terimila komentáře u knih

Uf, upřímně, to bylo trápení. Ale z úcty k Irvingovi a věcem jako Modlitba za OM, Svět podle Garpa atd. jsem ji dočíst chtěla. U některejch autorů mám potřebu vědět, kam se vyvíjejí.

Kdybych měla Irvinga soudit jen podle Ulice, tak se nevyvíjí, spíše zavíjí. V knize není snad nic nového, co bych už u něj někdy nečetla. A je tam toho strašně moc. Jasnozřivé dítě, co zná budoucnost. (Owen Meany se obrací v hrobě, Lupe mu, při vší úctě, nesahá ani po kotníky.) Pár milujících homosexuálů, které zasáhne epidemie AIDS v 90. letech a chudák, který přitom přijde o spoustu drahých. Odpor ke katolické církvi a jeptiškám. Traumatizovaní vojáci a hoši vyhýbající se vojenské službě. Poznamenaný jedinec, který nemá sex. Cirkus a nebezpečné pohrávání si s velkými kočičkami. Ještě, že se tam neobjevili medvědi a zápasení.

Četla jsem to šíleně dlouho a převážně s pocitem "musím". Zlepšilo se to až po smrti Esperanzy, tehdy mě začalo zajímat, jak to bylo s Lupe. A v závěru mě překvapilo, že jsem se dozvěděla i to, jak to je s Juanem. Ale obrovskou slabinou je, že mě to vlastně celou knihu moc nezajímalo. Diego, navzdory tomu, co má za sebou, mě nezaujal, nevyvolal sympatie, bylo mi jedno, jak dopadne - hlavně když už přestane řešit ty blbé prášky a ty dvě sexuální grácie (ano, chápu, co tam nakonec dělaly, ale pak tam toho sexu bylo moc a působil nemístně a trapně). A do toho neustálé patetické výkřiky o tom, jací podle hrdinů jsou a jací mají být čtenáři. Otravnější téma aby jeden pohledal.
Nic se mnou nedělaly ani celkem kruté scény - zmrzačení chlapce při jeho plném vědomí, smrt matky, odchod jeho sestry? Nic. A to je fakt divný. Jako by čtenář byl na těch pitomejch utlumovacích prášcích s Diegem.

Takže nakonec jen 2, moje asi vůbec nejslabší hodnocení u Irvinga. Původně jsem dala 3 hvězdy, ale když jsem poté viděla, jak se dá hltat dobře napsaná a dobrými postavami obsazená kniha, které jsem pak dala "jen" 4, nedalo se nic dělat a musím tady hodnocení snížit. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, se pro to dá použít parafráze jedné věty z knížky - ty tři hvězdy byly hlavně "z úcty k zesnulým". A jen tou se člověk řídit nemůže.
Každopádně, jedno plus to má - dostala jsem strašnou chuť přečíst si znova Owena. A hodí se mi to do letošní čtenářský výzvy.

8 25.05.2022

Jedna z nadprůměrně dobrých věcí paní Agathy. Není to Deset malých černoušků a není to Vražda v Orient Expresu, ale je to vynikající. Nádech starých krásných časů, luxus leteckých cest, setkání smetánky a děvčete z lidu a samozřejmě vynikající Poirot. O neobyčejnosti díla u mě svědčí i to, že jsem si i po letech od předchozího čtení pamatovala, kdo je vrahem (i když motiv už samozřejmě ne). No a vosa. Vosa v letadle, to fakt nechcete. :-) Čtyři hvězdy, a to jen proto, že srovnávám s tím nejlepším od paní A. Napsat to kdokoli jiný, má pět hvězd, ale tohle už je osud dobrých autorů - kladu na ně jiné nároky než na jiné. :-)

14 04.05.2022

Přiznám se, že tento kus mě příliš neoslovil, a to i navzdory nesporné překvapivosti řešení. Bylo osvěžující pozorovat pátrání z pohledu někoho jiného, ne z nejtěsnějšího okolí páně Poirotova. Rozuzlení nakonec dávalo smysl, všecko dobrý...ale přesto mě to nějak moc nestrhlo. Takže bohužel jen průměr.

7 23.04.2022

Coby někdo, kdo na Velký pátek pravidelně podniká pouť ke hrobu otce Toufara, tuhle knihu nezbytně potřebuju. Stejně je zvláštní, jak se můj život motá kolem toufarovských míst; pocházím z Vysočiny, žiju na Praze 8 v docházkové vzdálenosti od ďáblického hřbitova, kde otec Toufar desítky let nuceně odpočíval v neoznačeném hrobě, a za odpočinkem jezdím do míst kousek od Číhoště. Je ten svět malej. Ráda si proputuji i místa další.

Průměr. Četlo se to pěkně, smysl to dávalo, některé věci jsem tušila, některé motivy zajímavé... ale už 14 dní po přečtení už si vlastně nepamatuju motiv vraha. Překlad podivný, Poirot s Hastingsem skákali z tykání do vykání. Divné, ale mně osobně to zas tak strašně nevadí. Nu, průměr. Neurazí, nenadchne.

7 20.04.2022

Přečteno podruhé, s velkým časovým odstupem od čtení prvního. Nakoplo mě shlédnutí představení v Divadle Pod Palmovkou. No a i podruhé přečteno rychle, s totálním ponořením do příběhu i atmosféry toho místa neznámého, trochu tajemného, a přitom syrového a drsného.. Tentokrát jsem to už nečetla se zvědavostí, jak to Dora rozmotá a jak to dopadne, ale četla jsem to jako smutnej příběh o hrůze a těžkostech ženství, ženské síly a jak bojovat s ní... nebo proti ní. Takhle se u mě pozná skvělý dílo, že ho čtu víckrát a pokaždé v něm najdu něco nového.

Líbí se mi na tom snad všecko. Soucítím a trošku se v něčem vidím v Doře, která kvůli šrámům z dětství nedokáže vést úplně běžný život, i když se s tím poprala úžasně a vytěžila z toho to nejlepší, co mohla. Vidím se v Surmeně, která se záměrně některých věcí vzdala, aby ochránila sebe i své blízké, ale nakonec na ni osud stejně přišel, i když odjinud, než možná čekala. Líbí se mi i vsazení příběhu fiktivního, ale naprosto uvěřitelného (podobné příběhy msty, převlékání kabátů, ubohosti a zoufalosti se děly) do prostředí skutečného, velmi dobře nastudovaného a s využitím skutečných postav. Vím, že příbuzní Irmy Gabrhelové měli vůči jejímu objevení v knize výhrady, ale mně to špatné nepřijde. Tučková připomněla památku neobyčejné ženy, která je v knize vylíčena jako žena dobrá, silná a laskavá. Nepřijde mi to jako něco špatného.

37 21.03.2022

(SPOILER) Tohle myslím bude jedna z mých best-of od paní Agathy. A přitom to celé celou dobu bylo takové tak trochu nijaké, postavy nic moc, nikdo mě moc nevtáhl a nezaujal... a pak ten závěr. :-) Ne, ta paní fakt věděla, jak překvapit a jak udělat těžce překvapující závěr. Když si vysázíte vedle sebe několik jejích děl s neovyklými rozuzleními - namátkou Deset malých černoušků, Vražda v Orient Expresu, ale i míň známé věci jako právě Ackroyd nebo třeba Opona... tak to je přehlídka detektivkářské originality a trošku snad i zdravé, milé odrzlosti. A proto to plným právem dávám do Agathiny topky.

17 21.03.2022

Moc příjemná kniha. Líbí se mi skloubení něčeho, co pro mě je důvěrně známé (prostředí Filozofické fakulty a autorčiny narážky na bloudění a orientaci v budově, kolik já jsem si toho taky užila :-) a něčeho naprosto cizího. Japonská kultura je mi vzdálená na hony, nijak moc mě neláká, ale tenhle vhled byl nesmírně zajímavý. Četlo se to nádherně, postavy jsou propracované, jako živé. No... vlastně asi ne jako, ale živé, žejo? :-) I závěr se mi líbil, rozuzlení příběhu s hledáním stop skoro zapomenutého autora a skoroprovázání linie Jany tehdy a Jany dnes bylo fajn. Na prvotinu je to super počin a budu se kdyžtak těšit na něco dalšího.

13 14.03.2022

Tak tohle bylo neuvěřitelný čtení. Den po dočtení jen těžko hledám slova. Teď vím jen to, že mám další špičkovej hororovej román, kterej zaujme čestný místo v mojí knihovně po boku tak promyšlenejch věcí jako Kingovo To, Temná věž nebo Holdstockova série z Ryhopského lesa.
Fantasticky napsaný a odvyprávěný. Syrově, přitom s mírou pro přiměřenost (nikdy se mi u ničeho neudělalo vysloveně nevolno, a to si o to spousta motivů říkala). Perfektně vylíčená mrazivá atmosféra, člověk chvílemi cítí ten příšernej mráz, tmu, všudypřítomné vlhko a nepříjemno. Výborné a uvěřitelné postavy, které člověka nesmírně upoutaly, přál jim ze všech sil záchranu... i když věděl, jak to skončí. Ale ty občasné záchvěvy naděje byly tak silné, že věřím tomu, že je podobně museli prožívat i ti vyčerpaní muži. A když už jim člověk nemohl přát záchranu, tak aspoň co nejmilosrdnější konec.
Skvělým tahem byla mytická linka s nestvůrou. Půl knihy jsem přemýšlela, jestli nestvůra není jen kolektivním mámením vyčerpaných lidí, kteří začali dělat příšerné věci dřív, než si to dovedli připustit, a jestli z toho, co udělali sami, neviní nějakou abstraktní zrůdu. Ale ten závěr... V knize inspirované skutečnýma událostma bych tohle neodkývala každýmu autorovi. Ale Simmonsovi jo. Fantasticky zapracováno, fantasticky rozuzleno, fantasticky zakončeno.
Prostě... tahle kniha je absolutní špička. Jdu si ji objednat a už se neošklíbám nad cenou za celkem blbě dostupné vázané vydání...
PS: Odteď se dávám se na modlení, aby se Simmons jednou ujal beletristického zpracování příběhu Djatlovovy expedice. Přesně takovýho autora ten příběh potřebuje.

32 17.02.2022

Příjemná krátká jednohubka, v audio podobě tak akorát na příjemný jednodenní výšlap :-) Zjistila jsem, že když poslouchám audioknihy při osamocených výletech, mnohem víc si z těch knih pamatuju. Dobré vědět. :-)

Pěkná, oddychová a celkem rychlá detektivka. Bylo příjemné potkat se s dávnými kamarádkami slečny Marplové... hlavně nádherná laskavá Carrie Louisa obklopená milující rodinou, kolem které se najednou začnou dít nepěkné věci. Zápletka dobrá, rozuzlení zcela logické, docela se tu dalo vydedukovat, co se stalo a jak (s "proč" to bylo horší). Když beru díla se slečnou Marplovou, tak tohle patří ke špičce.
PS: Po měsíci od konzumace ale musím hodnocení upravit. Už mi mizí vzpomínka na rozuzlení, které prostě tak dechberoucí nebylo. Nakonec tři hvězdy, ale pěkné tři.

10 14.02.2022

Špička mezi dílem paní Agathy. Sice ne absolutní špička (Deset malých černoušků z trůnu už asi nic nesesadí), ale perfektní věc. Svědčí o tom to, že jsem to už kdysi četla, perfektně jsem si pamatovala, jaké bylo rozuzlení případu, tj. kdo byl vrahem... ale při čtení mě to znovu tak vtáhlo a zmátlo, že jsem hodila vinu na někoho jiného. Výborná práce, paní A. prostě uměla.

21 09.02.2022

Dobré to je, ale fantastické to není. Už kdysi jsem četla a naprosto jsem zapomněla, oč tam šlo, natožpak kdo vraždil... takže tím to přichází o možnost pěti hvězd, ty dělají nezapomenutelné konce :-) Ale bylo to dobré, hodně dobré. Poirot se uvedl zajímavě, i když drobátko přechyrale, víc mi sedí jeho pokornější poloha v samotném závěru série... a Hastings je takový ten laskavý trubka s nohama na zemi, kterého snad nelze nemít rád.Obyvatelé zámku se chovají tak roztomile blbě, že je člověk podezírá všecky a přitom si přeje, aby to tenhle či onen nebyl. Závěrečné rozuzlení je celkem překvapivé. Prostě standardní vysoká úroveň paní A.

22 03.02.2022

Fajn oddychovka. Nestrhla mě, ale četla se velmi příjemně, nutila přemýšlet, hledat. Závěr hodně dobrý, nijak extra překvapivý, ale dobře promyšlený. Kvalitní klasika.

13 27.01.2022

Fajnová bichla. Malého prince znám odmala, přečteno nespočtěkrát, sice ho neuctívám jako novodobou bibli, jak to občas lidé dovedou, ale je to knížka, ke které se lze vracet a ze které pokaždé vyskočí něco jiného, přínosného. A přijde mi, že jiná jazyková verze než ta, kterou notoricky znáte, umí zdůraznit právě to jiné, čeho jste si předtím nevšimli. Mně se to u téhle verze stalo a bylo to příjemně osvěžující.
Samotná hantecová verze je fajn. Já, ač rodilej brňák, sice mluvenej hantec nedávám, nestíhám a ani moc mi nesedí, ale ta psaná verze kupodivu byla fajn, dala se stíhat, jak to člověk jede vlastním tempem. Byla to zajímavá jazyková sonda - spoustu slov, co používá můj táta, v Brně kdysi studující a celej život pracující, jsem tam našla a nikdy mi nedošlo, že to vlastně pochází z hantecu.
Plus nádherné ilustrace. Takže za mě, celkem vzato, láčový.

12 24.01.2022

Hodně dobrý počin. Pěkně to navazuje na Pana Mercedese. Líbí se mi pohled na starou událost ze strany jiných aktérů... a potěšilo shledání se starými známými, Bill, Jerome a hlavně Holly jsou zlatíčka :-) Peteův příběh je celkem uvěřitelný, zápletka taky, ke konci se to vygraduje do pěkně ošklivého finále. Je pravda, že některé motivy už se opakují (vězeň píšící dopisy za ostatní; autor trpící / umírající za to, že se svými postavami udělal to, co se čtenářům nelíbilo; šílený čtenář, který za svým vysněným příběhem jde až na úplnou hranu (a vlastně i za ni). Prostě Kingova pozdní klasika, žádné velké a závažné dílo, ale dobrá a kvalitně odvedená práce. Těšilo mě a snad se ještě s Billem a jeho kolegy shledáme...

18 13.01.2022

Bryndzovská kvalita. Dobré, čtivé (i když kolem 1/3 jsem to na dva dny odložila, což se mi u fakt dobrejch thrillerů nestává). Nová postava Kate Marshallové není špatná, je to celkem sympatická, nepřechytralá žena, se kterou se život nemazlil. Líbí se mi i její boje s vlastními démony (i když problémy s alkoholem u kriminalistů nejsou v detektivkách nic neotřelého... ale je zajímavé mít v této pozici projednou ženu.) A bezvadný je Tristan. Líbí se mi ten věkový odstup, u kohokoli jiného by to výhledově smrdělo vzájemnou přitažlivostí, ale tady snad ne. Takové to klidné čtení detektivky, u které víte, že se vám z ní nestane vztahovka s detektivními motivy...
Případy se rozplétají paralelně. Ten z minulosti je temný, pátrání po osudu Caitlyn mě docela vtáhlo; současné dění už trochu méně, to je spíš vyhrocené a absurdní. Konání současného vraha mi přijde dost nepochopitelné a nesmyslné, a to i na člověka s vražednými sadistickými tendencemi... I únos původního vraha z vězení je trošku přitažený za vlasy. A takový štěstí pro starého/nového vraha, že se mu poslední dvě zajímavé osoby just zrovna takhle pěkně sejdou... No. A vlastně i to rozuzlení záhady z minulosti je trochu zvláštní - závěrečné rozpletení osudu Caitlyn je trochu divné, opravdu to rozmotali jen kvůli několika víceméně náhodným zmínkám o Peterovu dávném známém?
No, nic, koukám, že se v tom hodně šťourám. Ale ono to fakt je dobré a čtivé a stojí to zato. S klidem čtyři hvězdy.

15 06.01.2022

Pěkný příjemný počtení, u kterýho se průměrnej kočkomil o té své domácí potvoře i něco dozví. Není to vždy příjemný zjištění, ale tak už to bejvá. Tuckerová dělá docela slušnou osvětu, co se agresivity a škodlivosti domácích koček v přírodě týče, což je dobře. Ač kočky miluju, je jasné, že je nelze nechat zlikvidovat většinu drobných živočichů v okolní přírodě...
Knížka je vysloveně populárně naučná, je to taková mozaika zajímavostí a příběhů, které na sebe nějak navazují. Pěkně se mi četla po kouscích, je to takové to příjemné čtení ála pár stránek na večer...

5 29.12.2021

Dobrý, ale že by mě to bůhvíjak strhlo, to ne. Četlo se to teda skvěle, zhltnuto za jeden večer. Ale od thrilleru čekám asi trochu něco víc vtahujícího, mrazivějšího. Překvapilo rozuzlení s poměry v rodině, nicméně samotné vysvětlení smrti holčičky už skoro vůbec.
Postavy starý dobrý známý, místy mě vytáčely, místy jsem hluboce soucítila (Lenka s famílií okupující Eričin byt, a udatně přemoživší vetřelce, no ty vo*e... vs. Amanda Bakerová). No... sečteno, podtrženo, tady to na víc než průměr nevytáhnu. Myslím, že mi to hodně brzy zapadne, splyne s jinejma knihama... ale aspoň si to zase budu moct přečíst znova a budu mít další fajn večer. :)

6 28.12.2021

Náhodou jsem na to narazila v Levných knihách, vypadalo to dobře brakově a přitom originálně, tak proč to nezkusit. Už když mi to slečna na kase markovala a spiklenecky pravila, že to je dobrá volba, začala jsem se těšit. Ale takovou jízdu jsem nečekala.
Je v tom snad všecko, co od dobrýho thrilleru chci. Hodně krve a ošklivejch vražd. Sonda do myslí vadnejch osob. Několik podezřelejch. Dostatek stop, které čtenář může zkoumat. Ale nejen to. Pro mě, kterou od dětství fascinují záhady, mýty, jungiánské motivy, božstva, děsivé události a činy a další podivnosti... tohle je knížka pro mě jako stvořená. Místy jsem v tom viděla nesmírně silné odrazy děl, která mě dost fascinovala a ovlivnila - hlavně Twin Peaks a Holdstockova série o Ryhopském lese.
Navíc je to skvěle napsané. Pomalej rozjezd má jen prvních pár stran, jak se člověk zanoří do klidnýho starosvětskýho světa... ale pak se to rozjede. Oceňuju zasazení do předválečného období, ta všeobecná tíseň v tom je cítit a docela i věřím tomu, že to takhle nějak mohlo být. Dobré postavy. Podezřelí... Přiznám se, že jsem tipovala někoho jiného, ale proč a jak se to dělo, to jsem vydedukovala. Takže skvělý, v závěru ve mně hrál ten příjemnej wow-pocit z překvapení i z obstojně odvedený čtenářskodetektivní práce. Jediný, co tam trošku nemuselo být, byl ten závěrečnej "happyend" (i když...) a fantastickej útěk a záchrana na poslední chvíli. Otřepaný.
Ale stejně je to skvělý. Ano, je to brak, co se navíc tváří jako něco víc, protože to obstojně pracuje se společenskýma vědama... ale je to skvělej brak a přidávám ho do své knihotéky a mediatéky skvělého braku, z něhož lze vybudovat jednu obrovskou brakovou teorii všehomíra. :-)

11 17.12.2021

Po Fajovi, kterej byl dost průměrnej (Ilan na lepanec, oříškový oči, kam se podíváš, náhlý wow-prozření a rozlousknutí hádanek, na které byli jiní krátcí), jsem si od Nasterey až tak moc neslibovala. A ona překvapila. Není to tak fascinující jako Naslouchač... ale je to hodně dobrý.
To nejpodstatnější na úvod - jenom JEDNY oříškový oči za celou knihu, pokud jsem dobře četla! (Skoro až mám pocit, že autorka zdejší hodnocení čte a bere v potaz. :-) Furt je to dost překombinovaný a těžko se v tom orientuje, ale ten zmatek už není tak strašnej jako ve dvojce. Některý kousky informací do sebe začínají zajímavě zapadat, vylézá zajímavé dilema, věci nejsou černobílý, Ilan se začíná chovat trochu normálněji, pětadvacítka se v krizi chová jako lidi a ne jako dokonalí superhrdinové, závěr je dobře propracovaný... a asi nejvíc se mi líbila malá nasterea, která je svým způsobem až krásná. Mám ráda, když se z děsivých a odporných monster začne loupat něco, co je vlastně jaksi pochopitelné a čímsi respektuhodné. A teď budu do dalšího dílu dumat nad posledníma pár větama - jsi to, co jsme my. Jako fakt?
Po jedničce jsem hlásala, že tohle chci do knihovny. Po dvojce, že už si tím nejsem tak jistá. Teď se to zase překlopilo. Pokud budou ostatní díly aspoň jako Nasterea, tak to beru.

16 13.12.2021