terimila komentáře u knih

Hory šílenství jsou to nejlepší, co jsem u Lovecrafta zatím našla, a to jsem toho přečetla/naposlouchala dost, ne-li všecko. Ale Hory mi sedí nejvíc. Je v nich všecko, co od dobrého a inteligentního hororu čekám... a ještě něco navíc.
Mám ráda výpravy do tajemných a neprobádaných končin, které slibují odhalení tajemství, která tam čekala roky. Mám ráda vědátory posedlé svým zájmem, za kterým jsou schopni hnát se až na hranici šílenství nebo smrti. Potřebuju do hororu kus té zkázy, smrti a nepochopitelné krutosti. Potud je vše tak, jak potřebuju mít na aspoň dobrou čtyřhvězdu.
Ale co mě u Hor odbouralo... je druhou polovinou prosvítající soucit s těmi, co jsou původci velké části krutého šílenství, které se za Horami událo. Jo. To samé na mě dýchalo v Kingove Buicku 8. To jsou přesně ta místa, kdy se s hrůzou mísí neskutečná lítost se všemi, jak s lidmi, kteří tomu musí čelit, tak s původci toho děsu... protože i oni ten děs konají v hrůze... v hrůze z nás.
Na tohle já prostě beru. Nemůžu jinak, než dát pět hvězd jako vyšitejch, a kdyby jich šlo víc, dala bych jich víc. Lovecraft měl svá otřepaná klišé, ale tady se mu dokonce i celkem dařilo se jim vyhýbat. Hlavní hrdina díky účasti na výpravě nepůsobí tak děsně asociálně a podivínsky jako hrdinové jiných knih, je tam i o trošku méně nepopsatelných hrůz, o nichž nelze ani naznačit... prostě... je to skvělý. Za mě fakt jo. Smekám v úctě, pane Lovecrafte, a jdu si objednat tričko Miskatonic University.
A kdesi uvnitř mě hřeje takovej ten soukromej pocit spokojenosti a toho, že věci zapadají do sebe, jelikož právě Hory mi vyjdou jako přečtená kniha č. 815. Ale to už je zase jinej příběh. :-)

15 16.03.2021

Zkombinujte Lovecrafta a bratry Strugacké a máte Anihilaci. Je to moje první setkání s VanderMeerem a vůbec ne špatné. Naopak, dost dobré. A že já jsem ve fantasy a sci-fi docela vybíravej čtenář. Ale tohle mi sedlo. K Anihilaci jsem se vrátila podruhé (už i to je vypovídající) a opět jsem si čtení dost užívala. Napodruhé, kdy mám načteného Roberta Holdstocka (který píše také o vzájemném vlivu podivného, živoucího místa a lidí, co tam přicházejí) mě to vtáhlo ještě víc než poprvé.

Uznávám, postavy jsou velice zvláštní a k srdci moc nepřirostou. Těžko se jim rozumí. Čtenář něco ví vlastně jen o vypravěčce Bioložce... a je těžké naučit se ji mít rád. Divná ženská, vlastně docela bezcita, co těžko projeví kousek emocí a přitom o ně stále škemrá, jak se šťourá ve své neutěšené minulosti. Divná hlavní hrdinka. Její kolegyně působí podobně. Tak trochu (dost) strojové osobnosti. Jenže právě proto, myslím, právě ony do Zóny byly vyslány.
A tyhle strojové osobnosti poznávají, pátrají... a hlavně se mění. Celá kniha je o vzájemném působení prostředí a postav. Zvraty a dramata, i když se v knize dějí, jsou podané jaksi mimoděk, flegmaticky, s nepřirozeným klidem. Jenže ono to sem jaksi patří. Na mě nejvíc působily ty drobné, jakoby mimoděk zachycené záblesky poznání a nakonec to finální prohlédnutí Bioložky a její rozloučení.
Je to zvláštní a není to pro každého, ale rozhodně to není špatné. Není to Piknik u cesty, není to Lovecraft a není to Holdstock, ale stojí to za přečtení. A jsem velice zvědavá na druhý díl.

12 14.03.2021

Skoro celou knihu jsem si myslela, že to tentokrát bude čtyřka. Christianův příběh byl trochu zvláštní - od začátku mi vlastně nebylo jasné, proč se to všecko děje a proč to Ch. dělá. Ano, nešťastný chlapec poznamenaný tragédií v dětství vždycky vyroste v ideální cíl pro tak podivné síly, jaké sídlí v Ryhopském lese... ale takové vysvětlení mi nestačilo.
Bylo to strašně zvláštní čtení. Jednotlivé útržky a myšlenky byly skvělé a zapadaly do předchozích knih, hodně toho vysvětlovaly... ale celek jako takový mi pořád moc smyslu nedával. Proto jsem také knihu četla neuvěřitelné dva měsíce. Ale to mi ryhopská sága dělá - ačkoli jiné knihy hltám třeba za večer, Holdstock mě nutí číst pomalu, po kouscích, uvažovat, vnímat, nechávat doznít.
Ale poslední kapitoly to zpětně celé vysvětlily, zabalily do celku a všecko zapadlo na své místo. Podobně na mě působila Lavondyss, i když ta byla ještě magičtější a zmatenější. Holdstock je mistr ve vysvětlování tajemství jiným příběhem. Dokáže je podat tak, že věci najednou čtenáři zapadnou do sebe... i když vlastně sám neví, jak se to stalo. Ale přesně takhle vlastně fungují mýty, žejo.
Takže já tu pětku zase prostě dát musím. A opět platí, že každá z ryhopské ságy je vlastně jiný žánr: po dobrodružném příběhu, mýtu a sci-fi příběhu tu je vlastně deník a příběh hledání pravdy a lásky. Opět zůstávám okouzlená a mám hroznou touhu vrátit se na začátek celé ságy a procházet jí znovu. Ale teď to neudělám. Všechno má svůj čas a Ryhopský les má svá pravidla. Člověk se do něj nemá vracet příliš často a nemá zacházet příliš hluboko.

15 07.03.2021

Další krásná kniha. I když jinak krásná, než Raději zešílet... . Doplňuje se s ní, vypovídá o zúčastněných pohledem autora (a vlastně dost i o autorovi)... a samozřejmě ty nádherné fotky. Obvykle mi obrazové a fotoknihy tolik neříkají, ale tahle byla výjimkou, listovat v ní byla čistá radost. Možná i proto, že radost ze života a za život je vlastně jakýmsi spojujícím motivem celé knihy... a je patrná jak ze slov, tak z obrazů. Nádherná věc.

11 03.03.2021

Opět perfektní jízda od začátku do konce. Uvěřitelný a vlastně celkem milý postavy (u mnoha jsem trnula, aby se nakonec některá podezření nepotvrdila, protože by mi jich vlastně bylo fakt líto)... a hlavně perfektně vylíčené prostředí malé vesničky, kde si každý vidí doslova až do talíře. A v takové díře se začne dít hned několik podivných událostí najednou. Každá rodina si řeší své starosti, někdo větší a někdo menší, ale všecko se definitivně převrátí vzhůru nohama, když je mladá žena, která se vrátila k rodičům, nalezena mrtvá.
A pak už to je jízda až do konce. Stopy se zaplétají a rozplétají dostatečně přehledně na to, aby čtenář držel krok a trošku tušil, odkud vítr vane, takže tam je takové to báječně uspokojivé detektivkové vzrušení, že už asi vím, co a proč...
Dostatečně vypovídající o této detektivce je myslím to, že jsem ji rozečetla asi v šest odpoledne... a neskončila jsem do tří do rána, než jsem dočetla poslední stránku. To mi běžná knížka neudělá. Takže opět klobouk dolů, paní Klevisová. Jste mistryně detektivkářského řemesla.

33 28.02.2021

Krásná kniha ve všech ohledech. Silné osudy zajímavých a svérázných lidí. Šibík se svým objektivem umí zázraky, Palán se zpovídaným jaksi umí dostat na dřeň a ti lidi umí jednoduše popsat věci, o kterých spousta z nás možná přemýšlí, ale ve zmatku každodenního života ve společnosti to nedokážeme vystihnout. Oni to ve svým tichu a samotě dokázali a dovedou to říct jasně a srozumitelně. A to je největší přínos celé knížky. Už v první kapitole jsem zjistila, že tady udělám výjimku a nebudu si vypisovat zajímavé úryvky... že to bych té knihy musela přepsat půlku.
Když jsem se na knížku chystala, přemýšlela jsem o podivínech. Nakonec jsem zjistila, že to vlastně nejsou podivíni (snad až na jediného, tuším Rudu, který vykládal naivní řeči o slovanské kolektivnosti a další teorie, to bylo jediné místo, kdy jsem měla chuť knihu zaklapnout), ale spíš poustevníci, lidé, kteří rozhodně mají co sdělit.
Nádherná kniha, kterou nelze nedoporučit, pokud patříte ke čtenářům, kteří o názorech rádi přemýšlejí, nechávají je doznít a splynout s vlastními myšlenkami.

26 14.02.2021

Během celého čtení jsem se nemohla ubránit dojmu, že jsem opět na doktorátu a opět dělám oponentury diplomovejch prací. Přesně tak na mě tahle knížka působila. Kdybych psala oponentskej posudek, slečnu bych pochválila, dala bych jí pěknou jedničku, i když s pár fousy (v některých kapitolách ignorovala snad nejznámější příklady - zejména mě práskla do očí kapitola o církvích a její opomenutí pomoci pravoslavných parašutistům v chrámu v Resslovce)... Ale jo, shromáždila zajímavé informace a dobře je utřídila, jako práce adepta historické vědy je to velice dobré.
Ale jako knižní vydání... no, nevím, od toho asi čekám trochu víc. Hlavně jít víc do hloubky. Takhle to jen klouže po povrchu, autorka se na malém prostoru snaží obsáhnout skoro všecky aspekty kažodenního života a pak je pochopitelný, že většinou jen klouže po povrchu... Není to nezajímavej počin a pro určitou cílovku by to mohlo být užitečné (napadaj mě třeba děti na 2. stupni ZŠ a středních školách)... ale člověk, co se už o období druhé války nějak zajímá, asi čeká trochu víc. Vlastně docela přemýšlím, jestli knížku nedám někam dál do knihobudky, a to dělám fakt málokdy.

8 23.01.2021

Ale jo, nakonec to nebylo tak špatné. Sice to je výrazně slabší než první Stařík, a slabší než všecko, co jsem zatím od Jonassona četla, ale pořád to šlo. S audioknihou jsem se sice pinožila snad dva měsíce, což je fakt hodně, a to jí ještě nesmírně pomáhá geniální přednes Martina Stránského.... ale šlo to.
Místy jsem teda váhala nad dvěma hvězdami, zejména v té části s Trumpem v USA, ta mě vskutku nebavila. Ale v Africe to zase začalo být snesitelné. Je to přepolitizovaný, je to nedomyšlený a je to už hodně přehnaný, ale pořád se to dá. Postavičky jsou celkem milý, zážitky úsměvný. Dvě hvězdy jsou vyhrazeny pro těžko stravitelné věci s protivnýma postavama, což se tady naštěstí nestalo. Ale příště, pane Jonasson, prosím, odolejte Staříkovu volání a už mu tolik prostoru nedávejte. Noví a neotřelí hrdinové budou lepší.

13 17.01.2021

Je to pět hvězd, protože je to Ryhopský les. Ale je to jaksi... jiný, jiný než všecky ostatní díly. Zatímco povídkový Les kostí a úvodní Les mytág je strhující a dechberoucí, Lavondyss zadumaná, zacyklená a přemýšlivá, tak Hloubení mi přišlo jaksi... analytické. Celou dobu jsem měla strašlivou potřebu vrátit se o pár kapitol zpět, začít to číst znovu jako vědecký článek a pochopit to, fakt tomu porozumět a pochopit, co mi to tady autor vysvětluje... protože ten autor nahlédl do něčeho strašně závažného. A ve svých knihách jako by mluvil pořád o tomtéž, akorát jiným žánrem, v jiném příběhu, s jinými postavami.

Úvod je zvláštní a ještě se veze na fantasy-podivně snové vlně Lavondyss. Když jsou v centru zájmu Ryhopského lesa děti, nesnažte se jejich chování "pod vlivem" pochopit. Ani chování jejich rodičů. Les na děti působí víc než na jiné lidi a dělá ze světa blázinec. U dospělých je to jiná, tam spolu s hrdiny nabudete dojmu, že když se budete dost snažit a dost pozorovat, zapisovat a analyzovat, možná jednou něco pochopíte... Právě to se stane, když se po Alexově zmizení se do centra pozornosti dostává jeho rozsypaný otec, přichází do lesa a začíná hledat, poznávat, rozplétat... jenže co rozplete, to se zaplete znovu a ještě víc.

On, vědecká výprava od Duté skály, a vlastně i čtenář, všichni se snaží pochopit a na ten živoucí a měnící se svět použít to, co znají... ale nakonec všem nezbude nic jiného než složit zbraně rozumu a jen vnímat a snažit se to procítit a nechat to působit. Pak najdou cestu. Holdstockův svět se rozumu brání. Ale kdo rozum odloží (nebo stáhne jeho výkon na minimum) a nechá naplno běžet vnímání, ten může objevit svět, kterej děsí, vábí, voní i páchne - Holdstockovo líčení je tak živé, že skoro umí přivodit smyslové vjemy - a vždycky tu byl, je a bude s námi. I když jeho autor už není, což mi je čím dál víc strašlivě líto. Díky Vám, pane Holdstocku. Ráda bych řekla, že v Ryhopském lese budete žít navždy, ale nějak nevím, zda je to něco, co by člověk měl někomu přát. Ať je k Vám tedy les dobrý.

14 08.01.2021

Trošku lepší trojka, no. Po velice dobrém Naslouchači je to celkem zklamání, nemůžu si pomoct. Jako plus musím stále nechat čtivost a spád děje, zblajzla jsem to za dva večery,což je slušné.
Ale to, co jsem odpustila jedničce, už tady neodpustím. Ony se všechny ty nešvary snad ještě prohloubily. Postavy a jejich jednání mi pořád přijde unáhlené, ukvapené, těžko pochopitelné. Do jisté míry by se to ještě dalo akceptovat u do-puberty-lezoucí Ilan, která neví, co je a co se sebou (i když s odpovědností, kterou má a které si je vědoma, bych čekala o něco míň dětinské chování). Ale nemůžu to prominout kapitánovi, který občas v něčem působí taky jako dítě. Nebo to tak pro mě alespoň vyznělo. Vyptávat se dítěte, které je stále jeho podřízený na nejnižším stupni - i když důležitý - jestli jsme pořád kamarádi?
Spousta motivů je přehnaná - když pětadvacítka vedla Ilan na slyšení k senátorům, čekala jsem kdovíjakou hrůzu, nakonec tam nic tak strašného nepadlo. A vlastně ani později v Olymposu. Pro někoho, kdo přežil útok monster a jako jeden z mála byl schopen jim vzdorovat, by nemusely tolik rozhazovat blbé řeči prd-vědících lidí, které se po většinu času motají kolem minulosti, a skutečnost je výrazně odlišná... Vůbec ta linka v Olymposu na mě nezapůsobila. Návrat do Duvalského pohoří byl jako balzám.
Některé výjevy a místa jsem si navíc jen hrozně těžko představovala. Zatímco v prvním díle to šlo skvěle (sklenařská města i retea se dají zvládnout), města pod mořem "v Evropě" už na mě byla moc. Autorka si to snad musí užívat, že na čtenáře navalila zvláštní, rozhýbaný a nestálý svět, kde každá blbost má svoje speciální jméno, které se velice snadno splete s jiným... U scény se zabezpečením tekutého sklenitu a s dostavbou jedné součásti jsem myslela, že fakt vyletím z kůže. A totálně jsem se ztrácela při bloudění v dole. Když nad tím tak přemýšlím, knize by velice prospěla semtam nějaká ilustrace, kde by se tato těžko představitelná místa alespoň načrtla...
Ale co nejhůř... zklamal mě i můj uctívaný Otorten. Nepochopila jsem výpravu Pětadvacítky - co je tam přimělo vyrazit a co si mysleli, že tam dokážou? Naprosto nevysvětleno. A vůbec, tam, kde v prvním díle působil hlavně strach, nejistota, hrůza pověstí a cosi děsivého, vylézající z temnot... tam najednou jsou jakési podivné, hmotné kreatury, které nechávají hrdiny drze procházet, kutálet se s nimi v objetí a tropit různé jiné podivnosti, a spíš než děsivě působí snad i komicky.
A jak to píšu, napadaj mě další a další wtf-scény. Celej díl byl zmatenej, přehlcenej, máloco bylo pochopitelný a uvěřitelný... škoda. Chybí mi tam takový to vedení, kdy autor seznamuje čtenáře se záhadou, nahazuje mu rozpoznatelné nitky a on si to splétá a pak vlastně dojde k cíli jen okamžik před dějem, takže má ten slastnej pocit, že na to přišel. Tady to chybí. Spousta letmo zmíněnejch indicií, co se ztrácí ve zmatku a v oříškovejch očích, a a pak najednou náhlý osvícení, kdy Ilan náhle všecko ví. Ale vám pořád fakt není jasný, jak na to přišla.Tak nic, no. Nastereu si samozřejmě přečtu a těším se na ni, to jako jo, ale jestli si celou ságu pořídím do knihovny, to se ještě uvidí. Po jedničce jsem si tím byla jistá. Teď už ne.

13 03.12.2020

Taková pohodovka z knihobudky na odpočinkový odpoledne, když chcete zabít čas a nechce se vám rozečítat nic dlouhýho. Od bratrů Strugackých jsem čekala víc, asi jako každý rozmlsaný Piknikem. Tohle bylo něco jiného. Trosku naivní scifi zabalená do detektivního hávu s překvapením v závěru. Něco se tušit dalo (prostinká krásná dáma), něco překvapilo víc. A přiznám se, že některé věci jsem tak docela nechápala, kupříkladu mi unikal smysl té mystifikace s Děťátkem. Ale což. Špatné to nebylo, no a že si z toho člověk hned nekecl na zadek, to nevadí.

12 03.12.2020

Krásná knížečka, lehkým a snivým (nebo až halucinujícím) způsobem vyprávějící o nelehkých věcech. Rozhodně to není dílko na jedno přečtení, ale myslím, že když se k ní člověk čas od času vrátí, bude mu stále mít co dát. Už se těším na návrat. Krásné a působivé jsou i ilustrace.

6 03.12.2020

Strašně zvláštní knížka. Hraniční mezi 3 a 4 hvězdičkami a může se stát, že to s odstupem ještě změním. Perfektní vhled do světa lidí, kteří vnímají a myslí úplně jinak než většina z nás. Zajímavá zápletka, drama a nakonec dobrý konec. Jenže... postavy. Snad všichni v té knížce mě štvali. Hlavní hrdina mě jako by stahoval k sobě do jinýho světa, což se mi pravůbec nelíbilo (mimo jiné i proto, že ho v některých věcech naprosto chápu a cítím je podobně)? Ostatní byli více či méně zoufalí, a já jejich zoufalství naprosto chápala a obávala se, že bych na jejich místě jednala úplně stejně... ale sympatické mi to nebylo. Ta knížka je dobrá a vtahující... ale mně moc neseděla. Někdy se vám kniha nemůže líbit už jen proto, že vám ťukne na struny, které nechcete slyšet znít. Ale rozhodně ji doporučuju, už jen proto, že vám může hodně říct nejen o jiných lidech, ale i o vás samých.

15 30.11.2020

No. Není to špatný, ale napínavosti předchozího dílu se to absolutně neblíží, a tomu jsem dala čtyři hvězdy, takže víc prostě nelze. Některý scény mě strhly dost (noční kopání v rokli), ale takový to napětí, kdy musíte číst/poslouchat dál, i když už je jedna v noci... to tam nebylo. A víme, že RGJR to dokáže, když se zadaří.

Narozdíl od ostatních komentujících mi ani tolik nevadil rozsah. Měla jsem to jako audioknihu, uteklo to jako nic, RGJR umí skvěle vyprávět a umí čtenáře strhnout. A ústřední dvojka je pořád fajn. I když už občas začínají být trochu monotónní, Strike neustále trpí na nohu, Robin neustále trpí na Matta... jo, zlatej bludišťák za to, že to ta holka konečně směla rozseknout. Další díl pinožení se s tím blbečkem bych už asi přes srdce nepřenesla. V téhle linii to hodně potěšilo, ačkoli úvod byl strašlivě děsivej - ten svatební začátek sliboval pekelnou vztahovou hrůzu, leč nakonec to tak děsně pekelný nebylo. S narůstajícím napětím mezi R a S jsem se už asi smířila, prostě to k téhle sérii patří a ne že bych si to kdovíjak užívala, ale asi si na to zvykám. Takže budiž. Tohle by mi v lepším hodnocení nebránilo.

Jenže ta detektivní zápletka... ta je celá jaksi nemastná neslaná, nebo možná až moc mastná a slaná? Já vlastně ani nevím, každopádně mi to úplně nesedlo. Prostředí politiky a vysoké společnosti jsem se dost děsila, přijdou mi obecně poněkud odpuzující, ale RGJR se s tím celkem poprala, vylíčila i tyhle lidi jako lidi, tak, že ve mně vyvolávali jakýs takýs zájem.

Jako hlavní problém vidím moc velký propletení extrémního počtu postav a motivů. Vzpomínka psychicky narušeného kluka na vraždu, kterou viděl v dětství - super. Podezření na sodomiální skandál u mladého asistenta, u ministra, u kdovíkoho ještě, super. Korupce při pořádání olympiády, dobrý. Nevěra, pelešení a pošpiněná čest, no, tak jo. Čachrování s cennostmi, super. Ukradenej dopis vysokýho politika, super. Prodej morálně ne úplně košer výrobků, fajn.
Ale proč probůh tohle všecko dohromady v jediným díle? Vyjde z toho pak podivnej eintopf, ve kterým si vlastně žádnou složku pořádně nevychutnáte, i když by stály za to. Taky některý rozuzlení byly teda dost překombinovaný, myslím, že některé situace by se daly rozčísnout mnohem elegantněji, jednodušeji a logičtěji (já u těch zavražděných dětí a výroby nástrojů na export jasně větřila nějaké velice věrné výstupní testy kvality výrobků... Proč do toho ještě tahat koně a to, že jedna z postav, která se tam vlastně pořádně ani neobjeví, je zmetek ze zlatý mládeže?) Škoda, no. Tenhle díl není špatnej, ale ta přeplácanost ho sráží.

18 22.11.2020

Já mám k téhle sérii rozporuplný vztah. Hodně výstižný mi přijde RGJR doslov, že Strikeova kancelář vznikla, aby si bylo kde hrát. To funguje perfektně - když dobrého vypsaného autora baví psaní, je to pak na výsledku znát.

Z dosavadní série mi tento díl sedl asi nejvíc, stupňuje se jak závažnost zločinů, tak nasazení postav... a to je dobrý. Je to perfektně odvyprávěné a dobře promyšlené. Detektivní linka je super, i když občas až moc spletitá a mezi trojicí podezřelých, respektive jejich rodinami a vztahy, se čtenář může celkem snadno ztratit. Všemu pak vévodí napínavost, v některých chvílích pro mě to napětí bylo až nepříjemné až hororové. Občas trošku přehnaně nechutná, nicméně mně tohle spíš sedí, takže fajn. Rozuzlení se taky celkem povedlo, i když jsem možná čekala o chloupek víc. Ale to by nevadilo.

Pět hvězd jsem přidala hodně se zpožděním, váhala jsem kvůli té osobní lince. Já mám oba hlavní hrdiny fakt ráda. Fakt hodně. Robin je skvělá (až na to, že prostě nechápu její motivaci být s tím hezounským nudným a hádavým blbečkem, když se tento takhle kokotsky chová už od prvního dílu... buď ostrej řez, anebo pořádný vysvětlení, proč to Robin dělá, ale ne tohle lavírování, který k tý odvážný a originální holce fakt nejde!) a Strike možná ještě víc. I to napětí mezi nima je přijatelný (i když v jinejch knihách to moc nemusím).

Jenže já fakt nevím, jestli je to dobrej nápad. Napětí se nedá stupňovat donekonečna a nutí přemýšlet, kam to jednou povede... a ani jeden směr mi nepřijde dobrej. Buď zůstane na úrovni napětí a stane se z toho parodie... nebo to vyprchá a zůstane smutek po ztracené blízkosti a knihy tím ztratí kouzlo... nebo to pospěje tam, kam to všichni tušej... a co krucinál potom. Já prostě fakt nevím. Ale jo, nechávám to na autorce, ať si hraje dál... ale doufám, že mě to její hraní jednou nezhnusí a celou tuhle fajn sérii mi neotráví. Protože víme, že vyvrcholení zápletek ohledně vztahů... to RGJR možná moc neumí, jak jsme viděli v jiné sérii. Bohužel. A tak mi ta nedůvěra k autorským záměrům nedovoluje položit se do těch detektivek s plným nadšením, což je škoda. Ale nenadělám nic.

22 17.11.2020

Přečteno podruhé a názor nezměněn, pět hvězd a skvělý hodnocení. Hailey umí vyprávět a perfektně zná prostředí, takže kniha působí věrohodně, dává smysl. Pravdou je, že já mám pro tento typ brutálně-náboženskofanatických detektivek slabost. Smíchejte brutální až šokující vraždy, pošahaného vraha, co se pasoval do role vyvoleného vykonavatele spravedlnosti, inpiraci Biblí... přidejte detektiva trochu podivína, co má za sebou zvláštní minulost - mně teda bývalý kněz Ainslie sedl nesmírně... a máte mě na háčku. Samozřejmě, je to všecko dohromady extrémně nepravěpodobné, ale to dělá Hailey skoro všude, on ani takový únos letadla a výbuch na palubě není kdovíjak častá záležitost. :)
Něco je samozřejmě přitažené za vlasy - nezdá se mi například, že by to, že dvanáctiletá holčička porodí, prošlo jen tak popovídáním se sociální pracovnicí mezi dveřmi.... Ale jsou knihy, kterým těch pět dát musím, i když mi na nich něco nesedělo. Tohle je přesně jeden z těch případů.

Strašně těžký hodnocení. Když se na to podívám jen trošku objektivně, tak je to dobrý. Příběh má spád, objevují se tam fajn postavy (Stříbrná horda a jejich Profi jsou skvělí!), člověka to drží v lehkém napětí, je tam plno úsměvných momentů a semtam i nějaké ty vážnější, které tomu dodávají to, co má dobrá knížka mít.
Všecko je to fajn. Jenže... mě to ukrutně nebavilo. Asi jsem přezeměplochovaná a musím si dát pauzu. Konzumace audioknihy se mi vlekla snad dva měsíce a já se přistihla, že se vlastně těším, až to budu mít z krku. Úsměvný momenty mě moc nerozesmívaly, ty zajímavý jsem si sice screenshotla, aby mohly jít do sešitu výpisků, ale bylo to spíš jen tak z povinnosti, aby mě jednou nemrzelo, že jsem to zanedbala. Všecko mi to jaksi přišlo opakovaný, nastavovaný, prostě pořád na jedno brdo. Mrakoplaš pořád plaší, pořád prchá, pořád se brání, že on nic. Furt má někoho v patách a furt se mu nic nestane. Zavazadlo je opět komické a jaksi dojemné, ale to taky není nic nového. Shledání s Dvoukvítkem - jo, uznávám, to potěšilo. Nové neotřelé pohledy na kultury zeměplošské, které jsou vlastně celkem aktuální i v horizontu zeměkoulském... jo, fajn, ale té originality už během předchozích snad 15 dílů bylo tolik, že už i ta originalita je otřepaná. Vlastně jsem měla strašnou chuť dát tomu trojku, ale musím uznat, že slabotě v podobě Erika nebo Pyramid se to neblíží. To bych pak musela předělat celý hodnocení i z dřívějška a to se mi nechce. Ale.... od Zeměplochy si fakt asi dám pauzu, nic se nesmí přehánět.

12 13.11.2020

Strašně zajímavej vhled do obav a nadějí poloviny 20. století. Už jen to, jak si Henlein představoval 70. léta - na jedné straně svět pošramocenej jadernou válkou, na druhé straně technologie umožňující hibernaci lidí na desítky let... a o roce 2000 už ani nemluvím. To už je až úsměvný.
Ale i když všecky ty jednotlivý motivy jsou z dnešního pohledu strašně úsměvný, tý knize to vůbec nevadí. Čte se to pěkně, docela to umí zlákat, vyprávění je příjemný, hlavní hrdina celkem fajn. Některý věci jsou poněkud unáhlený, hlavně ty vztahové linky... ale oceňuju, že jich tam autor nenacpal víc. A vlastně i ta hlavní je aksi snesitelná. Závěr vás utvrdí v tom, že to je vlastně jedna velká sci-fi pohádka. Pěkná pohádka. Trošku mi to něčím připomnělo Levinův Ten báječný den, ale ten byl mnohem... rozvleklejší, vážnější, depresivnější, okázalejší. Dveře do léta v sobě mají jakousi příjemnou lehkost.

22 12.11.2020

Nádherná knížka, jedna z nejnádhernějších, co mi kdy v dětství přišly do spárů :) Sice mi ji musela podstrčit až kamarádka v kdoví-kolikáté třídě, jinak bych na ni sama snad nenarazila... ale pak to byla láska. Kolikrát jsem to četla a představovala si, že jsem u těch dětí v Bullerbynu na prázdninách, s kým bych se kamarádila nejvíc, co bych v jaké situaci udělala! Spoustu drobných motivů si pamatuju dodnes - buzení kamarádů pomocí nitě, přivázané na palec u nohy, a vedoucí z okna ven. Stavění chodeb ve stodole se slámou. Kousek falunské uzenky, té nejlepší! A další a další. Málokterá jiná knížka ve mně budí tolik zapomenutejch pocitů, úsměvů, nádhernejch chvil a optimismu. Musím si ji pořídit, tohle je klasika, která patří do každé knihovny, co má trošku stát za to. :-)

53 28.10.2020

Četla jsem ji jako děcko po večerech svému malému, dvouletému bráchovi. Ten ji zbožňoval. Mně se už tenkrát nelíbila, nelíbil se mi hlavní hrdina, přišlo mi to celé nesmyslné a nelogické... přece jen je to asi určeno pro menší děti. Dávám tedy průměr - čtyři až pět za tehdejšího dvouletého bratra, dva za desetiletou, realistickou sebe.

8 28.10.2020