terimila komentáře u knih

Tohle byla, jedním slovem, bejkárna. Což o to, já mám bejkárny někdy dost ráda a umím si je užít, ale všecko má svý meze a tohle byla... ultrabejkárna. Pořídila jsem si to jen proto, že se snažím udělat si sbírku knih, kde se zmiňuje Djatlovova výprava.
Jediná dvě pozitiva tohoto veledíla jsou: 1) je to extrémně čtivý. Na to, jaká je to bichle a jaká je to blbost, jsem to celkem s chutí zblajzla za tři večery. 2) Celkem přijatelně to kreslí možné nálady a průběh samotné Djatlovovy výpravy (tedy než se setkali s problémem, co odstartoval jejich konec) i některé možné reakce během kritické noci.
Jinak je to bída. Protivné postavy v současném ději, které ve mně za celou dobu nevyvolaly žádný sympatie, bylo mi celkem jedno, co se s nimi stane. Divné motivace jejich chování - všecko působí tak jaksi povrchně, hurá, hrrr. Vycmrndlej nesympatickej Disco - to má být někým obdivovaná hvězda? Nesmyslný chování hlavního hrdiny a Olivie. Nesmyslný pitvání se v osobních historiích a ptaní se na vysoce osobní věci lidí, který znáte pár hodin. Extrémně stupidní dialogy. Jedeme dál v ději... dobře, pak teda akceptuju existenci určitých tvorů, to ke sci-fi patří. Ale fakt bylo nutné na ně nabalit ještě sovětský gulagový experimenty, hledání uprchlíků a tajný zbraně? Auuuu. Nic se nesmí přehánět.
Dlouho jsem dumala, zda přece jen nedám tři hvězdy, ale pak jsem dohltala ten závěr... a usoudila, že ten konec s vršením nechutností, kde chvíli vidíte záblesk logiky a soudržnosti, aby se pak zase rozmetal na cucky, si to nezaslouží. Spousta věcí není dořešená. Není vysvětleno, proč se různí *** chovali tak různě, to se v divočině křížili? Proč *** neodklidili těla mrtvých a nechali je ležet jako upozornění, že se tam stalo něco divného? A ještě tristnější je závěr současné linie, zejména to "objednání" bojového vrtulníku mě odbouralo. Tohle si prostě lepší hodnocení nezaslouží. Škoda, téma Djatlovovy výpravy se dá zpracovat čistým, důstojným a logickým sci-fi pojetím, jak to udělala třeba Stehlíková. Ale tohle je povrchní sprsk.

PS: O pár měsíců později čtu TERROR od Dana Simmonse. Taky záhada zániku výpravy do mrazivejch odlehlejch končin. Taky si autor do historickejch kulis dostavěl vlastní vysvětlení a nadpřirozený rozuzlení (teda zatím - v polovině knihy - to vypadá, že je to nadpřirozený). Ale je to uvěřitelný, nepřekombinovaný, postavy jsou propracovaný, chovají se pochopitelně, logicky... takhle to má vypadat. Modlím se, abych si jednou mohla přečíst beletrii na téma Djatlovovy výpravy, zpracovanou podobně kvalitně.

11 06.12.2021

Není to špatné, ale moc mě to nevtáhlo. Taková klidná jednohubka na zimní večer pro staré jemné dámy k čaji. Závěr je hodně naslazený, což fakt nemusím. Pokaždé u toho musím přemýšlet, jestli to je jen přehánění paní Agathy, nebo se opravdu v jistých dobách lidé žádali o ruku na základě sympatií při několika setkáních a považovali to za horoucí lásku. Divný, divný, neskonale divný. Bohužel, tady z toho víc než průměr nevytluču...

4 02.12.2021

Tohle bylo strašně zvláštní čtení. Anihilace mě dostala, i když nehltavě, ale pomalu a plíživě, takže po Autoritě jsem sáhla hned, jak jsem ji dostala. Začátek, respektive skoro první polovina, je děsně divná. Šéf divnej a nesympatickej, ostatní zaměstnanci Jižní zóny stejně tak. Zajímavé útržky, co by mohly navnadit (myš, květina, kresby) zůstávají skoro nevyužité. Hovory s bioložkou úplně o ničem. Půlku knihy se vlastně vůbec nic neděje. No... a pak se cosi stane (i když vlastně ani nevím, co byl ten zlomovej okamžik - poslední rozhovor s Bioložkou u jezera?) a já to vlastně ani nemohla odložit. Ten závěr je fascinující - ta, jež přišla za Grace se smaragdovým závojem, se mi bude zjevovat ještě dost dlouho... a pro Šéfovo čekání, sledování zpráv a útěk a odchod nemám slov. Pořád to nechápu, nechápu většinu motivů (jak v tom všem sakra figurovala šéfova matka a proč?), jsou to dílky mozaiky, která pořád není složená. Ale dojem to vyvolalo zatraceně silnej. Takže za mě velice dobrý, určitě si chci pořídit i poslední díl... a pak si to celé začnu číst pomalu znova.

11 01.12.2021

Nadprůměr jak u Christie, tak na poli klasické detektivky. Rozjíždí se to sice pomaleji, ale pak to stojí za to. Hodně zapletené a spousta zvratů, ale nakonec to jaksi dává smysl a čtenář si to může užít se vším všudy. Líbí se mi tady i Poirot, je zde jaksi lidštější a uvěřitelnější než v mnohých jiných poirotovkách. Spokojenost.

10 03.11.2021

Průměrná christieovka. Nenadchne, neurazí, čte se krásně, dává to smysl, člověk si to užívá, ale brzy splyne s ostatníma a po pár letech ani nevíte, že jste to četli. Teda aspoň u mě to tak funguje. Nicméně četlo se to hezky, příjemné odpočinkové čtení. Začíná se mi ale zdát, že knihy se slečnou Marplovou jsou poněkud méně "vymakané" než ty s Poirotem... čert ví proč.

8 20.10.2021

Průměr, možná i spíš slabší průměr. Moc mě to nevtáhlo. Jediné sympatické postavy byly Lynn a teta Kathie, pročež jsem ani moc netrnula obavami, aby vrahem nebyl někdo z mých oblíbenců. Ostatní mi byli fuk. Prostě... celé to je jaksi postaveno tak, že mi bylo tak trochu jedno, jak to skončí. Čte se to hezky, ale čím víc detektivek mám načteno, tím víc zjišťuju, že detektivky paní Agathy jsou takové spíš jemné, ne strhující. Člověka to nenutí číst dál a dál. Vydrželo mi to na 3 týdny krátkých čtení u oběda, takže... takže.
Hodně dobrým ozvláštněním je vsazení do britské těsně poválečné společnosti a to, jak se vyrovnává s následky války. Ani rozuzlení nebylo špatné. Ale co mě naprosto otrávilo, byl ten úplný závěr. Teda... ne. Že se vyloupne tak hloupá káča i z téhle postavy, to jsem nečekala. Achjo.

7 14.10.2021

Průměr. Příjemné a dobře utíkající čtení, ale že by mě samotná zápletka nebo někdo z postav nějak výrazně vtáhly, to se říct nedá. Vypovídá o tom i to, že jsem to četla vlastně vždy jen u oběda, takže se mi kniha vlekla několik týdnů. Není to špatné, ale paní Agatha uměla mnohem zajímavější a originálnější věci.

11 16.09.2021

Tahle knížka se rozjížděla hodně pomalu. Úvod jsem louskala po večerech snad týden, což je u Kinga dost nezvyklý. Ale přibližně v polovině se to zlomí (vy-víte-kde)... a je to jízda. Dopadlo to tak, že jsem poslední stránky dočítala v kvaltu před odchodem do práce a nakonec jsem si knížku musela vzít s sebou, což běžně fakt nedělám. Takže nakonec dobrý, čtivý, vtahující. Za detektivku bych to asi neoznačila, těch náhod a haluzí je v tom až moc. Věrohodnost poněkud dostává na frak, o tom žádná, ale je to King, takže to k němu vlastně patří. Postavy jsou celkem fajn - Hodges průměr, ale Jerome a Holly mi sedli velmi. Hodně dlouho myslím nezapomenu na Barryho mámu a její minulost. A ten závěr... jo, dobrý až do konce. Takže nakonec s klidem čtyři hvězdy a dobrý, těšilo mě. Ale kupovat si ji nebudu, anebo až někdy jednou, jestli se někdy na starý kolena rozhodnu kingovskou sekci zkompletovat.

23 18.08.2021

Hodně jiná poirotovka... a mně se tou jinakostí o to víc líbila. Celý poirotovský příběh je krásně uzavřen, vlastně končí tam, kde kdysi začal, jen všichni aktéři jsou o desítky let starší, zkušenější, ale v něčem vlastně pořád stejní... Je v tom obrovská nostalgie a víc než detektivní rysy jsem v tom vnímala motivy lidské, psychologické... úvahy o přátelství, rodičovství, péči a svobodě, životě a smrti. Fascinující dílo. Ale ani detektivní linka za tím nijak nekulhá (upřímně řečeno, to rozuzlení mi dosti vyrazilo dech, čekala jsem leccos, ale tohle ne... hoodně jsem si vzpomněla na Hříchy pro pátera Knoxe, respektive pravidla). Já osobně se přiznám, že jsem paní Agathě zblajzla návnadu i s navijákem a myslela jsem si to, co by si byl býval myslel i chudák Hastings. A nakonec z toho byl vlastně happyend, i když velice hořkej. Takovej ten happyend, kterej snese i takovej cynik jako já.
Plná palba a obrovskej dík. Za mě asi nejlepší poirotovka a zlatej výběr od paní Agathy.

17 19.07.2021

Pohodová dovolenková oddychovka na pár odpolední či večerů. Pěkné a pohodové čtení, laskavý Poirot, důvěřivý Hastings, šmrncovní a zoufalství skrývající slečna s originálními jmény... a pak ten totální zvrat na konci. Jo, tohle je fajn. I když nadprůměrné hodnocení dát nemůžu, protože v půli čtení jsem si uvědomila, že jsem to už kdysi četla... a kompletně zapomněla. Ale stejně to bylo velice příjemné setkání s detektivní klasikou.

12 19.07.2021

Pohodová dovolenková oddychovka na pár odpolední či večerů. Pěkné a pohodové čtení, laskavý Poirot, prostě klasika. Ale přiznám se, že ani ne týden po dočtení jsem si nemohla vzpomenout, cože jsem to vlastně četla za knížku. Takže... ne, co tak rychle vyprchá z hlavy, nemůžu ohodnotit nadprůměrem.

10 19.07.2021

Dobrý to je, čte se to kingovsky skvěle... ale něco tomu chybí. Chce to víc šťávy. Postavy mi přišly trošku odosobněný, dramatický chvíle jaksi sterilní... V Ústavu tentokrát není ta pravá kingovská úzkost a hrůza, pořád jsem čekala něco pořádně kingovsky děsivýho a šokujícího a ono nic. Ani ten finální konflikt nebyl až tak moc dechberoucí, moc mě nevtáhl. Prostě... na Kingovy poměry průměr. Porovnání s opusy jako Temná věž nebo To nastavuje laťku hrozně vysoko a člověk se mu neubrání.

12 11.07.2021

Dobré to bylo, to jo, četlo se to fajn a bylo v tom to pravé detektivkové uspokojení (jakože postupně tuším, odkud vítr vane, ale stejně je v závěru kousek toho překvapení). Postavy opět zajímavé, rozmanité, některé sympatické, jiné na kopanec. Tak to má být. Ale celkově to tentokrát nebylo tak strhující a originální jako jiné knihy ze série. Některý motivy se, zdá se mi, už malilinko opakují (koncentrace silných, nezávislých, osamělých žen, které žijí v děsných vyhnálovech, je v knihách Klevisové nadstandardní, řekla bych :-). Ale neva. Oproti jiným, které jsem dokázala zhltat za večer (zejména Drak spí), to bylo slabší a ne tak strhující, ale pořád výborné. Na české poměry fantastické.

23 30.06.2021

Hodně povedená věc. Je to dobrodružná pohádka a jako taková se to musí brát. Nicméně v kategorii fantasy pro mladé je to skvělé, myslím. Má to obrovské kouzlo čehosi starosvětského, čemuž zdatně pomáhají i fotky. Celé je to pěkně odvyprávěné, jsou tam skvělá líčení, má to atmosféru; místa a smyčky jsou vylíčeny pochopitelně, představitelně a jaksi logicky, což je ve fantasy vždycky velký plus. A potěšilo mě zapracování skutečné nevysvětlené události - ten pokus se smyčkou v sibiřské tajze... jo. Líbilo by se mi dovědět se v příštích dílech víc, nechtěly by si třeba děti ze sirotčince najít nový azyl v pozůstatcích smyčky na Sibiři? :)
Postavy jsou povětšinou originální a jaksi půvabné. Jacob mi sice úplně nesedí, moc jsem se do něj nevžila a jeho jednání mi nepřijde nejpřirozenější; Emmino taky ne (a ten rýsující se vztah bych oželela úplně), ale ostatní to převažují - líbí se mi slečna Peregrinová, Bronwyn a pár dalších. No a zápletka je fajn. Nekoná se žádný extrémní překvapení nebo šok, spíš to všecko tak jaksi plyne... ale je to nesmírně příjemný plynutí.
Hodně dlouho jsem dumala, zda to budou čtyři nebo pět hvězd, ale pak jsem si uvědomila, že mi to vlastně sedí víc než třeba takový Naslouchač (což je taky fantasy pro mladé, takže ne úplně můj šálek), kterému jsem dala bez váhání pět. Jenže u Naslouchače mě strhla akce, kdežto tichý kouzlo a půvab Sirotčince člověka tolik nestrhne, spíš pomalu okouzlí. Nakonec jsem se ale přistihla u rozhodnutí, že pokud mě zbytek série výrazně nezklame, tak si to časem koupím. A to je myslím jasná nominace na pět hvězd, takže tak.

18 23.06.2021

Dvořáková umí. Přemýšlím, jestli existuje další český autor, který umí tak čtivé a uvěřitelné každodenní příběhy.
Chirurg je výbornej. A to říkám i přesto, že mi neseděla skoro žádná představa (snad krom nešťastné Aničky). Hlavního hrdinu jsem chápala, ale stejně mě nesmírně vytáčel některejma způsobama řešení situací. Takhle se to prostě nedělá a mně se tím dost hnusil. Markéta je protivná jako mraky (strašně se divím, že mezi nima za celou dobu děje nepadlo ani jednou slovo o rozvodu). Jáchym na lepanec. Kolegové z nemocnice... no, říkám si, že mi seděli ti, o kterých se tam moc nemluvilo, takže Lenka a Havlát. Kdyby se o nich mluvilo víc, kdoví, co by z nich vylezlo. Dvořáková ty postavy nedělá příjemný a nemaže čtenáři med kolem pusy.
Ale dějově je to jedna radost. Když se to sype, tak se to sype... ale tady se to sype jaksi uvěřitelně. A já, pokud zrovna nečtu horor nebo detektivku, chci uvěřitelný knihy. Závěrečný Hynkovo vzchopení se je sice sympatický, ale... ale.
Výborně napsanej, uvěřitelnej a poutavej, i když nepříliš příjemnej příběh. A to je kumšt, tohle napsat.

26 07.06.2021

Konečně to mám z krku. To je pěkně divný hodnocení na čtyřhvězdovou knížku, co? Já vím.
V polovině konzumace Pratchettovy Zeměplochy jsem se totálně přežrala a přestala mi chutnat. Ale to neznamená, že není objektivně kvalitní. Je dobrá. Skvělá. Má šmrnc, nápad, vtip, logiku. Ale chutná pořád stejně, takže hrozí to riziko přecpání, no. Zeměplocha mi připomíná vánoční cukroví z cukrárny: máte spoustu krásných lákavých druhů, první je skvělej, druhej taky, třetí taky. Ale v polovině druhů zjistíte, že jsou sice každej na pohled jinej a má jinou polevu, ale uvnitř jsou ze stejnýho těsta, co chutná stejně. A pak se může stát, že se přecpete, krabici cukroví zavřete nedojedenou a už ji nechcete ani vidět.
Malí bohové jsou, objektivně vzato, výborní. Mají vtip, ale děj knihy zvážněl a ztěžkl, řeší vážné věci ohledně víry a moci, a řeší je s nadhledem, inteligentně, originálně a bez urážek a ponižování, což je umění a nesmírně potřebná věc. Jenže mně už to prostě nelezlo. Objektivně si tahle knížka zaslouží pět hvězd. Ale hodnocení je věc subjektivní a to, jak mě knížka nestrhla (hlodala jsem ji v audio-verzi po kousíčkách snad tři měsíce!!!), je prostě projev absolutního subjektivního nezalíbení. Subjektivně by to bylo na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli. Takže dávám kompromisní čtyři. A doporučuju. Pokud se vám Zeměplocha líbí, tak si Malé bohy určitě nenechte ujít, je to jedna z nejlepších, nejzajímavějších a nejpřemýšlivějších částí.

13 02.06.2021

Konečně se mi povedlo uhnat Kruh do svojí knihovny a hned jsem si ho musela dát. Přečteno během několika hodin, takže stále to je absolutní špička. Přiznávám sice, že už to nebyla taková fascinace jako tenkrát poprvé; napětí bylo výrazně menší, když už víte, jak to dopadne... :-) a navíc mi knižní verze nepřišla tak odpudivě vlezle nepříjemná jako film (viděla jsem teda jen americký remake, ale díky, stačilo). Knížka však je výrazně propracovanější, logičtější, lepší. Suzukiho svět je na pohled stejnej jako ten náš, ale pod povrchem v něm bublají temné vody, které v sobě drží věci, které radši nikdy neměly vzniknout, ale které mají své zákony a logiku.
Teď drobná negativa - některé posuny v ději mi přišly dost uspěchané, některé vývody Asakawy a Rjúdžiho dost vypálené od boku a ono to všecko vychází, žádná slepá ulička... ale tak holt když vám běží sedm dní, tak vám asi zostří intuice, nebo tak něco. :) A také mi přijdou dost zvláštní postavy. Trochu odtažité, zvláštní, občas dost iracionální. Asi je to i jinou kulturou. Ale najednou se přistihnete, že jim strašlivě přejete, aby to dobře dopadlo...
Kdysi po prvním přečtení jsem nasolila jasnejch pět. Teď to jsou tak 4,5, takže tu pětku s klidem nechávám. Tohle se povedlo (a podotýkám, že dobrý jsou i pokračování, i když už v nich schází ten prvotní děs a originalita s pátráním po záhadné S.).

12 28.05.2021

Ach jo. Už chápu, proč jsem ji našla v knihobudce; půjde tam znova. Nuda. Na detektivku naprosto nečtivý, autor používá dost divný a nesrozumitelný obraty. Jsou tam nezajímavý, nudný nebo odpudivý postavy. Vyšetřovatel, kterej už několik let myslí jen na to, kam zasunout a zahnout ženě, ale ještě nikdy neměl koule to udělat? Super-agentka kráska, co náhodou zakotvila u maloměstskýho detektiva? A všichni milujou golf? Ach jo, ach jo, ach jo. Všecko je to tak trapný a upatlaně směšný, že člověka ani nezačne zajímat to, proč někdo oddělal těch pár jedinců. Závěr absolutně nevěrohodnej. Jediný vysvětlení je, že to je celý obrovská parodie na detektivku, ale pak to má mít trošku šmrncu a jasné nadsázky, ne to být takhle umrněný.
S přemáháním jsem to dočetla, když už jsem to nesla z tý budky, ale pak to poletí. A myslím, že tímhle se zelenou detektivkovou sérií končím. Česká detektivka má dva autory, co stojí za čtení, a ti do téhle řady laciností nepíšou, asi vědí proč.

8 20.05.2021

Silná knížka. Je to silný, je to dobře odvyprávěný, je to neveselý čtení a je to strašně potřebný čtení. Mně se ale trošku zdálo, jako by ten příběh dvou krutejch osudů - jak děvčete, které při epidemii přijde o celou rodinu kromě podivínské tety, a pak příběh tety, která si s sebou nese dědictví hrůz a hlavně strašlivé viny - byl podanej jaksi trochu s odstupem. Na mě působila hlavně strašná nevyhnutelnost a postupnost těch hlavních tragickejch událostí, to, jak k nim věci spěly, bylo fakt jako pomalu se rozjíždějící vlak. Ale když pak k nim došlo, bylo to jaksi zahalené jakýmsi oparem, milosrdností rychlosti, raději se u věcí moc nezastavovat a jet dál, protože život prostě dál jede, ať chceme nebo ne. Ale zároveň jsem z toho měla pocit, že tam proto něco chybělo, že některé věci vyžadovaly víc prostoru a času, i když by to bylo samozřejmě šeredný a bolestivý vyprávění. No a já osobně bych tam oželela i část těch vztahových linií, hlavně ta Miřina s Gustavem. U Hany a Jaroslava to mělo smysl a mělo to důsledky, ale u Miry mi to přišlo celkem zbytečné.
Strašně zvláštní kniha. Dlouho jsem se na ni těšila a jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně dostala, ale do svojí knihovny si ji asi pořizovat nebudu. Hodně dlouho jsem váhala, jestli budou "jen" čtyři hvězdy nebo pět, ale nakonec těch pět zatím nedám. Možná to časem změním. Uvidím, co s dojmem z knihy udělá čas.

38 21.04.2021

Nádherná kniha o fascinujících lidech. Bylo to trochu jiné než jednička, nebylo tam už to okouzlení z prvního setkání s tímhle druhem osobností. Ale v něčem to možná bylo i bohatší. Dvojka mi přijde o něco zajímavější z hlediska typu osobností. Někteří zpovídaní jsou obyčejní lidé z lidu, kteří si ale dokázali udělat v té obyčejnosti nesmírně originální život (paní Kateřina z Člověčí!), jiní jsou umělci svého oboru a vlastně velice vzdělaní a specializovaní lidé, ať už jde o chov zvířat nebo umění. Přemýšlím, jestli v tomhle případě byl někdo, u koho bych si řekla, že jde úplně mimo mě (v jedničce se mi to stalo) - asi ani ne. Trošičku z jiného světa je Karin, ale pořád je to to hezký bytí z jinýho světa.
Krásná, inspirující a obohacující kniha.

19 25.03.2021