těžce nelíbilo. Až mi přišlo, že to rozšíření se zbytečnýma milostnýma motivama tu fascinující, kompaktní a mrazivou scifi kazí. Už to není ono. Knížku prodávám dál... a Vlak do pekla si dál budu hýčkat jako poklad s růží.

17 06.07.2020

Já na poezii ňáko nemám buňky. Ale v časech gymnaziálních byl člověk v rámci doporučené četby donucen k lecčemu, a já si toho dnes vážím - ochutnala jsem tak leccos a zjistila jsem, co mi chutná a co ne. Poezie mi fakt většinou nezachutnala, ale něco se pojíst dalo a snad to i chvíli chutnalo příjemně.
Jako Seifert. Ten pán byl geniální, měl neskutečnej dar práce se slovy, s rytmem... a k tomu měl dar nádhernýho pohledu na svět. Schválně jsem sáhla po méně známé sbírečce, která názvem evokovala cesty a dálky, pač k cestám mi ta poezie snad ještě i jakštakš sedí... a vím, že to tehdy nezklamalo. Neutkvělo mi nic, ale vzpomínám si, že na to, že to byla vlastně povinnost, to bylo celkem příjemné. Takže mě vlastně těšilo, pane Seiferte, i když už jsme se později moc nepotkávali.

3 06.07.2020

Nu... já vám nevím. Šlo to, člověku místy cukaly koutky, postavičky byly milé a potrhlé... ale že bych to toužila číst znovu, to asi úplně ne, i když se vám tento způsob léta zdá sebevíc nešťastným. :)

10 06.07.2020